Diamond Cup Prague aneb návrat k normálu. Konečně.

Diamond Cup Prague aneb návrat k normálu. Konečně.

Pavel Vacek | 27. 09. 2021

Měl jsem strach. Po mistrovských soutěžích, které se konaly v netradičních termínech koncem přelomu srpna a září jsem měl strach, že s námi ta kovid pauza pěkně zamávala. Relativně málo závodníků, a ještě míň diváků mě nahlodalo myšlenkou, že jsme si na sezení u monitorů a virtuální zábavu zvykli až přespříliš. Po včerejší soutěži Diamond Cup už je však definitivně jasné, že návrat k normálu se skutečně děje a že za výše zmíněnou slabší účastí je na „vině“ spíše netradiční termín než naše zlenivění a neochota. Zároveň musím podotknout, že slůvko vina jsem dal do uvozovek cíleně a schválně, neboť to, co se povedlo Svazu kulturistiky a fitness ČR za poslední rok a půl, je skutečně unikátní. V nesmírně složitých podmínkách, v období plném nejistot, vládních zmatků a nařízení, s nulovým příjmem jakýchkoliv dotací, se s pomocí mnoha obětavých pořadatelů dokázala uspořádat spousta soutěží, reprezentačních výjezdů a nepřerušené řady Mistrovství ve všech věkových kategoriích a nabídnout tak možnost soutěžení mnoha sportovcům, kteří nepřišli o motivaci a vysněné tituly. A to se v Evropě povedlo málokomu! Nicméně vraťme se ke včerejšímu 3. ročníku Diamond Cup Prague, bezpochyby tomu zatím nejlépe obsazenému ve své krátké historii.

Nečekejte žádný report, žádné precizní hodnocení závodníků, jaké jsem psal kdysi. Moje znalost matematiky mi nestačí na to, abych spočítal všechny ty kategorie, které byly v sobotu k vidění. Bylo jich asi miliarda, nebo tak nějak přibližně. Aspoň takový jsem z toho měl pocit, když v půl jedné v noci končila soutěž, na kterou jsem přijel v devět hodin ráno. Proto se omezím jen na pár postřehů. A možná začnu hned těmi kategoriemi. Vždycky když vidím ten seznam, jdu do mdlob a nostalgicky vzpomínám na časy, kdy jste na soutěži očekávali 5 váhových kategorií kulturistiky a 3 kategorie ženských. Teď jich jsou na každé soutěži desítky. Ale víte co? Oni jsou obsazené. Velice slušně. Aspoň včera byly. Především kategorie bikin (tradičně), ale nově i classic physique, což je hodně dynamicky rozvíjející se kategorie, která, jak se zdá, nabírá na velké popularitě. V čem je její kouzlo? Je tam relativně široký poměr váha vs výška, kdy například 178 cm závodník může mít váhu až 89 kg (výška [cm] - 100) + 11 [kg] ), což ve vyřezané podobě značí výrazné osvalení. Takže navzdory tomu přiblblému názvu kategorie, tu máme chasníky, kteří už vypadají pekelně nabitě a zároveň je takový svalový rozvoj pro běžného smrtelníka, který nedisponuje svalovými receptory z říše snů, pořád ještě dosažitelný. K tomu všemu se v hodnocení dává důraz na estetickou postavu se zaměřením na úzký pas, přičemž neduh moderní kulturistiky – vypouklé břicho – se trestá bičováním a veřejným zostuzením, pakliže nedokážete provést pózu vakuum. Včera tuto nejpočetnější (16 závodníků) a nejvyrovnanější kategorii vyhrál jeden z množících se uprchlíků od Slovenského svazu kulturistiky Tomáš Sentinek, který porazil svého krajana Borise Paloviče. Už samotná tato informace říká znalcům momentální situace v amatérské kulturistice vše. Takže abych vyzdvihnul světové kvality Tomáše Sentinka, budu v následujícím odstavci tak trochu šalamounsky psát o Borisovi Palovičovi…

To je totiž absolutní fenomén poslední doby. Posuďte sami. Za poslední necelé dva roky vyhrál 15 titulů Absolutního vítěze a Elite Pro karet má tolik, že by s nimi mohl hrát žolíka. Jenom včera pobral hned 3. Jak je to možné? Boris absolvuje snad všechny vypsané soutěže, kde navíc startuje ve všech kategoriích, která mu pravidla umožňují. Ale pozor, nenechte se mýlit, nejde tu jen o nějaké pouťáky, jak by se z předchozích řádků mohlo zdát, nýbrž i o vysoce prestižní soutěže jakými jsou MS, ME, či Arnold Classic! Nechci nijak podceňovat úsudek běžného čtenáře, ale tuhle informaci umí docenit jen někdo s vlastní soutěžní zkušeností. Tohle je prostě naprosto šílený výkon ve všech ohledech! O to víc, že Boris své soupeře válcuje především svou připraveností. Nejinak tomu bylo včera. Boris startoval v kategoriích kl. kulturistika mužů i masters, kl. Physique mužů i masters, a přestože to není ani svalově největší borec na podiu, ani ten nejestetičtější, vždycky se stane středem pozornosti rozhodčích díky své brutální, bezkonkurenční připravenosti, která prostě nedá soupeřům šanci. Tedy až na výše zmíněného Tomáše Sentinka. Až za těmito borci ze Slovenska, kteří ale závodí pod mezinárodní vlajkou IFBB, se umístil vynikající, objemný, a hlavně velmi perspektivní (ročník 1999) Matěj Vaigl. A abych ještě trochu zdůraznil kvalitu téhle kategorie, všem dobře známý Aleš Lamka skončil až desátý, a to dokonce i s jeho vylepšenou formou. Tohle byla světová úroveň a zároveň kategorie, na kterou se podívá rád i nadšený fanoušek do té „velké“ kulturistiky…

…A ani ta letos rozhodně nezklamala. Samozřejmě, nejvíc mě zajímala soutěž kolegů, mastersáků, kde ehmm, zvítězil Boris Palovič, ale oko si pošmáklo hlavně na kategorii těžších borců, kde v kategorii do 90 kg vyhrál Lukáš Brunclík, který výrazně převyšoval své soupeře především mohutným vrškem těla. Do 100 kg zvítězil Jan Švub, jenž mě překvapil viditelně vylepšenými stehny oproti minulým letům, které už nepůsobily tak slabě oproti jeho fantastickým pažím. V kategorii nad 100 kg pro změnu triumfovala symetrie a estetika v podobě Honzy Fobla, který sice své soupeře ničím výrazně nepřevyšoval, ale oproti nim zase disponoval absencí jakýchkoliv viditelných nedostatků, což mu zajistilo společně s jeho uvolněnou prezentací jasné vítězství. Škoda, že nabídku divoké karty na večerní Elite Pro show využil jen Jan Švub, mohla to být ještě lepší zábava, než byla…

… A že to zábava byla! Jasně, zaslechl jsem, že tam nejsou žádní cizí borci, že to je jen takový lepší Mistrovství republiky, že tam není ten a onen… No a co? Na Winklaara a spol. si holt počkám do listopadu na Evls. Ubralo mi to na zážitku včera? Ne. Přestože to začalo až v půl jedenácté večer a řady diváků už notně prořídly, atmosféra a rachot z povzbuzování byl skvělý.  Bavil jsem se? Náramně. Bylo to napínavý? Jako hovado. Netušil jsem do poslední minuty, kdo vyhraje. Ani z jednotlivého vyvolávání jsem moc moudrej nebyl. Rozhodčí tam kombinovali všechno možné. Jednu chvíli jsme souhlasně pokyvovali hlavami, pak zase nesouhlasně, takže za chvíli jsem si připadal jak ty pejsci s kejvacíma hlavama, co se kdysi dávaly na zadní sklo aut. Každý jeden závodník ve finále měl co nabídnout. Martin Dráb vyváženou estetickou postavu se solidními objemy, René Gorol dechberoucí poměr pasu vs ramena a wauu efekt při základním postoji (strašně mi v něm připomínal Ronnieho Colemana v roce 1992). Pavel Koukal? Co mu to jako roste od pasu dolů? (a teď fakt nemyslím nádobíčko) Ty nohy začínají být zepředu nebezpečné. Při pohledu z boku jsou smrtící už teď. Málokdo má hamstring až za prdelí. Vojta Koritenský klasika, tvrdej jak šutr a zároveň o dost lepší než za poslední dva roky a Jirka Čermák mi s tou napruhovanou řití aka struhadlo úplně vyrazil dech. Výsledky, kde Martin skončil pátý, Vojta čtvrtý, Jirka třetí, René druhý a Pavel první vzbudily a budí celkem vášně, ale to je kulturistika. Tentokrát dali rozhodčí přednost tvarům před tvrdostí a kvalitou, příště to bude obráceně. Ostatně není to poprvé ani naposled. Za Extrifit jsem rád, že Vojta ze sebe vydal to nejlepší a že Pavel je obrovská budoucnost. A nám nezbývá než oběma poděkovat za skvělou reprezentaci značky.

Na závěr se sluší poděkovat i pořadatelům v osobách Romana Hajabáče a Jany Jeřábkové, což jsou zároveň i vynikající závodníci. Uspořádali to skvěle. Roman navíc obsadil 3. místo v kat. physique a Jana parádně dirigovala soutěžící na podiu. Díky.

P.S. I. Omlouvám se soutěžícím v ženských kategoriích, že jsem se o nich nějak nerozepsal. Má to jediný důvod. Mně přijdou všechny skvělé a jsou mezi nimi tak nicotné rozdíly, že si nedovolím o nějaké napsat, že byla jasně lepší, jako tomu je u mužů. Zároveň pravidla kategorie bikini fitness jsou natolik vágní, že nejspravedlivějším metodou rozhodování by bylo použití formulky ententýkydvašpalíky, vyhraje to tahle. A to nemyslím nijak zle.

P.S. II. Bavil mě Aleš Bursa. Čím déle moderoval, tím víc ztrácel hlas a ostych. Jeho povzbuzování a „kybicování“ borců při free pozingu bylo netradiční a srandovní.

P.S. III. Všechny výsledky a tisíce fotek ze soutěže najdete na Ronnie.cz  https://kulturistika.ronnie.cz/c-36516-ifbb-diamond-cup-prague-2021-fotografie-ze-zakulisi.html

Komentáře: