Fibo 2011 PRO - Reportáž ze soutěže očima Lady Plíhalové

 
Soutěž sama začínala v sobotu v 10:30, ale my jsme šli na místo už v 9:30, protože i když jsme měli VIP členství a Daniel akreditaci pro RXmuscle Davea Palumba, nevěděli jsme, kde budeme sedět, protože sezení bylo údajně na semifinále volné (kdo dřív přijde…). Nakonec jsme našli místa rezervovaná pro RX ve třetí řadě hned před pódiem.

Daniel zajišťoval společně s Chrisem Acetem play-by-play report na stránky RX. I přes mírné technické problémy se jim nakonec podařilo spojení a myslím, že report proběhl dobře. Já jsem byla požádána o to, abych brala co nejvíce fotografií ze semifinále, jako záloha oficiálního fotografa. Takže je fakt, že semifinále jsem viděla tak přes hledáček fotoaparátu.

Co se týká první kategorie Fitness – většinu závodnic se přiznám, moc neznám. O fitness jsem se tolik nezajímala, takže jsem poznala pouze domácí Regianu DaSilva. Regiana byla pěkně připravená, ale přijde mi na fitnessku hodně robustní a těžká. Ovšem byla pěkně dotažená. Druhá v pořadí byla Kanaďanka Ryall Graber-Vasani  - byla přesným opakem Regiany – malinká, štíhlá, pěkně připravená, ale nedisponovala dostatečným V tvarem trupu. Třetí nastupovala Stacy McDowell z USA – ta naopak V tvar měla obrovský, záda zezadu snad nejširší, ale spodek těla byl nedotažený a měkký. Diana Monteiro z Brazílie byla taková „akorát“ – dotažená, hranatá – no přišla mi podobně jako Regiana taková trochu „kobyla“, když to řeknu ošklivě, ale asi víte, jaký dojem mám na mysli. Mina Pajulahti z Finska měla také pěkný V tvar trupu a připadala mi taková „Barbínkovská“. Škoda ale nedotažených nohou stejně jako u Američanky. Camala Rodriguez  z USA, nastupující v pořadí jako předposlední, pro mne představovala figurálně asi nejpreferovanější typ fitnessky v dnešní době, trochu celkově měkká, ale s liniemi, štíhlá, Véčko. Poslední nastupovala Ruska Ludmila Somkina – musím říct, že jsem asi degenerovaná kvalitou Figure v NABBA – protože co se postavy týká, Ludmila pro mne představovala vrchol. Byla akorát velká, elegantní, pěkný V tvar, ale hlavně byla kompletně připravená. Její připravenosti se nedalo nic vytknout, Ludmila měla nejlepší zadek a zadní stranu stehen i nejlepší přední stranu nohou. Bohužel při dnešních trendech, které ve profesionálním fitness jsou spíš blíže americkému rozhodování, byla pravděpodobně shledána příliš připravenou. V kole semifinále se předvedly dívky pouze ve čtvrtobratech a vzájemném porovnávání, ze kterého jasně plynulo, že pro rozhodčí je favoritkou domácí závodnice Regiana.

fitness2.jpg  
Po kategorii Fitness nastupovaly na pódium závodnice kulturistiky. Nejdříve každá v individuální prezentaci, pak všechny naráz na porovnání. Jako první se objevila Italka Giussy Caputo. Giussy je malá, kompaktní, byla dobře připravená a hlavně byla připravená rovnoměrně. Působila ale těžkopádným dojmem díky širšímu pasu. Jako druhá nastoupila Slovenská závodnice Aurelia Grožajová. Aurelia disponuje vynikající připraveností a hlubokými břišními svaly, ale na profi-kategorii, a na svojí výšku, působí poněkud subtilně. Má úzkou kostru, takže i uzounký pas a boky, ale potřebovala by nabrat především stehna a záda. Po Aurelii se představila debutantka na profi scéně – bývalá závodnice WABBA Eleni Kavva z Řecka. Eleni měla dobrý vršek, kterým neztrácela, ale spodní část těla byla, dalo by se říct, téměř nepřipravená. Díky tomu působila Eleni poněkud nevyváženě. Co je ale její plus, je ženský vzhled a obličej. Po Eleni nastoupila úplně jiná liga – ostřílená profesionálka Cathy LeFrancois. Cathy se obvykle prezentuje neskutečnou suchostí a připraveností, i když bylo hned od začátku vidět, že na své, velice vysoké standardy, přišla tentokrát méně dotažená – hlavně v oblasti břicha a spodních zad. Pověstné pruhy na zadku ale předvedla. A hned po Cathy přišla Helle Nielsen z Dánska, která po 7mi letech naplánovala svůj comeback na profi scénu – a to ve velkém stylu. Hned bylo vidět, že je připravená od hlavy až k patě. Obrovská a přesto poměrně žensky působící, se skvělými zády a hlavně se svýma pověstnýma nohama, které jsou jedny z nejlepších v profi branži. Jakmile vyšla, bylo jasné, že Cathy jí pravděpodobně neohrozí (souboj o prvenství jsem předpokládala právě mezi těmito dvěma závodnicemi).

1call.jpg por.jpg  
Claudia Partenza z Itálie přišla rovněž skvěle připravená a tipovala jsem jí třetí pozici, ale působila chvílemi poněkud tvrdě a hranatě. Jinak se jí nedalo nic vytknout. Hned po ní přišla další domácí závodnice – Nicole Pfützenreuter – Nicole je známá svojí tvrdostí a s téměř 100kg mimo sezónu a výškou patří k obryním mezi závodnicemi. Těsně před FIBO jsem viděla její fotky z tréninkového videa, kde byla tvrdá a žilnatá, ale na pódium přišla bez formy, měkká a bylo vidět, že i ona sama si je vědomá, že někde se stala asi chyba. Skadi Frei-Seifert, rovněž z Německa, která šla po ní, mě upřímně překvapila. Na výstavišti u stánku nepůsobila nic moc extra, ale na pódiu se změnila ve velice ženskou a elegantní závodnici. Krásné linie, malý pas, dobře připravená, malinko měkčí v nohou než Cathy, ale zase s dotaženějším břichem a s moc pěkným obličejem – bylo jasné, že rozhodně zasáhne do finálových bojů velmi vysoko.

Jestliže Skadi působila jemně a žensky – Daniela Sell ze Švýcarska byla poněkud tvrdší, s ostře řezaným obličejem a hlavně upoutávala sytě rudými vlasy do půli zad. Byla široká, hranatá, celkově rovnoměrně připravená, širší pas. Následovala Roberta Tuor – rovněž reprezentující Švýcarsko – bývalá závodnice NAC. Upřímně v profi to byl asi její debut, protože jsem si myslela, že se připravuje na nadcházející MS NAC. Roberta má neskutečný vrch těla – ramena, záda, malý pas – to dělá dojem letiště. Má menší nohy, bez vnějších kapek, ale upřímně to jen znásobuje dojem V tvaru trupu. Jinak ovšem musím dodat, že to byla nejméně žensky působící závodnice v obličeji i přes prodloužené vlasy až do půli hamstringů. Ženskost zmiňuji úmyslně, neboť v dnešní době rozhodčí začínají po tomto atributu čím dál tím víc volat a dokonce se objevují diskuse o zrušení ženské kulturistiky úplně. Každopádně čím dál tím víc se prosazuje tzv. complete package – tedy celkový dojem. Poslední byla Andrea Zuercher – rovněž ze Švýcarska – dle vzhledu zřejmě starší závodnice. Byla malá objemy (někdo říkal, že je předietovaná), ale neskutečně rozsekaná – takový zadek, hamy a záda jsem u ženy ještě neviděla. Připravenost nebyla 100% ale 150%… bohužel působila možná díky tomu suše a unaveně.

women1st call.jpg  
Při porovnávání bylo jasné, že o vítězství se rozhoduje mezi Helle, Cathy a Skadi. Zbytek mohl jen sekundovat.

Pak po malé pauze, kdy jsem se šla pozdravit s Barborou Benešovou, která fotila pro All stars, nastupovala kategorie profi mužů. Jen řeknu, že na rozdíl od Olympie, kde byla naprostá špička profi, zde nastupovalo několik profesionálů, kteří mi přišli spíš jako lepší amatéři. Pole bylo hodně různorodé, co se týkalo připravenosti a semifinále probíhalo velice rychle – asi 4 callouty a konec.
Začnu s popisem zase od prvního, protože schéma bylo stejné jako u žen, nejdříve všichni samostatně, potom pětky za sebou dle čísel a pak vyvolávání. První nastoupil Francouz, Alexandre Nataf, neskutečná obluda, co se týkalo objemů. Na to jak byl objemný, byl slušně připravený, ale trochu hladký a měl vystupující břicho.  Druhý Jorge Barrios ze Španělska se mi nelíbil vůbec, celkově to byl právě ten případ „lepšího amatéra“ na pódiu. Danius Barzinskas z Litvy (doufám že nekomolím jména :) ) byl hranatý, velký, působil jako showman – což se pak ukázalo i při sestavě. Thomas Benagli z Itálie byl pěkně připravený, trochu připomínal Davida Deartha z 90. let, jak správně podotkl Dan. Menší, líbivý závodník.

Tarek Elsetouhi reprezentující Egypt – kůň Chrise Aceta – byl velký, masivní, širší celkově, dobře připravený, ale zdálo se mi, že ještě trochu drží vodu. Oleg Emeljanov z Ruska byl připravený na vrchu a ztrácel spodkem. Rusové jsou velmi dobří jako amatéři obvykle – ale v profi málokdo z nich dokáže udělat potřebnou kvalitu. Občas mi přijde, že neodvodňují a spoléhají na gigantičnost svalů, které kresbu udělají.

Za Olegem ale nastupovala kvalitativně úplně jiná třída a to Dexter Jackson a Johnnie Jackson. Dexe jsem viděla na Olympii v top formě, takže na semifinále mi přišel poněkud méně ostrý, hlavně zboku. Na druhou stranu jakmile se otočil zády, byl to game over pro ostatní. Johnnie byl připravený nadoraz, možná lépe než Dexter (Chris Aceto Dexe tipoval po semifinále dokonce až na 3. příčku), ale je to typ kulturisty, který se mi nelíbí stavbou a nemůžu přijít na to proč. Pravděpodobně jde o poměry vrch-nohy a širší pas a možná i „nížku“ (podobně jako u Branche). Michael Kefalianos reprezentující Austrálii se mi líbil daleko víc stavbou těla. Byl připravený celkově vyváženě, rovnoměrně, měl pěkné tvary, malý pas a dobré Véčko, pěkně pózoval a tak nějak výsledkově zapadal tam, kde nakonec skončil.

1stcalloutmen.jpg  
Po celkem líbivém Kefalianosovi nastoupila těžká síla – údajně kolem 140kg masa Martina Kjellströma. Ani se nedivím, že ho za vzhled v rodném Švédsku zatkli. Martin je jednoznačně obluda. Ale to je asi tak vše. K obrovské hmotě byla naprostá nepřipravenost v porovnání s ostatními (vzpomněla jsem si matně na slova z nějaké diskuse, že čím větší svalovina je, tím hůř jde zpracovat).

Essa Obaid byl černoch s typickými malými úpony a boulovatými svaly. Celkem se mi líbil, ale střed těla působil ploše. Upřímně pořádně jsem ho zaregistrovala až ve večerním finále v divadle, na semifinále mě nezaujal  - a pak jsem se docela divila, protože jeho linie byly docela líbivé. Zato Bena „Pakmana“ Pakulskiho nešlo přehlédnout – šíře, hranatost, neuvěřitelné nohy a lýtka z jiného světa. Pěkná připravenost, slušná prezentace. Podle mě rozhodčí Bena docela přehlížejí, i když by si zasloužil větší pozornost.

Robert Piotrkowicz z Polska je českým fanouškům dobře známý. Má neuvěřitelně prokreslené nohy, i když na velikost trupu stále poněkud menší, od dob amatérů neuvěřitelně nabral a v sále byl hlasitě podporován pravděpodobně manželkou a dcerou. Jediné co mi tak nějak vadilo, byl širší pas a vyklenující se břicho. Rozhodčí hodně porovnávali jeho a Bena Pakulskiho – a ano – šlo opravdu o podobné typy brutálních kulturistů.

Pak nastupoval domácí a dá se říct černý kůň soutěže Rony Rockel. Byl připravenější možná lépe, než jak jsem ho viděla na Olympii a v semifinále jsem ho rovněž viděla – jako mnoho jiných – dokonce i před Dexterem. Zepředu a zboku Dextera válcoval poměrně slušně – jediné pózy, kde Dexter Ronyho dostával, byly pózy zádové. Jinak mu nešlo vytknout nic – kromě chování.

Ronyho jsem měla zafixovaného jako celkem sympaťáka – z doby kdy Daniel dojednával jeho exhibici pro Petra Březnu. Ale v poslední době to Rony opravdu přehání s „bojovností“ na pódiu. Nevím, zda mu to někdo poradil anebo zda prostě už přetekl pohár trpělivosti poměrně dlouho neprávem přehlíženého závodníka – ale pronásledování vytipovaných soupeřů po pódiu vypadá dost trapně. To samé pokud je strkanice v rámci posedownu taková přátelská a tolerovaná oběma aktéry, tak ok, ale shazování z pódia (téměř), šlapání a mlácení lokty by mělo být prostě rozhodčími trestáno jako nesportovní chování – protože existují hranice, které by závodník překročit neměl. Upřímně se mi tím Rony docela zprotivil a fandila jsem proto Dexterovi.

1stcalloutsecond.jpg  
Další dva závodníci z Německa mě nezaujali – jeden byl menší postavy a celkem nepěkně stavěný a druhý byl celkem vysoký ale se širokým pasem a jediné, co jsem zaregistrovala, byly opravdu hodně hutné záda od latissimů po trapézy. Skoro bych se vsadila, že to byli amatéři startující na divokou kartu.

Jako poslední se představil Roelly Winklaar – a řeknu to rovnou – netipovala jsem ho možná ani na finálvou pětku anebo maximálně na její chvost. Tam jsem viděla spíš duo Rony-Dex a pak Kefalianose, Johnnieho Jacksona a možná Tareka. Roellyho bych viděla někde v boji s Tarekem-Pakulskim o páté místo, protože přišel s pěknými tvary, ale totálně pod vodou. Neměl na sobě žádný ostrý detail, který by finalista profi měl mít. Záda byla kompletně hladká a opět je Roelly neuměl pořádně roztáhnout – jak je jeho zvykem. I přesto se pak ukazovalo v porovnávání, že ve finále asi bude a to vysoko. A stejně tak například Pakulskiho rozhodčí dali do druhé skupiny, takže bylo jasné, že naopak bude nízko a že o vítězství bojuje Dex a Rony skutečně.

rockel-dexter.jpg  
Po semifinále jsme chodili po Expo a stihli ještě Olimp Challenge (o té něco napíšu v druhém reportu) a pak jsme zamířili do Colosseum Theatre v centru města (ačkoliv organizátoři tvrdili, že to je blízko, bylo to na druhou stranu od veletrhu za centrem). Mířili jsme tam už na šestou, protože jako VIP jsme měli ještě banket (byl jistě dobrý, ale moc jsem z něj neměla).

Přijeli jsme v půl sedmé, protože metro v Essenu je dost staré a tudíž poruchové a půl hodiny se řidič snažil zavřít dveře. Nakonec se ale podařilo a my se dostali všude včas. U divadla jsem ještě potkala pár známých, včetně Brigity Brezovac, která mi oznámila, že mě zabookovala na focení ráno pro jedny stránky. Milá holka – fajn kamarádka :).

Seděla jsem asi v 6té nebo 7mé řadě za obrovskou Alinou Popou.
Jako první nastupovaly sestavy fitnessky.

Regiana DaSilva předvedla sestavu, která byla asi nejnáročnější ze všech, které následovaly. Měla těžké prvky a nechyběla v nich ani dynamická složka, ani flexibilita. Zatímco u různých dívek jedna nebo druhá složka sestavy převládala, Regiana předvedla vyváženě obě. Jak se mi zdálo, že na postavě ztrácí, tak sestavou jednoznačně vévodila.

Ryall Graber-Vasani předvedla sestavu takovou nic moc, na polo-indickou hudbu – oproti Regianě, asi bylo těžké nastupovat hned za ní – hodně tam byla předvedená flexibilita, ale dynamické prvky sestava ztrácela. Stacy McDowell byla zase úplný opak. Měla podobnou sestavu i kostým jako Regie – ale postrádala větší zastoupení prvků flexibility, spíš měla sestavu nabitou lehčími skoky a dynamikou.

Diana Monteiro předvedla ohnivou jižanskou show – a po Regianě měla druhou nej- sestavu, která dokázala publikum roztleskat. Jinak dlužno říct, že německé publikum fandilo opravdu mohutně a nejen domácím, ale i cizím závodníkům a chvílemi doslova vřelo – řekla bych, že daleko více, nežli jsem zažila u nás.

Mina Pajulahti přinesla určité zklidnění po „divokém andělovi“ Dianě. Jako Finka přišla s hezkým nápadem a monumentální hudbou s motivem ledové královny – který k ní seděl. Postrádala ale víc dynamických prvků. Camala Rodriguez měla sestavu průměrnou, tak akorát, ale moc mi v paměti nezůstala. Zato Ludmila Somkina předvedla klasikou polo-baletní polo-gymnastickou ruskou školu s tématem Carmen se vší ženskostí a elegancí – ale nevím proč, u Rusek mi vždy přijde, že se sestava neskutečně vleče. Začátek byl dobrý, prvky náročné ale konci chyběl náboj, který měla například Diana a nebo Regiana – i když technické provedení bylo lepší.

Potom přišly na řadu sestavy žen – kulturistek.

Giussy měla monumentální operní téma v italštině, které k ní sedělo. Pózovala zajímavě a forma jí trochu „došla“ oproti finále. Aurelia Grožajová přišla v duhových plavkách (a já si trochu pogratulovala, protože stejnou látku na plavky mám už druhý rok doma, protože jsem nesehnala švadlenu, od té doby je Aurélia už třetí kulturistka, kterou jsem viděla ve stejné látce). Sestava mě ale moc nezaujala.

Eleni Kavva měla sestavu celkem vláčnou, dobré přechody. Bohužel ještě víc ztratila detail na nohou. Cathy Le Francois má klasicky sestavy propracované a je vidět, že je má dobře zažité. Pózovala pěkně, líbily se mi přechody. Pak už nastupovala favoritka Helle – Helle pózovala krásně. Začínala na zemi, velice elegantně, dala důraz na dominantní nohy a záda a oproti semifinále vůbec neztrácela.

Claudia Partenza si nevybrala dobrou hudbu – pózovala také docela tvrdě, i když k jejímu „hranatému“ vzhledu se to hodilo. Nicole vypadala, že je smířená, že to pro ni nedopadne dobře. Chvílemi se mi zdálo, že sestavu trochu „odflakuje“ a nedotahuje pózy. Pak přišla Skadi Frei-Seifert – a předvedla diametrálně odlišný výkon. Začátek „Welcome to burlesque“ trošku lascivní s přechodem do elegantní rutiny a hudby působil dobře a Skadi vysloveně „sedl“ a líbil se mi možná o kapánek více, než sestavy Cathy a Helle.

  Daniela Sell také přišla tvrdší, než v semifinále, ale její vlasy jí trochu kazily pózování, protože je neustále musela přehazovat sem tam a odpoutávaly pozornost od těla. Roberta Tuor pózování moc přetahovala a nelíbila se mi (ne po fyzické stránce – Véčko opravdu úžasné, ale způsob pózování). Buď měla trému, nebo se děsně snažila – ale pózy doslova „rvala“ a strašně se u nich klepala.  Andrea Zuercher na konec předvedla opět sestavu pravděpodobně „klasickou“ protože mi moc neutkvěla v paměti, jen opět jsem žasla nad její „vydřeností“. Po velkých závodnicích ale vypadala malinká. kat1.jpg kat4.jpg  
Potom hned následovaly sestavy mužů. Tady to trochu zkrátím, pro velký počet závodníků. První dva mě nijak nezaujali, ale třetí v pořadí – Litevec Danius – dokázal upoutat sestavou, kterou si dělal malinko legraci. Bylo vidět, že pózování a showmanship ho vysloveně baví. Thomas Benagli měl zajímavý přechod z pomalé hudby do rockové a jako první opravdu prošel celou plochu pódia. Tarek měl nějakou tvrdou hudbu a pózování takové klasické. Oleg mě nezaujal.

Dexter se objevil o dost tvrdší, nežli v semifinále a evidentně mu došla forma. Pózoval jistě a opět dobře se pohyboval po pódiu. Jackson číslo dvě malinko ztratil a nějak si sestavu nevybavuju. Michael Kefalianos předvedl robota a celkem pěknou sestavu. Zdál se mi tvrdší než na semifinále.

Martin Kjellström mě nezaujal ničím víc, než velikostí. Tady na finále říkali právě, že váží kolem 140kg – a sestava dle toho vypadala. Spíš to byla exhibice, než sestava. Essa Obiad mě právě tady zaujal víc. Zdálo se mi, že pózuje elegantně.

Ben Pakulski se mi líbil jako brutální typ kulturisty, ale pózoval spíš za doprovodu hudby, nežli na hudbu. Robert Piotrkowitz měl sestavu takovou na něj klasickou. Opět byl hodně podporovaný manželkou z publika. Rony Rockel pózoval doma a jako favorit, takže při jeho sestavě nebylo skoro slyšet, jak dav povzbuzoval. Oproti semifinále se ale on opět naopak zatáhl, a to hlavně zezadu. I tak jsem ale čekala jeho vítězství.

Další dva Němci předvedli standardní rutiny a po Ronym vyzněli trochu naprázdno. Poslední byl Roelly. Roelly prostě neumí pózovat – a dokud se to nenadře, bude to jeho slabina a to i v sestavách. Navíc oproti semifinále se nezlepšil a stále držel dost vody – a to hlavně na břiše.

proextri (5).jpg  
Po sestavách jsme čekali, že bude už porovnání a vyhlášení, ale ještě se vmezeřily amatérské bikini – šampionát Německa. Upřímně – jak semifinále frčelo až moc rychle – finále se táhlo. A bikini ho jen protáhly ještě více – což polovina sálu využila k odskočení si na WC. Nemám nic proti tomu, když bikini jako zpestření budou někde na amatérské soutěži, anebo kdyby byly na Expo jako součást programu, ale tady to program zbytečně prodloužilo, navíc s tím, že holky chodily nekonečně sem-tam – ukaž zadek a opět sem-tam. Stihla jsem minimálně 6 kol – a to jsem si odskočila taky. Nechápu, proč měly tolik mandatorních porovnávání a proč finálová pětka byla opět porovnávaná a proč pak nastoupily všechny a opět korzovaly sem-tam – podle mě 2-3 kola by úplně stačila a finálová pětka už nemusela dělat nic a jen být vyhlášena.

Nejsem proti holkám – chápu, že si chtějí taky zazávodit, ale soudnost by měla být a tohle vadilo všem, se kterými jsem mluvila den po závodě a myslím, že takhle to popularitu novému odvětví spíš ubere, než přidá. Na druhou stranu alespoň v Evropě vyhrávají typy, na kterých je vidět, že alespoň trochu sportují (celá top pětka měla vyjeté břišní svaly a sem tam nějaký detail).

Po bikni konečně začalo finále. Fitnessky vyvolali 2x a pak je odvedli z pódia. Čekala jsem finálovou pětku, ale hned po porovnávání v podstatě vyhlásili vítězky (takže jsem ani nevěděla, jak se umístily ostatní). Na třetím místě se umístila Camala Rodrigues, druhá Diana Monteiro a vítězkou se dle očekávání stala Regiana DaSilva.

Pak nastupovaly kulturistky – ale bylo zdržení, protože nikdo nevěděl, kam se poděla Slovenka Aurelia Grožajová. Upřímně taky to nechápu a dodnes jsem se nikde nedočetla, zda měla zdravotní problémy, zda někde zamrzla v dopravě anebo jestli to prostě vzdala. Nakonec tedy kategorie nastoupila bez ní.
Kulturistky měly celkem 5 vyvolání a pak naštěstí vyhlásili TOP 5 – první tři jasné – Helle, Cathy, Skadi a pak doplněné Claudií Partenzou a Robertou Tuor – no na pátém místě bych lépě viděla Giussy Caputo a nebo Danielu Sell, které mi přeci jen přišly malinko tvrdší, nežli Roberta, ale budiž. Posedown byl tak krátký, že jsem finálovou pětku ani nenafotila a pak ze zákulisí volali už jen TOP 3. Na třetím místě se umístila Cathy – a ano, fandila jsem jí, protože mám k ní sympatie, ale tady jsem opravdu nevěděla jak bych to sama rozhodla, protože Skadi Frei-Seifert, na druhém místě, byla zase přesně to, co teď rozhodčí chtějí a co preferují – hezká, ženská, elegantní, dostatečně velká a dobře připravená. Helle byla bezkonkurenční v tomto závodě a zaslouženě vyhrála a upřímně se z toho radovala, skákala do vzduchu a líbala trofej. Top 3 se kvalifikovaly na Olympii stejně jako fitnessky.

Muži měli porovnávání také 5. A dle prvního a druhého, kdy v prvním byl vyvolán Dexter, Rony, Roelly, Kefalianos a Johnnie Jackson a v druhém kdy Dextera, Ronyho a ROELLYHO poslali dozadu, bylo vidět, že rozhodčí míří s Roellym hodně vysoko. Poslední call out Dex-Rony-Roelly to jen potvrdil.

V top 5 samozřejmě byla celá první jmenovaná pětka a celý sál myslel, že Roelly bude rád za páté místo. Místo toho páté místo získal Kefalianos. Při čtvrtém místě Johnnieho Jacksona už dav publika docela vřel a při třetím místě Roellyho se ozývalo z řad jednoznačné bučení a projevy nesouhlasu s umístěním. Ať je to jak chce – Roelly dostal na této soutěži „dárek“ v podobě místa a kvalifikace na Olympii. Později se ozývaly spekulace, že je to hlavně Roellyho sponzorem BSN, který výrazně sponzoruje profi scénu.

U druhého místa se rozpoutala vřava – kdy publikum volalo po vítězství domácího závodníka. Rony vzal ale své druhé místo v klidu, poblahopřál Dexterovi a vypadal v pohodě. Z publika se sice také ozývalo bůůů ale už ne tak hlasité jako při vyhlášení Winklaara, protože oba soupeři byli na konci dne +/- vyrovnaní a osobně myslím, že to mohlo dopadnout tak jako tak. Oba byli postavou podobní, podobně vysocí, co ztrácel jeden, to měl druhý, a naopak a pravděpodobně tady trochu hrálo roli i jméno závodníka, i když jsem se malinko divila, že přednost nedostal „domácí“. Rozhodně ale Rony ukázal „drápky“ a dal Dexovi pořádně zabrat.

Pak už show končila, bylo kolem jedné hodiny ráno a lidé se rozutíkali. Já ještě čekala na Daniela, který seděl mimo v sektoru pro novináře, když mi Dan přišel říct, že mám jít do zákulisí, protože ještě něco řeší s Chrisem Acetem, a tak jsem měla to privilegium poblahopřát hned oběma vítězům – Helle i Dexovi – které navíc oba dva znám z dřívější doby. Helle se mi doslova vrhla kolem krku, Dexter vypadal o poznání unavenější a jen pokynul rukou, ze židle na které seděl, na pozdrav. Popovídala jsem si trochu s Helle, které neustále zvonil mobil a pak oba přemluvila, aby se ještě nechali vyfotografovat spolu – jako vítězové show. I když Dexter protestoval, že už se mu nechce pózovat, tak nakonec fotku s Helle udělal. Helle se mi pak omlouvala, že se uvidíme na výstavišti, ale že teď chce opravdu co nejrychleji vypadnout na jídlo, protože má děsnou chuť na něco normálního, tak jsem jí řekla, že chápu. Stejně tak zamířil na jídlo i Dexter, který se mohutně dopíjel vodou. V zákulisí jsem vlastně viděla, že i profíci jsou úplně stejní jako my, obyčejní amatéři – smrtelníci :D. Poznala jsem to i v jediném ještě otevřeném přilehlém McDonaldu, kde už jich pěkná řádka seděla nad tácy plnými jídla – a že například takový Tarek Elsetouhi si dal snad celé menu odshora až dolů. Tak jsem je chvíli trochu žárlivě sledovala, zatímco jsem do sebe z přepravky ládovala kuře a salát.

Bylo asi dvě hodiny ráno, když jsme se dostali na náš hotel. Tím skončila Profishow FIBO PRO v Essenu. Ještě jsem zkontrolovala fotografie a napsala si seznam, komu všemu jsem je naslibovala a pak jsme šli spát, protože nás ještě čekala neděle na výstavišti a setkání s vítězi show.
  proextri (6).jpg proextri (7).jpg proextri (4).jpg