Do fronty, pánové, momentálně lynčujeme Krígla

Autor: Pavel Vacek

Pamatujete na prezidentské volby? Jak jeden byl zlý rozdělovač a druhý slušný stmelovač? Za chvíli nás to čeká znova a zase se bude hledat nějaký tmelič společnosti. Což se samozřejmě nemůže povést. Ani kdyby seděl na hradě Buddha a novoroční projevy mu psal Dalajláma s Papežem, tak mě to nepřiměje se tulit k nějakému rudozelenému spoluobčanovi, který mě bude přesvědčovat, že mám odevzdat půlku platu nemajetným a jezdit MHD kvůli pomalejšímu tání ledovce na Severním pólu. Ta představa je mi příjemná asi jako Ebola. Zkrátka, očekávat, že lidi z různých ekonomických poměrů, jiných zálib a různého myšlení najednou potáhnou za jeden provaz, protože vyhrál prezidentskou realityšou nějakej pantáta, je silně absurdní.

Možná by mohli táhnout za jeden provaz lidi, kteří spojuje stejný koníček. Ale jak nám ukázal facebookový status dlouholetého závodníka v kulturistice, skutečného srdcaře, Mistra Čech a neúnavného sběrače mezinárodních startů s mnohdy medailovým zakončením, Vlasty Kalaše, i tady to nebude tak jednoduché. O co jde? Dovolím si zkopírovat text:

„Vzpomínám na DOBY... Kdy "FITNESS SEMINÁŘE" pořádaly NEJVĚTŠÍ IKONY a KAPACITY, spojené s tímto stylem života...a Máme Tu dobu,kdy pořádá seminář "Kondične cvičící Dětsko" Kterého největší úspěch je, že za pomocí puberty a odborných článků zhubnul z "TLUSTINKA" do podoby vysportovaneho mladíka...znate snad někdo tohodle FITNESS GURUa-který si říká Fredy Krygl?! „

A Fredy to začal schytávat od nejednoho mého vrstevníka za druhým, od mnoha skutečně zvučných jmen kulturistiky a všichni se do něj zhurta pustili v duchu výše zmíněného statusu. Načež Freddy povolal armádu tělesně slabších, o to však mladších a urputnějších fans, a strhla se bujará výměna názorů, která má asi 500 komentářů a ze kterých jasně plyne, že žádné tmelení se nebude konat ani na poli nadšenců do fitness a cvičení. Na vině je tentokrát, nebo spíš opět a zase, generační propast. A protože já jsem jednou nohou v táboře zasloužilých, nebo v očích oponentů, vysloužilých kulturistů a tou druhou zase v táboře Fredyho, páč jsem taky ta mrdka mediální, co má ty socsítě pořešený, dovolím si nabídnout pohled z obou stran. Jedno však vím jistě. Ty dva tábory se v životě nemůžou shodnout. Oba totiž žijí v úplně jiném světě a pocházejí z odlišných vesmírů…

Absolutně chápu, co tím chtěl Vlasta říct. A taky absolutně chápu, proč Fredyovci, tzn o generaci mladší lidé, nechápou jeho. A abychom si aspoň trochu porozuměli, musíme zabrousit do doby, kdy starochům bylo taky šestnáct. Do doby, kdy do posilovny chodili kluci z nichž 9 z 10 chtělo být na Olympii, a chtěli mít co největší svaly a neutráceli za to, aby hodinu cvičili na balančním míči s jednoručkama, věšeli se na TRX špagáty, a to jenom proto, aby zvládli funkční kotrmelec a strčili si palec od nohy do ucha. Kdo cvičil, dělal automaticky kulturistiku. Dobře, blbě, ale kulturistiku. Ne fitness, větší a menší physique a easthetic a další 10 disciplín, za který se můžete schovat, když vám to moc neroste. Byly to doby, kdy internet byl v plenkách, informací poskrovnu a vy jste museli jít za tím nejlepším možným, pokud jste chtěli být taky co možná nejlepší. Doba, kdy slovo trenéra bylo svaté a progress se odehrával výlučně stylem pokus-omyl-trefa. Všechny postupy jste si vyzkoušeli na sobě, znáte je, víte, doslova, jak to funguje a bolí. Není pak divu, že člověk, který má odcvičeno pár let, vzbuzuje nedůvěru i když se ohání diplomy, studiemi z druhého konce vesmíru a výzkumy podpořenými čísly z baněk nacucnutých na nějakého nešťastného brigádníka, který musí dřepovat s 20 kily za dolar na den, aby to vědátoři z USA mohli spočítat na kalkulačce z Číny…

Ale nalejme si čistého vína, tohle není ten zásadní problém. Ta morová rána má podobu sociálních sítí. Všechno to úsilí, lety budovaná aura závodníka, kariéra sportovce, obdiv cvičenců, to všechno je najednou v hajzlu. Lidi jsou čím dál línější, maturita se dává za to, že ve slohu popíšete Rumcajse a řeknete I am a student, časopisy skomírají a jedou obrázky. Insta, fcb, You Tube. Kdo netočí, není, kdo nemá followers, neexistuje. Chvíli jsem se s tím taky pral.. Tvl, tak tady závodím, reprezentuju, něco jsem vyhrál a pak tu přijde cápek, podává mi telefon, jestli bych ho nevyfotil tady tuhlenc s tímhle hubeným šaškem. Tvl, co to je, tohle? Co je to za klauni? Proč se fotěj, co tam melou, proč to dělaj, kde berou tu jistotu, co jsou kurva zač tyhle jůtůbeři? Proč se děcka ptaj na rady o cvičení jich, když mají na sobě míň masa jak uzený žebra z charitativní sbírky pro bezdomovce…? To jsou otázky, který si musí zákonitě pokládat každý cvičenec, kterému je kolem čtyřiceti. Otázky, na které nikdy nedostane uspokojivou odpověď, protože neexistuje. To zkrátka jednoho nasere…

A tím se plavně přesouvám do druhého tábora Kríglovců, ale klidně tam můžeme zahrnout další kluky kolem pětadvaceti jako je Krasinský, Enžl, betonsvalouš a tak.., Kluky, kteří toho dohromady moc nevyhráli, vlastně vůbec nic, ale přesto jsou dnes známější než Jablonický s Oroszem, Minaříkem a Burešem a hromadou dalších dohromady… Bulet kvůli tomu má asi stejný smysl, jako kdyby se Hitler rozčiloval nad tím, že si Turci rozdělali stánek s kebabem před Reichstagem. Prostě to tak je a pokud nikdo nepodnikne spektakulární kyberůtok na samotný internet jak z Terminátora, tak to tak i zůstane. Přišly nové vymoženosti a mladá generace na nich vyrůstá, přijdou jim přirozené a normální. Moje dcera zná svět jen z You Tubu. Tam je všechno. Když se chce dozvědět něco o koních, napíše do kolonky K O N E a vyjede jí třistapěttisícodkazů na cválající lichokopytníky. Když chce mít Pepík větší bicák, protože Mařenka z prváku kouká spíš po Frantovi a ten má největší bicák ve třídě, napíše do jůtůbu B Y C E P C a vyjede mu tam Jakub Enžl, protože ten zrovna frčí a starouši tam nejsou. A Kuba mu bude svým zenovým klidem ukazovat, jak se ten biceps cvičí a bude mu to ukazovat dobře na skvěle natočeném videu. A jsme tam, kde to my/vy starší nechcete slyšet. Pro kluka bude tenhle jůtuber tím, kdo mu poradil. On bude ta kapacita, kterou bude uznávat a on bude ten hrdina, se kterým se bude chtít fotit a po kterém se bude dožadovat seminářů a jídelníčků a dalších a dalších věcí, který třeba takový Freddy náležitě dobře zpeněží. A všem bude úplně jedno, že se jim to doma na poličce neblejská poháry. Je to snad špatně? Absolutně ne! Že z toho leze armáda harantů, kteří jsou bez mrknutí oka schopní říct špičkovým kulturistům, že jsou nuly, protože nemají followers, odběry a videa, to je bohužel smutný fakt, ale ne tak chyba samotných aktérů.

Autor fot. David Fiebich

Existuje řešení? Samozřejmě, že ne. Ukazovat na tyhle mediální kluky prstem je strašně laciné. Ono dělat dobrý, přitažlivý, a hlavně pravidelný obsah pro čím dál rozcapenějšího konzumenta není žádná sranda. Říkat jim, netočte, neraďte, jste mladí, nic neumíte, nic jste neprožili, je mimo zrovna tak. Vždycky se děsím setkání s lidmi typu Fredy Krígl, lidmi, kteří sice nevypadají, že by je zasáhla činka, ale kteří na vás vytáhnou informace o stravě rozebrané do molekuly a já jen trapně krčím rameny. Proč bych se nepřiučil od mladšího, který je prostě v tomhle směru chytřejší, než já? Klidně i přes monitor. A proč by neměl Kuba točit ta skvělá instruktážní videa, když to prostě nikdo jiný nedělá? Takže cesty z toho vedou jen dvě. Buď točit na starý kolena videa, což bych žádnému z vrstevníků rozhodně nedoporučoval, nebo se smířit s tím, že doba už je jinde a nějak se s tím vyrovnat s myšlenkou, že na mlaďáky taky jednou přijde řada ve frontě zapomnění. Bejt zatáhlej v minulém století ale fakt nic neřeší..

Autor fotografií- David Fiebich

P.S. V té obsáhlé diskusi mě nejvíc překvapil jeden diskutér na straně „kalašovců“, který před třiceti lety z pozice extrémně sečtělého a vzdělaného teoretika v oblasti biochemie leč absolutně neznámého a bez jakýchkoliv předchozích výsledků na svém těle, celkem sebevědomě nabídl své znalosti tehdejší megastar Liboru Minaříkovi. Jak možná někteří tuší, jedná se o Zbyňka Slanaře, kterého bychom dnes označili za nezpochybnitelného fitness guru devadesátek. Dostat se k němu, bylo snem každého ambiciózního kulturisty a každá tehdejší hvězda s ním také spolupracovala. Ale občas se stane, že i takový superodborník prostě zapomene na své začátky…