Jak perfektní zacílení svalů urychluje svalový růst?

Pokud zjednodušíme stimulaci svalů k růstu teoreticky, tak se bude jednat o celkem dva faktory. Ty dva faktory jsou globální a lokální. 

A) Lokální faktory: všechno všecičko, co se uvnitř svalu a receptorů děje
B) Globální faktory: všechno všecičko, co může ovlivnit růst svalu mimo něj (růstový hormon, cirkulující testosteron atd…)

Kdybych měl vybrat, který z těchto dvou faktorů je pro růst svalů více stěžejní, tak ačkoli by se mnozí divili, byl by to zrovna lokální faktor. Lokální faktor (aspekty, které zahrnuje), jsou mnohem více stěžejní, hlavně nezbytné, pro růst svalů, než faktor globální. To je také jeden z důvodů, proč zvýšené množství hormonů v těle, ať už exogenní, nebo naturální, stále potřebuje tréninkový stimul k tomu, aby se s tím svalem něco dělo.

Lokálně tělo reaguje na tenzi, mechanické poškození a biomechanický stres, který je při tréninku generován. Každý jeden z těchto stimulů má práh, který když dovršíme, nebo překročíme, bude stimulovat „cesty“ které primárně vedou ke svalové hypertrofii. U začátečníka je tento pomyslný práh velice nízký, to je také důvod, proč začátečníci i přesto, že mají techniku cviků a celkově trénink postavený na stylu, že hlava neví, co dělá tělo a naopak, mají neuvěřitelně rychlý progress a mění se takřka před očima. Čím déle trénujeme, tím výš posouváme náš práh a tím obtížnější pro nás bude zaznamenat progress, jelikož si tělo (konkrétně svaly) zvykly na adaptaci, kterou jsme jim předložili.

Kvalita je pro svalový růst nadřazena kvantitě!
Správné provedení (kvalitní technika) je klíč k tomu, abychom neustále dosahovali oné pomyslné laťky (prahu), jelikož je tělo perfektně adaptované na tréninkový druh stresu. Pokud chceme neustále zvyšovat stimulaci z tenze, měli bychom být schopni tvrději a tvrději zatínat konkrétní sval, hlavně když začíná být sval vyčerpán. Normálně to vypadá asi tak, že čím blíže jsme konečnému vyčerpání (svalovému selhání), tím větší máme tendenci si „pomáhat“. Ať už měnit pákové poměry při cviku z méně výhodných do více výhodných, nebo používat souhyb těla, nebo „cheatovat“ a tak podobně proto, abychom to dotáhli do konce.

Technika cheatingu vám sice dá možnost provést více opakování, než byste normálně striktně zvládli, ale sebere vám onu potřebnou tenzi ze svalu. Je úplně jedno, jestli prodlužujete pracovní sérii, nebo se snažíte přidat na intenzitě tím, že si pár opáček vyhoupnete za předpokladu, že jste sval správně zacílili (striktní technikou), vystavili jste ho dostatečně adekvátní zátěži (sval pracoval intenzivně a tvrdě) pro potřebnou dobu pod napětím (alespoň 6-8 opakování).

V tomto bodě velmi drtivá většina cvičenců dosáhne stagnace a jediné možné východisko, které uplatňují, je přidat více práce (víc sérií, nebo celkového objemu). Bohužel… pokud mluvíme o svalovém napětí, tak to nemá nic společného s časem pod napětím, ale s časem pod intenzivním napětím. Takže provádění dalších zbytečných opakování, které nemají intenzivní napětí pro sval, které by vytvářelo výzvu v podobě mechanické tenze, jsou zbytečná a progress, v podobě svalového růstu, se nedostaví.

Veškerá stimulace pro svalový růst vyžaduje správné zacílení svalu
Co kdybychom se bavili o mechanickém poškození, nebo biochemickém stresu? Inu, klíč k vytváření obou dvou těchto cest je hádejte co… Tenze. Mechanického poškození svalu je docíleno objemem práce o velmi vysoké intenzitě (zejména v koncentrické fázi pohybu). Biochemického stresu je zase docíleno kontinuální tenzí v prodloužené periodě (pumpování). To však znamená pouze to, že i biochemický stres potřebuje (vyžaduje) značné množství tenze, díky kterému dosáhneme onoho prahu. Budu se tedy jen opakovat, když řeknu, že nízká kvalita provedených opakování (cheating, nebo jiné pomáhání si), nám pouze ztíží dosáhnout onoho prahu, který je potřebný pro jakýkoli druh stimulace svalového růstu (mechanické poškození, biochemický stres, nebo mechanická tenze).

Když se naučíte zacílit sval precizně, naučíte se také precizně kontrolovat svalovou tenzi. Budete schopni kontrolovat přesně, kde se tenze nachází, jak veliká ona tenze je a budete schopni tuto tenzi udržet po celou pracovní sérii. Tento bod je stěžejní pro fyziologický efekt jakéhokoli programu, který budete dodržovat. Série a opakování jsou méně významná, pokud nebudete dosahovat požadované intenzity a délky tenze.