Ideální jídelníček aneb má cesta za ním.

Ideální jídelníček aneb má cesta za ním.

Pavel Vacek | . .

Většina lidí, kteří se začnou aktivně věnovat nějaké sportovní aktivitě, se mimo pár hodin týdně strávených ve fitness centru, začne dříve či později zaměřovat i na další důležitou a neoddělitelnou součást zdravého životního stylu. Ptáte se na jakou? No přece na stravu a na jídelníček jako celek. Všichni víme, že svaly nerostu v posilovně, a že tuky se nepálí na běžícím páse a že bez pořádného jídla to nepůjde. V dnešní době je spousta možností jak postupovat. Buď si potřebné informace někde sami vyhledáme, postupně se zorientujeme v tom nepřeberném množství faktů, mýtů a polopravd nebo, jak už je dnes v módě, někomu zaplatíme, aby alespoň část práce udělal za nás. A my pak jen trošku „naslepo“ půjdeme směrem, který nám udá. Nechci v žádném případě odsuzovat práci výživových poradců, myslím, že i tahle cesta je tou správnou a pokud zvolíme odborníka s individuálním přístupem a zkušenostmi je to určitě jedna z těch lepších variant. Chápu, že ne každý má čas a chuť strávit hodiny hledáním výživových hodnot potravin, sestavováním jídelničku a to nemluvím o tom, jak můžou protichůdné informace a především jejich enormní množství zamotat nezkušenému začátečníkovi hlavu. Takže za mě je určitě cesta přes výživového poradce také správná. Jedná se o jednu z těch jednodušších a kratších, která nás přibližuje k cíly o něco rychleji a záleží už pak jen na nás a také a z velké části také na kvalitách člověka, kterému se svěříme do rukou. Každému musí byt přeci jasné, že člověk, který nám na základě naší výšky, váhy a vysněného počtu shozených nebo nabraných kil,  za „pár stovek“ napíše jídelníček a tím to pro něj končí, asi nebude ten pravý. I v případě sestaveni jídelničku na míru od specialisty, se jedná o trochu delší proces, než kterým je pouhá změna pár údajů v tabulce a jména na úvodní stránce jídelního manuálu. Důležité je nastavit nějaké smysluplné startovní hodnoty na základě individuální analýzy každého člověka a postupně, podle reakcí těla a jeho potřeb, ho průběžně měnit, upravovat a přizpůsobovat. Při volbě poradce je tedy nutné chvíli hledat a hlavně se podívat co má dotyčný za sebou. A také na to, jak sám vypadá, protože ať si mysli kdo chce, co chce tak podle mě člověk, který radí druhým, má být příkladem a vizitkou toho co dělá.

Ale o této problematice jsme zde psát nechtěla, spíše bych se ráda zaměřila na druhou skupinu lidí. Na ty, kteří si zvolí tu delší cestu. Cestu, po které jdou sami a vlastní silou překonávají překážky. I já jsem šla touto cestou a vlastně pořád jdu, protože moje cesta je cíl. To, že jsem si vybrala tuto variantu, je asi do jisté míry dané také mojí povahou. Nerada dělám něco, co mi určuje někdo jiný, pokud mi to nedává smysl a pokud tomu sama nevěřím a nevidím dovnitř. A taky mě vždy zajímají veškeré, PROČ a JAK to funguje. Neumím dělat slepě něco, co mi někdo jiný řekne, že je správné, musím prostě vědět, proč to dělám, jak to funguje a proč to tak funguje. A díky tomu jsem si také za dobu, co se věnuju cvičení, vyzkoušela nepřeberné množství přístupů ve stravování. V následujících řádcích se Vám pokusím popsat některé z nich.

STARÁ DOBRÁ KLASIKA

Na úplném počátku to byl klasický zdravý fitness jídelníček. To je ten s optimálním množstvím sacharidů (podle váhy a fyzické aktivity), dostatkem bílkovin a spíše nižším množstvím tuku. Nebudu Vám tvrdit, že nefunguje nebo, že je špatný, ale dnes by mi už nevyhovoval. Pro úplného začátečníka, který před tím stravu vůbec neřešil, byl však ideálním startem. Pomohl mi začít nad jídlem přemýšlet, naučit se připravovat si ho sama, zorientovat se ve výživových hodnotách, množství a kvalitě jídla. V podstatě mě nasměroval tím správným směrem. Osvojila jsme si zdravé stravovací návyky, vybudovala si k jídlu kladný vztah a tak trošku prostě zblbla, jak by Vám někteří moji blízcí mohli vyprávět. Ale to už je asi úděl nás všech fitness nadšenců - máme radí jídlo, hodně jídla, rádi o něm mluvíme, rádi ho připravujeme (i když se nám někdy nechce tak na svoje krabičky stejně nedáme dopustit). Radši vstáváme o hodinu dříve nebo jdeme spát o hodinu později, abychom se spoléhali na něco jiného než na naše ,,homemade“ jídlo. No a samozřejmě ho rádi konzumujeme. No ale, abych se vrátila zpět k mé cestě za ideálním jídelníčkem.  Postupem času mi přestal tento styl stravování vyhovovat. Téměř pořád dokola to samé -  od rána co nejvíce sacharidu, postupem dne jich ubírat a přidávat bílkoviny, tuky téměř neřešit, těch pár co se v jídelníčku objeví z přijaté stravy, bude stačit, no a hlavně nezapomenout jíst každé 2-3h aby tělo nezačalo pálit svaly. Ano, vážně jsem si to tehdy myslela. Jakmile mi začalo kručet v břiše, byla jsem nervózní z toho, že ztrácím v posilovně pracně vybudovanou svalovou hmotu a musela okamžitě něco sníst. V té době jsme měla pocit, že dělám vše správně, že tohle je ta jediná správná cesta a nekoukala moc na to, jestli mi tak úplně vyhovuje. Všude psali, že tak to má být, tak jsme to tak dělala. Až teď postupem času a ze zpětného pohledu vidím, že to nebylo až tak ideální. Neustálý pocit hladu, čekaní na každé další jídlo, změny nálady v závislosti na jídle. Vlčí hlad nebo absolutní útlum po velké porci ovesných vloček k snídani, po pytlíku rejže k obědu mi za půl hodiny kručelo v břiše. Tehdy jsem to připisovala zrychlenému metabolismu, dnes už vím jak je to doopravdy ale to by vydalo na další obsáhlý článek. Co se týče mé tělesné formy, tak to že jsem pořád měla svých sotva 50kilo, na břiše malou pneumatiku, ale svaly žádné, jsem sváděla na špatnou genetiku, aneb všichni doma jsou hubený a mám tedy smůlu. A problémy s trávením? Ty jsem přehlížela nebo řešila pomoci různých pilulek a doporučení. Nějak jsem úplně přehlížela fakt, že mě vlastně všechno, co dělám, nikam neposouvá, neplní to moje cíle. Možná jsem a ani žádný pořádný cíl neměla a prostě jen dělala něco, co mě baví. Ale přizpůsobovala jsem tomu velkou část svého života, obětovala tomu poměrně dost peněz a času, ale co se týče změny postavy, mi to až tak moc nepřineslo. Možná na úplném začátku ale tak to je u změn vždy. Rozhodně ničeho nelituju, všechno mi to dalo hodně zkušeností, vědomostí a informací a hlavně lásku k fitness, která už je tak hluboko v srdci, že už tam zůstane navždy. Každopádně jsem se jednoho dne rozhodla pro změnu a začala zase hledat nové informace, které by mě posunuli zase o krok dál.

SACHARIDOVÉ VLNY

Vzhledem k tomu že nemám absolutně žádný problém s tím, cokoliv vyzkoušet přímo sama na sobě, jsme se po hlavě vrhla do dnes tak populárních sacharidových vln. Nenechala jsme se ovšem inspirovat těmi co ,,jedou" bikiny závodnice měsíc před soutěží a kterých je plný internet.  Ale vzhledem k tomu, že mám ráda jídlo a taky mám v hlavě mozek, mi přišlo trapný končit vlnu na 150g sacharidu (s poznámkou, že ten den si dám do nosu :-D). Takže jsem nastavila pro 50ti kilovou holku celkem odvážný rozsah a to od cca 50g do 400g sacharidů (později až do 600g) a vesele si tímto stylem pokračovala nějaký ten pátek. Z pár týdnů se stalo par měsíců a nakonec mi tento stravovací styl vydržel celkem hodně dlouho. Je pravdou, že v mém případě nešlo ani tak o dietu. Hubnout jsem nepotřebovala, ale spíš jsem chtěla zkusit vyrýsovat (to že nebylo moc co, je zase jiná písnička) ale protože kcal deficit jsem asi ani žádný neměla a díky neustálému šokování těla změnami v množství přijatých sacharidu jsem si udržovala metabolizmus ve vysokých obrátkách. V této době jsem stále jedla hodně málo tuku a zaměřovala se hlavně na bílkoviny a sacharidy. Nějak jsem stále měla hluboko zakořeněné, že z tuku se dělá tuk a to nechceš ;-) Pomocí sacharidových vln se mi vůbec poprvé podařilo alespoň částečně vyrýsovat ten vysněný grál všech fitnessáků a sice sixpack, želvičku, kostičky apod. Ovšem pořád jsem nebyla tak úplně spokojená, stále jsem byla tak trochu otrokem jídla a přesně stanovených hodnot na každý den. Opět nebudu tvrdit, že něčeho lituju a že mi to nic nedalo. Naopak během vln jsem se naučila pozorovat, jak moje tělo reaguje na cukry, na jejich množství, jak souvisí jejich příjem s následným fyzickým výkonem, náladou, únavou nebo naopak dostatkem energie. Té jsem paradoxně měla nejvíce právě ve dnech s nízkými hodnotami sacharidů.

CHEATdays

Po éře sacharidového vlnobití jsem si také prošla krátkým obdobím dneska tak moderních cheatdays Kdy jsem přes týden jedla zdravě a kombinovala fitness jídelniček a sacharidové vlny, a následně o víkendu si dopřála den, kdy jsem doslova sežrala, co mě napadlo v neomezeném množství. Jednalo se teda především o enormní dávku rychlých sacharidů. Po letech poměrně striktního jídelničku byly první z těchto dní doslova žrací orgie, při kterých jsem byla schopna spořádat i okolo 6000 kalorii a ne zrovna ze zdravých potravin. Díky slušně rozjetému metabolismu z předchozích vln a taky díky velkému výdeji v posilce a zaražení kardia (dříve zavrhovaného ze stejného důvodu jako potřeba jist každé dvě hodiny, tedy z obavy ze ztráty svalové hmoty) jsem ani při tomto systému nepřibírala tuk. Jen následný den jsem trhala v posilce rekordy a celkově jsem si připadala v lepší formě - po extra velký dávce cukru mi vylezli všechny žily na těle a svaly se jakoby nafouklý (spolu s břichem samozřejmě, ale to za pár dní splasklo) Po nějakém čase, kdy jsme už asi tělu vynahradila vše co jsem mu předchozí roky odpírala, mě přestaly každotýdenní cheaty bavit. Zaprvé to lezlo do peněz, celý den jsem nebyla schopna normálně fungovat, příval energie vystřídal brzo příval totální únavy, druhý den jsem se vzbouzela s kruhy pod očima, jak tělo celou noc trávilo ty kvanta jídla a jediné pozitivum asi byla opravdu jen ta následná nesmrtelnost při treningu. Časem jsem teda i z tohoto mírného extrému upustila a začala přemýšlet co dál. Vyzkoušela jsme toho už dost, věděla jsem, jak moje tělo na co reaguje, co mi energii bere a co naopak dodává. Rozhodla jsme se tedy, že opět půjdu tak trosku proti mému dosavadnímu přesvědčení a zažitým faktům. A to, že bez sacharidů k snídani, obědu a hlavně po treningu to nejde.

KETOdieta

Ano správně, rozhodla jsem se, že zkusím, jak moje tělo zareaguje na dietu založenou na tucích - tzv. Ketodietu. Mohla jsme si najít na internetu nějaký hotový jídelniček sestavený podle principu ketogenni diety, ale to není nic pro mě, takže jsme si jen vyhledala potřebné informace, načetla nějaké odborné i méně odborné články, pročetla diskuze lidí, kteří již měli s tímto typem stravováni zkušenosti, a následně si vše přizpůsobila podle sebe. Postupně jsem si tenhle svůj systém ještě poupravovala a dostala se do fáze, která mi v současné době vyhovuje nejvíc. Dá se říci, že v současnosti aplikuji systém ketodiety s tím že jednou až dvakrát týdně, podle pocitu a potřeby, zařazuji dny s vysokým množstvím sacharidů. Zde zase platí, že co je pro někoho vysoké, může být pro někoho málo. Já tam prostě pošlu, co se do mě vejde. Někdy okolo 400-500g sacharidů a především ze zdrojů jako je rýže, rýžové chleby, ovoce, pečivo, brambory apod. Jindy zařadím víc jednoduchých cukrů a třeba i nějaký ten hříšek a to se pak dostanu klidně i na hodnotu okolo 1000g. Tělo to po dnech, kdy funguje převážně na tucích, využije celkem bez problémů, a pokud se mi to úplně nevymkne z ruky, cítím se druhý den fajn. Občas, když mam pocit, že je to potřebné, zařadím třeba na dva týdny jiný režim, kdy například jim každý den 100g sacharidu a to pouze v jednom jídle, v tom po cvičení. I v tomto období zařazuji dny s vysokým množstvím sacharidů a to vždy v den volna, kdy nejdu cvičit a snažím se jen odpočívat. Pozitivem tohoto stravovacího systému vidím především v tom, že mám mnohem víc energie, necítím se unavena po každém jídle s vysokým obsahem sacharidů, zlepšilo se mi trávení, nemám přes den neustálý pocit hladu a taky nechodím spát s plným břichem ale stále hladová a s myšlenkami na ranní mísu ovesné kaše. Znovu mi to stejně jako všechno předchozí dalo hodně dalších zkušeností. Hlavně v tom, jak moje tělo funguje. Nebudu tvrdit, že už navždycky budu jist tímto způsobem, naopak. Vím jistě, že za nějakou dobu bude potřeba zase něco změnit, protože nic nefunguje věčně. Tělo reaguje hlavně na změny a rychle se přizpůsobuje. Stereotyp je nuda a nikam nevede, je to jako cesta v kruhu. Je potřeba neustále dávat tělu impulsy, učit ho se přizpůsobovat novým podmínkám, šokovat ho. Ne, nemám dobrou genetiku, ani rychlý metabolismus od přírody, ani nejsem ektomorf atd. Jen jsme se naučila svoje tělo ovládat, vycvičila si ho tak, aby dělalo to, co chci. A hlavně nesedím doma na zadku u PC a neřeším životy druhých lidi, nekritizuju všechno a všechny, kteří něčeho dosáhli, jen proto, že já nemám vůli a odhodlání něco se sebou udělat. Jdu si pomalu ale jistě za tím svým a užívám si tu cestu. Nejsem zaměřená jen na konečný výsledek, protože ten se v průběhu mé cesty neustále mění a posouvá. To co pro mě před časem byl cíl, se spolu s tím, jak se k němu blížím stává méně podstatným než se před časem zdálo a už nesplňuje mé požadavky. Už jsem jinde a s tím se mění a posouvají i mé cíle. A moje rada na závěr? Nebojte se zkoušet nové věci, protože pokud to, co děláte teď, nefunguje a neplní vaše požadavky, nemáte co ztratit. Stát na místě nebo se motat v kruhu vás nikdy nikam neposune. 

AUTOR: Daniela Stroufová

Danielu můžete sledovat na instagramu @daniela_stroufu​ 

 

Daniela něco málo o sobě: Jsem holka, co má ráda tvrdou dřinu ve fitku a nebojí se jít si za svým. Všechno okolo fitness je každodenní součástí mého života. Zajímám se nejen o cvičeni, ale i stravu, doplnky a další věci s tím souvisejicí.

 V současné době dokončuji VŠ a pak bych se ráda naplno věnovala nečemu, co dá mému životu nějaký smysl. Mojím snem je dělat práci, která mě bude bavit a naplňovat, a která bude mit reálné výsledky. 

 

 

Komentáře: