Konzultovat trénink po internetu je jako meteorologie. Úplně na nic.

Konzultovat trénink po internetu je jako meteorologie. Úplně na nic.

Pavel Vacek | 15. 07. 2019

Žijeme obklopeni samými zbytečnostmi. To je zkrátka fakt. A nemluvím tu o nějakém bezbřehém materialismu, o něčem, co si lze osahat, koupit, použít, za 5 minut vyhodit. Mluvím tu o věcech, u nichž musíte mít pořádně rozvinutý smysl pro absurdno, podpořený koňskou dávkou psychedelik, abyste u nich našli opodstatnění. Relativně nedávno  jsem četl nařízení Eurokomise, že je tu moc druhů zvířat. Třeba Mýval severní by tu jaksi neměl být, neboť je odjinud. Pominu-li, že u jiného živočišného druhu, který přitáhl taky odjinud, EU komise tak sveřepá není, spíše naopak, tak mi uniká smysl toho nařízení. Já nevím jak vám, ale mně se ještě nikdy nestalo, že bych přijel někam pozdě proto, že bych se nemohl prodrat přes tlupy Mývalů. Ve skutečnosti to je tak, že jsem v životě žádného volně žijícího neviděl. Ale není se čemu divit, že EU komise přišla s takovým návrhem, neboť i ta je složena ze samých zbytečných jednotlivců.

Anebo tu máme tu záležitost s letošním létem. Ta jasně dokazuje, že meteorologie je stejně zbytečná jak prostitutka s vaginálním výtokem. Než začalo, četl jsem v nejrůznějších předpovědích, že budou tropy jako vloni a my se zase budeme parádně smažit. Leč situace je taková, že jakmile se odvážím ven v trepkách, slezou mi zimou nehty na palci u nohy. S toho usuzuji, že takový meteorolog přijde v devět do práce, udělá si kafe, zavěští z lógru a jde domů. A tak to bude dělat dalších třicet let a vůbec nikomu to nepřijde divné.   Tenhle obor je zkrátka stejně zbytečný jak chlupy v polívce, protože uvařit kafe si umíme všichni. Takže nejlepší, co pro sebe můžu udělat, je, nevěnovat těmhle zbytečnostem ani špetku času, neb je to ehmmm, zbytečně strávený čas. Bohužel, té úplně nejzbytečnější věci pod sluncem se vyhnout nedokážu. A tím je konzultace tréninku po internetu. 

Věc se má totiž tak, že jakmile si mládenec, nebo mladá dívka, oba lačnící po krásných tělech, sestaví trénink, chtějí ho zkonzultovat. Chtějí vědět, jestli po stahování kladky poroste triceps o velikosti podkovy Dinosaura a jestli po sérii dřepů bude mít slečna prdelku pevnou tak, že s ní bude závodně louskat vlašské ořechy. Odpovědi jsou jen dvě. ANO, nebo NE. V tomto ohledu toho mohu méně zkazit, než ten šaman od počasí, neb výběr možností je výrazně užší. Leč, nejsprávnější odpověď zní: Nemám páru lidi!

Jde totiž o to, že v samotném sestavení cviků po sobě se toho nedá moc zkazit. Pokud nebude po sérii bicepsových zdvihů následovat série umístění levé nohy za pravé ucho, většinou je to v pořádku. A v pořádku by bylo i to protahovací cvičení, pokud byste chtěli zbytek života strávit jako hadí žena, či muž. A o to tady jde. Většinou se v těch konzultacích po internetu nedozvíte, jaký je skutečný cíl tazatele. A co hůř, vlastně se nedozvíte vůbec nic. A to je důvod, proč konzultovat trénink s někým, koho jste nikdy neviděli a kdo sedí na konci sítě 350 km od vás, má stejný význam jako odvrátit útok tygra recitací poezie.  Jakkoliv se dá na internetu najít návod na sestrojení atomovky i z chlupů veverky, trénink a jeho správné provedení zkrátka musíte vidět. A proč? Inu, je tu pár důvodů.

1) Technika cviku. Pokud má někdo potřebu konzultovat trénink, dá se vcelku logicky usuzovat, že je začátečník. A stejnou logikou lze předpokládat, že techniku cviku bude mít na pendrek. Anebo ne, jenže to se z internetu nedomákneme. Nevíme, jestli dělá dřep v úplném rozsahu na zem. Jestli ho dělá do propnutých nohou, či lehce nedotažených. Nevíme, nakolik se předklání, nakolik jde rychle dolů a kolena používá jak péra Maxipsa Fíka… Nevíme nic. A to platí komplet pro všechno. Nevíme, jestli tlaky na ramena nejsou spíš tlakem na vrchní prsa a opačně. Nevíme, jestli bicepsové zdvihy nejsou tréninkem co největšího záklonu trupu atd… Anebo naopak, nemáme potuchy, zda řídí nakládání činky zbytnělé ego, nebo připosranost z váhy.

2) Zvolená zátěž. Ač se to nezdá, správně zvolená zátěž je největším problémem začátečníka. A taky středně pokročilého a pokročilého kolikrát taky. Kluci se mají tendenci přeceňovat, zřejmě v důsledku několikaletého povídání o velikosti vlastního penisu a holky naopak podceňovat. V podstatě z podobného důvodu, neb tolik věcí, co je na jejich vzhledu v jejich očích špatně, by nespočítal ani nositel Nobelovy ceny za Matematiku. Zkrátka, chlapci si naloží moc, holky málo. Správná váha je ta, se kterou neuděláte ani o jedno opakování víc, než máte vytyčeno. Pokud máte udělat 8 opakování sami na benči, neměli byste zvládnout deváté. Ne že ho neuděláte, ale že ho nezvládnete! To je diametrální rozdíl. Takže nemáte udělat 10 opakování, ale ani 6. Tohle se strašně lehce píše, ale mnohem hůře praktikuje. Vlastně se celý tréninkový život trefíte do tohodle moudra jenom párkrát, ale musíte se zpočátku snažit se k tomu co nejvíce přiblížit. Reálně se tedy stává to, že od 3 opakování už jde u kluků o tandemové cvičení, kdy jeden dělá benč a sparing synchronně Mrtvý tah. Slečna má naopak hrůzu v očích při pohledu na prázdnou tyč, přičemž od prvního opakování piští, že je to těžké a nezvládne to a pištění jí vydrží až do opakování pětadvacátého… Do jaké skupiny tazatel spadá, je další věc, kterou po internetu nemáte šanci zjistit. Celou věc navíc komplikuje fakt, že vám každý řekne, že dře jak kůň i když ve skutečnosti stačí postnout během tréninku deset fotek z fitka na Instagram…

3) Intenzita tréninku. Pokud mi někdo pošle ke konzultaci trénink, kde je 25 sérií na sval, lze celkem spolehlivě usoudit, že to někde opsal od zkušeného profíka, nebo že ty série prostě dělá s intenzitou přespolního běhu želvy. Jsem přesvědčený, že naplno lze takový počet sérií zvládnout jen při hodně vysoké trénovanosti, chemické podpoře, případně kombinaci obojího. Ale je tu jeden zádrhel. Jsou různé tipy cvičenců a velmi záleží na somatotypu a nátuře jedince. Někdo musí projít peklem, aby rostl, zatímco jiný stejných výsledků dosáhne příjemnou procházkou jarní zahrádkou. Nicméně není to tak, že pokud by se vydal stejnou cestou za Luciferem, rostl by nějak víc. Zkrátka, jsou jedinci, kteří nepotřebují jet úplně nadoraz, ba naopak, bylo by to pro ně kontraproduktivní. Ostatně Extrifit Team je toho přímým důkazem, kdy půlka členů odjede sval do totálního selhání a druhá půlka má jiné finty na získání svalových přírůstků. Dá se toto zjistit po internetu? Leda tak časem, až nám všem namontujou nějaké čipy pod kůži…

Takže jaké je resumé?

Pokud chcete uchlácholit, že po tom vašem seznamu cviků porostete, pošlete to a někdo vám to odkývá. Pokud se ale chcete naučit cvičit, pokud nechcete ztrácet čas metodou pokus-omyl (což je ale ta nejlepší metoda), vykašlete se na jakoukoliv virtuální pomoc. Sáhněte do portmonky a zaplaťte si několik tréninků s osobním trenérem. Ale!! Záleží na vás, jakým způsobem vynaložíte své prostředky. V první řadě konkretizujte s ním vaše požadavky. Takové to, chtěl bych mít trochu svaly a zároveň shodit, je,….s prominutím na hovno. Zadejte mu přesně to, oč žádáte v konzultaci. Ukažte mu svůj plán a chtějte, aby vás naučil techniku, naučil vás naložit si váhu a vysvětlete mu, že nejste lazar, ale zdravý člověk, takže se nemusí bát, vás trochu popohnat. V příštím tréninku ho požádejte, aby vám ukázal alternativní cviky dle vybavení, které skýtá vaše posilovna. Zkrátka, trvejte na tom, aby vás naučil cvičit. Neinvestujte peníze do někoho, kdo vás bude vodit od stroje ke stroji a nakládat vám váhu jak nemohoucímu a počítat vám opakování. Nejste retardi, abyste neuměli počítat do deseti. Nesmějte se, většina osobních komerčních trenérů vás nechce naučit cvičit, nejsou blbí, to není v jejich ekonomickém zájmu. Naopak, je to ve vašem zájmu, abyste nejpozději po deseti lekcích svému trenérovi poděkovali za spolupráci a dál jeli po svých. Pak už se váš čas strávený v posilovně stane mnohem méně zbytečným…

Komentáře: