Přebor Dětských domovů v Zašové

Na sportu je vedle přínosu pro vlastní kondici bezvadná i další věc. Mimo jiné, je to třeba navazování kontaktů, sdružování se se stejně smýšlejícími lidmi a mentalitou a získávání mnoha známostí. A odvětví fitness nevyjímaje, ačkoliv si častokrát myslíme, že kulturisté jsou mnohdy pouze do sebe zahledění hašteřiví egoisté. Ve skutečnosti je však fitness komunita mnohem soudržnější než v tzv. mainstreamových sportech. Ale proč o tom vlastně píšu?

Tyto kontakty pak můžete použít při shánění zaměstnání a různých jiných službiček, anebo… Anebo se vám hodí, když byste se rádi přimluvili za nějakou podporu dobré věci. A to je přesně případ Ľubomíra Krhuta, závodníka v kulturistice, který na základě osobních známostí oslovil značku Extrifit a Mad Max s žádostí o podporu přeboru Dětských domovů v silovém trojboji. Ľubo je totiž vychovatelem, jak jsem pochytil při návštěvě z hantýrky obyvatel dětského domova \"strejdou\", právě v jednom z nich. Konkrétně v Dětském domově Zašová.

A aby nedošlo k mýlce, silovým trojbojem nemyslíme klasické disciplíny mrtvého tahu, bech-pressu a dřepů, na to ostatně není v těchto podmínkách prostor a ani vybavení a dětmi nemyslíme roztomilé capartíky, ale mládež na hraně dospělosti. Myslíme tím upravené disciplíny a provedení mrtvého tahu, legpressu a benchpressu, kdy se zčásti jednalo o silové výkony a zčásti počet opakování. Ale upřímně, nemyslím, že by při této akci šlo vyloženě o lámání rekordů, i když například 8 opakování s 250 kg u legpressu a 110 kg na bench u kluků, nebo maximální výkon 200 kg legpress a 45 kg bench u dívek není úplně špatný výkon. A špatná rozhodně nebyla atmosféra celého sportovního setkání pozvaných dětských domovů, přičemž největšího fandění se dostalo asi Petru Březnovi, který se nechal vyhecovat a předvedl s maximální naloženou vahou 250 kg rovných 100 opakování.  Za toto skvělé fandění se pak odvděčil exhibicí a společným focením, které si všichni náležitě užili.  

Jak už jsem se zmínil o pár řádků výše, výkony v tomto případě přeci jen hrály až druhou roli. Přesto jsme za Extrifit rádi, že jsme při tradiční podpoře talentů mohli podpořit i ty, jež osud nakopal do zadnice hned na startu jejich životní cesty, a přesto mají pořád sílu bojovat. Skuhrání mladého pubescenta nad svým tabletem ve vyhřátém pokojíku rodinného domku se sklenicí proteinu v ruce o tom, jak se nemůže bez sponzora připravit na závody, pak dostává úplně jinou dimenzi, především pak v ostrém kontrastu s tabulkovým denním přídělem 150 gramů masa a 300 korunovým měsíčním kapesným mládeže v péči státu. Pamatujme tedy na to, že ne každý má životě to štěstí, aby mohl realizovat své koníčky plnohodnotně a bezezbytku.

Za sebe tak doufám, že mládeži, která se zúčastnila sobotního sportovního odpoledne, udělala drobná pozornost od Extrifitu radost a oblíbené proteinové tyčky jim přijdou k chuti. Zaslouží si je.