Je to víc než jen zvedání činky, nabízí pohled do kulturistiky Filip Vaško

Trutnov - Ve dvanácti letech začal s biketrialem. To je sport, kde se jezdí na kole přes různé překážky. Startoval na mistrovství Evropy i světa. Dařilo se mu. Poháry a medaile se začaly hromadit. Jenomže pak do jeho koníčku promluvila finanční krize, která oba jeho rodiče připravila o práci, a tak už si nemohl dovolit zatěžovat rodinu o další výdaje. Tím Filip Vaško z Trutnova skončil s biketrialem.
„Dal jsem si rok pauzu a pak jsem si začal hledat méně finančně náročný sport,“ prozrazuje devatenáctiletý student Fakulty strojního inženýrství v Brně, jak se dostal ke kulturistice. image (1) Filipe, kdo tě do posilovny přivedl? Nechal jsem se přemluvit od spolužáků na střední škole, tak jsem tam s nimi začal chodit. A pak se to stalo. Posilovna mě tak učarovala, že jsem ji věrný už tři roky.   Baví tě zvedání činek? Samozřejmě, jinak bych v takové intenzitě nemohl vydržet tři roky. Je pravda, že jsem ze začátku hrozně špatně cvičil, jedl, regeneroval a tak dále. Ale postupem času, kdy jsem tomu přišel na kloub, co a jak správně dělat, uchvátilo mě to snad ještě víc. Začal jsem na sobě pozorovat výsledky a viděl jsem kolem sebe, že mi to jde rychleji než ostatním. To mi udělalo obrovskou radost. Musí se ale tomu něco obětovat jak z osobního života, tak ze studentského.   Například? Kulturista musí změnit svůj životní styl. Je to mnohem více než jen zvedání činky. Musí začít svoje tělo trochu poslouchat. Počítání příjmu jídla, krabičky s jídlem, spánek, trénink, rok bez kapky alkoholu, bez kouření. Je toho hrozně moc. Většina lidí si neuvědomuje, co takový „kulturistický život“ obnáší. Když si začal chodit do posilovny, věděl si hned, že z tebe bude kulturista? Ne, vlastně mě to nikdy ani nenapadlo. Až tento rok, kdy mě mamka viděla sedět u počítače a koukat ve tři hodiny ráno na on-line přenos z největšího kulturistického závodu na světě Mr. Olympia. Řekla mi: „Tak si taky někdy zkus zazávodit.“ Já to zkusil. Podstoupil jsem pár měsíců diety a ono to nakonec vyšlo.   Jak člověk dosáhne takových svalů, které jsou pomalu uměleckým dílem? To je hrozně individuální, protože někdo se dokáže vypracovat do takové formy, kdy je s ní spokojený a chce závodit, za tři roky, někdo za pět let. Rozhodně to není záležitost měsíců. Velkou roli hraje genetika. Bohužel, když člověk nemá předpoklady na hezkou stavbu těla, těžko se s tím dá bojovat.   Jak často cvičíš? V přípravě na závody to jsou i dvoufázové tréninky, kdy jsem navštívil posilovnu třeba desetkrát za týden. V běžném roce to je bez dvoufázových tréninků o dost příjemnější, cca 3 až 4x do týdne. image Jak vypadají tvoje poslední dny před závodem? Celá příprava na závody kromě několika měsíční diety spočívá v tom, že se těsně před závod nacpe ještě jeden týden, kterému se říká \'\'superkompenzační\'\'. To je přesně rozdělený týden, kdy se cvičí jen do středy, když je závod sobotní.   V pondělí se cvičí velké partie, jako jsou nohy, záda a prsa. V úterý se cvičí ramena, trapézy, lýtka, břicho a poslední den ruce. To díky tomu, aby se svaly dokázaly zregenerovat do sobotního závodu. Pokud totiž nebudou svaly zregenerované, budou v sobě „držet vodu“. To ale není vše. Jde o to, že v superkompenzačním týdnu před závody se dělají s jídlem naprosté šílenosti.   Od pondělí do středy se jí jen maso na vodě, bez soli, a nic jiného než čistá voda. Umíte si představit tři dny bez jednoho jediného gramu sacharidu? Zkuste si to. (usmívá se) Čtvrtek je den, kdy už se necvičí, ale zase je to naopak s jídlem. V tento den se zase změní to, že přestanete jíst maso a místo toho začnete jíst až do sobotního rána. Sedm pytlíků vařené rýže v nesolené vodě bez jediného gramu bílkovin. A aby toho nebylo málo, tak v tento čtvrtek se přestává pít voda a to až do konce závodu.

Proč kulturisté vypadají na závodech jako stáhnuti z kůže? Protože v sobě nemají látky, které udržují vodu - jednoduché cukry, sůl. Voda se nemá jak uchytit a letí ven. A taky proto, že 48 hodin před závodem nepijí ani kapku vody. V sobotu před závodem už do sebe můžete ládovat jednoduché cukry, které díky vyhladovělým svalům poputují přímo tam, a tak vlastně vzniknou napumpované svaly, protože jsou vyhladovělé a najednou dostali první porci energie, třeba z marmelády nebo sušeného ovoce. O kulturistice se říká, že je sport prolezlý dopingem. Co si o tom myslíš? No, je to neustále rozebírané téma. Možná je pravda, že v tomhle sportu jsou lidi, kteří něco berou. Ale podívejme se třeba na Lance Armstronga. O něm si to taky nikdo nemyslel. Doping je ve všech sportech, bohužel u kulturistů to jde nejvíce vidět.   Ty něco bereš? Samozřejmě povoleného… Můžu s čistým svědomím odpřisáhnout, že nejsem uživatelem ničeho špatného. Veřejnosti, která se nepohybuje ve sportu, je ale na dlouho vysvětlovat k čemu slouží třeba BCAA. Takže ve zkratce. Neberu steroidy. (směje se) Beru pouze doplňky výživy od firmy Extrifit, kterou považuji za nejlepší na trhu a vitamíny, které se dají sehnat v lékárně.   Už máš za sebou pár soutěží. Jak se ti vedlo a čeho bys chtěl dosáhnout? V listopadu jsem stihl dojet na všechny tři republikové závody v kulturistice juniorů do 23 let. V Kutné Hoře jsem vyhrál, v Brně a Ostravě jsem byl třetí. Jestli všechno půjde dál tak, jak má, chtěl bych v příštím roce zkusit vyhrát juniorské MČR.   Michal Bogáň Trutnovinky.cz