Každý z vás má talent na kulturistiku

Pokud jste sportovní ignoranti a analfabeti v jednom jako já, právě probíhající Olympiádu vnímáte se stoickým klidem. Ne, že bych ji snad ignoroval záměrně, první zmínky o pozitivních sportovcích jsem naopak přijal se zvýšeným zájmem, zda mi neunikla zásadní informace o zařazení kulturistiky do programu OH, ale jak se ukázalo, nešlo o klasický antidopingový test, nýbrž ten, který se provádí šťouráním v nose, aby se zjistilo, zda jsou zdraví lidé ve skutečnosti tikající biologickou bombou. Posléze jsem zaregistroval zlatou a stříbrnou medaili našich střelců, což je sport, který mám zařazený v šuplíku hned vedle házení šipek, bowlingu, kuželek a curlingu, jehož aktéři se vyznačují vším možným, jen ne sportovní postavou. Nemohla mi ani uniknout zpráva o vítězství našich double tenistek, což je taky supr a samozřejmě se nešlo vyhnout oslavným titulkům v médiích velebících aktuálního hrdinu národa Lukáše Krpálka a jeho zlatou v judu, o kterém nevím lautr nic vyjma toho, že vyhrává ten, který se soupeřem pomocí snožek nějak šikovně jebne o zem. Tohle všechno vnímám, ale že bych viděl z Olympiády víc než jen krátký šot ve zprávách, to skutečně nemohu říct. Přesto všechno jsem zaregistroval zvýšený výskyt slova talent, což je schopnost, která je v kulturistice vnímaná hodně černobíle. Buď neexistuje, nebo ho zaměňujeme za slovo genetika.

Talent zkoumají vědci, psychologové, doktoři a různí další vědátoři s chytrými mozky a co jsem si tak vygooglil, existuje minimálně 10 úrovní talentu od průměru po génia. Laicky ho vnímám tak, že někomu jde určitá činnost líp než jiným lidem. Takže když Mozart uměl hrát na piano ve stejném věku, co my ostatní sotva zkoordinovali pohyby zápěstí a prstů k tomu, abychom si s větším či menším úspěchem dokázali utřít řiť, každý pochopil, že jde o génia i bez grantů na výzkum talentu. U sportovců chápeme to, že když jde nějakému capartovi pinkat míček přes síť o dost lépe než jeho vrstevníkům, jde o talent. Stejně tak když nějaký prcek vleze na atletický okruh a tam frnkne děckám, kteří tam běhají už rok, víme, že máme před sebou nějakého dalšího Usaina Bolta. Netuším sice, jak se talent projevuje u střelců, ale myslím si, že budoucí Krpálek by mě v předškolním věku vysnožkoval, omotal a složil na lopatky stejně rychle jak lepá děva chlípného postaršího boháče. Jenže s talentem v kulturistice to tak jednoduché není…

Nejdřív si odbudeme tu část fitness fandů, která jakýkoliv talent smete ze stolu tvrzením, že dotyčný bere anabolika a hotovo. Námitku, že anabolika bere dneska kdejaký jouda a přesto tu jsou výrazné rozdíly v osvalení, zabije za halasného potlesku steroidových dealerů tvrzením, že ti nejlepší jich berou nejvíc. Což je kravina. Ti nejlepší jsou nejlepší, protože jim to prostě nejlíp roste. Jejich svaly dokáží reagovat lépe na zátěž než ty vaše. Já si i po 30 letech tréninku a zkušeností myslím, že Ronnie Coleman byl při zisku amatérského titulu Mistra Světa v nejtěžší kategorii v roce 1991 čistý, jak tvrdil. A budu si to myslet dál bez ohledu na hurónský smích, který vás zrovna zachvátil. Ono totiž pokud jste naládovaný vším možným, dost těžko v následujících letech přiberete dalších 30 kg čistých svalů. A přesně to se Ronniemu povedlo. Jestli sypal nejvíc na světě? Pochybuju. Ti nejlepší obvykle disponují dalším talentem, jakkoliv kontroverzním. A tím je schopnost absorbovat a využít tyto zakázané prostředky. Jinými slovy, Pepa přibere po tabletce kilo svalů, kdežto vy jen uhry. I to je talent, ať se vám to líbí nebo ne.

Ale to se bavíme o tom nejlepším z nejlepších, kingovi všech kingů. Což takhle sestoupit o pár pater níž a podívat se na lidi, které laická veřejnost označuje za talentované, nebo geneticky nadané jedince, protože mají úspěchy a v profi ligách sbírají cenná umístění. Co třeba takový Michal Križánek? Má talent? Nepochybně. Myslím, že v jeho případě můžeme mluvit o talentu Colemanovského formátu se vším všudy, co bylo napsáno výše. Když ale postnul fotku ze svého předkulturistického období, přišel by k němu někdo se slovy: Hej, z těch tvých párátek vyrostou nejlepší ruce na světě!? Možná jo, třeba nám to Michal napíše do komentářů, ale já myslím, že ne. Jeho postava v ničem nenaznačovala, že z něho může být takové monstrum, které stále roste a zlepšuje se.

Teď to na Facebooku trochu spamujeme fotkami Slavoje Bednáře, tak si pojďme říct, jestli má talent zrovna on. Fyzický? Ne. Jeho kostra je příliš úzká, pas relativně široký. Přesto dnes stojí mezi nejlepšími kulturisty světa a soupeří s nimi. Ano, vím, že skončil desátý. A to je neúspěch? Myslím, že ne, resp., já bych takový „neúspěch“ bral. Co je tedy jeho talentem? Rozhodně hlava. Mentální rozpoložení a mysl. Nesmějte se, i to je nějaký talent. Kdekdo žvaní o tom, jak jede na 100 %, jak kulturistika je jeho život, blablabla…  Ale realita tomu neodpovídá, neboť se na kulturistiku nesoustředí celoročně. Slavoj, ačkoliv to tak mnohdy nevypadá, ano. Jeho rok je pečlivě naplánován, každý krok promyšlen. A proto se neustále, krůček po krůčku, rok za rokem, zlepšuje. A já si už 10 let každý rok říkám, že lepší už to nebude, víc svalů mu nenaroste, větší tvrdosti už nedosáhne. A každý rok se šeredně spletu. Mám však jednu jistotu, že co se týká tvrdosti svalů, u Vojty Koritenského se splést nemohu. Vojta má tvrdé husté svaly, co ho znám, a to bylo ještě v době, kdy pobíhal po podiu se 70 kg. To je pro změnu jeho talentem. Hustota a tvrdost svalových skupin, kterou někdo neudělá ani kdyby se ucvičil k smrti a vykoupal v kýblu nějaké chemické šmakulády.

Talent, ale i antitalent má prostě v kulturistice mnoho podob. Můžete být talentovaný pro růst svalů, ale pokud budou poskládané a tvarované zrovna v době, kdy si Bůh vybral dovolenou při vašem početí a vzal to za něj Frankenstein, příliš úspěchů vás taky nečeká. A naopak, můžete být po celou dobu vaší školní docházky terčem šikany pro svůj drobný vzrůst, ale nikdo nemůže vědět, jestli ve vás nedřímá skvěle tvarovaný, hustý a tvrdý příští Flex Lewis, čímž se dostávám k pointě článku…

Nenechte se odradit hned v začátku hloupými řečmi o tom, že nemáte talent či genetiku. Kulturistika není pro děcka. Není to sport, kdy na první dobrou poznáte, že vám půjde, že budete sbírat medaile. Není důvod myslet si, že když jste nejurostlejší chasník ve třídě, že máte vyhráno. I takové čeká tvrdá práce a možná o dost tvrdší diety. A stejně tak není důvod k sebevraždě vaše útlé tělo. Šíře vašeho talentu se projeví až po pár letech cvičení. OK, někomu to poroste snadno, jinému pomaleji, ale třeba bude mít svaly hezčí, tvrdší. Nejeden fyzicky disponovaný borec to vzdá s první dietou, aby mu vytřel zrak mentálně pevnější a vytrvalejší soupeř. Kulturistika prostě není jen o tom, kdo líp běhá, má větší sílu, trefí se líp do míčku. Špičkový kulturista má velké, tvrdé svaly, které jsou dobře a esteticky poskládané. Disponuje kostrou širokou v ramenou a úzkou v pase. Má vůli držet diety ať objemové, či předsoutěžní, pravidelně a bez výpadků cvičit a držet rozumnou životosprávu. To všechno je součástí talentu pro kulturistiku. Ti nejlepší z nejlepších disponují většinou z toho, ale každý z nás má aspoň něco z toho. Každý. A i s půlkou trumfů se dají uhrát solidní výsledky. Je tedy jen na vás, jak se svým talentem naložíte.