Katka Kyptová-Otevřená a na rovinu-4. díl

pokračování z 3. dílu:
PV: Už se pomalu dostáváme k Tvému účinkování v NABBA. Dalo ti to něco? 
KK: Já myslím, že jo. Určitě. Já jsem do NABBY šla vlastně jenom na základě toho, že tam šel Roman Maršálek, ty a vlastně všichni moji známí. Navíc ve svazu tehdy probíhaly ty zákulisní boje a těch já se nechtěla účastnit a chtěla se jim vyhnout. To je jejich boj a každej máme svoje. Tak jsem to chtěla zkusit, ačkoli jsem ani nevěděla, jestli tam vůbec nějaká kategorie žen bude. To závodění tam bylo fajn, já si to tam vyloženě užívala. Rozhodně mě to v ničem nezaseklo, spíš naopak, posunulo mě to zas o kousek dál. Rozhodně toho v žádném případě nelituji, to určitě ne. Problém je spíše v tom, že pokud chceš závodit v Americe, tak tam mi ten hlavní představitel federace NPC na rovinu řekl, že pro ně je NABBA shit, že ji nerespektují.  Oni prostě berou jenom IFBB a nikdo ostatní pro ně není partnerem.
PV: No, ono je zase třeba jedním dechem dodat, že NPC jakožto jakási americká odnož IFBB je trochu o něčem jiném než evropská divize IFBB. Ty podmínky rozhodně nejsou rovnocenné. 
KK: Jo, určitě. To je pravda. Ona ta politika je všude. Já to na jednu stranu celkem chápu, na druhou mě mrzí, že jako závodnice IFBB nemůžeš udělat exhibici na závodech NABBA, pomalu se tam ani nemůžeš ukázat, protože z tý Ameriky maj ty podmínky takhle daný. Mně to příjde až trochu ujetý. Já mám kamarády, co soutěží v NABBA a nemůžu se tam jít na ně kloudně podívat. To samý fotky. Ty jseš Extrifit, já jsem Vitalmax a teď se spolu nemůžeme vyfotit, protože lidi, co se motaj kolem těch majitelů, okamžitě začnou řešit hovadiny. Nedávno mě pozval Martin Holub k sobě do fitka na trénink. Dobře jsme si zacvičili a tak, všechno v pohodě, jenže Martin měl na sobě tričko Extrifit, na stěnách všude nápisy jak kráva Extrifit Gym a já neměla žádný reklamní tričko. No a teď se s ním vyfoť. Já nechci propagovat Extrifit, nestojím o to, ale chci se jednoduše vyfotit s kámošem na památku. Já nemám (v době rozhovoru pozn. red.) žádného sponzora, ale Ondra dělá pro Vitalmax stránky, tak se samozřejmě bál, aby to nemělo nějaké důsledky. V Americe na Expu nebo podobných výstavách tohle neřešej. Každej závodník má svoje tričko, fotí se tam s jinýma zavodníkama, co maj zase svoje trička, dávaj si navzájem rozhovory pro různé firemní stránky a je to v pohodě. Ono taky, pokud máš sponzorovaný 3-4 závodníky a přesto potřebuješ, aby ty stránky nějak žily, tak nemůžeš psát pořád jenom o nich.  kacaamartin.jpg PV: Já se ještě jednou vrátím k NABBA a to konkrétně k Mistrovství Světa v Košicích. Tam si myslím, že jsi měla asi nejlepší formu v životě, nemyslíš? 
KK: Určitě, tam se to povedlo. Tam to všechno sedlo pěkně dohromady a byl z toho ten titul. Už i to je důvod, proč nelituju závodění v NABBA organizaci.   PV: To je dobře. Tvá účast na Arnold Classic už je oficiální? 
KK: Ne. Ale připravuji se na něj s tím, že bych tam chtěla závodit. Ale pozvánku jistou ještě nemám. Takže teď trochu doufám, že i na základě výsledku z loňského roku by ta účast mohla vyjít.   PV: Těšíš se? Nedávno jsem četl, že Honza Kubík z toho byl trošičku zklamaný. 
KK: Tak ta organizace soutěží v Americe je všude stejná. Lidi jsou vyprsklý z profíků, ale nikdo nevidí to zázemí 5x5 metrů. Oni jsou schopni z toho udělat velkou show, ale ty závodníci tam docela trpěj. V Americe je to všechno hozený na ten byznys, ale na toho závodníka se nebere ohled, což si myslím, že je dost špatně. Nikdy nejde vyhovět všem, ale nějaký kompromis by to chtělo. Když to trochu přeženu, tak hvězda je ten závodník a ne ten divák. Ten se jede podívat na kulturistu a ne obráceně. progress 2008-2009.jpg PV: Na druhou stranu si myslím, že zrovna českým soutěžím by prospělo trochu víc té komerce, víc té show. Protože já, když to vidím, tak tam dneska nikdo nechodí se dívat. 
KK: Já jsem přesvědčená, že za to můžou ty on-line přenosy. A nevidím jediný důvod proč to vysílat.   PV: Standa Pešát mi to zdůvodňoval tím, že tím zviditelňují kulturistiku a sponzory.  Neznám přesná čísla, takže to budu pálit v řádech od boku, že sice přijde o 200 lidí méně, ale mají třeba 2000 připojení. Takže je teoretická šance, že na to kouká 2000 lidí. 
KK: To je sice solidní argument, ale sponzorů je stejně a lidí míň. Ty přenosy mimo Olympii, kam se stejně sjede celá Amerika a naplní ten sál, nedělají z žádné soutěže. Ani z toho Arnolda.  Prostě si myslím, že to je špatně. Z toho monitoru stejně nepoznáš formu, nevychutnáš si atmosféru, prostě nic.   PV: Tak ten úbytek diváků je všeobecný jev napříč všemi sporty.   KK: Lidi nemaj prachy, jsou líný, všude je plno povrchních informací. Ale to není důvod jim v tom napomáhat. Prostě pokud tu kulturistiku máš rád, chceš toho svého závodníka podpořit, tak si za ním přijedeš. Ono se aspoň pozná na těch soutěžích, kdo je opravdový nadšenec.   PV: Určitě. Ale blbý je to, že se tam potkáváme furt ti samí ksichti. 
KK: (smích) Tak někdo třeba fakt nemůže…   PV: Možná chyběj osobnosti. Třeba Tomáš Bureš na BAI Open tu soutěž utáhl v podstatě sám. A věřím, že minimálně půlka lidí z toho plného sálu se přišla podívat jen na něj. 
KK: Jo, určitě je to i o těch závodnících. Já osobně se nejezdím podívat na Čelákovice, protože to mám zrovna blízko, ale podívám se na startovní listinu a podle toho se rozhoduju, jestli se tam mrknu. Dělám to tak vždycky. Arnold classic.JPG PV: Zpátky k Arnoldu. Je tam už nějaký plán? 
KK: No zatím spíš intenzivně přemýšlíme, že tam vyrazíme už měsíc předem. Kvůli aklimatizaci a soustředění na ten závěr.   PV: Tak ty nemáš žádný stálý pracovní poměr, takže proč ne. Ale co klienti?   KK: No, ono to s tím právě souvisí. Když jsem se loni připravovala na Arnolda, tak jsem měla pocit, že jsem se víc věnovala klientům než samotné přípravě. A to je bez debat špatně. Já si nestěžuju, protože jsem šťastná za to, že se mi teď tak rozrostla klientela, navíc to jsou strašně skvělí lidi, co na sobě opravdu chtějí pracovat, ale já jsem ten typ, co moc neumí říkat ne. Takže, když už mám třeba 9. člověka za den, tak si někdy přeju, aby se mi ten desátý omluvil z tréninku. Navíc, když jsem celý den zavřená v posilovně, tak na vlastní trénink už mi nezbývá chuť ani energie. A když už cvičím, tak jsem ponořená do toho svého světa a nemám chuť, aby si se mnou někdo povídal, nebo se na něco ptal. A ti lidé, co tě dobře znají, to pochopitelně dělají. To je taky důvod, proč jsem co chvíli u vás v Liberci ve Fitmexxu, nebo někde jinde než v Bolce.   PV: Já jsem si už kolikrát říkal, proč se svými kontakty nezůstaneš v Americe? 
KK: Ono to není tak jednoduchý. Musíš mít pracovní povolení, vízum platí pouze tři měsíce. A ty kontakty….Jako mám je tam, ale to nejsou žádný kamarádi. To jsou lidi, co ze všeho chtěj vydudat nějaký prachy…   PV: Ale tak v té Americe je to normální, ne? S tím se tam musí počítat. 
KK: Jo, jasně, že jo. Ale taky…Je to zvláštní, tam honěj prachy, tady taky každej honí prachy, ale tam nevidíš nikoho, že by byl furt nasranej, jako tady.   PV: A není to ta jejich proslulá přetvářka? 
KK: Já myslím, že ne. Já tam jezdím teď už relativně často a vidím je, jak ráno vstanou, chystaj se do práce a jsou happy. Po práci si jdou na tenis, zaplavat. Ale je fakt, že to jsou většinou lidi, co dělaj na sebe. Ale i servírky jsou ráno v práci a máš z nich pocit, že jsou v pohodě.   PV: No a není to taky tím, že tam ta servírka si za tu práci koupí auto a zaplatí hypotéku, kdežto u nás je ta číšnice ráda, že jí to dá na nájem? 
KK: No, ono to nejde tak brát. Jasně, platy tam jsou jinde. Jídlo je tam stejně drahý. Hadry, když nepočítám diskonty, stejně drahý. Ale když jdeš k doktorovi, tak vysolíš čtyři litry ani nemrkneš. Prostě v některých věcech tam jsou velký rozdíly v jejich neprospěch. Jak říkám, nelze to nějak jednoduše přepočítávat.  Ono je to v podstatě jako tady, někdo ty peníze má a někdo ne. To je všude stejný.   Arnold Classic (2).JPG V příštím díle se dočtete: O sexu na internetu, o videochatech, o penězích, o image kulturistiky...