Klikování je pro mukly, já radši pustím z peněženky chlup…
Autor: Pavel Vacek
16. 3. 2020
Nebudu lhát. Mě se ta situace se zavřenejma fitkama moc nedotýká. Kdysi jsem se plácnul přes kapsu a koupil byt v komplexu s posilovnou. V dobách blahobytu a přebytku, tedy do minulého týdne, jsem ji nazýval domácí, se základním vybavením, ofrňoval nad ní nos, sem tam do ní zašel, ale vždy hned pelášil do moderně vybavených prostor ve městě. Teď, když jsme se vrátili do minulého století, se rázem stala voňavoučkým luxusním zlatým pokladem, ze kterého můžu na všechny kolem dělat dlouhý nos. Hlavně na ty, co přes rok na benčovkách sjížděli Instagram, dělali si selfíčka, psali si s půlkou vesmíru, ale teď se rázem začli chystat minimálně na Mr. Olympia, dle jejich reakcí na zavření fitek. Nicméně, štěstí je pomíjivá věc a já si začal představovat, co bych asi tak ten měsíc teď dělal a jak cvičil?
Samozřejmě, na soc. sítích se okamžitě vyrojila armáda lidí, kteří se můžou přetrhnout v návodech, jak si zachovat pevné bicepsy, tuhou prdelku, klenutá stehna a dmoucí prsní svaly, ale ve všem jsem našel nějaký ten háček. Třeba jeden mladý muž předváděl nesčetně variací kliků na prsní svaly. Třeba měl jednu ruku položenou na hrnci a nějak tam ty ruce měnil až se mi z toho zaviroval mozek rychlejc než tím importem z Číny. Pak si dal nohy na gauč a dělal to jako hlavou dolů, ale tady jsem si vzpomněl, jak se mi motá hlava víc než po produkci Perníkového táty pokaždé, když se rychle zvednu. Což mě lehce přivádí k mému datu narození, takže všelijaká ta workoutová cvičení musím taky vynechat. Já vím, že existuje hromada těch prank videí, kde z nějakého záhadného důvodů namaskují mladého atleta na vrcholu výkonnosti, aby pak přiváděl osazenstvo hřiště v úžas coby nejpružnější geront široko daleko, ale odmaskovanou realitou zůstává, že sledovat muže v počínajícím středním věku, kterak se houpe na těch dětských prolejzačkách, zavání definitivní ztrátou důstojnosti dotyčného. To už si snad radši udělám selfíčkou s rouškou. Co nám zbývá dál? No jedině TRX a gumy. Při mé vrozené šikovnosti je jasné, že bych se na TRX oběsil dřív, než by pro mě přišel Koroňák a gumy... No, s gumou je to fajn, ale bez ní přece jen lepší. Takže jsem si nakonec vzpomněl, že jsem asi nějaký věštec, či co, když jsem už minulý týden napsal článek o výhodách cvičení pouze s jednou nakládačkou. A protože jsem poněkud skeptický k brzkému znovuotevření fitek a místo na měsíc to vidím spíš na dva, přičemž strašně nerad pozoruju, jak atrofuji, koupil bych si nakladačku..
Teď si možná ťukáte v gumové rukavici prstem na čelo a říkáte si, že kde ji asi tak koupit, když mají všude zavřeno, ale já vím, že nemají. E-shopy jedou furt. Třeba ten náš. Nebo na Ronniem. A tam je jedna 125 kg voňavka za necelou desítku, jiná, pogumovaná, abyste rodičům nerozjebali parkety na cimprcampr za 11. Čili za cenu solidního smartfounu. Každý má někde kus prostoru, kam ji může dát. Garáž, zahradu, altánek, sklep, půdu… a přinejhorším pokoj. Tady všude můžete odjet naprosto plnohodnotný trénink, který vám dá i mnohem víc, než to šmrdlání kladek v pauze mezi psaním statusů, jak jste ve fitku a „train hard or go home“. Nevěříte? Já to dneska za vás zkusil a teď vám to popíšu.
Výhody tréninku s jednou jedinou činkou jsem popsal minulý týden tady: https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/staci-velka-cinka-vic-nepotrebujes-
Teď se na to pojďme podívat v praxi:
Prsa:
Omluvte prosím kvalitu fotky, dělal jsem ji v přítmí naší posilovny a samospouští. Chtěl jsem jenom demonstrovat, že benč se dá odjet i bez lavičky. Já si pro potřeby fotky vypodložil činku zbylými kotouči, vy si tam můžete dát třeba knížky. Stejně dneska už nikdo nečte. Nebo cihly, nebo cokoliv jiného. Vlezete si pod to a zvedáte. Jasně, nepojedete plný rozsah, to ani nejde, ale to nevadí! Zase to bude zabírat jinak, můžete se silově zlepšit, můžete využít principu konstantního napětí, možností je moc a rozhodně budou zabírat líp než kliky. Ty nechte maníkům v kriminále.
Ramena.
Tlaky na ramena ve stoji je ještě jasnější volba než pekařina v reklamě na Jihlavanku. Už roky zírám na útlé mladíky, kteří zvedají brutální rance na ramena v multipressu, zaklonění v podivném úhlu. Na největší ojebávku v tréninku je tenhle cvik aspirant No. 1. Ale jsou to tlaky na ramena ve stoje, které prověří, zda máte skutečně sílu nebo ne. Připravte se na tvrdý direkt vašemu egu. Už nebude žádných 100 kilo na mulťáku vsedě. Budete rádi, když zvednete 50 kg pro pár opáček. Ale jsem si jist, že právě tohle cvičení je jedno z nejlepších pro vaši mohutnost.
Záda
Tady se nemusím moc rozepisovat. Mrtvé tahy, přítahy činky v předklonu, T – osa, která se dá použít i jako jednoručka. Ono se to totiž bez nějakého adaptéru blbě drží. Když však obětujete omítku v rohu v zájmu svého latissimu, zapřete si v onom rohu nakladačku a používáte ji jako jednoručku na přítahy k pasu, budete překvapeni, jak skvěle to zabírá.
Trapéz
Krčení ramen s velkou činkou je klasika. Většinou se dělá ve stojanu na dřepy, protože položit tam činku je pohodlnější než ji pokládat na zem. A z toho má spousta lidí osypky. Stojan na dřepy je na dřepy přece!! A basta!! Tak to aspoň jednou v životě uděláme „správně“ a zvedneme to ze země.
Biceps, triceps.
Není třeba ztrácet čas triviálním popisem bicepsového zdvihu a francouzského tlaku. Normálně jezdím biceps a triceps v jednom tréninku, často v supersérii, abych docílil co největšího napumpování. Pokud bych měl jen jednu činku, biceps bych jel se zády, triceps s prsy. Bylo by to jednodušší a přirozenější v tom, že by z těch základních cviků na větší partie byly rozehřáté, rozcvičené a z toho benče plynule přejdete na fr. tlak.
Nohy
Asi čekáte, že napíšu dřepy. Jenže bohužel… To bez stojanu nejde. Když budu mít sílu, abych si dal tu činku za hlavu, pravděpodobně mi taková váha na nohy stačit nebude. A opačně, pokud dřepuju 80 kg, pravděpodobně to bude příliš na to, abych si ji dokázal hodit za krk. Tak co s tím? Řešení jsou výpady. Kdysi dávno byly výpady vynálezem gayů a žen, ale jen do doby, než si Ronnie Coleman nasoukal žlutý elasťáky a nepřešel s činkou na zádech parkoviště v Arlingtonu. Od té doby dělali výpady i ty největší tvrďáci. A že musíte být tvrďák, to si pište. Dneska jsem si je pro vás dal v naší podzemní garáži. Abych se ujistil, že nepíšu nějaký kraviny.
To byl ale debilní nápad!!! Ta garáž je mírně do kopce, ale hlavně je dlouhá jako kráva. 60 kilo na hrbu. Na začátku, když jsem byl ještě pln odhodlání a sil, jsem si řekl, že ji přejdu. Přešel jsem. Akorát mě to málem zabilo. Nakonec jsem si dal 4 série, tam a zpátky, tam a zpátky, nohy jsem měl naprosto na hadry a pokud by mě dneska chytil ten čínskej bacil, pošel by hned hlady, protože plíce jsem měl někde mimo tělo zanechané v prachu podlahy…No a když k tomu ještě přihodíte Mrtvý tah s nataženýma nohama na hamstring, bude to jeden z vašich nejtvrdších tréninků na nohy za poslední dobu.
Lýtka
Lýtka jsou samozřejmě rébus, ale i to se dá cvičit. Stačí si najít nějaký schod, zvýšený práh, nebo ve finále ani to ne. Stejně drtivá většina lidí při cvičení lýtek nedává patu pod úroveň chodidel. Jednou rukou musíte držet kotouč, druhou se něčeho přidržovat. Zkoušel jsem manželčino ňadro, ale to mi neprošlo, tak jsem vzal zavděk futrama. Postavil se na jednu nohu jak plameňák a cvičil lýtka. Resp. střídavě jedno lýtko. Kupodivu mě to pálilo jak dlouho ne.
No a to je všechno. Já vím, že si teď říkáte, že to je moc peněz a já vám rozumím. Taky jsem všechno jmění utratil za hajzlpapír, těstoviny a rejži, ale třeba si řeknete, že to není tak blbej nápad. Každopádně, až celej tenhle blázinec skončí, můžete tu velkou činku zase někomu střelit. Jasně, že to bude se ztrátou, ale teď tratíme tak nějak všichni. Ale než bych místo cvičení chodil do lesa a rozjímal se nad bobkem veverky, to radši pustím nějaký ten chlup.
PS. V týdnu si napíšeme nějaké techniky, které doopravdy zasáhnou vaše svaly i když budete cvičit s růžovými jednoručkami po mámě.