Fitness jako zdravý životní styl?

Fitness jako životní styl se dnes těší docela pěkné popularitě a lidé si začínají uvědomovat, že do dnešního sedavého způsobu života, kde pohyb nemá mnoho místa, je potřeba jej nějakým jiným způsobem pravidelně zařazovat a že také není na škodu přemýšlet nad tím, čím se krmíme. Z tohoto fitness rozmachu mám velkou radost, protože každý den vidím, jaká reálná pozitiva to s sebou přináší každému, komu přestalo být lhostejné vlastní zdraví a jaké zázraky s lidmi dělá už jen samotná spokojenost s vlastním tělem a s tím, že pro sebe něco dělají.

Zároveň je tu ale odvrácená strana ... Respektive, ne že by fitness ve své podstatě nějakou odvrácenou stranu měl. Vytvořili ji však lidé nesprávným chápáním, nesprávným prezentováním, nezdravým vnímáním sebe sama a zacházením do extrémů. A extrémy nejsou dobré v absolutně žádné oblasti ať děláme cokoli od fitness, až po ... no prostě cokoliv.

O různých psychických poruchách jako je anorexie, bulimie, ortorexie, závislost na cvičení apod. zde ani psát nebudu. Myslím, že rozpitvávat to už není v mé kompetenci a patří to jednoznačně do rukou studovaným odborníkům. Já se chci v tomto článku zaměřit spíše na dívky a ženy, které ještě nespadají do těchto kategorií, ale zároveň jejich vnímání toho celého není úplně v pořádku. A co tu vlastně můžeme pojmenovat jako ne zcela v pořádku?

• strach z jídla, přílišné a neustále přemýšlení nad jídlem: kdy budu jíst další jídlo, nesnědla jsem hodně?, nepřiberu z toho?, výčitky ze všeho, co nespadá do kategorie "zdravé" nebo "čisté" jídlo, ....
• neustálá nespokojenost s vlastním tělem i přesto že pravidelně trénuji, pohybuji se, do velké míry se stravuji vhodně, dosahuji cíle a progres. Kritické sledování každého detailu na vlastním těle, neustále vážení se, touha po permanentní vyrýsovanosti, nízkém procentu tuku, ...
• příliš mnoho tréninkových jednotek, dvoufázové trénování (i když se nenacházím pár týdnů před soutěží a "nehoří mi pod zadkem"), nekonečné kardio, výčitky v dny, kdy se pohybuji méně než obvykle, ...
• upřednostňování tréninků, jídla (ve smyslu vyhýbání se všem událostem které by to mohly ohrozit, případně událostem, kde musím přetrpět pohled na jídlo) před úplně všem od rodiny, partnera, událostí, společenského života, až po vlastní klid, odpočinek, regeneraci, psychickou pohodu, vyrovnanost ...

Častokrát se vedle své práci setkávám s klientkami, kterých se nahoře zmíněné body týkají. Některých do větší, jiných do menší míry.

A paradoxně, nejvíce to přes hlavu přerůstá většinou skupině, která je v rámci fitness životního stylu mnohým ženám a děvčatům vzorem a motivací. Do této pavučiny se zvyknou zamotat zejména dívky, ženy, které si prošly soutěžními přípravami a mají pocit, že cokoliv, co se odchyluje od soutěžní formy není dobré a cítí se méněcenné. V jiné než v soutěžní formě se nevyfotí, neukáží, stydí se za zcela normální a zdravé procento tuku navíc. Informace pak podávají nevhodným způsobem, případně podávají zcela mylné informace a tím táhnou a zároveň matou řadu jejich obdivovatelek. A tady se mnohokrát začíná ta řetězovka. Dělat fitness soutěžně v první řadě není pro každého. Chce to čistou hlavu se správně stanovenými prioritami, dostatek vhodných informací a správných vzorů, reálný pohled na to, co je zdravé a normální a co ne a v neposlední řadě správný okruh lidí, jejichž názory si berou k srdci.

Je třeba si uvědomit, že fitness není o tom, aby nás omezil, udělal z nás otroky jídla a posiloven, vybudoval v nás stravovací poruchy. Fitness není o tom být co nejštíhlejší, nejvyrýsovanější a mít co nejnižší procento tuku. Pokud chceš čerpat skutečné benefity tohoto životního stylu, a chceš, aby byl pro tebe fitness životní styl přínosný a udělal z tebe spokojenějšího, lepšího a zdravějšího člověka, tak si třeba jednou provždy zapamatovat, že:

Soutěžní forma, kterou tak horko těžko získáš, respektive kterou tak obdivuješ na sociálních sítích skrz všechny ty fitnessky, které sleduješ, není udržitelná a už vůbec není zdravá. V takové fázi vyrýsovanosti, jenž se ti tak líbí a s kterou se porovnáš, tělo nefunguje tak, jak má, odráží se to na mnoha faktorech přes únavu, frustrovanost, nechuť cokoli dělat, neustálý hlad a chutě, až po ztrátu menstruačního cyklu, vypadávání vlasů, "rozházené" hormony, ... Samozřejmě to závisí na tom, co všechno tomu dotyčná podřídila, na jakém nízkém procentu tuku se až nachází a jakým způsobem se k takové formě dopracovala.

Štíhlejší a vyrýsovanější ≠ šťastnější, spokojenější, zdravější, lepší!

Trénink a pohybová aktivita není trest za to, kolik toho jíš a že vůbec jíš! Je to prostředek k budování zdravého a silného těla. Je to v první řadě psychohygiena a až potom prostředek na formování postavy, dopomoc při snižování tuku a zvyšování denního výdeje kalorií.

Nemusíš se stravovat maximálně "čistě", vyhodit všechno, co si nezaslouží označení jako zdravé či vhodné jídlo, abys dosahovala své cíle a výsledky!

Každý občas selhává! Jsme lidé. Ano, dokonce i ta skvělá fitnesska, která se každý den fotí s dokonale přepočteným jídlem a bývá do nitky mokrá ve fitku, je jen člověk! A buď si jistá, že i ona selhává, i ona je občas demotivovaná. Takže klid, nejsi ten nejhorší člověk na světě, pokud něco občas propásneš a neuděláš přesně tak, jak to máš naplánované.

Jídlo se pro tebe nesmí stát středem vesmíru! Je velmi důležité na cestě za tvým cílem, ale jídlo je tu pro tebe, ne ty pro jídlo! Nesmí tě ovládat, diktovat, kdy můžeš jít s přáteli či na rodinnou oslavu a kdy ne. Vezmi to do svých rukou a ty se staň šéfem!

Na závěr bych ještě ráda apelovala na všech trenéry, kouče, lidi prezentujících tento životní styl: buďte opatrní v tom, jak podáváte informace, vyjadřujete názory a kritiku. Co přidáváte a jak to celé prezentujete. Možná způsobem, jakým to propagujete spouštíte daleko rozsáhlejší řetězovou reakci, než si myslíte!