Jak naložit s předzávodní trémou?? A další tři siláci z power teamu!

Autor: Veronika Zemanová

Jistě si každý závodník zažil, co je to tréma. Plně závidím těm, jenž mi na závodech řeknou: "Já jsem úplně v klidu". Ale upřímně si myslím, že spíše nechtějí určitou nervozitu přiznat, protože každý cítí jakousi zodpovědnost za vlastní výkon. Pochybuji, že někdo si jde jééén tak zazávodit, když do toho investuje tolik času a financí. Já se třeba bez mučení přiznám, že toužím po top výkonech a jakémsi respektu ze strany kolegů. Takže ať je to pohárovka, nebo jen nějaké wars, vždy cítím totální nervozitu. O mistrákách nemluvě. Pár dní před závody už nespím, mám scvrklý žaludek, stále si v hlavě přemítám, jak to tam asi bude vypadat a upřímně se vlastně deptám ještě víc. Takže jsem asi nějaký poddruh masochisty.

Navíc si dělím nervozitu na tři stupně:

1. Jistě také většina závodníků potvrdí to slavné shazování váhy formou odvodňování.

Ano to přijde už od pondělka, kdy začnu se superkompenzací, hlavou se mi hodí, sakriš, doufám, že to stáhnu… Je to jen takové mírné stádium, kdy mám jakési motýly v břiše. Teda pokud to jsou ti takzvaní motýli, neboť do toho nastoupí i hladovka. Jojo na začátku týdne se rozpíjíte a vypijete, co se dá. Bože to vstávání i v noci na wc. Kdybych nebyla baba, jsem zaručený prostatik. Jo, to vše se dá zvládnout, stále je to to nejmenší zlo! Jenže přijde zlomová středa, vody ubývá, jídla už také, ale vy stále lítáte na hajzlík ve dne v noci. Bože..stojí mi to za to?? Čtvrtek: váha krásně klesá hlad a žízeň stoupá...přichází večer a vy slyšíte ortel: Zítra nejez a nepij. Jo!? Až do vážení!!! Ano, to jsem si přála slyšet..

Pátek, ráno stupeň č.2 - nastupuje cestovní horečka

Hlad a žízeň se zatím dá snést. Dokud si řidič nevybalí svačinu. Bože, i ten chleba s máslem najednou voní jak  šnicl. Projedete kus země a dorážíte na místo vážení a tady přijde první záchvěv podivného pocitu v břiše... To sakra nejsou motýli…jsou to snad vetřelci. Hlad a žízeň začínají být nesnesitelné a vy se blížíte k budově, kde právě probíhá vážení. Hlavou se vám honí: rychle se zvážím a jdu jíst.  Kamkoliv, cokoliv!!! Jenže......otevřete dveře a tam fronta netrpělivých stejně hladových a žíznivých lifterů. Sny o horách jídla se rozplynou. Sakriš, to je tak na hodinu. Prostě peklo. Konečně se soukáte na váhu, přivíráte oči a čekáte až zapisovatelka řekne to číslo. Srdce bije jak na poplach a doufáte, že nebudete muset jít do naha :-D Anebo, nedej bůh, čekat do rána!!!! Ufff je to tam. Vlezu se do váhovky. Najednou to přejde v jakousi euforii radosti a dychtivosti po obrovském množství jídla. Vysmátí jak lečo se vydáváte napříč městem, hledat první restauraci, kde si dáte snad celý jídelní lístek. Sednete ke stolu a objednáváte jak šílený. Samozřejmě sníte z toho tak půlku. Ano babi, už vím, hlad má velké oči.

 

Pak přichází stupeň číslo 3. a to je den závodu, kdy vidíte konkurenci. Vlastně nevidíte, jen tipujete, kdo by asi...

…mohl být v mé kategorii. Teď opravdu cítíte intenzivně, jak se vám svírá hrdlo, máte vnitřní třes, potí se vám ruce a hlavou se honí milióny myšlenek. Není to jen z důvodu, že strašně chcete vyhrát, ale vnímáte i opravdu totální zodpovědnost, protože to jsou mega váhy. Každé špatné rozhodnutí, nebo pohyb může mít i fatální následky! Proto obdivuji nakladače, mají nesmírnou zodpovědnost! Cítíte, jak se vám adrenalin těžce vtírá pod kůži a vyvolá ve vás jakéhosi rivala, který chce urvat pořádný kus koláče!!!! Lidi kolem vás hecují, povzbuzují, dávají rady. Upřímně, kdo z vás to vnímá???? Já teda mám pocit, že je to jako bych stála v prosklené kostce a někdo na mě přes to sklo cosi mumlal. Mozek je totálně přepnutý do režimu teď nebo nikdy. Srdce bije jak o život, vy netrpělivě čekáte, až vám sparing řekne, kdy půjdete na řadu. A už je to tady.  Zabandážuje vás, ta bolest celkem paralyzuje trému, postavíte se, natřete si magnéskem ruce, v mém případě mě manžel pořádně poplácá po zádech a najednou tréma je pryč, jen jakýsi chtíč ukázat všem, jak silný tvor jsem. Do Mistrovství světa jsem si myslela, že větší stresmenka než jsem já, neexistuje. No pořádně jsem se spletla....

Jedna kolegyně, tuším z Chorvatska, stála na wc u umyvadla a strašně rychle dýchala. Nejprve jsem si myslela, že má záchvat. Zeptala jsem se, či je v pořádku. Ona se na mě otočila se slzami v očích, ruce se ji třásly a rozechvělým hlasem ze sebe vysoukala: I‘m so so nervous!!! Tak jsem jí začala uklidňovat, že to bude dobré, ať nepanikaří. Stále se do kola oplachovala vodou, a stále dokola opakovala tu větu. Ale jakmile na ní zaklepal její přítel, že je čas, vylezla z wc, hrnula se jako střela pro magnésko, následoval jakýsi proslov do ucha, vyrazila k čince, zatáhla bez jakéhokoliv zaváhání… Pokus samozřejmě úspěšný a ona opět letěla na wc, aby si zopakovala stejnou scénku do dalšího pokusu. Dodnes přemýšlím, jak je možné, mít během několika málo vteřin dva totálně odlišné stavy???? Jediné, co jsem si z toho všeho odnesla je, že vlastně nevím, jak naložit s trémou. Ale nejspíš i ta tréma je prospěšný stimulant k parádním výkonům :-)

Dnes vám představím další tři naše členy s neskutečnými výkony

LUKÁŠ BLÁHA 22 LET

Jako prvního jsem si vzala na paškál Lukáše Bláhu juniorského siláka. Tento mladý, tichý a totálně klidný borec tahá 300 kg na mrtvý tah. Na závodech v Trnavě jsem ho hecovala a překvapilo mě, jak moc tichý až zakřiklý, je. Většina z nás potřebuje řev, mumlání motivačních slov do ucha a on?? Vůbec nic jen tiše stojí, prodýchává a pak prostě jde a urve to! Lukáš je pro mě vzor skromnosti, slušnosti a pokory.

Ahoj Luke, můžeš čtenářům o sobě tedy také něco říct?  Jak dlouho cvičíš a věnuješ se liftu?

Posilování se věnuji 3 roky. S liftem sem začal v roce 2017.

Jaké jsou tvé největší úspěchy?

Největší úspěchy mám 1.místo MS 2017 Trutnov - MRTVÝ TAH RAW - junior do 100kg a 2. místo na MČR Varnsdorf. Nejlepší závodní výkon v roce 2017 byl jistě 300 kg mrtvý tah, který se mi podařil v Trnavě.

Jaké máš plány na rok 2018?

Plány na rok 2018 jsou jasné!! Sezónu začnu v dubnu v Maďarsku nově založenou soutěží  Visegrad  Cup. V květnu bych chtěl jet do Francie, když budou finance Tam se koná mistrovství Evropy a na léto plánuji Extrifit Cup. A na podzim chci určitě jet do Maďarska na MS.

Máš nějaké ambice?

Ano, chtěl bych překonat národní a světový rekord v mrtvém tahu juniorů do 100 kg. Teď mám momentálně nejlepší výkon 320 kg :-)

Jsi ještě student, nebo už pracuješ??

Ne ne už nestuduji, pracuji jako seřizovač CNC strojů.

 

    TEREZA MLÝNKOVÁ 24 LET

Dnes tu také nesmí chybět i ta něžná část, tak vám představím drobnou blondýnečku Terezu Mlýnkovou vážící kolem 50 kg.

Ahoj Terko, jak dlouho se věnuješ liftu a závodění? Jaké máš top výkony?

Cvičím závodně od roku 2016. Dosavadní nejlepší výkony jsou MS Srbsko a to 132,5 kg v mrtvém tahu, 62.5 kg bench press  ( 65 jsem 2x zvedla zadek), 95 kg ( 100 kg nezávodně) dřep při bw 53 kg v juniorech.

Jaké ty máš plány na rok 2018? Na co se mohou fanoušci a naši čtenáři těšit?

 Plánuji na ME ve Francii pokořit 140 kg v mrtvém tahu, konečně vytlačit 65 kg na bench press a 100 kg dřep v kategorii do 52 kg ženy.

Jaké je tvé zaměstnání??

Pracuji u vězeňské služby na pozici vychovatelka oddělení výkonu trestu. Takže musím skloubit dohromady těžký sport a těžkou práci. Jinak ještě působím ve fitcentru Chrudim jako osobní trenérka a cvičitelka.

  STANISLAV CHLOUPEK 19 LET

Ahoj Stando copak ty nám o sobě prozradíš??

Je mi 19 let, jsem zaměstnán v Tyco Connectivity v Kuřimi, kde pracuji na prvním laseru s kamerou v republice.

Jaké máš nejlepší výkony?

Za Extrifit power team v roce 2017 jsem vyhrál Mistrovství světa v mrtvém tahu raw za dorost do 75 kg. Také jsem tam obsadil 1. místo v absolutním pořadí a zapsal světový a evropský rekord s výkonem 245 kg. Na Mistrovství České republiky v mrtvém tahu jsem skončil na 1.místě, stejně tak jsem skončil na 1.místě v absolutním pořadí. A zapsal jsem národní rekord s výkonem 255 kg.

Jaké máš ty plány pro rok 2018 a co tě vlastně k liftu vedlo?

Plány na rok 2018 nedokážu moc říct. Teď jsem dost marodil, tak uvidím, jak na tom budu. Ale když bude forma, chtěl bych určitě jet na MS do Maďarska. K liftu jsem se dostal úplnou náhodou, když Tomáš Válek se kterým jsem cvičil, o mně řekl Petrovi Fojtovi z Raw Power Jedovnice. Seznámil mě s ním a my se domluvili na společném tréningu. Tam o mě projevili kluci z Raw Power Jedovnice zájem, tak jsem šel k nim do oddílu. Naučili mě techniku a na prvních závodech mistrovství České republiky v mrtvém tahu jsem obsadil hned 1.místo.