Karlos Vémola - Jsem teď v Extrifit Teamu, protože v Čechách není lepší a silnější team.

 Ty máš fantastický skóre 27 výher a pouze 6 proher, ale těch pár proher bohužel přišlo v těch klíčových zápasech, kdy ti šlo o návrat do UFC. Nemáš problém s nějakou přemotivovaností?

No je to možný, ale to tak bude asi vždy. Já měl těch zápasů už stovky a každý ti říká, že to už pro mě nic nemůže být, že to musí být lehké a bez stresu, ale není to pravda. Je to pořád stejně těžký. Možná ještě těžší, protože mám pořád větší a větší zátěž na ramenou. Před těmi 30 lety jsem měl sice větší trému a lehčího soupeře, ale taky menší tlak od lidí. Postupem času od tebe lidi očekávají víc a víc a ten tlak stoupá. Dnes už tu jsou dva tábory, ne jako dřív, když byl jen jeden. Dnes je tu obrovský tábor lidí, který tě chce vidět vyhrát a stejně tak velký tábor hejtrů, kteří tě chtějí vidět prohrát, ať už bojuješ s kýmkoliv a je to čím dál tím větší. A já to těm hejtrům nedám. Tu radost jim vezmu. Takže dnes už to není tolik o přemotivovanosti, ale o tom tlaku fanoušků, hejtrů, médií a toho všeho kolem.

Tys měl obrovskou šňůru neporazitelnosti, pak si dostal z mého laického pohledu trochu nešťastný úder na bradu a najednou si u půlky národa na odpis. Je tohle okamžitý zatracení šampiona typicky česká vlastnost?

To je česko/slovenská vlastnost. V tomhle jsme s Attilou za jedno, a i když jsme rivalové, bylo mi ho hrozně líto, když zápasil v Bratislavě. On tam měl „jednoduchý“ zápas, byl jasný favorit, měl vyhrát, celej stadion před zápasem skandoval „Attilka, Attilka, Attilka“, ale dostal KO a tam nikdo nezatleskal. Nikdo. Celej stadion ticho. Nezatleskali ani soupeřovi, ani Attilovi, prostě nic. Pak klasika, miliony hejtů, jak to Attila posral, jak už na to nemá, jak je starej a podívej se teď. To je obrovskej rozdíl proti Angličanům. Já byl v Londýně za Ukrajince, když jsem nastupoval k zápasu, ale nikdy jsem tam nezažil nějakej hejt. Vždycky mi fandili, vždycky ocenili i soupeře. Angličani, to je národ přejících lidí a já je za to miluju. Já fotbal nějak moc nesleduju, ale Anglie vyhrála MS ve fotbale naposledy někdy v padesátých letech, ale oni každý MS věří, že jsou ti nejlepší! Fandové je ženou, podporují je, i když trochu tuší, že to jsou outsideři. U nás v Čechách to holt tak není a každý neúspěch ti tu dají pořádně sežrat. Ale člověk s tím musí žít a já jsem to využil pro sebe jako motor. Mě ty hejtři ženou dopředu. Já jim tu radost nedám. Čím větší úspěch budu mít, tím víc mě bude těšit, že oni jsou nasraný.

Můžeš se ještě zlepšovat? Jaká je vlastně sportovní životnost MMA fightera?

Zlepšovat se můžeš celoživotně. Já to dělám už 30 let a pořád mi přijde, že nic neznám, když přijedu do nějakýho TOP gymu. MMA není jen jedna technika, jeden sport. To je judo, box, kickbox, karate… toho je prostě tolik, že je tam obrovský prostor pro zlepšování. Jeden z mých velkých vzorů, Randy Couture, první světový titul v těžké váze vyhrál ve 42 letech. To je velký motor pro mě. Teď odcházel do sportovního důchodu po čtyřicítce dvojnásobný šampion Daniel Cormier. Sice prohrál těsně na body,  ale odcházel na vrcholu. Takže já to vidím u sebe ještě tak na 5 skvělých let a ještě 5 let třeba trochu slabších, uvidíme. My fighteři jsme tvrďáci, to tělo je odolnější, nebo možná my jsme odolnější než v těch fotbalech a tak..

Je MMA nebezpečný sport? Občas bývá v kleci dost krve k vidění.

Že je nebezpečný, čtu každou chvíli, ale kategoricky s tím nesouhlasím. Statisticky je tam mnohem míň zranění než třeba ve fotbale. Píšou, že MMA je brutální sport, ale to ještě nikdo z nich asi nehrál rugby. To je teprve brutální sport! Lidi si neuvědomují, že já nejsem jenom ten, co mlátí lidi. Já se učím i to, jak se mám bránit. My víme, co máme dělat, aby se nám nic nestalo a já jsem se nikdy nezranil v zápase, vždycky jsem měl zranění z tréninku. Lidi se mě ptají, jestli se o mě bojí moje přítelkyně, nebo moje máma, když jdu do klece. Proč by se měli bát? Já na to trénuju 30 let. Trénuju tvrději, než zápasím. Ráno, večer, furt. Zranit se můžeš všude, při každém sportu, ale tady je vidět ta krev, tak je to trochu děsí no... Ale rozhodně si nemyslím, že by to byl nějak hodně nebezpečný sport.

O tobě se všeobecně ví, že jsi bývalý kulturista, že si absolvoval závody v kulturistice, a tak by mě zajímalo, jestli je nějaký aspekt kulturistiky, ze kterého dodnes těžíš v MMA?

Z kulturistické minulosti těžím hrozně moc. Lidi o mně říkají, že jsem nejlepší na shazování váhy a na diety. Ale to je jenom díky kulturistice, která mě naučila disciplínu. Nejíst, když nemám, nepít, když nemám, vydržet trénovat, když nemám energii. Naučila mě, že i malé prohřešky můžou pokazit velký věci. Každý kulturista ví, že mu je k ničemu, když trénuje, 23 hodin drží stravu a pak by se na hodinu postavil k ledničce, tak je to rázem všechno k ničemu. Kulturistika mě naučila trénovat 24 hodin denně, a to dělám i teď, když jsem v přípravě na zápas. Trénink je 20 %, zbytek je to všechno, co děláte po něm. Regenerace, jídlo, doplňky, životospráva. Co se týká jídla, to si taky držím celoročně. Vždycky se snažím být v optimální váze a nepřežírám se v době, kdy bych to hlídat nemusel.

Mluvil si o regeneraci, máš nějaký recept mimo spánku apod.., který urychlí tvojí regeneraci?

Mně se nejvíce osvědčily aminokyseliny, ať už komplexní, nebo BCAA společně s glutaminem. To využívám asi nejvíc a celodenně, což si myslím, že je to nejlepší. Lidi se mě ptají, kdy to mám brát, jak to mám užívat? Před tréninkem, nebo po něm? A já jim říkám po pravdě, jak to dělám já. Prostě si to namíchám na celý den a celý den to piju. Takhle rozložený celodenní příjem je nejlepší, a navíc mi to chutná. Proč bych měl pít nějaký sladký pití v hospodě, když si můžu do vody nasypat tohle? Skvěle to chutná, a ještě mi to pomáhá v regeneraci. Máte 9 příchutí, můžeš si vybrat, jak je libo. Jahoda, pomeranč, citron…, to tě prostě neomrzí. Tak proč chlastat kofolu, když můžu pít přes den něco, co mi chutná a ještě pomůže? Tělo je jak motor. Když máš nadupanej motor a nenaleješ do něj pořádnou šťávu, nikam nedojedeš. Takže já to mám rád. A když nepiju tohle, piju mulťáky. Teď jsem od vás dostal ten Imun, což je jako džus, nebo strašně dobrá šťáva, takže já nechápu, proč bych měl pít nějaký tonic, colu, nebo něco takovýho, když můžu pít tohle.

Karlosi, ty hodně jezdíš na charitativní akce, jsi zván na motivační semináře. Jakou univerzální radu bys dal mladému 15letému klukovi, který by chtěl být jednou druhým Vémolou?

Nikdo by se neměl snažit stát se druhým Karlosem Vémolou. Musí se snažit být lepší. Vždycky se snažte dokázat víc. A to nemusí být jenom v MMA, ale ve všem, co děláte. To platí pro každý sport. Když něco děláte, dělejte to naplno a pořádně. Ten nejdůležitější krok je ten, kterým začnete. Nechytit se špatné party, nebýt ve špatném teamu. Musíte najít gym, nebo team, který je osvědčený, kde to funguje. Tomu já věřím celý život. Žádný sport není individuální, každý je kolektivní a nikdy nic nedokážete sami. Záleží na lidech, který jsou kolem vás. Když chcete dát dítě na MMA, na judo, na box, podívejte se na klub, na trenéry, na výsledky, který ti trenéři mají. Nikdy se nesmíte spokojit s tím, že dáte svoje děcka do béčkový skupiny. Já si hledám celoživotně ty nejlepší lidi kolem sebe. Nejlepší sparingy, managery, gym a teď i ten team. A proto jsem teď v Extrifit Teamu, protože v Čechách není lepší a silnější team. Stačí se podívat na ty frajery, kteří v něm jsou a na jejich výkony a je jasné, že tu jsem správně.

Karlosi, já ti děkuju za tenhle závěr, stejně tak jako za rozhovor a jsem rád, že právě ty jsi teď součástí toho teamu.