&nsbp;
Gabriela Erbenová - Kdybych tomu propadla dřív, nemuselo by to dopadnout dobře

Gabriela Erbenová - Kdybych tomu propadla dřív, nemuselo by to dopadnout dobře

Pavel Vacek | 22. 05. 2018

Ahoj Gabrielo, mnozí fanoušci Extrifitu tě už možná znají z našich facebookových stránek jako jednu z členek našeho promo teamu z Fiba, EVL’s a jiných akcí, ale ty jsi letos absolvovala i svou soutěžní premiéru a hned napoprvé z toho byl titul Mistryně ČR v kategorii Bikiny Fitness Masters. Co předcházelo této veleúspěšné premiéře?

Musím říct, že velkým impulsem byla tvoje účast na soutěži na podzim. To mě hodně nakoplo a inspirovalo, takže jsem se začala pídit po informacích, zjišťovala jsem názory lidí, kteří tomu rozumí, mají to v oku a zároveň jsou schopni reálně posoudit mé šance na umístění. Takže jsem šla třeba i za tebou, zeptala se, jestli mám na to, stoupnout si na pódium a neudělat si ostudu. Tvůj souhlas mě ubezpečil, že ano, takže jsem se do toho pustila. Samozřejmě jsem měla výhodu v tom, že jsem se díky Extrifitu seznámila s těmi nejlepšími v oboru, takže jsem věděla, kam si dojít pro rady.

Možná jsem svou otázkou měl zabrousit víc do historie, takže to napravím. Jak dlouho cvičíš?

Zhruba tři roky.

Cože? To jsem ani nevěděl. Takže si dělala nějaký jiný sport?

Ne, vůbec. Já jsem sportovní antitalent.

Co tě k tomu cvičení tedy přivedlo?

Byla to fotka Sabiny Plevákové, kterou jsem viděla na facebookovém profilu Petra Fajta. To je sice kulturista, ale já ho měla v přátelích kvůli psům, resp. kvůli rase plemene. No a ta fotka mě tak ohromila, že jsem přišla domů, řekla jsem, že bych chtěla jednou takhle vypadat a začala se hned shánět po nějakém trenérovi v okolí. Tedy spíš trenérce, protože jsem věděla, že budu trávit hodně času v posilovně a nechtěla jsem zavdat příčinu nějakým zbytečným problémům doma. Takže jsem si sehnala trenérku, se kterou jsem cvičila dva roky a teď už poslední rok makám se svým mužem Vláďou.

Za tři roky je tam skvělá forma, takže mě zajímá, jak si vypadala předtím. Byla jsi hubená, nebo naopak tlustá?

Já jsem tlustá nikdy nebyla, vyjma tradiční období těhotenství, kdy jsem si přibrala 30 kilo. To jsem ale celkem rychle shodila nejdříve na 60 kilo a potom se postupně dostala na těch svých obvyklých zhruba 50 kilo. Ale věděla jsem, že musím přibrat nějaké svaly, takže jsem si nechala vypracovat objemový jídelníček, ale protože jsem vůbec netušila, jak se má jíst, jak se to váží, jaké kombinace můžu atd.., tak jsem ten jídelníček dodržovala na gram přesně. A to byla, zpětně viděno, úplná hloupost, protože jsem byla celou dobu o vařeném mase, jedla vařené hovězí, kuřecí prsa a bylo to hodně moc striktní. Žádné volné dny, žádné odlehčení od striktního programu se nekonalo. Takhle jsem to dodržovala půl roku, nabrala jsem zhruba na 56 kilo, ale psychicky jsem to přestala dávat. Já jedla už předtím dost zdravě, takže i když jsem necvičila, byly mi vidět kostky na břiše a ty teď byly pryč a ta objemovka, jakkoliv striktní, se na mně začala podepisovat tím, že jsem se zakulatila, přestala jsem vidět ty svalíky, takže jsem to zase začala dávat dolů někam k 53 kilům. Od té doby se žádné objemovky nekonají a já mám víceméně pořád stejnou formu, jestli to tak můžu říct.

Přesto mě udivuje, že máš relativně dost svalů. To si skutečně předtím nesportovala?

Ne, vůbec. Ani jsem nechodila na žádné skupinové cvičící lekce, jak chodí ženské. To mě nikdy moc netáhlo.

Nelituješ pod vlivem nedávného úspěchu toho, že jsi se tomu mohla věnovat dřív?

No… uvažovala jsem o tom doma a možná trochu jo. Ale zase člověk má v mém věku už víc rozumu. Možná, že kdybych tomu propadla dřív, nemuselo by to třeba dopadnout vůbec dobře.

Vraťme se k Mistrovství ČR. Jak sis ho užila? Byla to tvoje premiéra..

Diváci v hale mohli vidět, že jsem obrovská trémistka. Vždycky mi záleží na tom, abych neudělala ostudu sobě, okolí, klubu a podobně.. Takže tohle vědomí se na mně při nástupu na podium i při samotném semifinále hodně podepsalo a já se celá rozklepala. Hlava mi jela, ale tělo moc ne. Ale ve finále už jsem si byla jistější, ty odhady výsledku mi daly větší sebedůvěru, takže pak už to bylo mnohem lepší.

Tys mi říkala, že si až nesvá z toho, jak ti ta příprava připadá snadná. Narážela jsi trochu na ty statusy o tom, jak je náročná superkompenzace a dieta a podobně.. Pozastavuješ se nad tím ještě?

Trochu mě to překvapuje pořád, když někdo píše, jak strašně náročné to je. Ale zároveň si uvědomuji, že to byla moje první příprava a ta je prý vždycky nejjednodušší. Takže já to měla jednoduché, nebyla jsem unavená, všechno šlo krásně, tak jak mělo. Hodně mi v tom pomáhaly i vaše doplňky. BCAA Instant jsem vypila v přípravě hromadu a Thermogel všem, kteří jedou dietu, vřele doporučuji, ten funguje parádně. Únava a jistá vyčerpanost na mě spadla až tak 2-3 dny po soutěži. Ale jinak pohoda. Myslím, že jsem to prošla s nadhledem, takže jsem mohla fungovat jak v práci, tak doma jako manželka a matka..

Nebylo to tím, že ty se nijak zvlášť neodchyluješ od formy?

No asi určitě jo. Je jasné, že některé holky, co pak přiberou 10-15 kilo, se tím asi musí zase protrápit. Ale třeba to mají rychleji dole, než si myslím, fakt nevím. Ale nemám to tak, že bych se nějak vyhýbala sacharidům po soutěži. To vůbec ne, já je potřebuju. Když je nemám, je mi špatně, potím se, motá se mi hlava.., takže jich jím dost. Ale jím celoročně zdravě, nezdravá jídla, nebo fastfoody se mě prostě netýkají.

Takže nějaké večeře v restauraci, nebo ty pozávodní nájezdy na Mekáč se tě netýkají?

To vůbec. Hodně lidí se divilo, když jsem jim řekla, že po závodech jsem si dala jen velké kapučíno, Birella a špenátovou šťávu. To bylo jediné, na co jsem měla chuť a co mi v dietě chybělo. Až v těch dnech, kdy na mě padla únava, jsem si doplnila energii jednou Marlenkou. Ale to bylo všechno. Pak jsem najela zase do režimu, krabiček a tak.

Jak si dokázala skloubit tu časově náročnou přípravu s výchovou synka a každodenní starostí o rodinu a domácnost?

Tak my jsme na to dva, nejsem na to sama, což je důležité říct. Zároveň nám fungují babičky a Michalovi, mému synovi, je už 12 let. Sám má svoje tréninky 3-4x týdně, já měla ty svoje 6x týdně, takže ty svoje jsem si přizpůsobila jeho tréninkům a spolu takhle krásně fungovali.

Co dělá synek za sport?

Házenou.

A jak to tvoje závodění vnímal? Vlastně viděl svoji mámu poprvé v roli regulérní sportovkyně, co někde závodí.

No je na mě pyšný moc. Přišel s úplně rozsvícenýma očičkama, skoro brečel a říkal, jak je na mě pyšný a tak.. To bylo fajn a já jsem ráda, že jsem mu mohla ukázat, že když na sobě bude makat, může být nejlepší.

Co budeš chystat dál?

Asi to vidím na podzim, kde bych chtěla bojovat o nominaci na MS Masters.

Mimochodem, to, že jsi neustále ve formě, svědčí i série fotek, kterou si fotila s Vojtou a Tomášem a mladýma holkama tři týdny po tvých závodech. Jak se ti to líbilo?

Překvapilo mě, jak je to náročné. Skončili jsme po druhé hodině v noci, kluci byli týden před soutěží, a přitom v pohodě. Skuteční profíci, stejně jako fotograf pan Adlt. No a holky bezvadný. Vždycky mě to naladí na jejich vlnu a člověku to dělá dobře, když může být mezi mladými.

Tak ty to zase mladým můžeš ukázat na podzim. Děkuji za rozhovor.

 

Komentáře: