Holky, skutečně víte, do čeho jdete?

Rychle blížící se závodní kolotoč ve mně vyvolává otázku, jestli vlastně bikiny závodnice ví, do čeho jdou? Silně pochybuji, že jim někdo sdělil o překážkách či následcích, které s sebou příprava přináší a jestli ano, pravděpodobně jim jakýsi motivující motor v hlavě nedovolí připustit si, že by to mohla být i pravda. 

Takže pěkně popořádku. Cvičíš pár týdnů, možná měsíců, všimnou si tě borci z okolí a do hlavy ti vnuknou myšlenku zazávodit si. Pochválí ti zadek a ty si řekneš, proč to tedy nezkusit? Nějakou dobu už dřeš ve fitku, nebo doma podle Youtube videií a dokonce jsi i omezila sladké. Super. Pravý čas začít. Koupíš si ebook zadečkový speciál a najdeš si osobní trenérku, která ti naordinuje 3 bílky na snídani, na oběd kuřecí prsa a tvaroh na večeři. Koupíš si Nebbia legíny (samozřejmě ani v mém šatníku nesmí chybět), nastavíš si v hlavě “beast mode”, nasadíš si sluchátka a pojedeš hodiny kardia denně, zatímco si budeš projíždět profily fitness influencerů na instagramu. Později vyřadíš veškeré rodinné akce a setkání s kamarády ze svého programu, protože představa, že bys vynechala trénink nebo vyměnila svou krabičku za oběd s rodinou, je úplná tragédie.

Po vší té dřině, přijde konečně den D - den závodů. Těšíš se, až ukážeš výsledek svého snažení a dokážeš porotě a světu, že právě ty jsi ta nejlepší. Taky se těšíš, až poté přepadneš mekáč a sníš všechny zásoby, které sis tak pracně v dietě spřádala. Nebudu lhát, ten 5minutový pocit na pódiu je opravdu nádherný. Je třeba si ale uvědomit, že všechny tvé soupeřky jsou přesvědčené, že do toho daly své maximum a každá z nich chce vyhrát. Když porota vybere jinou, která se tvému oku nezná zdaleka tak dobrá jako ty, přijde demotivace a kritika poroty, celého svazu a kdo ví, na koho bys to mohla ještě svést. To se potom nestačíme divit, kde zmizela veškerá pokora, která by měla ke každému sportu neodmyslitelně patřit. Když ale vyhraješ, stane se z tebe jedna z těch fitness trenérek na instagramu, snažící se předat své zkušenosti, které za těch pár měsíců nasbírala a celý tento kolotoč může začít znovu.

Co když ale přijde den, kdy zjistíš, že už závodit nechceš a pohled na tvůj naolejovaný zadek přestane lidi bavit? Nevíš co dál, jsi demotivovaná, už nevidíš ten pekáč buchet a okolí tě přestává poznávat. Přichází otázky typu “ty ses trochu vypapala ne?”. Snažíš se schovávat za nabírací období neboli objem, nalháváš si, že je to součást tvé přípravy, pohled do zrcadla tě přímo děsí, a tak znovu zavítáš do fitka, rovnou na běžící pás s nadějí, že spálíš těch 5000 kalorií, které jsi včera spráskala a pak si jdeš “na tajňačku” za odměnu odbalit další čokošku a doma se nestačí divit, kde zmizely všechny sladkosti z šuplíku.

Takže takhle ale ne. Uvědom si, že tvé tělo je odrazem toho, jak se stravuješ a hýbeš. Moc dobře víš, co je zdravé a správné pro tvé tělo, tak ho nekrm hloupostmi a dej mu tolik, kolik opravdu potřebuje. Klidně si můžeš dát pribiňáčka s rohlíkem, oreo milku jako dezert a nazývat to “IIFYM” ale své tělo neoklameš a kolik mu dáš, tolik ti vrátí. Anebo ještě lépe, dej tomu čas, nauč se poslouchat své tělo, nauč se vyváženě a zdravě jíst, popřípadě si za pár let zazávodit, kdy už si budeš naprosto jistá, že své tělo znáš a jsi na celý tento proces dobře připravená.

Abych to tedy nějak zakončila. Nečekám, že po tomto článku všechny bikiny fitnessky dostanou rozum a začnou víc makat, než se fotit. Chci si ale být jistá, že holky ví, do čeho jdou a vyvarují se chyb, které jsem já sama dělala. Protože většina holek, které se chystají na závody si neuvědomují, že polonahé fotky na instagramu a lichotivé komentáře, z nich ještě bikinu nedělají.