GP Albion Čelákovice - report

I tento rok se 16. 10. uskutečnila, dnes už můžeme říct, že tradiční, soutěž v kulturistice mužů a bodyfitness žen. Na tuto akci se každoročně vracím jak Godot, ale tentokrát se mi vážně moc nechtělo. Může za to nemilá vzpomínka na minulý ročník, kde, řekněme si to upřímně, byla účast závodníků vážně tristní. Zřejmě jakési vnitřní vnuknutí zapříčinilo, abych dal pěstí své vrozené lenosti a vydal se směrem Střední Čechy. Strašně jsem si odfrkl, že jsem tohoto rozhodnutí nemusel litovat. Bylo zde tentokrát k vidění mnoho zajímavých soubojů a pár po čertech dobrých borců. Pojďme se na jejich výkony trochu podívat.

klasika.jpg  

 Na pátém místě skončil Petr Plachý. Jak už nám napovídá datum jeho narození, jde o mladého a musím říci, že i poměrně solidně stavěného chlapce, jež ovšem v této konstelaci nemohl své soupeře ohrozit prakticky vůbec ničím. To Michal Velkov byl silným soupeřem hlavně v bočních pózách. Také jeho zřejmě nejlepší forma v kategorii mu dávala slušné naděje na umístění. Bohužel, přední pohled ho zase odsunul na bramborovou medaili. V těchto postojích byl uzoulinký jak moje peněženka. A rozhodně si nepomohl ani aplikací asi tak kýblu oleje, neb se leskl přespříliš. Tomáš Hlava na třetím stupni vítězů zaujal velmi dobrým rozvojem svalstva stehen a taktéž jejich připraveností. To bylo patrné zejména při pohledu z boku. Vůbec se Tomáš výrazně zlepšil od minulého roku. Dotáhnout vršek těla, kde ho ještě čeká dost práce a může pomýšlet na vyšší mety. Ale to při jeho věku jistě nebude problém. Problémem to je spíše pro stříbrného Pavla Bartoníčka, jenž už bohužel dlouhá léta nepřinesl po svalové stránce nic nového. A tak můžeme každoročně obdivovat impozantní véčko, souměrnou postavu a někdy vynikající a jindy „pouze“ slušnou formu. Letos to byl ten druhý případ. Vítězem se stal host z Polska Marcin Łopucki. Jednoznačně nejobjemnější závodník kategorie, kvalitně připravený a nejvýraznější v základním postoji bez nějakých evidentních slabin.

7963_31_1.jpg
Kateřina Měřínská je příliš málo osvalená na svou vysokananáááánskou postavu. Nemohlo z toho být lepší jak šesté místo. Přesným opakem byly dvě roztomilé závodnice kapesních rozměrů, jejichž výkonnost byla prakticky totožná. Sám bych nevěděl, jak je rozsoudit a pravděpodobně rozhodly momentální sympatie rozhodcovského sboru. Při jiném složení jury ten výsledek může být klidně i opačný. Ostatně o těsnosti výsledku vypovídá i bodové ohodnocení v tabulce. Takto byla vyhlášena na pátém místě Pavlína Tejklová a na čtvrtém Olga Gajdošová. Kosterní stavba, poměr končetin, prezentace a celkový image Renaty Ticháčkové je pro mě zhmotněním prototypu ideálních předpokladů pro bodyfitness. Přibrat několik málo kg svaloviny a bude to absolutně perfektní. Co se mi na ní včera ale totálně nelíbilo a v podstatě to zdevalvovalo celé její snažení, byla úprava pokožky. Renata na závislosti osvětlení měnila barvu z černošedé na tmavozelenou. Místy vypadala jak Fiona Shreková, navrátivší se z mořského letoviska. Tím mám na mysli barvu kůže, nikoli postavu. Ta je, jak už jsem naznačil, bezesporu líbezně sportovní. Takže zkrátka dobře, pro reprezentantku zbylo 3. místo.  Stříbrná Michala Vyhnálková byla tak neskutečně štíhlá v pase, že i ta příslovečná vosa by se před ní cítila jako tlustoprdka. Přitom Michala je i solidně osvalená se sympaticky důstojným vystupováním. Měla prostě smůlu, že Polská republika na tuto soutěž vyslala druhého svého skvělého zástupce, v tomto případě zástupkyni. Tím byla Patrycja Kozyra. Bez debat nejlepší, co se týče svalového rozvoje a jeho kvality. V tomto hledisku hodnocení si vytvořila takový náskok viz. tabulka, jenž jí vynesl až na zlatou příčku celé kategorie.
 
masters.jpg
Budu teď trochu předbíhat, když prohlásím, že jsem byl s rozhodčími celkem zajedno při vyhlašování výsledků jednotlivých kategorií. Všech, mimo této.
Na pátém místě pro Jiřího Faflíka bychom konsenzus našli, o tom žádná, ale proč skončil Vlastimil Černota za bednou, na to nejsem schopen odpovědět ani s odstupem jednoho dne a chladnou hlavou. Pan Černota měl suverénně nejlepší formu, fantastické paže, nejlepší nohy a jeho bicepsy připomínaly pořádný jabka. Jonatány. Jediným handicapem byla jeho neschopnost prezentovat široký sval zádový a oproti vítězi přeci jen značný váhový rozdíl. Ale to teď mluvíme o Radku Čejkovi, který byl samozřejmě jasný vítěz od prvního vkročení na podium. Taktéž Milan Bodlák se mi jevil ve vynikající formě oproti Ivanu Horáčkovi, jehož vršek nebyl tak velký a plný jako obvykle. Pan Bodlák měl dokonce náznaky pruhovaných hýždí (!!), přestože nikterak neslevil ze svého tradičního svalového tonusu. Nevím nevím, jestli tentokrát rozhodčí nehodnotili spíše podle jména, než podle dění na pódiu. Buď jak buď, umístění jednotlivých závodníků je dáno a tyto řádky můžete vnímat jen jako jakousi námitku.
  do 90.jpg
Luboš Chmelenský, jenž uzavíral finálové pole, v sobě skýtá velký potenciál, na svůj věk má působivě hluboké a dobře tvarované svalstvo. V této sloučené kategorii byl ovšem příliš subtilní. Vlastimil Černota a Milan Bodlák si svůj souboj zopakovali i v tomto uskupení, bohužel pro ně, museli dát přednost kvalitám svých mladších protivníků. A o stupně vítězů se svedla opravdová mela. Třetí místo zabral pro sebe Michal Trykar. Nejpřipravenější účastník kat. do 90 kg. Disponoval příkladnou kvalitou masa, žilnatými stehny a dobře osvaleným pasem. Jenže bohužel vše dost nešťastně poskládané, takže jako celek nepůsobí příliš esteticky. To Pavel Hochman je jiná káva. Nádherný tvar stehen, hluboké kulaté svaly doplněné úzkým pasem. Doplatil na jistou měkkost a nedotaženost formy. Škoda, mohl ještě více zatopit pod kotlem vítězi této kategorie, kterým nebyl nikdo jiný než úspěšný reprezentant v klasické kulturistice Zbyněk Ceradský. Zbyněk byl v podstatě derivátem obou více zmíněných borců. Postava bez žádných slabin, s vynikající prezentací, dostatečně muskulaturní, krásně stavěný a s dobrou formou. No řekněte sami, komu jinému by to zlato měli dát?

7963_173_1.jpg
Pokud jezdíte na pohárové závody pravidelně, jméno Bartozse Gurana vám nebude neznámé. Tento polský závodník na českých prknech již takřka zdomácněl a máme vcelku interesantní možnost sledovat jeho výkonnostní růst. A nutno říci, že se opravdu od poslední návštěvy zásadně zlepšil. Jeho šířka je vpravdě monumentální a jeho vršek těla je velmi objemný. Jediné, co se mi na něm nelíbí, jsou jeho prsní svaly resp. jejich tvar. Teď budu vroucně doufat, že Guran neumí česky a vy mu to neřeknete, ale jeho prsa na mě působí..ehm, jak to jen říct..? Zkrátka působí na mě prověšeně. Připraveností mohl Radek Neumann aspirovat klidně i na vítězství. Na některou z medailí úplně v klidu. Jenže mu v tom zabránily evidentní a jasně viditelné svalové křeče, které mu zkrátka nedovolily se jakkoli prezentovat. Je to smůla, protože pokud to jen trochu šlo, bylo zřejmé, že tam kvalita rozhodně je. Radek Čejka na třetím místě naprosto jasně směřoval svou formu na blížící se MS, a proto tam logicky byly určité rezervy ve vyrýsování. Výhrady mám ale k úpravě pokožky. Radek použil evidentně totožnou barvu jako Renata Ticháčková a jen to, že s ní ve finále již prakticky nebyl namazán, zabránilo úplné katastrofě. Ta barva je vážně mizerná. Vyhodit. Anebo použít při žádosti o sociální příspěvek. Co se týče formy a jejího načasování, tak to samé se dá napsat i o Martinu Drábovi. Jenže Martin má obrovské štěstí v tom, že se na něj dobře kouká, i když není úplně nadoraz. Má nevýslovně úchvatné tvary, krásné kulaté svaly, vážně obohacující pohled. Zároveň musím podotknout, že tak velkého jsem ho na podiu ještě neviděl. Nabraná kila se projevila zejména na stehnech, kde se mi to zlepšení jevilo obzvláště markantní. Vítězství našim borcům opět vyfoukl host ze zahraničí. I když toto tvrzení je nutno brát s velkou dávkou zdrženlivosti. Peter Tatarka totiž, pokud vím, trvale žije v ČR. No a zdejší prostředí mu zřejmě svědčí, neboť jak jinak si vysvětlit tak estetickou postavu, kterou disponuje právě Peter. Jistě, i on měl určité rezervy a to hlavně v oblasti dolních končetin. Vršek byl ovšem famózní. Kvalitní, pevný, dobře tvarovaný s úzkým pasem, jemuž dominovaly hluboké kostky na břiše. Prostě radost pohledět. Vítězství v této nabité kategorii, zrovna tak jako i absolutní prvenství v celé soutěži, mu bylo přiřknuto zcela po právu. Gratuluji.

Závěr
 
Co říci závěrem? Jak už jsem zmínil v úvodu. Soutěž zažila své temné chvilky, ale teď se zdá, že má správně nakročeno k tomu, aby se zase stala opět respektovanou podzimní soutěží. Toto klání se opravdu vydařilo. Pořadatel zajistil solidní ocenění, umoudřil se s cenou vstupného a dal soutěži šmrnc a spád. Velký dík za to patří manželům Tichým a jejich realizačnímu týmu.

Takže příští rok v Čelákovicích opět nashledanou.  


  Fotografie byly použity po schválení ronnie.cz