Dieta? Ani ne, ale mizerného výhledu na váš penis vás zbaví určitě.

Dieta? Ani ne, ale mizerného výhledu na váš penis vás zbaví určitě.

Pavel Vacek | 30. 05. 2017

Existují dvě neklamné známky toho, že stárnete. Tou první je situace, kdy jedinou reakcí vašeho potomka na osvědčené vtípky, které ještě nedávno zajistily hurónské záchvaty smíchu, je pouhé významně zdvižené obočí a s neméně významným, lehce opovržlivým, výrazem ve tváři. Druhým ukazatelem je, když vás média svým článkem zařadí do škatulky „starší generace“. To se nedávno povedlo portálu idnes, který zveřejňuje jakýsi seriál o youtuberech, přičemž začal svůj pilotní díl nadpisem „Starší generace Youtubery nepochopí“. Nemůžu než souhlasit. A tím se zařadit do fronty na škatulku. Ale na rozdíl od pokračování nadpisu, který zněl: „Nemá k tomu ochotu“, já se tomu snažím přijít na kloub. A musím se pochválit, že mi to jde dobře. Třeba už rozumím tomu, proč je zábavné koukat na špekouna, který si na hlavu stříká šlehačku. Je to totiž stejné, jako když se naši dědové řehtali u filmů s Chaplinem, jejichž scénář se skládal z klouzání po banánových šlupkách a metání dortů do obličeje.

Taky už chápu to, proč moje dcera kouká na o několik málo let starší děcko, které si zvládne namalovat pusu o něco lépe než klaun. To ji kvalifikuje v očích holčičích adolescentů do role experta, který je vyvede z nástrah varietního líčení, protože na maminkovské rady není zatím prostor a chuť ani z jedné strany barikády. Čili doposud se ohavnému označení starší generace úspěšně vzpouzím. Leč marně. Spadnu do nepochopení oblíbenosti Youtuberů ihned poté, co narazím na sporťácké youtubery. Vážně mi nejde na rozum, proč o sportu mluví někdo, kdo onen sport v podstatě nedělá a diváci ho přitom berou vážně. To je jako kdybych radil kterak se stát Jágrem, či Pastrňákem, protože umím přejet kluziště s hokejkou v ruce, zabrzdit a když pánbůh dá a nestačí mi nikdo uhnout, dokonce i někoho narazit na mantinel. Tohle asi vážně nepochopím, takže jsem staroch. Ale ještě není tak zle. V ten samý den jsem se dočetl o Morganovi Freemanovi, že slavným se stal až v 56 letech a teď je na roztrhání. To se mi ulevilo, neboť jsem měl za to, že v té době bych se měl už pomalu poohlížet po notáři. Jenže, jak se zdá, na slávu mám ještě moře času. A taky se zdá, že mě nakonec snad ještě potká. Doba tomu přeje.

Všechny ty sítě a záliba v reality show dokáží vyprodukovat zájem, o jaký se nikomu před pár lety ani nesnilo. Takový Kajínek by třeba rád dožil někde v ústraní, ale teď chudák neví, do jakého rozhovoru dřív skočit, páč obecenstvo si žádá veselé historky ze života dvojnásobného vraha. Na tuhle kariéru se ale tak úplně nechystám a tak mi bohatě stačí facebook, kde využívám momentálního kultu oslavy průměrnosti, abych se ještě na pár let vyhřál na výsluní popularity. A daří se mi to. Od té doby, co jsem tam narcisticky vylepil výše uvedenou fotku své současné fazóny, která je na hony vzdálené mému výkonnostnímu vrcholu, postál jsem za uplynulých 14 dní na více společných fotografiích, než za 14 let závodění. Asi je to tím, špičková výkonnost už není IN, stačí pouhopouhý podprůměr a pár cihliček na břichu. A to splňuji vrchovatě. A proto i já momentálně kupodivu odpovídám na dotazy, týkající se diety, protože, jak se zdá, mnoho lidí mě vnímá jako pána ve formě. Potíž je v tom, že žádnou dietu nedržím. Tedy aspoň doteď jsem si to myslel. Jenže ne všichni to vidí stejně, o čemž svědčí jedna okopírovaná diskuse. (Tazatele pochopitelně nezveřejním a úvodní fráze taky vynechám)

T: Jak dlouho držíš dietu?

Já: Nedržím žádnou.

T: Takže jíš knedle?

Já: No.. to ne.

T: A pivko si dáš?

Já: No.. já pivo nepiju..

T: A nějaká grilovačka? Prasátko, kolínko a tak?

Já: No.. ehmm, to jsem nikdy nejedl.

T: Tak co kecáš, že nedržíš dietu…

Atd atd…

Takže pokud hodláte číst dál a máte břišáky jak struhadlo, klidně skončete, tohle nebude nic pro vás. Smáli byste se té „dietě“ tak, až by se vám cihličky poskládaly do kruhu. Následující příklad jídelníčku je spíš návodem pro nespokojené majitele dvojité brady a omezeného výhledu na svůj penis. Nečekejte vyvážené množství nutrientů, složité počty, nejmodernější postupy učených dietních poradců ani pestrý jídelníček. Napíšu zde denní příjem jídla, který s předsoutěžní dietou nemá vůbec nic společného, ale zajistí vám normální běžné fungování bez hodinových příprav na druhý den. A mě zajistí materiál, který budu posílat v odkazu pokaždé, když se mě někdo zeptá, jak jím a jak by měl jíst on. Jdeme na to.

Po probuzení:

No, vzhledem k tomu, že obvykle pracuji do 1-2 hodiny v noci, kdy píšu třeba tento článek, je mé vstávání celkem bolestivý proces. Rozhodně už nejsem ten typ, co by se okamžitě hrnul k plotně. Na to se potřebuju důkladně seznámit s okolním světem. Ale mám připravené BCAA Instant, které s chutí vypiju, dohlédnu na snězenou snídani dětí, které odvezu do vzdělávacích zařízení a pak…

Snídaně:

…jedu domů, kde si udělám snídani. Ta se skládá z 5 celých vajec, 2 toastových chlebů se šunkou a kávy. S umělým sladidlem a trochou mléka. Vejce si dělám na tuku. Tady předejdu prvnímu nedorozumění. Moje maminka rozumí pojmu „dělám to na tuku“, jako nakydání několika lžic sádla na pánev. Já stejný pojem vnímám jako lehké postříkání pánve olejem ve spreji.

Pak jdu makat, což je eufemismus pro laskavé a milé psaní NE na lavinu žádostí o sponzoring a naopak vyřizování a plánování sponzoringu již domluveného. Samostatnou kapitolu tvoří sponzoring členů Teamu, kteří, pokud by měli zveřejňovat na svých profilech, co všechno si objednávají a konzumují, dostalo by se jim neutuchajících pojmenování do prodejných děvčat s pochybným charakterem….

Sváča:

To je jednoduchý. Když je čas, dám si palačinku. Takže tu si dám výjimečně. Spíš to dopadne na nějaký proteinový koktejl. Většinou „obyč“ High80, nebo CFM 80. Ale zrovna včera jsem si udělal jahodový High 80 s čerstvými jahodami a ledem a páni….. To byla dobrota. Ovoce neřeším, dávám si, kolik chci a kdy chci. Když už nemáme ty fronty na banány…

Oběd:

Rýže 150 gramů s masem 150 gramů. Pokud teď jásáte nad tím, že jste mě přichytili při lži ohledně počítání, musím vaše nadšení z objevení inspektora Colomba ve vaší duši zase zchladit. Nepočítám nic. Vlastním ale největší vynález od dob objevení vařečky a tím je rýžovar. Do něho mrsknu 4 odměrky rýže, zapnu to a dál mu odmítám věnovat pozornost, dokud neuslyším cvaknutí signalizující: Hotovo. A pak tu máme hard verzi přípravy masa a ne tak hard. Tou hard verzí mám na mysli sofistikovaný postup, který u michellinského kuchaře neuvidíte nikdy. Prostě jebnu maso do vody, a zapnu proud pod hrncem. Hotovo. Až se to za půl hodiny udělá, nakydám na to sojovku, přihodím kukuřici a jím. Pokud se mi chce mazat se s nějakými serepetičkami, nakrájím to na kousky, vystříkám zase pánev olejem a jebnu to na ni. Míchám, míchám, maso bělá, já nabývám pocitu, že by mohlo být hotovo a taky je. Nakrájím k tomu 1-2 rajče (to prťavý) a jím. Ani to maso nevážím. Kupuju zmražené kousky po 150 gramech. Takže tam hodím 3 ks. No a z toho si vezmu na oběd. Pokud bych nebyl kuchařský antitalent, koření a zeleninu bych taky neřešil a vytvořil bych cosi barevnějšího a líbivějšího než obrazy Andyho Warhola. Když jsem ve městě, chodím do restaurace, kde si dávám obyčejný přírodní řízek a vařené brambory. To budou mít i u vás.

Sváča.

Co byste asi tak čekali? Na řadě je buď protejňák, nebo Break. Většinou Break, protože jdu cvičit. Break mi všeobecně náramně vyhovuje. Kor, když jsem na cestách. To je obvykle největší past na vaše odhodlání nebýt pojízdným aspikem. Buď si musíte nachystat jídlo s sebou, což se většině lidí nechce, nebo jste odkázáni na fast foody, bagety, hot dogy a pak už jen cestou slyšíte bobtnání tukových buněk jako u pukání popcornu. Příprava Breaku ale nezabere o nic víc času než objednání párku v rohlíku a následného čištění trička od kečupu. Jeho příprava je stejně rychlá jako zamíchání cukru v presíčku, latéčku a dalších sádlotvorných variantách. A propo.. Co pít? No já jsem s vodou celkem na štíru. Takže pokud nechci lemtat šťávu, piju light varianty Cocacol, spritů apod.. jo, vím, že to je špatně, že vám to nemám doporučovat atd.., ale já mám nakročeno spíš k smrti žízní, než ke správnému pitnému režimu vody. Ale udělám vám antiumělosladiči radost. Poslední dobou piju Flexain. A to poměrně ve velkém. Nejenom, že to skvěle funguje na klouby, ale jako vynikající šťávička mi zajišťuje i pitný režim.

Trénink

Nedávno jsem se dostal do debaty s někým, kdo tvrdil, že NO produkty jsou na nic a že byste měli mít skvělý pocit ze cvičení jen tak. Svatá pravda. Sex s kondomem je taky veskrze zábavná činnost, jenže bez něj je to mnohem víc k popukání. Takže já si většinou vystačím s HellGelem, nebo Agrezzem protože mě to pak na tréninku mnohem víc baví. Cvičím po tom radostněji, nadšeněji a tvrději. A pak že je to k ničemu…

Po tréninku…

..si dávám Hero. Vůbec nechápu ty kalkulace, čeho, kolik a kdy. Je tu jeden produkt, který to vyřeší komplet. Jedna odměrka a frčím domu na jídlo…

Večeře.

…a to už mám dávno nachystané z oběda. Rýže s masem. Oběd i večeře mi nezabraly víc než 30 minut a to se to vlastně stejně dělalo samo v hrncích a rýžovarném aparátu.

2. večeře

Tady záleží, jaký jsem měl hlad po tréninku. Je tu varianta, kdy jsem sežral všechno jídlo a pak si dám protein puding na noc, nebo mi zbylo a pak si dám maso a trochu rýže. Puding preferuju před nočním proteinem proto, že kapacita močového měchýře se povážlivě tenčí a vynikající kašička mě nenutí absolvovat noční Tour de Byt.

Porušení:

Asi jste čekali větší odvaz, že? Ale nebojte, když jsem napsal, že dietu nedržím, tak ji nedržím. To se projevuje především v konzumaci zmrzliny. Jedete s děckama na výlet a smutně koukáte, jak se olizují až za ušima? Neřešte to a dejte si taky. Pokud se trochu hýbete, ta sladká voda s vámi zase tak moc nezamává. Jenom si nedávejte 5 kopečků jako obvykle, ale stačí 1-2. Nebo si dejte takový ten vodový zmrzlý šizuňk.

Závěr:

Myslím si, že tohle se dá vážně zvládnout. Máte tam dost jídla, které si lze solidně ochutit. Je tam ovoce, zelenina a kaše, které skvěle chutnají a mají bezva složení. Celé to kuchtění zabere pár minut. Ale pokud se nedokážete vzdát obvyklých ovarových seancí, chipsů a čokolád, poradím vám jinou věc. Navažte skutečně láskyplný a důvěrný vztah se svou pneumatikou, protože budete tvořit nerozlučný pár do posledních minut vašeho života a nebylo by od vás hezké, se na ní pořád mračit. Budete pak vyrovnaní a veselejší. Jako Švejk. 

Komentáře: