Rice & Oat Mash a Protein Break! nově ve velkých 900g baleních.
Dominik Kovalčík- Trénink liftu je slast.

Dominik Kovalčík- Trénink liftu je slast.

Veronika Zemanová | 21. 03. 2018

Ahoj, můžeš se čtenářům krátce představit? Co děláš, kolik ti je, jak dlouho liftuješ?

Ahoj, jmenuji se Dominik Kovalčík, je mi 19let a pocházím z Valašské Polanky okres Zlín. Chodím na střední školu cestovního ruchu v Rožnově pod Radhoštěm a cvičím asi 2 roky a Powerliftingu se věnuji asi rok.

 Co, nebo kdo tě přivedl k liftu??

Začal jsem cvičit na střední někdy v prváku. Klasika, nepovedený vztah a člověk chce jít do sebe a něco změnit. Nejprve jsem cvičil doma se svou vahou, hodně jsem klikoval. Začátky byly hrozné, ale potom jsem byl schopen udělat i přes 100 kliků za večer. Po čase jsem cítil, že by to chtělo už něco nového! Přeci jen doma to člověka rychle omrzí, když je limitován pouze základními cviky. Začal jsem tedy navštěvovat naši malou posilovnu spolu s Tomášem Mikušem, který mě doprovázel v úplných začátcích. Jako každý kluk jsem chtěl být velký, ale zároveň mě bavilo překonávat své limity a zvedat větší a větší váhy. Po nějakém čase jsem potkal současného trenéra a kamaráda Lukáše Matušince, který mi nabídl soutěžit v silovém trojboji a já ji přijal. Tak mě Lukáš provedl mou první přípravou a soutěží. Umístil jsem se na krásném druhém místě. Na prvního jsem ztrácel asi 20 kg a na 3 místo jsem měl k dobru 70 kg. V tu chvíli jsem pocítil, že je to to pravé, a tak jsem se dal na dráhu Powerliftingu.

Proč sis řekl, že zrovna tenhle sport je pro tebe ten pravý?

Ani nevím? Možná proto, že ve všem ostatním jsem byl průměrný nebo podprůměrný. Hrál jsem dříve fotbal asi 10 let, takže jsem na hřišti prožil pomalu celé dětství. Byl jsem hrozný fotbalista… (smích). Víc, než balón mě zajímalo kopání do spoluhráčů a dělání vylomenin. Vždy za trest jsem běhal kolečka kolem hřiště. Takže fyzička mi rozhodně nechyběla. Na rozdíl od současnosti. Abych mohl hrát, musel jsem fakt makat, abych se aspoň trochu vyrovnal klukům a tehdy jsem zjistil, že člověk s pevnou vůlí a velkou dřinou může dosáhnout čehokoliv. Tohle mě teď doprovází v Liftu. A díky tomu nejsem v Powerliftingu podprůměrný a ani průměrný. A to je asi ten důvod, proč mě to baví a naplňuje.  Dokážu při tréninku ze sebe dostat vše to, co mě za celý den naštvalo a vracím se domu klidný. Takže to beru i jako formu psychického odpočinku. Líbí se mi ta dřina a jak se člověk posouvá každým tréninkem a je větší a silnější. Je to slast!!

Můžeš nám tedy prozradit jaké máš výkony?

Mé výkony jsou docela slušný. Vše nazvedáno v 18 letech cca v 90 kilech. Dřep 265 kg, bench 171 kg a mrtvý tah 265 kg. V prvních dvou držím světové rekordy ve federaci Wuap. I když se to nezdá, tak mou dominantou je rozhodně dřep. V něm si jsem více než jistý a maximálky jdou rychle nahoru. Dlouho jsem se zasekl na benchpressu, ale po zlepšení techniky díky Adamovi Švehlovi to šlo nahoru. Nejvíce mě ve výkonu limituje mrtvý tah, a to hlavně úchop. Takže pořád a neustále je co zlepšovat. Asi největší problém je ale asi můj přístup. Někdy je otřesný a mám chuť si za něj dat pár facek. Tréninky beru poctivě ale strava občas vázne. Hlavně mimo přípravu. Jsem totiž líný prase... Ale teď současně mě dost omezují vyhřezlé ploténky. Jedna mi tlačí na kořen nervu a tahá mě to v pravé noze. Je těžké dělat takový sport, a přitom brát ohled na tohle zranění. Musím být hodně opatrný a brát v potaz protahování cvičení a správnou techniku. Rád bych zkusil i různé Strongman disciplíny, nebo Strench wars. Ale jsem rád, že jsem relativně v pohodě při Powerliftingu a nechci zbytečně riskovat!

Jak je to tedy s tvou stravou? A užíváš i nějaké doplňky?

Stravu řeším pouze v době přípravy a to velice striktně. Jinak mimo přípravu si nechávám volnější ruku. Jím, na co mám chuť. Ale vím, že přesně tohle je jedna z věcí, na kterou se do budoucna musím zaměřit a zlepšit, jestli se chci dále posouvat. Doplňky moc neřeším, možná jen v té přípravě. Dávám to hodně podle pocitu a tréninku. Když je náročný, dám bcca a glutamin. Jinak takový doplněk bez kterého bych se neobešel, je asi protein. Hodně mi to ulehčuje režim a vyplňuje prázdná místa v jídelníčku. Stěžejní jsou pro mě taky minerály jako hořčík, zinek a vitamíny. Hodně si s tím hraju a kombinuji, abych přišel na to, co mi přesně sedí a nejvíce vyhovuje.

Máš nějaký rituál před soutěžní??

Každý má svůj rituál před soutěží, díky kterému se dokáže dostat do své pohody, a díky kterému se cítí sebejistý a vyrovnaný. Já se třeba den před soutěží nebo před odjezdem balím a poslouchám písničky a motivuji se. Hlavně před soutěží si vždy přehraju v hlavě celou přípravu a uvědomím si, že tohle je ten den, na který jsem tak dřel a trénoval. A prostě chci podat co nejlepší výkon a ukázat co je ve mně. Dříve jsem měl hrozný stres ať už ve škole, nebo kdekoliv. Ale právě na soutěži jsem se naučil se stresem výborně pracovat a dokážu ho použit jako mou nejsilnější zbraň! 

Z čeho máš opravdový respekt?

Určitě ze zranění! Hlavě již zmíněné ploténky. To je můj největší strašák! Je jasné, že zdraví máme jen jedno, a je to to nejcennější co máme! Tohle je jedna z věcí, které si člověk musí umět srovnat v hlavě. Jsem mladý kluk a je toho přede mnou ještě mnoho. Jak už soutěží tak i hodně příležitostí v životě.

Máš ještě jiné záliby?

Jelikož mám teď před maturitou, tak věnuji veškerý volný čas škole a své přítelkyni. Takže není moc čas na jiné koníčky. Ale když mám volno, preferuji takový ten volnější styl jako domácí polehávání, nebo někam na výlet. Když třeba v přípravě rychle naberu na váze mám někdy problém vyjít i schody, než si tělo zvykne, takže na žádný výšlapy, nebo nějaké více pohybové aktivity nepřichází v úvahu.

Kdyby sis mohl vybrat kohokoliv na světě, s kým by sis chtěl někdy zatrénovat?

Rozhodne by to byl Eric Lilliebridge a Dan Green. To jsou pro mě největší kapacity a motivace. Rád bych se s nimi někdy setkal, společně zatrénoval, získal rady a moudra.

Komentáře:

Nejnovější články

Rozhovor s Vojtou Koritenským

Autor článku: Extrifit

V přibližně dvacetiminutovém videu se dozvíte, jaké své soutěžní úspěchy Vojta pokládá za ty největší, i to, že si svou vzpomínanou první Olympii v roce 2016 užíval spíš jako fanoušek. Hovořit se bude ale i na téma, zda Vojtěch Koritenský závodí raději u nás, či v Americe, zmínka padne o tom, čeho by chtěl v kulturistice ještě dosáhnout a jak dlouho bychom jej vůbec na soutěžních pódiích ještě mohli vídat. Kromě té soutěžní se pětatřicetiletý kulturista ale ve snímku dotkne i své podnikatelské dráhy, když prozradí, co obnáší provoz jeho dvou posiloven v Hradci Králové.

Zobrazit celý článek

Rozhovor s Vojtou Koritenským