Doplňky nefungují. Říká pán s titulem a kalkulačkou.

Doplňky nefungují. Říká pán s titulem a kalkulačkou.

Pavel Vacek | 31. 08. 2020

Nebýt letošního Covidu a naopak tradičního sběru rakoviny kůže, neděje se přes léto lautr nic. V TV za koncesionářské poplatky daňových poplatníků imrvére reprízují staré fláky, a když si chcete poslechnout nějaké zajímavé rozhovory, které se zrovna netýkají chřipky, musíte zapátrat minimálně v loňském archívu. A tak se stalo, že kdosi vytáhl na světlo boží rozhovor na DVTV z roku 2019, který se zaobírá myšlenkou doplňků výživy a dopingu. Asi jsem ho tehdy úplně minul. Nebo, a to je mnohem reálnější varianta, raději úplně vymazal z hlavy, paměti a radši i historie prohlížení na Googlu, neboť rozhovor Martina Veselovského s Jiřím Dostálem z Centra sportovní medicíny a konzultantem Českého olympijského výboru obsahuje několik výroků, ze kterých jsem se osypal i po roce. Což je sice bezva slovní hříčka, pokud se v půlce obsahu mluví o sypání, ale už to není tak bezva, pokud se do toho míchají doplňky výživy jako ty příslovečné hrušky s jabkama.

Nepochybuji ani na vteřinu o tom, že Jiří Dostál je bezpochyby erudovaným člověkem, lékařem a někým, kdo má přehled a znalosti z atletiky a jiných tzv. Olympijských sportů. O to víc by ovšem měl vážit slova, když v třetí minutě rozhovoru na otázku moderátora: „Jaký je váš pohled na amatérský sport a používání něčeho, čemu se říká doplňky výživy? To z vašeho pohledu také spadá pod doping?“ odpovídá bez sebemenšího zaváhání „Jo“. V ten moment mě málem kleplo. A co hůř, umím si živě představit, že kleplo i mámu, nebo tátu některého z našich zákazníků, uživatelů doplňků výživy. Není pak divu, že v lepším případě musíme čelit otázkám starostlivých rodičů, zda náš High80 nevypálí malému Pepíkovi díru do jater, nebo zda je creatin skutečně legální. V tom horším nastává rodinné běsnění, výčitky, volání policie, sociálky a Drop-Inu, neb dcerka má na poličce vystavený Synefrin, pořízený za peníze z brigády, který následně končí v koši. Ten tam ostatně končí v každém případě, protože jakmile se rodič probere z kómatu, dostane se mu ujištění od odborníka, že proteiny, creatiny, nakopávače a veškerý legální sortiment fitcentra stejně nefunguje, protože kdyby ano, „už by to zakázali“. A když teda jako funguje, konkrétně třeba nakopávače, tak jen v jednotkách procent. Na závěr se nám dostane ujištění, že ve fitkách stejně všichni sypou, protože jsou líný trénovat. Na rozdíl od profesionálních sportovců, to jsou totiž jiný kabrňáci. Celý rozhovor najdete tady….

Já projel hezkých pár fitcenter v ČR a zároveň jsem několik let bydlel přímo u atletického stadionu. Kdo je větší lenoch bych si ale rozhodně netroufl tvrdit. Pokud však ona „profesionalita“ spočívá v rozhodnutí ouřadů, že stát bude podporovat házení oštěpu, běhání kolem dokola a jiné disciplíny, nevypovídá to zhola nic o tréninkovém úsilí jednotlivých sportovců. Ti „líní“ amatéři chodí do fitka, kde si platí všechno do koruny sami, z nich se časem stanou třeba reprezentanti ČR, tuhle reprezentační „čest“ si opět platí ze svého, přičemž pořád chodí do práce, a přesto všechno je fitness a kulturistika v ČR na velmi vysoké mezinárodní úrovni. Ti zmínění „profíci“ jsou dotovaní státem, jejich reprezentační výjezdy též, ale ačkoliv nejsem nějaký expert na Olympijské sporty, žádné zásadní reprezentační úspěchy si tedy nevybavuji. Dokonce bych řekl, že ty největší dotační sportovní profíci stojí na mezinárodní scéně pěkně za…. Označovat tedy sportovce, kteří chodí do práce a přesto ještě dovezou medaile z mezinárodních soutěží IFBB, která je jednou z největších sportovních organizací světa, za lenochy, je celkem drzost. A to nemluvím o tom, že kdejaký průměrný kulturista a fitness cvičenec má milionkrát větší znalosti z oblasti výživy než profík ve fotbale, hokeji a vlastně víceméně všech sportech, kde mnohdy stačí pár hodin potrénovat a pak si dát na staďáku párek v rohlíku a tatranku.

A teď k těm doplňkům… Po tom prvotním, poněkud unáhleném označení doplňků za doping, se později vyjasnilo, že protein podávaný po tréninku na baru teda není doping, ale že nefunguje. Ehmm, a co má jako fungovat? Resp. jak nefunguje příjem bílkoviny? Možná si myslíte, že tu chci z pana doktora udělat vola, ale Veselovský se ho tam na protein přímo ptá. Jenže pan doktor měl v hlavě dopředu nalinkováno, že ve fitkách se dopuje a basta. Neříkám, že ne. V některých to tak určitě je. Ale rozhovory na DVTV sledují tisíce laiků a ty mají v hlavě pochopitelně gulášovku, když pan doktor, což je od doby primáře Sovy vážená osoba, řekne, že protein nefunguje. Funguje. Bez proteinu neporostete. A je vcelku jedno, jestli bude z flákoty masa, nebo syrovátkového koncentrátu. Hotovo, tohle je vyřešeno.

Co se týká creatinu, to je snad nejvíc zkoumaný doplněk výživy a jeho funkčnost už je tolikrát prokázána mnoha studiemi, že se o tom snad ani nemá cenu bavit. Možná by si je mohli přečíst i atletičtí bafuňáři, aby pak nemuseli považovat jednu bronzovou medaili těch tvrdě trénujících profíků z OH 2016 za úspěch. A možná by mohli svým svěřencům zařadit i ty „nefungující“ NO, čili tzv. nakopávače. Jim pan doktor shovívavě přisoudil pár jednotek % účinnosti, díky nimž je výkon efektivnější. Já bych jim nedal procenta žádná. Nemám totiž páru o tom, jak bych je měl spočítat. Trénuju už bezmála 30 let, ale kdybych měl pod přísahou prohlásit, že jsem odjel každý trénink na 100 %, radši bych si zlomil ruku. Jednou to jde, jindy míň, někdy vůbec. Jeden den máte pocit, že jste jeli nadoraz a hned v následujícím tréninku se překonáte, aniž byste to plánovali. Každý trénink je a má být jiný. Jednou jedete silově, jindy se zmrtvíte mnoha opakováními. A z tohoto řízeného chaosu se mají počítat nějaká procenta? Možná tak v trénování běhu, kde je ta činnost pořád stejná, nevím, nejsem odborník přes tretry.

Bezpečně ale vím, že NO produkty nejsou protein, nebo vitaminy. Jsou produktem, jejichž efekt pocítíte bezprostředně po pár sériích. A nemusím se hned „nakopávat“. Mně bohatě stačí masivní napumpování. Poslední dobou jsem byl až nekritickým fandou Argininu, ale to už je pryč. Teď mám novou lásku a není to jen nějaká letní romance. Ujíždím totiž na pomerančovém Citrullinu. To je masakr! Nikdy, nikdy, bych neřekl, že něco legálního dokáže způsobit tak masivní napumpování, jako to dokáže vrchovatá odměrka Citrullinu. Nevím, co je v tom za kejkle a čáry, ale takhle brutálně napumpované svalové partie jako po tomhle zázraku jsem dlouho neměl. Větší napumpování – lepší vyživení svalů – lepší pocit z tréninku – větší nadšení do tréninku – více opakování – více sérií = lepší, efektivnější trénink. A to by mohl pochopit i pan doktor s jeho kalkulačkou.

Abych to nějak uzavřel, myslím si, že člověk by měl v médiích mluvit o tom, v čem je kovanej. Proto já nikdy nebudu psát o skákání o tyči, pokud dostanu závrať pokaždé, když mám vyměnit žárovku. A pánové z toho slavného Coubertinova výboru by se zase měli víc starat o to, aby nám dopřáli více zábavy a míň zklamání z výsledků těch profíků, když už je my, sportující amatéři z fitek, dotujeme prostřednictvím odvedených daní…

Komentáře: