Kdy (ne)dávat protein do mléka

Kdy (ne)dávat protein do mléka

Pavel Vacek | 15. 03. 2021

Původně jsem chtěl napsat něco děsně motivačního, jako že to ještě dáme a tak, ale pak jsem si přečetl článek na populárním internetovém portálu od nějakého věčně optimistického esoterika, co rád objímá stromy, každý den ho přivádí v úžas východ slunce a má zálibu v batikovaných tričkách o tom, kterak z nás vynucená změna životního stylu a všechny ty lockdowny a udělají lepšími lidmi. Že si jako budeme víc vážit společného času s rodinou, upustíme od konzumního stylu života, přestaneme plýtvat zdroji při cestách na druhou stranu planety a víc splyneme s tou naší rodnou hroudou… Po tomhle článku jsem si uvědomil, že s motivačními texty o tom, jak je tahle pauza vlastně supr, už je nadobro ámen. Mám to totiž přesně naopak. Tahle pauza ze mě udělala rozhodně člověka horšího a zbytky esoterismu, které ve mně ještě doutnaly, nadobro zadupala do země. Zlenivěl jsem jako prase, do ničeho se mi nechce, sním o tom, jak haranty vyklopím do školy minimálně na týden v kuse, hadry už si objednávám po netu jenom proto, abych zjistil, jak hnusný jsou oproti vystajlovaný fotce ze shopu a ze všech těch plískanic a hnusnýho počasí v naší kotlině mi slejzaj nehty, takže už se těším i na let, co mě vezme za pískem a vedrem k zalknutí. A co je úplně nejhorší…, trávím příliš mnoho času na sociálních sítích, kde se hádám s lidma, se kterýma se hádat nechci, protože jsou jinak veskrze fajn… Ještě klika, že tam narazím i na témata, které se dají rozebrat tak nějak fitness edukačně. 

Třeba Ronnie měl teď akci na High80 a v diskusi se někdo ptal, jestli si to může dávat s kefírem, nebo mlíkem, za což se mu dostalo od nadšených fitnessáků hromadného výsměchu. Ještě zajímavější myšlenku jsem postřehl o pár hodin později, kdy někdo tvrdil, že protein do mléka je vhodný leda pro nasypance, ale naturály teda rozhodně ne. A taky se mi vynořila dávná vzpomínka, kdy ze mě někdo dělal blbce v jisté skupině, neb jsem prý tvrdil, že doporučuji protein do mléka. Což není pravda, ale o tom později. Každopádně se zdá, že dát si protein do mléka je větší zločin než genocida ve Rwandě a ve fitness komunitě druhé největší tabu hned po sexu s vlastní sestrou. Tak se pojďme podívat, jak se věci mají.

Nejdřív se musíme prokousat trochou suché teorie. Bílkoviny čili proteiny jsou polypeptidické řetězce. Tolik moudrá slova z wikipedie, kterým ovšem rozumí málokdo. Ale mnoho lidí ví, že většina látek se skládá ještě z dalších jednotek-různých stavebních kamenů.  V případě bílkovin se jedná o aminokyseliny, které se spojují do různě dlouhých molekul, čítajících až několik desítek tisíc aminokyselin. Bílkoviny jsou pro život nepostradatelné. Jsou totiž základním stavebním kamenem prakticky všeho, co se v těle vyskytuje. Když máte bílkovin ve stravě málo na to, abyste mohli budovat svaly, doplňují se ve formě prášku. To jsou ony piksly, o kterých bude řeč. A tento prášek, jehož základní surovinou je mléčná syrovátka prochází různým stupněm zpracování. Ale abychom se neztratili v původní myšlence, je třeba si ještě říct, co je syrovátka. Syrovátka je mléčné sérum, které vzniká odstraněním kaseinu z mléka, kdy po sražením mléka vzniká tuhá složka kasein (v podstatě tvaroh) a tekutá složka – syrovátka, nazývaná též mléčné sérum. V minulosti byla likvidována jako odpad, ale v současnosti užívání syrovátky nabývá velmi rychle na popularitě. Vzhledem usušená syrovátka vypadá jako bílý prášek, který po rozpuštění ve vodě vytvoří nápoj podobný mléku. Usušená syrovátka obsahuje kolem 10–13 % bílkovin, přibližně 1,5 % tuku, 77 % laktózy a kolem 7 – 9 % minerálních látek, přičemž vysoký obsah laktózy a minerálních látek může působit projímavě, navíc hodně cukru, málo bílkovin, blbá stravitelnost. Nic z toho nechceme.  

Z této syrovátky se technologickými postupy získává proteinový prášek, přičemž naprosto zásadní je stupeň zpracování. Proto tu máme například metodu CFM, která je nejšetrnější existující metodou výroby bílkovin, protože surovina není vystavena žádným fyzikálním veličinám, např. vysokému tlaku, teplotě, iontům. Pouze samovolně prochází svojí vlastní vahou přes keramické filtry. Díky tomu je finální syrovátkový protein intaktní = nedotčený ničím a nikým = tzv. panenský protein. Jeho struktura, složení bílkovin, vůně, barva a chuť je přirozená, ničím neovlivněná a nezměněná, zůstává v původní přírodní, tzv. nativní podobě. Pak tu máme další stupeň, a tím je izolát vyrobený procesem mikro a ultra filtrace. Je bez tuku, cukru a v podstatě bez laktózy. Jedná se o velmi rychle vstřebatelný protein, to z něj dělá ideální protein pro každého, kdo potřebuje dodat organismu nejkvalitnější zdroj s maximálním množstvím aminokyselin v co nejkratším časovém horizontu. Ale to není vše. Dalším procesem je hydrolýza, díky ní jsou bílkovinné vazby rozštěpeny proteázovými enzymy (enzymy štěpícími bílkoviny) na aminokyseliny s dlouhým řetězcem. Tyto aminokyseliny se nazývají polypeptidy. Jedná se o enzymatický proces hydrolyzace - pre-digestion („předžvýkání"), přičemž stupeň hydrolýzy je nejdůležitější údaj, který určuje kvalitu hydrolyzovaného proteinu. Proteiny mohou být vystaveny procesu hydrolýzy různou mírou neboli mohou mít různě vysoký stupeň hydrolýzy. Na rozdíl od některých jiných výrobců uvádíme stupeň hydrolýzy nejen na etiketě výrobku, ale je obsažen přímo v jeho názvu. Absolutní technologickou špičkou je pak hydrolýza stupně 32. Víc už to současná věda naštěpit neumí a po tomto stupni existují už jen aminokyseliny.

Pokud jste neusnuli nudou, nebo vám nepraskla hlava ze všech těch informací, dostáváme se ke klíčovým argumentům ve vztahu protein do mlíka. Každý ten stupeň zpracování má za úkol zbavit syrovátky toho, co nechceme a zařídit co nejlepší stravitelnost proteinu. A za všechny tyto stupně zpracování samozřejmě platíte. Čím vyšší technologie, tím vyšší stravitelnost a tím taky vyšší cena. A teď, pozor! Jakmile si takový protein hodíte do mléka, všechno to vlastně vrátíte na úplný začátek! Všechny ty technologie přijdou vniveč a vy spláchnete do hajzlu (doslovně) všechny peníze, které jste investovali do kvalitního proteinu…

Takže to je nakonec pravda, že protein do mléka nepatří?

…Nóó, ne tak docela. Existují situace, kdy to není žádný velký problém. Pokud vám tedy není líto těch vyhozených peněz. Ta první situace je, kdy vám je vcelku ukradené, jestli protein vstřebáte za 10 minut, nebo za dvě hodiny. To je třeba situace, kdy nemáte doma tzn. Night protein a vy si chcete večer k televizi udělat lahodný šejk. Jediným důvodem, proč si lidé dělají protein do mléka, je totiž chuť. Můžete mít ten nejchutnější protein na světě, s mlékem bude vždycky chutnější. Pokud tedy trávíte mléko bez problémů (máme kdyžtak v nabídce trávící enzymy na laktózu), koukáte na telku, máte shake jako z mekáče plný bílkovin. Mňaam. Nebojte, ty bílkoviny nikam nezmizí, a ještě se k nim přidají ty z mléka.

A pak je tu druhá situace… Typický uživatel(ka), jako je moje milá paní, která se rozhodla hodit do fazóny na léto a používá 1-2 koktejly jako náhradu jídla. Protein míchaný ve vodě do ní nedostanu, s mlékem jí chutná náramně. Můžu sice bědovat nad tím, že mojí zásobárnu používá jako bezplatnou samoobsluhu a neomylně sáhne po mém oblíbeném Hydro Iso 90 , což je tak trochu házení perel... (to přísloví s ohledem na domácí harmonii radši nedokončím). Ale mávnu nad tím rukou, páč na léto bude v lesku a já se budu chlubit. A to je k nezaplacení, jak se říká v jedné reklamě... Anebo je tu řešení, že můžu koupit u konkurence takové ty proteiny ala 200 korun za kilo, ale nechci ji trestat. Takový protein bych při své znalosti cen kvalitních surovin do mléka doporučil kdykoliv s čistým svědomím…

Pokud tedy chcete kvalitní, skvěle stravitelný protein, dycinky do vody. Pokud vám jde pouze o příjem bílkovin, náhradu jídla, sem tam se to do mléka nezblázní...

 

Komentáře:

Nejnovější články

Nejslabší článek řetězu

Autor článku: Extrifit

Každý, kdo pravidelně cvičí, se jistě snaží, aby měl své tělo – svaly, klouby, vazy a šlachy – v naprostém pořádku a mohl tak absolvovat náročné tréninky. Občas každého z nás něco bolí. Pokud jsou to svaly, pak nám většinou tato bolest příliš nevadí, jelikož nám to značí dobře odcvičený trénink. Co když je to ale bolest kloubů, případně kolen, beder a jim podobné bolesti?

Zobrazit celý článek

Nejslabší článek řetězu