Dejte si pozor na závan ze sparingova podpaží

Dejte si pozor na závan ze sparingova podpaží

Pavel Vacek | 19. 03. 2018

Na rovinu říkám, že studentské demonstrace ohledně podpory České televize mě nechávají zcela lhostejným. Přestal jsem na ni koukal zhruba po 450 repríze Televarieté a abych aspoň nějak využil těch pár korun, co tam měsíčně posílám, podívám se jednou týdně na vynikající seriál Dům z karet s excelentním Kevinem Spaceym v hlavní roli. A s tím budu mít taky brzy utrum, neboť si nedávno jeden neúspěšný herec vzpomněl, že mu Kevin před 20 lety sáhl na koleno, čímž ho doživotně psychicky pošramotil. Zřejmě o co horší naslibovaná herecká kariéra, o to lepší paměť. Každopádně to znamená, že v éře #metoo už zahlédnu Spaceyho leda tak v reklamě na psí žrádlo. V roli pudla. To už je mnohem lepší sledovat na kanále o zvířátkách tažení obrovských stád pakoňů. Nebo hemžení mravenců, kde každý ten jeden malý otrava ví, kde je jeho místo a náplň práce. Je to fascinující. Jak to, že ptáci dokáží koordinovaně letět v obrovských houfech stovky kilometrů? A čím to je, že jakmile jedna moucha zavětří čerstvé lejno, vzápětí jich tam jsou stovky? Nevšiml jsem si, že by mouchy pořádaly na facebooku událost Hovnožraní v 16:00.  Vědci tvrdí, že rostliny a hmyz, a dokonce i velcí savci mezi sebou komunikují prostřednictvím feromonů. A aby toho nebylo málo, mnozí z nich zastávají myšlenku, že tak komunikují i lidé prostřednictvím svého podpaží…

Evoluce sice dost pokročila, ale já tomu bezmezně věřím. Vždyť těch příkladů davových změn nálad a schopností je celá řada. Jednu chvíli jsme měli všichni Nokie, pak zase iPhony. Jeden čas frčí do hladka oholená tvář, teď zase utrácíme statisíce za pěstěný plnovous. Jedny volby volíme Sobotku, abychom se druhého dne probudili s přesvědčením, že to je totální idiot. Teď si možná říkáte, že jde prostě jen o módní trendy a zdařilý marketing, ale já si myslím spíš to, že se čas od času davy zblázní kvůli skrytým depeším vysílaným tělesným pachem nějakého vůdčího typu. Ve sportu je to totiž ještě mnohem markantnější.

Jak je možné, že nějaký tým začne zničehonic prohrávat? Ha? Ztratili snad hokejisti schopnost bruslit během odpolední pauzy na svačinu? Nebo se snad probudí fotbalista jednoho dne neschopen trefit ani vrata od stodoly? Celé ty roky tréninku zmizí zničehonic? To těžko. Říkají tomu teamová krize, ale já se vsadím o varlata nejlepšího přítele mé ženy, že se jen pár vůdčích typů zbytečně pečlivě osprchovalo.

Nebo mi snad někdo vysvětlí, jak je možné, že v jednom městě je několik posiloven, ale skvělé výsledky mají lidé jen ve výrazné menšině z nich? Mají snad klienti ostatních fitek horší přístup k internetu, aby si mohli nastudovat odborné články? Chodí snad kupovat maso do jiných řetězců? Kontaktují je snad jiní dealeři anabolických steroidů? Všichni dobře víme, že sborová odpověď zní, ne. A přesto všechno se nám dobří závodníci rekrutují jen z několika málo fitek. Třeba v Praze je strašlivé kvantum fitcenter, ale já jich znám sotva 5. Protože právě z těch pěti odtamtud proudí davy závodníků a fitnessek. T&M Olympia, Eagle fitness, XFitness, Hammer Strenght a dál nevím, takže znám jen čtyři, ale určitě jsem na některé ještě zapomněl. V Hradci Králové jich je taky hromada, ale všichni víme jen o Extrifit Gymu. A u nás v Liberci bych jich taky pár napočítal, ale produkce závodníků a následný návrat trofejí směřuje jen od a do Fitmexxu. Ani jedno z těch fitek přitom nemá nějaké speciální stroje odněkud z kosmu. Možná si teď říkáte, že to je o přístupu k zákazníkům a tak. Jenže já si nemyslím, že jinde by cvičence přivítali nevraživým pohledem a pěstí do žaludku. Rozdíl vidím ale v tom, že v těch zmíněných posilovnách je vzduch prosycen feromony z lidí, kteří vysílají podprahové signály k tomu, abyste hejbli kostrou. Někdo tomu říká atmosféra, jiný motivace. Faktem ale je, že ačkoliv nepronáším plamenné motivační řeči mezi futry, počet potenciálních závodníků v kategorii Masters se po mé podzimní anabázi zvedl čtyřnásobně. Konkrétně z počtu nula na čtyři, což zase není až taková pecka. Přesto je to náhoda? Nemyslím si. Jen mé podpaží asi vysílá něco, co nemám tak úplně pod kontrolou.

Hodně lidí tento faktor při výběru fitness centra podceňuje. Preferují cenu, vzdálenost od bydliště, jestli tam jsou kytky, nebo jakou mají barvu stroje. Myslí si, že je jedno, jestli tahají kladku modrou, nebo červenou a v zásadě mají pravdu. Pokud ale máte od počátku ambici chtít od cvičení něco víc, než jen příjemné prokrvení svalového aparátu a setkání s kamarádkou, úroveň místních cvičenců je dost významným ukazatelem toho, kam to můžete dotáhnout vy. Rozumím situaci, že se nemusíte zpočátku cítit úplně nejkomfortněji obklopení abnormálně osvalenými jedinci, nebo vysoustruženými slečnami v momentě, kdy vaším prvořadým úkolem je ztráta nějakého toho naspořeného faldíku po kruté zimě. Ale jak říká stará pravda: „Stýkej se s boháči a bude z tebe boháč. Stýkej se s bezdomovci a bude z tebe bezdomovec“, platí to i o sportu. Stýkej se, pokud možno s těmi nejlepšími v tvém okolí a posune tě to dál a rychleji. Ne hned, ani zítra, dokonce se ti bude zdát, že to je vlastně ztráta času, když se musíš vláčet přes celé město a stejně se z těch nabušenců s tebou nikdo nebaví.  Ale jsem si jistý, že výsledek se dostaví. Jednou možná potkáš sparinga, který zůstal ve starém fitku, protože neakceptoval tu dlouhou cestu a najednou uvidíš o kolik si se od něj vzdálil. A to přesto, že si cvičil v koutku nikým nepovšimnut. Ale feromony úspěchu, které tam vypustil Bureš, Koritenský, Lonc, Šádek a Petráš a hromada dalších, kteří se v těch vyhlášených posilovnách vyskytují, podprahově udělají své. Nevypustíš sérii, nenaložíš si málo. Nevykašleš se na to jenom proto, že tě to bolí. A nebudeš zbytečně zevlovat na strojích, protože víš, že oni to taky nedělají. Podprahově to vnímáš.

Můžeme tedy mít demokracii jakou chceme, ale co si budeme nalhávat, na pevných vůdcovských základech stojí směřování lidského stáda. A zatímco takoví Židé by svého času jistě uvítali limitovanou sérii extra silného deodorantu Old Spice, kterým by obklopili neprostupnou obranou podpaží jistého Rakušáka, jiné lídry bychom měli nabádat jen k lehčí hygieně. Protože to není lenost, necílevědomost, špatná životospráva a nedostatek talentu, co nás brzdí v progresu. Je to spíš moderní trend směřující k extrémní hygieně. Deodorant je to zlo, které vás dělí od titulu Mr. Olympia.

Komentáře: