Jak se zbavit pocitu vyhoření

Ve společnosti panuje takový dojem, že syndrom vyhoření se týká pouze lidí ve středním věku, na které je vyvíjen velký tlak v profesním životě. Ale syndrom tzv. vyhoření může potkat kohokoliv z nás a v jakémkoliv věku. V našem fitness vesmíru se pocit vyhoření projevuje zejména v tom, že ztrácíte chuť trénovat a máte pocit nezvladatelné tělesné i psychické únavy. Velkou mírou k tomu přispívají osobností rysy, nebo řekněme povaha daného člověka.

Náchylní jsou k těmto pocitům například perfekcionalisté. Perfekcionisté si staví laťku hodně vysoko, což je nutí k přílišnému soustředění, které je vyčerpává. Obrovskou energii věnují plánování tréninků, jejich duševní vizualizaci, přípravě na něj atd.. Velice snadno je rozhodí příliš velká obsazenost fitka, která naruší jejich precizně vypracovaný plán. Perfekcionalista má potíže s improvizací, což mu občas přináší pocity zmaru a beznaděje. Odtud už je k pocitu vyhoření blizoučko. Výdrž a lpění na vytyčených cílech je cenný povahový rys, ale ti, kteří toho chtějí mnoho a nejsou ochotni dělat kompromisy, se brzy vyčerpají, zejména tehdy, když zanedbávají výživu.

Dalším problémem dneška je přítomnost sociálních sítí. Pokud se příliš staráte o to, co si o vás myslí druzí, máte na problém zaděláno. Instagram a Facebook je doslova živnou půdou pro všechny ty, kteří mají potřebu být uznáváni a vnímáni okolím. Ostatně, o to se v běžném životě snaží každý z nás. V běžném životě ovšem nemusíte čelit lehce vyslovené kritice. Pro jedince, toužící po pozornosti, byť té virtuální a zároveň citlivého na kritiku, jsou sociální sítě doslova smrtícím koktejlem pro pocit vyhoření, který se projevuje menšími bolestmi v různých částech těla, bolením hlavy, poruchami trávení, ztrátou sebedůvěry, podrážděností, únavou, vyšší klidovou tepovou frekvencí a vyšším krevním tlakem.

Jak tedy proti syndromu bojovat?

1. Střídejte v tréninku nejrůznější cviky. I perfekcionalista si může vyrobit plán B i C. I detailně plánující jedinec může mít vytvořen zásobník cviků a sám sebe přesvědčit, že nikoliv přesně daný plán je ten jediný správný, ale i variabilita cviků vede ke stejnému cíli. Řiďte se zásadou, že méně někdy znamená více. Soustřeďte se spíše na kvalitu cvičení než na kvantitu.

2. Dopřejte si občas trochu odpočinku. V zaměstnání si pravidelně bereme dovolenou, ale tělu často odpočinek odpíráme. Oddych od cvičení znamená duševní i tělesnou regeneraci, která pomáhá překonat krizi. Každý zkušený kulturista vám milerád potvrdí, že po týdenním volnu se s jeho objemem svalové hmoty nestane vůbec nic. Naopak. Tělu dopřejete odpočinek a po dovolené se vrátíte k mnohdy větším tréninkovým zátěžím.

3. Zkuste prostě cvičit pro radost. Aspoň nějakou dobu. Nebaví vás nohy? Fajn, necvičte je. Baví vás cvičit biceps 5x do týdne? Směle do toho! Nějaký trénink je vždycky lepší než žádný trénink. Naopak aktivita, která přináší potěšení, na tu se vždycky těšíme. 

4. Přehodnoťte si vaše cíle. Stanovte si spíše krátkodobější, realistické úkoly a po jejich splnění se odměňte něčím příjemným.

5. Udělejte si digitální detox. Pro mnohé nepředstavitelná věc. Ale skvělá. Osobně to dělám 1x ročně na dovolené, kdy vypnu připojení na mobilu, nepustím si týden TV a… dočkám se obrovské úlevy. Zjistím, že svět kolem je míň nepřátelský, míň nebezpečný, míň podvraťácký. Zato ten reálný kolem mě je fajn a že je docela dobré se pobavit s lidmi, aniž byste museli chatovat a vysvětlovat špatně zvoleného smajlíka. Je to příjemné zjištění, které vás obrovsky psychicky zvedne.