Genetika není talent.

Genetika není talent.

Pavel Vacek | 25. 07. 2016

Neuplynul ani týden a jak jsem vám slíbil v minulém článku „ Jaký protein s sebou na dovolenou“, budu vás zase oblažovat s mými postřehy z dovolené. A protože jsme v půlce prázdnin, mnoho z vás ještě na nějaký kloudný výlet ještě čeká, přidám jeden tip. Víte, jak si dovolenou nejlépe užijete? Když vypnete všechny ty elektronické blbosti. Mimo navigace, ta je fajn. Jen si dejte pozor na ty cizojazyčné v německých fárech, protože pokud chcete do Říma a zadáte Roma, mohlo by se stát, že si zajedete na Chanov, abyste nějakého viděli. Ale když na chvíli odpálíte všechny ty sítě a zpravodajské servery,  budete hned vnímat svět kolem sebe jinak, mnohem radostněji. A má to řadu nesporných bezpečnostních výhod. Tak třeba nějakého magora, jenž se k vám řítí s pokřikem, že Allah to zbabral, zmerčíte o dost dřív, než byste se sami o sobě dočetli v mobilu, že se vám dotyčný pokusil upravit pěšinku. Sekyrkou. Anebo můžete pozorovat holky. I když bez všelijakých filtrů. Takže když jsem na dovče nabíral svou dávku rakoviny kůže, zadíval jsem se přitom na dvě animátorky, kterak tam předcvičovaly něco u bazénu. Bylo to docela zvláštní. Byly stejně staré, stejně vysoké, obě měly dvě nohy, dvě ruce a obě dělaly stejné cviky současně. Zvláštní na tom bylo to, že ta jedna, aniž by měla nějakou taneční, nebo jinou pohybovou průpravu za sebou, dělala cviky naprosto přirozeně a byla radost na ní pohledět, kdežto ta druhá, pohříchu hezčí a atraktivnější, připomínala spíš promo cvičení na lobotomii. Jak je to možné? Vždyť měla delší, hezčí nohy, byla štíhlejší a celkově působila sportovněji. Přesto sport se v jejím podání podobal spíše pohybu tuleně na ledové ploše.

Což mě přivádí v tématu dnešního článku. Rovná se genetika talentu? Určitě ne. Holčina byla geneticky vybavená na jedničku. Vše jak má být a žádná anomálie typu hrbu na zádech nepřebývala. A naopak, druhá slečna, s poněkud masivnějším podvozkem dala svým pohybem zapomenout na to, že stavbou těla není tak dobře vybavena jako její kolegyně. Ale nemusíme se držet jediného příkladu. Když zabrousím do školních let a povinných fotbalových utkání, vzpomenu si velmi jasně, že zatímco některým mým spolužákům jakoby přirostl míč k noze, zatímco já jsem si pokaždé při pokusu o kontakt s tou proklatou kulatou věcí ukopl palec. A vypadám snad jinak, než Ronaldo? Ehmm, no v oblasti obličeje rozhodně, ale taky mám dvě nohy a ruce jako on.

V kulturistice a fitness to není jinak. Je mylné domnívat se, že genetika vás spasí. Mnohem důležitější je talent, který je komplexem okolností, které z mnohých částí ovšem můžete ovlivnit. A s mnoha okolnostmi bohužel nehnete. Pojďme se podívat, co o pojmu talentu řekl někdo mnohem chytřejší než já. Nebo si alespoň myslel, že je tak chytrý, že to může napsat na wikipedii. „Talent je rozvinutá úroveň schopností jedince. Jde o schopnost zvládat určitou činnost lépe než průměrně disponovaní lidé. Různí lidé mají talent v odlišných oblastech.“ A pak se tam píše o 10 úrovních talentu, což už je trochu tvrzení na vodě. Zkrátka, zatímco na fotbal jste poleno, kulturistika vám třeba půjde. Kulturistika ale nekončí v posilovně na tréninku. Výsledky v kulturistice se mnohem více dělají mimo fitko. Talent v kulturistice tedy (bohužel)  zahrnuje neuvěřitelnou škálu schopností, které musíte zvládnout na to, abyste uspěli. Což zní jako docela nepříjemná zpráva. Na druhou stranu vám to ovšem dává prostor pro to, dohnat jednou činností druhou, kde třeba vy, nebo protivník zaostáváte.

Takže jaké schopnosti tedy zahrnout do toho talentu pro kulturistiku?

1) Vůle. První dobrá zpráva. Vůle se dá vytrénovat. Čím víc překážek musíte překonat, tím více tréninku pro vaši vůli. Nezřídka právě ti supergeneticky vybavení jedinci ztroskotají na vůli. Pokud vám to roste samo, nemusíte se snažit. Ale co v období diety? Tam padne kosa na kámen. Schválně, kolikrát jste už slyšeli frázi, pokud by přišel na soutěž vysekanější, vyhrál by… A tak čekáte, kdy se tak stane a ono se to nikdy nesplní. Příklad? Co takhle Lesukov, Curry, Beyeke? Vůle vás může posunout mnohem výš, než genetické talenty bez ní.

2) Pracovitost. Pracovitost v kulturistice spočívá ve schopnosti pracovat na sobě. Na vědomostech, na tréninku, na přípravě jídla, na nácviku pózingu a v neposlední řadě i na shánění finančních prostředků. I ti nejlepší profíci ve svých začátcích, mnohdy i po získání velkých titulů chodili do práce. Yates byl přístavní dělník, Coleman policista s držitelem titulu Mr. Olympia, je tam pár hasičů atd… Představa, že vyhrajete Mistrovství republiky juniorů a sponzoři vám budou klepat na dveře s tučnými šeky je stejně vzdálená realitě jako myšlenkové pochody ministra Deinstbiera.

3) Sociální inteligence. I to můžete ovlivnit. Pokud se budete chovat jako idiot, což je v době sociálních sítí lehčí než kdykoliv v historii lidstva, pokud si znepřátelíte všechny důležité lidi, co tahají za nitky v důležitých oblastech fitness, pokud budete podvádět, hrát nefér a provádět každodenní švindlíky, máte utrum. Nikdo vám nepomůže, když budete potřebovat. A v cestě za profikariérou IFBB na nějaké lidi, co budete potřebovat určitě, 100% narazíte. Můžete se teď ošívat, že to není fér, mrmlat cosi o politice, ale takový je život. I váš vedoucí v práci možná není ten nejschopnější týpek v podniku, ale umí si vybrat ten správný team lidí, se kterými chce dělat. 

4) Schopnost předcházet zraněním. Možná se to sem nehodí, možná je to otázka vnímání vlastního těla, možná je to záležitost štěstí. Ale pokud se jeden člověk zraní 2x do roka a jiný nikdy, je to možná otázka toho talentu. Rozhodně je to ovšem bod, který můžeme ovlivnit alespoň tím, že se riziko zranění budeme snažit minimalizovat. I Dorian Yates po letech přiznává, že v předsoutěžní fázi, kdy tuk měl již na minimu, mohl ubrat na intenzitě a vahách, jakkoliv zrovna on cvičil technicky správně. Spoustu kulturistů doplatilo na doplňkové sporty pro zábavu, u kterých se zranili. Naprosto zbytečně. Spousta cvičenců zanedbává strečink a regeneraci typu masáží apod…Nepodceňujte preventivní produkty typu Flexain, Gela. Je to chyba, která se vám může vymstít. O to víc, když jste geneticky odolný ke zraněním jak Rosický.

4) Schopnost „vstřebávat“. Pokud jsme si doteď psali o vlastnostech, které jsou ve vaší moci, tenhle další bod již ovlivníte jen stěží. Jde o schopnost vstřebávat to, co do sebe vpravíte. A teď nemluvím o vědomostech, ale o bílkovinách, sacharidech, dalších živinách, ale i anabolických steroidech. Jsou jedinci, kteří dokáží vstřebat a zužitkovat i 3-4 gramy bílkovin na kilo váhy. A to i jako naturálové. Jsou kulturisté, kteří dokáží spořádat obrovská kvanta potravy, aniž by jim to vyvolalo jakékoliv potíže. S tímhle jsem měl já, ale třeba i vynikající závodník Martin Holub obrovské potíže a proto jsem ten deficit doháněl koktejly. Tzv. objem byl noční můrou a představa, že bych měl zkonzumovat 2 kila masa denně jako Kai Green, je pro mě mise imposibilní. A asi čekáte, co napíšu o těch steroidech, když už jsem to nakousl, že? Inu, za těch 25 let, co se pohybuji kolem závodníků, vás můžu ujistit, že vítěz nějaké větší soutěže nikdy není a nebyl ten, co nejvíc sypal. Spíš je to tak, že 1 tabletka zabírá u těchto jedinců stejně, jako u jiných 10 tbl. Zřejmě byste byli překvapení, pokud byste zjistili množství zakázaných látek u skutečných šampionů. Ovšem o tom není potřeba psát, protože utkvělá představa některých jedinců velí, že šampioni jsou šampiony proto, že je každé ráno zaváží kamion anabolik.  Přitom, a to vážně nekecám, znám pár borců z kat. Physique, co jedou víc věcí než někteří naši profesionálové. Chlapík, který si neuvědomí, kde končí hranice schopností jeho těla při absorbci těchto látek a v duchu hesla víc je líp vypadá nějak takhle. (viz obrázek) Tedy směšně a odpudivě zároveň. A vypadá tak až do smrti, která v těchto extrémních případech na sebe nenechá dlouho čekat.

5) Genetika. Konečně jsme u té genetiky. Ale, jak už jste asi zjistili, to, že máte od přírody široké klíční kosti, úzký pas, že vám dobře rostou bicepsy, nohy, prsa atd.. , to vše vám bude bez předchozích řádků k ničemu. A naopak, abyste nevyhráli ani Mistrovství Čech v kulturistice, to už by se na vás musel pánbůh geneticky hodně vyřádit. Jasně, pokud budete mít pas jak špalek, na triumf u Physiqů asi zapomeňte. Ale nic vám nebrání nabrat hmotu a převálcovat s ní soupeře v kategorii váhové kulturistiky. Nicméně, nebudeme si nic nalhávat, některým borcům to prostě roste líp, než těm druhým. A pokud k tomu přihodí pár bodů ze seznamu, dohání se těžko.

6) Štěstí. A konečně jsme u bodu, který neovlivní vůbec nikdo. Ale vy, co to čtete, to štěstí máte.  Tenhle bod se vás v naší republice netýká…. Ticho….. Pauza…. A už to slyším. „Jak to, že ne? Když se někdo narodí bohatým rodičům, má větší štěstí než já.“ Ano, to je pravda. Má větší štěstí. A co ten, co se narodí uprostřed Mongolska v jurtě? Nebo ten, co se narodí bez nohy, nebo s rukou za krkem? Ty to mají asi o dost těžší, na cestě k titulu Mr. Olympia, ne? Takže pokud jste se narodili v ČR, bohaté zemi, kde nikdo neumírá hlady a posilovna je každých 5 km, máte štěstí.

Takže žehrání na to, že jeden má lepší genetiku, je trochu mimo mísu. Je to pouze jeden z mnoha střípků, z nichž se skládá obraz šampiona. Zároveň tím nechci říct, že každý může vyhrát titul Mr. Olympia. To ani omylem. Zapomeňte na to. Ale titul Mistra ČR může vyhrát každý, kdo splňuje body 1,2 a 6. K Mistru Světa vám pomůže splnění bodů 1,2,4 a 6. K postupu mezi Profi přihoďte ještě bod 3 a titul Mr. Olympia? Tak to je jasné, ne? Musíte být stoprocentní ve všech bodech. Co myslíte, jste? 

Komentáře: