Dejte svému trenérovi šanci

Dejte svému trenérovi šanci

Pavel Vacek | 15. 12. 2016

Pokud jste právě na střední, nebo vysoké a zdá se vám, že se chýlíte k závěru, stačí se podívat do nabídky Úřadu práce, abyste zjistili, že není kam spěchat. Je totiž jasné, že zbytek života strávíte na kavalci. Nejde o to, že byste byli neschopní, nebo hloupí. Jde o to, že prostě nestudujete potřebný obor.  Nejrůznější pracovní fleky jsou skryté za nedefinovatelnou šifru anglicko českých slovíček a než vám dojde, že manažerka eko cleaningu povrchových materiálů je ve skutečnosti normální uklízečka, budete v důchodovém věku. Leda byste studovali rekreologii, což je vážně obor na Vysoké škole, kde se učí, jak odborně nafouknout lehátko, nebo jak hrát líný tenis tak, abyste prohráli, ale rekreant měl pocit, že jste u toho vypustili duši. Po tom bude před létem poptávka. Vážně by mě zajímalo, jak asi probíhá diplomka u tohoto vědního oboru. Přinesete před komisi mapu a tam zakroužkujete Řecko? Nebo napatláte přísedícím krém na záda? Ale během posledních dvou dnů jsem se setkal s dalšími zajímavými pracovními místy, shodou okolností u ČEZu. Vskutku ideálními pro kulturistiku. Tím jedním je Operátor na zákaznické lince ČEZ. Předpokládám, že jeho pracovní náplň spočívá v tom, že přijde do práce, vyvěsí telefon a jde si udělat kávu a probrat včerejší televizní program s kolegy. Vy mezitím doma sedíte v komické poloze u elektrické zástrčky s telefonem u ucha, protože na světě neexistuje mobil, jehož baterka by měla kapacitu vydržet délku čekání na operátora, který mezitím v call centru sjíždí porno. A tak jsem se vydal přímo do zákaznického centra, kde jsem narazil na zajímavou pracovní pozici číslo dvě. Tím byla slečna, jejíž pracovní náplní bylo nabídnout příchozímu bonbón. Ovocný. Chápu roli hostesky, taky je v Extrifitu využíváme. Nabízejí tyčinky, bécááčka a nově kaše a pudingy atd… Ale proč v ČEZu nabízejí bonbón? Neměla by ke mně spíš přiskočit s paralyzérem a šumně zahlaholit, zda nechci okoštovat sílu jejich elektrické energie? Nebo mě lehce ozářit jaderným smetím z Dukovan? Cukrovinka mě přeci k vyšším platbám nezlomí. No ale nebudeme si nic nalhávat, tyhle super fleky stejně asi budou zabraný a na protekci. Takže vám nezbude nic jiného, než dělat osobního trenéra, nebo finančního poradce. Doporučuju to druhé, protože ta první možnost se potýká s tím, že zákazníci jsou nevděčné k…y. A nemyslím tím kudly.

Jde totiž o to, že se snažíte a jim se furt něco nezdá. Pořád rejpou do jídeláku, proč nemůžou jíst tohle a tamto a když už jim to na pokraji nervového zhroucení vysvětlíte, začnou s tím, že při bicepsu je píchlo pod lopatkou a proč musí cvičit tohle a ne tamto jako tamten borec. A jede to nanovo. A pak přijde domů a první, co ho napadne, je hodit váš plán na facebook, aby se k němu vyjadřovali lidi, co mají v profilovce hlavu koně. A tihle chytráci, jejichž jedinou obtížně splnitelnou povinností je, vyměnit si každý ráno trenky přichystaný od mámy, z nich samozřejmě vytáhnou, kolik to stálo a pokud je tam cifra větší než 56 korun, spustí kulometnou palbu smějících se smajlíků. Semínko nedůvěry zaseto. Druhý společný trénink jsou otázky ještě dotěrnější a zpravidla, po debatě na facebooku, ještě blbější. Nakonec se rozcházíte s tím, že klient o vás roztrubuje, že jste neschopný zloděj a nýmand. Což ne vždycky musí být lež, ale mnohem častěji to nemusí být pravda.

Jde totiž o to, že pokud vyhledáte trenéra, logicky se lze domnívat, že vaše znalosti jsou omezené. Anebo se o cvičení zajímáte, čtete nejrůznější články, ale nedokážete se zorientovat. Nedivím se tomu. Když si přečtete tréninkovou sekci tady na Extrifitu, dojdete nutně k závěru, že jeden článek popírá druhý. A je to pravda. V kulturistice je tolik cest vedoucí k jednomu cíli, že silniční infrastruktura Prahy je proti tomu vyšlapaná cestička uprostřed louky. Ještě horší to je s výživovými poradci. Těm neporozumíte vůbec. Oni už neumí hovořit jednoduše, ale jen v oblasti makronutrientů. Když se  tedy náhodou dostanete k diskusi dvou výživových odborníků, nedozvíte se nic, mimo nabytého dojmu, že šlo o alternativní nácvik morseovky a že tomu asi rozumí.

Takže se holt musíte někomu svěřit do péče. Svému trenérovi musíte plně důvěřovat, bez toho to prostě nepůjde. A proto nepospíchejte s výběrem. Klidně se pár dní motejte v posilovně jak vítr v bedně a pozorujte jejich práci. Jakmile k někomu pocítíte důvěru, oslovte jej. Vybírejte na základě referencí. Zrovna v tomhle poslouží ten facebook docela dobře. Je mnoho fitness skupin, kde můžete položit dotaz, který je nejlepší fitness trenér v oblasti. Jakmile se tam sejde jedno jméno víckrát, zavětřete. Projděte si pár rozhovorů závodníků, vždycky tam najdete nějaké děkovačky trenérům apod.. I to je vodítko. Zkrátka, dejte si s výběrem načas. A následující řádky už platí pro všechny, včetně pokročilých závodníků.

  • Nešpekulujte, dělejte, co máte. Jak už bylo napsáno výše. Je mnoho způsobů, jak dosáhnout cíle. Zrovna tak má váš trenér svoje postupy, které můžou být v absolutním protikladu s jinými a jiného trenéra. Pokud je váš trenér přesvědčen, že pro vás bude lepší Leg press, neděste se myšlenky, že nebudete mít stehna pokaždé, když si přečtete článek o tom, že dřepy jsou základ.
  • Nezveřejňujte jídelníčky- Někteří trenéři se vyžívají v tom, udělat jídelníček co nejsložitější a nejmodernější. To ale neznamená, že starý, vyzkoušený nefunguje. Dnes, kdo nejí deset kilo arašídového másla denně, jako by ani necvičil a nedietil. Přitom ještě nedávno žraly ořechy jen veverky a kulturisté byli vyrýsovaní úplně stejně jako dnes. Zároveň dobrý trenér uvažuje v dlouhodobém horizontu, takže dietu upravuje postupně. Co se asi tak stane, když zveřejníte jídelák zkraje diety, kdy na sobě máte ještě půl prasete špeku (čímž se zapomenete „pochlubit“) ? Samozřejmě, že bude mírná, když  hubnete jenom na tom, že vysadíte čipsy a tatarku. A vy tam napíšete: "Moje sestavená dieta za 1500,- Co vy na to?" A co oni na to, už jsme si napsali. Ale to neznamená, že o 3 měsíce později, nemůžete být ve formě.
  • Nezveřejňujte, kolik to stálo. To dělají jenom dva druhy lidí. Ti, kteří se chtějí pochlubit, že na to mají a ti, kteří chtějí sklepat cenu. Dobří trenéři jsou drazí, to je stejné jako se vším. V Praze jsou dražší, jinde jsou stejně dobří levnější, ale přesto dražší než je obvyklé v místě působení. Tak to prostě je. Jenom si nejsem jistý, zda se to už tak chápe i v ČR. Obávám se, vzhledem k počtu udání na EET, že asi ne a proto nedělejte zbytečně zlou krev.
  • Dopřejte mu čas. Na svém pupku jste pracovali deset let. Na svém ochablém, zdevastovaném těle zrovna tak. A po trenérovi chcete výsledky za 14 dní? To zvládne jenom Harry Potter a liposukce na klinice. Vašemu trenérovi musíte dopřát aspoň 3 měsíce pravidelné práce. Pokud děláte to, co máte (a to víte jenom a jenom vy sami, zda se budete cpát na tajňáka cukrovím) a přesto se výsledky nedostaví, trenéra změňte. Dřív ne. Pokud vám tedy někde nepřefikl ženu.

No a to je všechno. Určitě bych nechtěl, abyste byli slepou ovcí vašeho trenéra, ale kafrat mu do práce, o které nemáte ponětí, protože jinak byste si ho neplatili, to taky nedělejte. Mějte oči otevřené, uši nastražené, vyptávejte se, proč to děláte a k čemu to je. To proto, abyste po 3-4 měsících věděli, jak cvičit sami a nemusel za vámi stát někdo, kdo si bude hodinu opakovat počítání do desíti. A ušetřené prachy pošlete mě. Číslo účtu zasílám obratem na vyžádání. 

Komentáře: