&nsbp;
Holky, s gumou je to fajn, ale bez ní je to lepší.

Holky, s gumou je to fajn, ale bez ní je to lepší.

Pavel Vacek | 25. 06. 2018

Zanedlouho oslavím jedno významné jubileum. Načte se dvacátý rok, který budu trávit po boku mé drahé choti. Tou dobou budu někde u moře, takže bude dost záležet na tom, v jakém duševním rozpoložení mě toto přetočení životního tachometru zastihne. Zda budu jihoevropsky plesat, nebo se půjdu utopit. Je možné, že to dopadne tak, že budu slavit natolik vehementně, až sebou někde žuchnu na pláži a v přílivu se utopím. A protože dvacet let už je fakt hodně a já budu za chvíli sloužit jako potrava pro ryby, vysloužil jsem si tak optimální kvalifikaci pro pronášení životních mouder. Dovolte mi tedy pár vět o soužití v páru a zvláštnostech žen. Například jednou ze základních schopností, kterou si osvojíte v případě narození potomka je, že se naučíte souložit potichu, neboť probuzený potomek s jistotou značí, že  už nebudete souložit vůbec a nadlouho, neb spánkový deficit je svině. Ta druhá věc je ta, že vás přestane překvapovat výskyt předmětů ve vašem bytě, které jste nikdy nechtěl, zato ony tam jsou, a ještě permanentně mění tvar a místo. Pokud ženy totiž skutečně nejsou něčeho schopny, je to rutina a neměnnost prostředí. Takže zatímco muž si vystačí 50-70 let se stejnou skříní, postelí a vázou, která zbyla po jeho matce, žena má permanentní potřebu zásobovat byt podložkama, svícínkama, vázičkama, polštářkama, závěsama a dalším milionem tun dalších hovadin z Ikea, které pak následně týdny přesouvá z místa na místo, abyste (čti ona, neb vám je to úplně fuk) to „tam měli hezčí. Útulnější“

Píšu to hlavně proto, že obdobná paralela existuje i u sportu. Muži velice úspěšně formují svá těla již několik desetiletí úplně stejnými cviky, stejným sportem zvaným kulturistika a světe div se, ono to pořád funguje. Už 60 let nebo tak nějak. A je téměř jisté, že si s tím vystačí ještě dalších minimálně 60 let. Jasně, už se nezvedají zrezavělé činky, necvičí se 6 hodin denně, všechno je to v lesku a jisté změny jsou v tom vývoji přece jen patrné. Ale když nic jiného, pořád tomu říkáme kulturistický trénink a pořád děláme stejné pohyby. Ženy ne. Ty mají potřebu vymýšlet pořád něco extra v domnění, že to bude lepší. Mnohem lepší. Takže máme za sebou fázi, kdy činky zvedaly jenom mužatky a ženy v obavě (která občas přetrvává) činky obcházely obloukem. Raději dělaly aerobik. Jednou jedna cvičenka zakopla, udělala dva kroky navíc, správně si vypočítala, že vypotila při tom o dvě kalorie navíc, a tak vzniknul lepší stepaerobik. Když se jim tam pletly omylem činky a chtěly je uklidit, další děvče si uvědomilo, že když tou kilovkou mávne, vypotí další tři kalorie, a tak tu máme power stepaerobik. U toho si někdo přeladil rádio, zapěla Shakira a vznikla Zumba. A tak dále.

Ty dámy, jež se odhodlaly přece jen zůstat v útrobách posilovny a dělaly například klasické sedy lehy, nezůstaly o mnoho pozadu. Jednoho dne nabyly přesvědčení, že opakování v plném rozsahu pohybu je vlastně ztráta času, zkrátily dráhu na dva centimetry a vznikla kalanetika. Z kalanetiky už byl jenom krůček k józe, kde vypadáte jak lenochod při sprintu. Netvrdím, že všechny tyhle mutace mají na svědomí ženy, minimálně jóga je stará jak Karel Schwarzenberg, ale myslím, že jo a když ne, byl to chlapík v sukni.

Ale vše se vyvíjí a občas i správným směrem. Ještě před nedávnem se totiž zdálo být všechno pořádku. Vypadalo to, že na to ženy káply a konečně pochopily, že stačí provádět stejné cviky jako muži, aby docílily toho, že se jim budou tvarovat přesně ty partie, které ony chtějí. Po mnoha letech se tak stalo, že dřepovací klece a stojany okupovaly mnohem více ženy než muži. A fungovalo to! Najednou tu byla armáda bikiny fitnessek, které si dokázaly vypracovat pevná stehna, přiměřeně velký svalový reliéf a řiť tak tvrdou, že s ní mohly louskat ořechy. Kamkoliv jsem přijel, tak nějaká slečna funěla pod náporem legpressů a činek. Leč, jak se tak zdá, ženský gen změny začíná opět úřadovat..

Kamkoliv se totiž vrtnu nyní v poslední době, tam vidím slečny s omotanými koleny odporovou gumou, které se pohybují po fitku jak krab. Na zanožování už není potřeba stroj, stačí guma. Dřepy na mulťáku se závažím? Přežitek, dáme tam gumu jak rozvodový řemen a je to. Minulý týden jsem dokonce viděl slečnu, kterak měla kolem pasu gumu a za ní se nechal táhnout trenér, tu natahujíc vzdálenost, tu trochu zkracujíce. Připomínalo mi to trénink tažného plemena Huskyho. O cvičení bicepsů, tricepsů a zad ani nemluvě. Chápu tyhle cviky doma na mateřské, chápu je u nějakých fitnessfanatiček na dovolených, ale ve fitku? Proč jako? Co je špatného na tom kulatém, železném, co se dává na tu tyčku? Proč už by ta činka, která ještě vloni bezvadně tvarovala pozadí, najednou měla přestat fungovat? A v čem je lepší dělat výpady na gumovém vodítku?

Protože to prý strašně zabírá. Strašně to pálí a bolí a já nemůžu nesouhlasit. Je to pravda. Pálí to a bolí. Stejně jako moje ramena, když jsem nedávno přidělával lustr a musel jsem ho šroubovat a držet ho nad hlavou, aby mi to celé nespadlo na květák. Ramena byla v ohni. Akorát si nejsem jistý, jestli bych je měl jak Jay Cutler ze šroubování lustrů. Zrovna tak, jako když jsem nedávno nesl na jedné ruce tu lehčí ze dvou dcer a musel jsem se hrdinně přetvařovat, že to vlastně nic není, když mi ve skutečnosti hořel biceps z zaplavený tsunami kyseliny mléčné. A o to jde. To, že dlouhotrvající kontrakcí, nebo pohybem v minimálním rozsahu pohybu vyvoláte vyplavení kyseliny mléčné a tím pádem značné, pálivé bolesti, ještě neznamená, že ten sval donutíte k růstu. K tomu je třeba ho pořád stimulovat. A činka, nebo stroj je dobrá v tom, že můžete přidávat, nebo ubírat závaží, mít ho pod kontrolou. Zároveň provádíte zpravidla větší rozsah pohybu pod konstantní zátěží a zatěžujete tak rovnoměrně sval po celé jeho dráze funkčního pohybu, ne jen v několika málo centimetrech, kdy jsou polymery našponované k prasknutí. 

Ale chápu, proč to tak momentálně je. Zkrátka se objevila nová vázička, nová cetka, kterou potřebujete mít a která vám dělá radost. A to je dobře. Věřím, že cvičení s gumou nějakým způsobem zabírá, že vám přináší uspokojení a dobrý pocit. A to je taky dobře. Taky chápu, že to je tak trochu zásluha osobních trenérů, kteří vám tím zpestřují trénink a sami sebe tím dělají důležitějšími. Nikdo nechce riskovat to, že si jednoho dne uvědomíte, že si ty neustále opakující cviky vlastně můžete dát sama. A tak je třeba přicházet s převratnými, vysoce účinnými trendy, kor když jsou ty gumy tak hezky barevné a dají se sladit s oblečením. A tohle všechno je fajn. Ale až tahle módní vlna přejde, tak se zkuste v mezičase, než přijde zase jiná, zaměřit na to, co funguje skvěle a osvědčeně. A tím je klasické cvičení v plném rozsahu pohybu se zátěží. Přesunovat tak těžiště tréninku s činek na gumu, jak se to děje právě teď, je jen slepá ulička moderní vlny, neboť s gumou je to holky sice fajn, ale bez ní je to vždycky lepší.

Komentáře: