I po 40 do toho můžete pořádně šlapat..

Když jsem si založil Instagram, očekával jsem příval mladých dam a slečen, nebo aspoň vysportovaných mladíků, kteří budou obdivovat mé cévy na zduřelém předloktí. Leč tato úvaha se stalo mylnou hlavně proto, že jsem se zapomněl podívat do občanky na datum výroby a kvapem se blížící prošlá trvanlivost. A proto, nikoliv překvapivě, se moje čísla followers skládají spíš z tatíků 40+ a do directu mi místo fotek vlhkých vagín občas přiletí spíš nějaký ten homosexuální dickpic. Ale víte co? Vůbec mi to neva! Teda ten dickpic celkem jo, ale myslím tím mojí cílovou skupinu chlapíků, co jsou v produktivním věku a trochu se poohlížejí kolem po fotřících, stejně nadšených do činek jako jsou oni. Takže mám teď v tom novém roce nutkání vypustit ven nějaké to moudro pro všechny ty, kteří jsou na začátku, nebo teprve uvažují o návštěvě fitka. A taky proto, že je 2. ledna a já už četl druhý článek o tom, co dělat a jak začít, když jste se v alkoholovém deliriu zapřísáhli, že tenhle rok už konečně nebudete vypadat jak chleba s máslem, když se v létě svléknete do plavek. A přestože oba články byly směřovány spíš pro lidi kolem 40 let, já si po jejich přečtení připadal, že mi je minimálně stopade a někde jsem omylem zapomněl kolečkové křeslo. To bylo samé dejte si pozor, nepřehánějte to se zátěží, využijte pomůcek, hodně odpočívejte, blablabla…. Tyhle články píše někdo, komu teprve nedávno vyrostlo pubické ochlupení a sestoupily varlata do legin, co má na sobě. Nebo aspoň mám ten pocit…  

Fakt je ten, že zatímco v dřívějších dobách byste chlapíka po 40 hledali v posilovně leda tak na vrátnici, dnes jsou ve fitkách někdy i v převaze a google vám vychrlí stovky obrázků statných skorodůchodců, kteří slouží politikům jako chabý argument pro posouvání odchodu na penzi. V zásadě je to ale skvělá zpráva. Menší potíž je v tom, že přes to všechno to leckdy vypadá jak v rehabilitačním centru pro válečné veterány než v posilovně.

No vážně, bude mi ehmm, no prostě dost a v posilovnách potkávám o něco mladší vrstevníky, kterak se přetahují s ribstoly za pomoci barevné gumy, hopsají na balančních míčích a pod dohledy starostlivých trenérů třímají v pažích závaží, jež by s opovržením v oku odvrhla i moje paní. Při pozornějším pohledu však zjistíte, že dotyční chlapíci mají dvě nohy a ruce, nemají hrb a ani neroznášejí slintavku všude kolem. Zkrátka, vypadají téměř stejně jako normální mladí kluci, až na to, že se jim stěhují vlasy do uší. Přesto všechno se jejich cvičení nápadně podobá přípravě na pohovor pro přijetí do Domova pro seniory trpící nadměrnou inkontinencí.

Leč nechci z toho vinit trenéry. Jejich počínání je naprosto přirozené. Většině těch trenérských kluků a děvčat je něco přes 20 a když za nimi přijde někdo ve věku jejich rodičů, před očima jim automaticky vyvstane chodící parte. Neměl jsem to jinak.  Ve 20 letech byl v mých očích jakýkoliv čtyřicátník nepoužitelný kmet na prahu smrti. Leč doba se (díkybohu) změnila a dnes mnoho důchodců žije mnohem mladistvějším životem než oni sami před čtvrt stoletím. Pokud tedy mají dostatečně nasysleno. Vina spíš padá na klienty těchto trenérů, kteří se neumí vyžvejknout a nesměle žbrblají své představy. Proto je dobré, najmout si někoho staršího. 

Bavím se s mnoha chlapíky mého věku. Jasně, sem tam řeknou, že je něco tuhle píchne, tamhle zatahá, kocovina je delší a bolestnější a když se musí ohnout pro fusekli, zvedne se jim tep natolik, že jejich chytré hodinky začnou vytáčet číslo na pohotovost. Ale nevzpomínám si, že by mi někdo řekl, že by chtěl chodit do fitka proto, aby zase udělal kotrmelec jako za mlada. Zato se houfně vyptávají, jestli není ještě pozdě na to, mít solidní svalnatou postavu, aby s ní mohli oblbovat mladý holky, když už se to v životě zvrtlo tak, že jim Maserati jim barákem neparkuje. Jinými slovy, na schopnost stát se hadím mužem se mě ptá málokdo, na svaly všichni. Tak jak je možné, že nakonec skončí na balančním míči a s modrou kilovkou v jedné ruce?

Protože se prostě stydí. Znám spoustu úspěšných manažerů, rázných ve svých firmách, kterak přijdou do fitka a tam kuňkají něco o tom, že by chtěli být v trošku lepší kondici než teď. Na to ty ňoumo nemusíš chodit do fitka, na to stačí občas vylézt z tvojí Audi a jít někam pěšky. Nebo ještě líp během. Plavat v bazénu snad taky umíš, ne? Jenže tahle šifra, být v lepší kondici, ve skutečnosti znamená: Chci se zbavit špeku, nabrat tolik svalů, co jenom půjde, abych mohl klátit mladý holky bez toho, abych musel furt tahat šrajtofli z kapsy.

Takže pohovor s vaším trenérem, který vám ponese žlutý a modrý jednoručky, by měl vypadat asi takhle: „Hele, tkaničky si ještě zavážu, schody vyběhnu klusem a hlavou otočím bez toho, abych musel dělat čtvrtobraty. Tak mi dej pokoj s nějakejma hračkama pro děti, přines kloudný závaží pro normálního chlápka a ukaž mi, jak to mám používat.“ Akorát se na druhý den nesmíte divit luxusní svalovce, co vás, aspoň v počátečních dnech, utlumí v pracovním procesu.

Jasně, nikdo nemládne a tvářit se, že dokážete cvičit stejný bomby jako mladý kluci na vrcholu sil, je pitomost. Taky už byste mohli mít ego dostatečně srovnané na to, abyste se nepředváděli se zátěží, která cvičí s vámi, a ne vy s ní. Ale při dnešní vybavenosti posiloven můžete jet neskutečně intenzivní tréninky, a přitom se vyvarovat dlouhodobějším zraněním. Otázka slabší výkonnosti a poklesu formy je především otázkou spíš mentální kondice. Mám to zapotřebí se takhle tahat? Vždyť už nejsem nejmladší… Hlavně abych se nepřetrénoval… Dneska musím něco nutně zařizovat… Trochu mě něco pobolívá… Všechno to jsou kecy. Najděte si mladšího sparinga a zkuste s ním držet krok. Nepřipouštějte si, že něco nezvládnete. Možná to fakt nezvládnete, to zjistíme, ale pokud se na to selhání budete připravovat předem, nezvládnete to tutově.

Přetrénovanost? Ano, regenerace je trochu delší. Na druhou stranu nemá cenu ji mít nějak urputně v hlavě. Až přijde, poznáte to. Pak si 2-3 dny odfrknete a pojede zase. Že vás sem tam něco loupne, píchne a dloubne? Mě taky. A necvičící ještě víc. Smiřte se s tím, že o moc lepší už to nebude. Pokud bych měl přestat cvičit pokaždé, když mě něco píchne, můžu to rovnou zabalit.

Nedílnou součástí toho všeho je samozřejmě strava. S přibývajícími léty ubývá chuť k jídlu, resp. spíš apetit. Potřeba jíst. Chutě vás naopak budou svádět. Většinu jídel, které jsme dříve běžně jedli, je nyní třeba přisolit nebo přisladit. Některé pokrmy nám mohou přestat chutnat úplně a radši se vrhneme na nějakou tu čokoládu nebo něco slanějšího a kořenějšího. Akorát že takhle si zamotáme metabolismus a schopnost zásobení těla energií. I když je stravování ve starším věku stále složitější, nezapomeňme na jídelníček s kvalitními živinami, dostatkem vitaminů a minerálů. Jenže tady je to trochu zamotanější. Chápu, že když chcete bouchat, makat v posilovně s mladými, automaticky to neznamená, že si chcete ve vašem věku odpírat dobroty. Chcete mít velký bicáky, ramena, ale po žíle na břichu zase tak moc netoužíte. Víte, že žádná profi kariéra už vás stejně nečeká, tak proč si odpírat ty poslední radosti života, mezi které dobré jídlo a pití bezesporu patří.

Chápu to.  Osobně už dnes přijímám vyšší množství bílkovin z doplňků výživy než ze samotné stravy. Mladému klukovi bych to nedoporučil, vrstevníkům a starším to doporučovat budu naopak vřele. Technologické zpracování bílkoviny je už na hony vzdáleno tomu, že by vás mělo tlačit břicho, nebo dojít k horšímu trávení. Naopak, jednoduše, rychle, a hlavně bez potíží získáte potřebné regenerační látky pro své svaly. A když už jsme u těch doplňků, vřele doporučím každému hobíkovi nějaké předtréninkovky. Skvěle napumpují, takže navodí ten úžasný pocit z tréninku. Trénink je příjemnější, opojnější, návykovější. A o to jde. Je třeba udělat z tréninku příjemnou věc. Namáhavou, bolestivou, ale přesto endorfiny vyplavující aktivitu. Protože to je klíč k úspěchu. Pokud vás to bude bavit, přijdou dřív nebo později výsledky. Pokud ne, neztrácejte čas nějakou myšlenkou na to, že tam musíte chodit. Byť z milionu důvodů. Protože pokud to budete mít jako otravnou povinnost, výsledky beztak nepřijdou.   Kulturistika je nejlepší sport na světě v tom smyslu, že se dá provozovat na relativně vysoké úrovni hodně dlouho. Cvičte tedy, co nejdéle to jde. Posilovna je poměrně bezpečným zařízením, kde se málokdy přihodí nějaký úraz. Já tam hodlám být do té doby, dokud to se mnou nesekne. A po celou dobu chci všem kolem ukázat, že ze sebe umím vydat maximum. Protože, víte co? Protože mě to baví…