Dřina & důslednost

  Pohybuji se ve světě kulturistiky přes 25 let. Za tu dobu jsem poznal celou středně velkou vísku cvičenců, hledající jakési moudro, kouzlo či nějaké tajemství. Pátrají, vyptávají se, sledují poslední trendy v metodice tréninku, sportovní výživě apod. Každou větu, kterou vypustí nějaká aktuální hvězda profi bodybuildingu podrobí důsledné analýze, očekávajíc že zrovna teď, v tento okamžik objevili mramorovou desku s vytesaným návodem na mohutnou, svalnatou, dech beroucí postavu. Všichni tito lidé ale dost často zapomínají na jednu jedinou věc. Že kulturistika je pouze důsledná, dlouhotrvající dřina. 

 Nemluvme teď o účastnících soutěže Mr. Olympia, neboť lidí s talentem, hodným této soutěže je opravdu minimální množství. Mluvme o těch z nás, kteří jsou neustále hnáni potřebou se zlepšovat, ale místo tvrdé poctivé dřiny a důslednosti ve všech ohledech kulturistického progresu raději budou spekulovat a vymýšlet.    Dovolím si jednu kacířskou myšlenku. Kde je diference v jednotlivých postavách, když všichni mají v podstatě stejné možnosti?  Dneska, díky všeobecné globalizaci si můžete obstarat všechny možné i nemožné doplňky výživy. Můžete cvičit na všelijakých vynálezech, můžete si obstarat chutné a zdravé potraviny. Dokonce si, navzdory všem zákazům a zákonům, lze obstarat celou škálu anabolických steroidů, pokud chcete riskovat své zdraví. Tak jak je možné, že na soutěži vidíme tak rozdílnou výkonnost?

  Pokud 9 lidí z 10 užívá doplňky, dobře se stravují, dejme tomu že užívají i steroidy, tak jediný náskok bude ten, který si vytvoříte vy sami v posilovně a celkovém přístupu ke kulturistice. Musíte toužit po svalech! Musíte si jasně a zřetelně ujasnit, co je pro vás prioritou. Jestli chcete mít svaly, nebo jestli se chcete dobře bavit. Pokud vím, že po diskotéce, kde budu do 4 hodin do rána, nejsem schopen 100% výkonu v posilovně, tak tam prostě nemůžu jít! Tedy aspoň pokud je mou touhou mít co největší svaly. Pokud chci za každou cenu svaly, nemůžu si při omezeném rozpočtu koupit auto, které mě vycucá nadoraz, ale budu si muset pořídit takové, které mě vytvoří finanční prostor pro můj hlavní a jediný cíl. Být mohutný! Zároveň jsem přesvědčen, že nemá cenu věnovat čas sáhodlouhým diskusím o metodice tréninku, ale stačí pouze vzít za činku a makat, makat a makat. Jistě, je to trochu zpátečnický názor, ale rozhlédněte se, kolik lidí ve vaší posilovně má takovou postavu, která by mohla směle konkurovat šampionům z let dávno minulých. A to navzdory všem možným vymoženostem moderní doby. Jsme zahlceni informacemi natolik, že v podstatě nevíme co si z toho vybrat. Vykašlete se na rozbory všeho, co si kde přečtete na internetu. Vraťte se ke kořenům, vpadněte do posilovny a vypusťte ze sebe duši. Roztrhejte svaly na cucky a přinuťte svou nervovou soustavu k dávicím příznakům. Není možné, aby to nemělo efekt. Pokud…

 …Pokud se nevykašlete na důslednost. Trojnásobný Mr. Olympia Frank Zane chápal kulturistiku jako nedílný celek. „O výsledku nerozhoduje samotný trénink, výživa, duševní postoj nebo počet hodin spánku, není to žádná z těchto věcí, ale všechny dohromady. Nelze například vybrat trénink a označit jej za původce úspěchu! Dejte však všechno dohromady a získáte tak zvaný synergistický efekt, kdy kombinace jednotlivých složek přinese více, než prostý součet jejich částí,“   Pro spoustu lidí, pohybujících v kulturistice, byla obrovským strašákem předsoutěžní dieta. Ne tak pro mě. Pro tzv. hardgainery, tj. pro lidi obtížně nabírající hmotnost je tzv. objemová fáze přípravy vyloženým utrpením. Pokud to tedy s nabíráním myslíte vážně. Neustálé přežírání se, tlačení hromady jídla, prolévání proteinových koktejlů mým hrdlem bylo skutečným utrpením.  

Výsledek je ovšem takovýto: Když jsem začínal s kulturistikou, čítala má váha úctyhodných 53 kilo. V 16 letech. V době, kdy jsem vybojoval 3. Místo na prestižní soutěži Mr. Universe se má váha v objemovém období pohybovala kolem 112 kilo, při rozumné úrovni podkožního tuku. Suma sumárum za 17 let cvičení se má váha zvýšila o 60 kilo čistých svalů! 

  Jako závěrečnou tečku použiji výrok vzpěračského šampióna Valentina Christova. Vystihuje totiž podstatu a nezáleží na tom, že byl vzpěrač. Na otázku, co vedlo k jeho fantastickému světovému rekordu 245 kg v nadhozu z roku 1973, Valentin řekl: „Dřina, dřina, dřina, dřina a ohromná touha to dokázat!“ Tak jako řečený Kolumbus vyřešil problém postavení vejce na špičku tím, že jej maličko nakřápnul, není obecné pojetí kulturistiky kdovíjakou záhadou; člověk nemá přehnaně přemýšlet, ale jít do posilovny a poctivě trénovat! Nejjednodušší řešení totiž nezřídka bývají těmi nejlepšími.