Jan Caha - Na cestě za naturálním Olympem po USA
Autor: Jan Caha
13. 12. 2018
Naprosto lyrický název neskrývá nic jiného, než běžnou stopáž nebo snad „zpověď“ nemladého fitnessáka o jeho cestě na soutěž, která je ale lemována „light motivem“ v podobě nejvyšší naturální soutěže. O co jde ale skutečně?
Tímto článkem bych vás chtěl přivítat a uvést do své tvorby, která zde v nepravidelně pravidelných intervalech bude (jak doufám) vzdělávat nejednoho nadšence do fitness a hromady svalů, a (opět jak doufám) napomůže nejen přilepit centimetry na biceps, ale hlavně posunout vědění v oblasti výživy opět dále, a to na základě ověřených dat. Je to zvláštní, protože i když mám tento cíl, první článek se naprosto vymyká. Představte sis jej jako „můj milý deníčku“, zpověď, stopáž nebo jednoduše popis toho, že existuje naturální kulturistika, a že má svůj vrchol, kterým je Natural Olympia. A že na tento vrchol jezdí i závodníci z ČR. No, byl jsem letos jedním z nich…
Abych to ale uvedl. Pokud si zadáte slovo „natural“ do google překladače, vyskočí vám výrazy jako přírodní, nemanželský, samorostlý nebo dokonce blbeček. Můj milý google překladači, tady se velmi pleteš, aspoň teda v pojetí naturální kulturistiky. Jednoduše se jedná o skupinu nadšenců (chápej „idealistů“), kteří věří v to, že se dá závodit bez pomoci steroidů a anabolik, a že se k tomu chtějí dokonce veřejně hlásit, ne-li až dogmaticky hlásit, že dělají sport bez dopingu. Podobně (a méně ofenzivně), se k tomu hlásím i já, a to už celých 15 let. Říkám tedy otevřeně, závodím v naturální kulturistice, protože mi to přijde správné, protože si vážím svého zdraví jako té nejvyšší životní hodnoty, a protože vidím kulturistiku a fitness již s drobným nadhledem.
Právě tato „přírodní“ kulturistika má mimo mnoho jiných soutěži v ČR i v Evropě svůj vrchol. Tím je Natural Olympia. Jak by někdo řekl „natural olympia je sračka“, a nebudu Vám brát iluze. I když má podobný název s VELKOU Olympií, taktéž se koná v Las Vegas a taktéž na ni startují ti nejlepší, tak bohužel (anebo bohudík) nedosahuje velikosti tradiční „arnoldovské“ Olympie. Stále je ale tou nejvyšší metou zasněného naturálního kulturisty. A podobnou metou byla i pro mě. Už v minulém roce jsem se zde rozhodl startovat.
V této části příběhu je fajn si představit mého „druha ve zbrani“ – Ondřeje Fialu. Physique závodníka, který v minulém roce absolvovat kolečko soutěží podobné letošnímu záměru, a se kterým jsem právě toto upekl a se kterým i absolvoval celoroční přípravu.
Pojďme ale na start naší cesty. Plán byl jasný, absolvovat soutěž v Los Angeles. Na ní se nominovat na Natural Olympii a o týden později se tak představit v Las Vegas. Pravdou je, že moje pozice nebyla pro nominaci zcela snadná. Dostával ji totiž pouze vítěz dané kategorie. Co se tedy dalo dělat? Vyhrál jsem a zároveň dostal při svém prvním startu v classic physique i profi kartu, která mě opravňovala zaplatit vyšší startovné (teď vážně) a startovat na Olympii již v profi. Co víc si přát…
Když jsme na kulturistickém webu, tak se samozřejmě hodí nabídnout pohled na formu. Byla (asi) dobrá. Málokdy jsem se na soutěži cítil tak dobře. Nestahoval jsem vodu, ještě ráno před soutěží vypil asi litr vody a první sacharidy přijmul asi 3 hodiny před soutěží. Konečně jsem se tak zbavil pro mě nefunkční a dogmatické superkompenzace a vytáhl svoji best svěží formu. Ani nevíte, jak je příjemné si před soutěží hezky popíjet…
Vzhůru ale na Olympii. Netrvalo dlouho, vzali jsme Mustanga a hned druhý den po soutěží jsme vyrazili po vlastní ose 400 km pouští do Las Vegas. (poté, co jsme strávili skvělý den na Muscle Beach ve Venice a pojezdili na kole v Santa Monice)
Po chvíli se nám město hazardu otevřelo. Úchvatná světelná show v městě, které nespí, pro nás nyní byla domovem na další týden. Věřte, že na život, kdy si ráno sednete do auta v tréninkovém oblečení, ve fitku potkáváte Jaye Cutlera, zajdete si po tréninku do vířivky, kterou mimochodem máte taky na hotelu, a potom jen tak bloumáte po Vegas nebo jedete do Grand kaňonu, se zvyká velmi rychle.
Hlavní ale byla soutěž. Jak tedy vypadá největší naturální show? Jak jsem již naznačil, je to show „podobná“ velké Olympii. Trvá 4 dny, kdy v prvním dnu probíhá meeting se závodníky a registrace, ve dnu druhém amatérská soutěž a tiskovka profíků, ve třetím dnu soutěží profíci a ve dni čtvrtém se všichni sejdou na společnou snídani a speciální ceny. Jednoduše, ta největší naturální soutěž a opravdová show, kterou stojí za to zažít…
Výsledek? Při profi debutu stříbrná medaile v kategorii classic physique a za mě maximální spokojenost s převedeným výkonem, formou i výsledkem. Ba co více, hlavně s přístupem a přátelskou atmosférou mezi závodníky, která se velmi intenzivně projevovala i na pódiu. Přesně takhle mají vypadat závody – vzájemný respekt a pomoc. Vždyť jsme všichni na jedné lodi.
Samozřejmě i zde se hodí drobné hodnocení toho, jak vypadala forma a vlastně celá příprava. Řeknu popravdě, byla to moje nejlehčí příprava, kterou jsem kdy absolvoval. S přípravou jsem naplno začal 11 týdnů před soutěží, nabral jídlo od ActivBox, kteří mě poté zásobovali celé dva měsíce, nabral suplementy a chodil cvičit do fitka každý den, k tomu dělal dvakrát denně kardio, ale zcela bez plánu. Jednoduše tak jak jsem cítil a jak vypadala forma. Po celou dobu jsem se také držel LowCarb stravování pod 100 g sacharidů denně a každým týdnem zvedla příjem o cca 2-5 % energie na tucích a bílkovinách. K tomu standardně pracoval, a nevymlouval se na to, že teď mám přípravu a jednoduše fungoval. To byl zřejmě základ pohody v přípravě, no a pak už to přece jde samo.
Od postupů v přípravě ale zpět do Ameriky. Pokud pominu soutěže, tak jaká byla? Pokud má něco reálně definici „american dream“, tak to jistě vypadá takto. Vyšlo nám všechno, od půjčení auta, přes krásná ubytování v Las Vegas i Los Angeles. Tak objevování měst a všech zákoutí nejen Vegas a Angeles, ale také Yosemitského národního parku, San Francisca nebo právě Grand Canyonu. Důležité bylo, že jsem se nenechali svázat přípravou na soutěž. Nedokážu si představit, že bychom dorazili, lehli na hotel a čekali, až bude soutěž. I když jsme byli „vyndaní“ jak nikdy, stejně jsme hned ráno vyrazili ven, navařili maso a vzali zeleninu a šli objevovat zákoutí destinací, kde se zrovna nacházíme. Velmi jsem se snažil dávat fotky a dělat si „deníček“ na svém instagramu @jendacaha, tak můžete mrknout i tam. Jednoduše, s takovýma „lucky boys“ do Ameriky fakt chceš jet, protože nám tam vyšlo opravdu všechno. I včetně závěrečného (3 hodiny před odletem) surfování v Santa Monice, ze kterého jsem si odnesl odřenou tvář o dno oceánu.
Amerika byla prostě bomba, a to nejen díky výsledkům, ale celému american dream tripu.
Otázka nasnadě tedy je, co bude dál? Popravdě nevím. Vím, že už nebudu startovat v kulturistice, už se mi v ní jednoduše nelíbilo a budu se tlačit do estetičtější „classic physique“, která je mi i pózingem vlastní. Před soutěžemi, po nich a vlastně i teď jsem přesvědčen, že už se na stage nepostavím. Nikdy už ale nechci říkat nikdy, a možná mě právě Extrifit dožene, nebo bude motivovat k tomu, abych se ještě na Olympii postavil a pokusil se ji vyhrát. Zatím jsem v zaslouženém sportovním důchodu!