Konečně jsem si vystál tu správnou frontu na to profesionálství...

Konečně jsem si vystál tu správnou frontu na to profesionálství...

Pavel Vacek | 25. 11. 2019

Tak jsem se těšil, že po sobotě napíšu svůj první profi článek, ale teď tu sedím, vyšťavenější než mandarinka v akci a s nudlí u nosu, kterou jsem si o víkendu vyrobil, abych měl co popotahovat. Zároveň se mi v hlavě rojí milion myšlenek, které ale ne a ne do té klávesnice převést. Takže to zatím vypadá na stejně amatérské bláboly jako jsem psal doposud…

Někdy před zhruba dvěma lety jsem uváděl jeden Extrifit Training Day se slovy, že máme výsledkově tak nabušený seminář, že i moderátor (já) musel absolvovat Mistrovství Světa, aby to členům Extrifit Teamu nekazil. Takže teď, když už máme Extrifit Team plný profíků, mi nezbylo nic jiného, než si doplnit kvalifikaci a získat taky tu Pro Card, že jo. (Ti mladí mě jednou uštvou) A možná právě teď nastala ta správná chvíle napsat, že už jsem dosáhl svého vysněného cíle stát se kulturistickým profesionálem, dosáhnul jsem tedy svého a můžu skončit. Jenže by to byla lež jako věž, která má navíc i krátké nohy, kdežto já je mám dlouhé. Zkrátka, byla by to úplná hovadina. Tedy ne že bych nesnil stát se profíkem, to zase jo. Nejednou jsem svým dioptrickým zrakem spočinul na plakátu Doriana Yatese, Kevina Levroneho, nebo Mike Francoise a bláhově se zasnil, jaké by to bylo stát vedle nich. Vypadat jako oni! Žít ten život Profíka, cestovat po světě a závodit. Být jedním z těch několika mála vyvolených. Stát se TAMTÍM profíkem. Tím, co bojuje o titul Mr. Olympia. To ano, o tom jsem snil. Leč, nikdy jsem se k tomu ani nepřiblížil, nikdy se mi to nepovedlo a už ani nepovede. Takže ano, tisíce kluků sní o tom, jak se stát těmito profíky, neznám však jediného, který by snil o tom, stát se Elite Profíkem…

…A to proto, že jsem už starej. Věci se totiž mění ještě rychleji, než má kůže v místech, kde se kdysi nacházel obličej. Když se před pár roky oddělila od celosvětové IFBB její americká část NPC a s ní odešli všichni tehdejší profíci IFBB a soutěž Olympia k tomu, nemálo z nás prorokovalo konec IFBB a konec Rafaela Santonji v jejím čele. Nestalo se a ani nestane. Stalo se ovšem to, že globálně NPC žalostně chybějí kvalitní amatérští závodníci a IFBB byla rázem bez profesionální divize. V reakci na to pan Santonja, prezident IFBB, bleskurychle založil svou profesionální ligu Elite Pro, kterou se snaží plnit závodníky z řad amatérů a která má celý systém výhod a benefitů. Amatérských závodníků přibývá a kvalita nepochybně roste. Na tom má, mimo jiné, i svůj podíl utužování přátelských vztahů s pány, co chodí přes den v nočních košilích a svá Lamborghini vyhazují jako odepsaná a zoufale ojetá, jakmile se počítadlo tachometru převalí přes desetitisícovou číslovku. Kdo viděl opening ceremony z letošního MS v Saudské Arábii, nemohl použít jiné slovo než velkolepé… A velkolepá byla i účast a úroveň soutěžících. Arabové prostě jedou a jedou naprosto brutálně kupředu. Pravda, s Arabkama je to o poznání horší, ale jakmile velký kluci z oblasti budou o něco chladnější k pohádkám o Aladinovi, létajících kobercích a Allahově vůli, nastane změna i v Bikiny fitness kategoriích. Anebo Santonja přijde na způsob, jak soutěžit v Hidžábu. Ale to jsme odbočili. Nicméně jsem chtěl říct jen to, že zatímco Santoja a IFBB maká, snaží se, vylepšuje a hlavně platí, Manionova NPC přešlapuje na místě a fláká se.

Jistě, tradice a prestiž soutěže Mr. Olympia mu hraje do karet, tak proč se snažit? Amerika je veliká, zbytek světa ji stejně nikdy moc nezajímala, amatérská základna tam je taky široká a kvalitní. Jenže pokud se dnes ušklíbáme nad tím, že se Elite Pro karty rozdávají jak v mariáši, v NPC to není o nic lepší. A co hůř, hlavně nejsou lepší ti, kterým se IFBB Pro card dává, spíš naopak. Zkrátka NPC jako americká federace pro Ameriku je OK, ale globálně prostě nemá z čeho brát, protože celosvětově má amatéry pod palcem Santonjova IFBB s propracovaným systémem loajálních národních svazů. A co se týká pořadatelských kvalit? Máme tu špičkovou Mr. Olympia a s ní vše, co si člověk od statusu IFBB Pro představuje. Od zaplacené letenky, po ubytování, několika drobných kapesného, přes tiskovku, celý ten humbuk kolem až po (na kulturistiku) závratné finanční výhry. Ano, tak by to mělo být. Pak tu máme skvělou soutěž Arnold Classic a hned po ní EVL’s Prague, která se ale letos nekonala… 2-3 parádní soutěže. A taky soutěže jako byla ta v Portugalsku, kde profesionálové museli čekat venku jak ti poslední bezdomovci. Soutěže, kde nevyhrají profíci ani floka. Vojta Koritenský, vítěz Dallas Pro, účastník Olympie, si za celou svou Profi kariéru nevydělal závoděním tolik, co Tomáš Kašpar vyhrál v Elite Pro za jeden závod. Ostatně to samé platí i pro Tomáše Tabačiara, momentálního Top hráče dvěstědvanáctky. Tomáš Kašpar absolvoval několik desítek IFBB Pro soutěží, kde se umisťoval od finálových míst po střed pole a výsledkem bylo sice mnoho kamarádských fotek s TĚMI profíky, ale také třičtvrtěmilionový provar na Extrifiťáckém účtu pro výlohy závodníků. S přestupem do Elite Pro se rázem všem dýchá veseleji. Tomáš si pravidelně odváží velice slušné výdělky a zároveň soutěží někde za rohem, jak s oblibou říká o cestách po Evropě…

Není se tedy čemu divit, když nová, nastupující a mnohem materialističtěji založená generace, jednoho dne prohlásí, že jejich snem je, stát se Elite Profíkem a vyhrát Profesionální MS raději než Mr. Olympia a tentokrát to budou myslet smrtelně vážně. Protože jedna věc je prestiž a druhá věc je platit složenky. Takže když už tu píšu o Tomášovi Kašparovi, tak to dotáhněme do konce. Tomáš je teď v Elite Pro mnohem více Profi než v IFBB Pro, neboť teď, díky výdělkům ze soutěží Elite Pro, si může dovolit být doma, trénovat a věnovat se sponzorům a skutečně žít jako kulturistický profesionál. A asi nebudu daleko od pravdy, když totéž prohlásím o hvězdě Elite Pro Michalu Križánkovi, kterého furt tlačíte do IFBB Pro, resp. do NPC . Jenže proč by tam chodil, že? Kvůli prestiži? A jak se prestiží platí nákup v krámě, prosím vás?

Možná, že to tak je celé dobře. Možná, že se časem z IFBB Profíků zase stane elitní skupina TOP závodníků se silnými sponzory, kteří si mohou dovolit ignorovat náklady, které vedou k účasti na Mr. Olympia. IFBB Pro je pořád s velkým odstupem áčková liga a ještě dlouho bude. Ale je taky možné, že ten silný , byť trochu béčkový střed a přesto zajímavou kulturistickou podívanou budou představovat soutěže Elite Pro mnohem víc, než nějaké Portugal IFBB Pro. Jak už to naznačilo nedávné MS Profesionálů Elite Pro ve Španělsku.

Takže jestli jste z nadpisu a úvodu nabyli dojmu, že si z toho zisku práva na Elite Pro card (pro masters kategorii) dělám trochu srandu, nabyli jste ho správně. To však ale neznamená, že za to nejsem rád. Jsem a moc. Protože jestli mi třeba někdy v budoucnu umožní podívat se po světě, zasoutěžit si bez startovného, a ještě s vidinou výdělku, tak je to pro mě na stará kolena celkem novinka, která mě láká, ji využít. Na vámi po sobotě často kladenou otázku, jestli budu Elite Masters Profíkem, odpovídám, to ještě nevím. Co však vím určitě, že instagramový účet Pavel Vacek Elite Pro si rozhodně zakládat nebudu. Bohatě si vystačím s tím naším, služebním, Extrifiťáckým…

P.S. Na závěr bych chtěl poděkovat pořadateli Mírovi Tichému za uspořádání velmi pěkné, vydařené a pevně doufám, že v budoucnu tradiční soutěže. Stejně tak i vedení SKFCR Lídě Čížové a Martinovi Loudovi za to, že tuto možnost uspořádat Diamond Cup vyjednali u vedení IFBB.

P.S. II. Přípravu na soutěž jsem si dělal od prvního do posledního dne úplně sám. Že jsem to neposral, z toho mám radost. A že jsem se v té přípravě naučil pár novým věcem, z toho mám radost ještě větší. A já se s vámi o ty nové poznatky rád podělím formou kratších článků. Čekejte je v následujících dnech.

Komentáře: