Daniel Minster: Kulturistika je nádherný sport.

 
Dnes vám přinášíme rozhovor s Mistrem Evropy v kulturistice tělesně postižených sportovců Danem Minstrem. O cvičení, o plánech do budoucna, ale také o přístupu k handicapovaným lidem. Až ho dočtete do konce, budete vědět, že inspiraci můžete čerpat nejenom od účastníků Mr. Olympia, ale i od lidí, jako je Daniel Minster. 995879_599141376809877_955061628_n
Ahoj Dane. Hned v úvodu se ti musím přiznat k jedné věci. Když jsme se kontaktovali poprvé, a Extrifit ti někdy před rokem poskytl první podporu, moc se mi nechtělo do rozhovoru s tebou. Chyba byla samozřejmě na mé straně, ale nevěděl jsem, a vlastně pořád nevím, jak správně komunikovat s tělesně postiženým člověkem. Co bys mě, a určitě nejenom mě, v tomto směru poradil?
Ahoj Pavle, předem zdravím všechny příznivce kulturistiky. No, co bych poradil všem, tak především při komunikaci nedělat rozdíl jedná-li se o osobu s tělesným postižením. Myslím si, že nejen já, ale i ostatní vozíčkáři patříme mezi lidi, kteří se napříč svému handicapu snaží žít svůj život naplno, jak jen to umožňuje rozsah postižení.  Musím říct, že až na pár výjimek ke mně přistupují jako ke zdravému jedinci. Párkrát jsem to zažil, kdy se mnou mluvili s ohledem na postižení a to si potom připadáš jako méněcenný omezenec. 15358_3_1
Možná si to už někde říkal, ale já to nepostřehl. Co se ti vlastně stalo?
Stala se mi auto-nehoda. Došlo k ní tak, že jsem jel nevhodnou rychlostí vůči namrzlému povrchu vozovky a navíc se plně nevěnoval řízení, neboť mi došla sms a mě zapadl telefon mezi sedadla, no co jiného mě mohlo napadnout, než jej jednou rukou hledat. Samozřejmě jsem se v tu chvíli nevěnoval plně řízení a dostal tak auto do protisměru, když jsem to zjistil, zbrkle jsem trhnul volantem, dostal smyk, vylétl z cesty do příkopu, který auto vymrštil a já se tak proti své vůli stal držitelem rekordu v letu osobním autem. To mě po půl roce, když jsem si šel vyzvednout vrak auta, sdělil nějaký Kapitán z Dopravky v Kladně, že mi naměřili 32,5m letu než se auto opět setkalo se zemí, poté následovalo 5 kotoulů přes střechu, než zůstalo ležet na boku. Vyboural jsem se někde večer v 19 hodin a našli mě o dvě hodiny později. Náhodou kolem mého místa nehody projížděl pán s dcerou a všimnul si slabě svítících světel v poli.
Dá se říct, že celou tu dobu jsem byl při vědomí, ležel v autě a už v té chvíli mi bylo jasné, že to nebude dobré, necítil jsem nohy.  Poté dojeli hasiči, doslova mě vyřezali z auta a zafixovali pro převoz. Pak už jsem se probral v pražské Vojenské nemocnici, kde mi byla lékaři sdělena diagnóza- rozdrcení  10tého hrudního obratle s následným přerušením míchy. Dá se říct, že mi to sdělili bez jakýchkoliv servítek a bylo to tak lepší. Měl jsem pár dní na to, abych si to v hlavě srovnal, co a jak dál budu dělat, ale to jsem vůbec netušil, čím vším si projdu, než si vůbec sednu na vozík. Přišly problémy s dýcháním, se stabilitou, neuměl jsem se přetočit na posteli, natož tak si na ní sednout. Další čtyři měsíce mě čekaly různé spinální procedury a pomalé zvykání si na invalidní vozík. V té době mi byla velkou oporou rodina a hlavně především manželka.  Dnes už je tomu osm let od nehody a na vozíku jezdím jak drak, někdy si říkám, že sem se s ním narodil.
Je kulturistika jednou z věcí, která ti dala další impuls jak se vypořádat s tou nešťastnou událostí?
Co se cvičení a kulturistiky samotné týká, opravdu si nedokážu vybavit, co bych bez ní dělal. Někde v osmnácti jsem chodíval cvičit do podomácky vybaveného sklepu v paneláku.  Odebíral časopisy, v té době nebyl internet, ale velký ohlas zažívaly časopisy jako Fitplus, Kulturistika, Svět Kulturistiky no prostě bylo z čeho čerpat vědomosti i inspiraci. Takže z toho plyne, že necvičím jen poslední tři roky, ale dá se říct, že rekreačně cvičím od osmnácti s menší pauzou kolem mé autonehody a že poslední tři roky se jí věnuji naplno, jak jen to jde. Je pro mne vším. Dneska si to nepřipouštím a nehledím na to, jestli jsem na vozíku, prostě dojedu do fitka s tím, že si odcvičím, co potřebuji.

Jak jsem si ale všiml, ty dost často vtipkuješ na adresu svého postižení, je to tak? Asi tomu tak ale nebylo vždy, že?
Ale jo, já byl vždy veselá kopa. Humor miluju a obzvlášť černý humor, je takový peprnější a od doby co jsem na vozíku, si jej mohu dovolit použít, tedy aspoň si myslím, že si jej mohu dovolit šířit a že tím nikomu nevadím, když si střílím ze sebe samotného.  Ono to i zlehčuje přístup druhých k mé osobě. Mně to tedy nevadí. 1013492_10152208242574844_1256377188_n
Tak teď už se tě ale bez ostychu můžu zeptat: Znáš nějaký dobrý vtip na adresu hendikepovaných?
Čéče, takhle snad ani žádný vtípek neznám, to vtipkování na adresu tělesně postižených mě naučili až kluci ve Sledge hokeji a že tam jsem to zezačátku mezi nimi těžce nedával, protože kluci si s  nikým nebrali servítky. Trvalo mi měsíc, než jsem si přivyknul na jejich hlášky směřované třeba i k mému handicapu.

Teď už se ale pojďme věnovat cvičení. Podle fotek si zjevně nabral svalovou hmotu. Čím si to vysvětluješ?
Od chvíle co jsem pod dozorem státního trenéra Tomáše Bureše, jsem především zcela změnil přístup jak ke stravě, tak i k samotnému cvičení. U stravy se jednalo o odbourání některých nešvarům. Rád jsem zhřešil jak na sladkostech, tak si v hojnosti dopřával tučná jídla. Myslel jsem si, že když tu a tam poruším jídelníček, tak se nic nebude dít, ale omyl byl pravdou. Díky pohybu na vozíku nejsem schopen spálit velké množství kalorií a tak dodržení předepsaného jídla bylo podmínkou k dosažení lepších výsledků. Další věcí bylo zpestření jídel. Jedl jsem hodně jednotvárně, hodně zařazoval proteiny. Takže přišla obměna jídelníčku v podobě masa, sýrů, přidalo se více zeleniny a strašně moc jsem začal ujíždět na ovesných vločkách. Dnes nemít na snídani a vůbec během dne ovesné vločky, nevím, čím bych doplňoval sacharidy, když mám s rýží trávicí potíže.  No, takže to bylo tak ke stravě a v neposlední řadě se jednalo o přitvrzení samotného tréninku. Začal jsem si psát každý trénink a hlavně použité váhy. Na začátku mi přišlo trapné, jezdit cvik od cviku s notesem a něco si pořád zapisovat, ale můžu říct, že se mi to hodně osvědčilo, najednou jsem získal přehled, co jsem cvičil, kolik opakování a hlavně s jakou váhou, což mě hnalo trénink od tréninku dopředu a snažil se tak neustále zvyšovat intenzitu samotného cvičení.
Jakým způsobem trénuješ, resp. jaký používáš tréninkový split?
Momentálně cvičím ve splitu  Pondělí: ramena – trapézy, Úterý: prsa – biceps, Středa: volno, Čtvrtek: záda – triceps, Pátek: volno, Sobota: Prsa – biceps, Neděle: volno. V následujícím týdnu prohodím trénink prsou se zády a samozřejmě si v každém tréninku zacvičím to své zbylé torzo břišních svalů. Jelikož se blíží období soutěží, opět si jako loni od kamaráda z hokeje zapůjčím krancykl, jedná se o variantu kardia jak pro tělesné postižené tak jej mohou využít i zdraví jedinci. Jedná se o stacionární kolo, které se pohání rukama. Můžu vřele doporučit, pokud na něj natrefíte někde ve fitku, dokonale vám zničí horní polovinu těla jak nic.

Viděl jsem na jedné fotce u tebe na facebookovém profilu fotku, kterak se někdo přitahuje na hrazdě i s vozíkem.  Už si to zkoušel?
Ano, zveřejnil jsem takovou fotku. Vlastně se jedná o přítahy na hrazdě, leč bohužel tenhle cvik si já dovolit nemůžu, moje ochrnutí mi to nedovolí. Tohle je cvik pro ty, kterým pracuje i břišní svalstvo, čemuž tak u mě není.  Ale já si našel jinou variantu a to, že tento cvik provádím s oporou noh o lavičku a pro větší záběr si na nohy naložím nějakou tu jednoručku. 15222_1_1
Nyní proběhla paraolympiáda v Soči. Nepošilháváš po nějaké olympijské disciplíně? Nelákalo by tě zúčastnit se takové akce?
Paraolympiádu jsem sledoval a především sledge hokej.  Tři roky jsem působil jako brankář v týmu HC Sledge Studénka a plno kluků, kteří se účastnily letošních her znám osobně, ale přiznám se, že bohužel, neláká mě žádný jiný sport. Pro mě se sportem číslo jedna stala kulturistika na vozíku a ani náhodou bych neměnil.  Kdo si jednou zkusil sáhnout na činku a  pořádně napumpovat svaly krví,  mi dá za pravdu. Ne, prostě bych neměnil ani náhodou.

Na co se tedy chystáš momentálně?
Tak momentálně probíhá v plném proudu příprava na letošní  ME , které se bude konat  14.5. opět ve Španělsku v Santa Susaně. Oproti loňsku mám nahoru 5kg, je to i kvalitnější a je zřejmé, že se mi podařilo zaměnit tuk za svalstvo.

Těšíš se tam? Jak by si chtěl uspět?
Jestli se tam těším? Tak určitě se těším a to z důvodu, že jsem udělal na sobě kus práce a nějaký ten pokrok je znatelný, takže by to neměla být taková ostuda jako loni. Navíc mám přislíbenou oporu samotným trenérem Tomášem Burešem, který by letos měl jet se mnou, což pro mne hodně znamená. Aspoň si budu více věřit. 15358_1_1
Jak vypadá taková spolupráce s Tomášem Burešem? A jak si jí pochvaluješ?
Jezdím za ním do Prahy na konzultace ohledně tréninku, pokaždé probereme jak jídlo, tak samotný tréninkový plán. Návštěvy u něj mi vždy na 100% dobijí energii ke cvičení. Navíc mi Tomáš domluvil jako dozor Standu Pešáta, ke kterému taky jednou za 14 dní dojíždím na domluvu, jak pokračovat v dietě a trochu probereme i techniku cvičení, čehož si nesmírně vážím, vůbec mám z toho všeho dobrý pocit a jsem obou těmto lidem nesmírně vděčný, že si na mě udělají čas. Na oplátku se zase já snažím dělat naplno vše, co mi řeknou tak, abych je nezklamal. Navíc o čem jiném by to potom bylo? Akorát bych škodil sám sobě.

Podle fotek je zřejmé, že si už asi zahájil dietu. Ty jsi někde říkal, že máš malý výdej energie a proto ti stačí málo jídla. Jak vypadá taková dieta v tvém případě.
Ano, tento týden jsem již zahájil dietu, já bych šel hned do diety zostra, ale ze stran obou trenéru jsem bržděn, že nemám nikam pospíchat. Je pravda, že se těším a jsem zvědav, jak se mi podaří vyrýsovat, ještě nebyla možnost to dotáhnout do takové dokonalosti, tak doufám, že se nevyskytne žádný problém a vše půjde hladce. Co se pálení kalorií týče, ano, je tu problém. To tělo má velmi malou spotřebu energie a jídelníček je opravdu strohý.
Tady je taková malá ukázka jídelníčku s obsahem  200g bílkovin  100g sacharidů 15g tuku:

Snídaně: 4x tab. gela, V52, C 1000mg, 3x tab. Amino BEEF
WPC 80 1x odměrka
Ovesné vločky  20g
 
Dopolední svačina:
Měkký tvaroh 125g
Ovesné vločky 20g
Na dochucení skořice
 
Oběd:
3x tab. Amino BEEF
Krůtí prsa 100g
Zelenina 100g
 
Odpolední svačina 2 hodiny před tréninkem: 
3x Amino BEEF, 3x tab Gela
Palatinox 30g
WPC 80 1x odměrka
Gluta Pure 10g
 
Před tréninkem 30 minut HELL GEL, s sebou 10g BCAA instant.
Ihned po tréninku:  Palatinox 30g, BCAA instant 10g, Gluta Pure 10g
Po tréninku 20minut: 2x odměrka protein HYDRO, 5x Amino BEEF.
60 minut po tréninku: 150g vařené hovězí, zelenina 100g.
 
Před spaním:
3x tab Gela , 3xtab Amino Beef, 1x odměrka LONG 2 (11)
Ty jsi měl nabídku, možnost, si vybrat z e-shopového portfolia Ronnie celou škálu značek. Přesto si striktně trval na Extrifitu. Proč?
Po dobu co cvičím, jsem měl možnost vyzkoušet mnoho doplňků stravy od různých firem a musím říct, že nejvíce se mi osvědčil Extrifit a konkrétně protein ISO 90, který už teď zařadím do diety. Jak jsem vzpomínal, mívám zažívací potíže a při užívaní vysoko-proteinových nápojů je to hodně znát a ISO 90 mi v tom to případě plně vyhovuje. Extrifit dělá více skvělých věcí, taky jsem si hodně oblíbil BCAA instant a v objemu úžasná chuť  G15. A hlavně co mě těší, že v případě Extrifitu se jedná o českou značku.

To nás samozřejmě velmi těší. Pokud by sis měl možnost vybrat pouze jeden jediný výrobek, který by to byl?
Jednoznačně bez váhání bych volil ISO 90.

Jak vůbec vnímáš tu extrémně širokou podporu Extrifitu našeho sportu?
Podle toho co sleduji na internetu, tak Extrifit co se týče podpory, především v oblasti mladých talentovaných kulturistů, dělá opravdu mnoho a je jim tak velkou podporou. Extrifit v Česku v tom co dělá pro mladé kulturisty, nemá konkurenta.
Je to opravdu skvělé, že tu máme takovou firmu s tak obrovskou snahou podpořit tento sport. 1375868_663519657016380_97858598_n
A naopak, jak vnímáš tu fanouškovskou podporu, které se dostává tobě?
Ano, poslední dobou sleduji, hlavně na sociální síti, že se rozrůstají řady příznivců mého cvičení na vozíku a jsem za to nesmírně rád. Znamená to pro mne velkou motivaci a popohání mne to dál k lepším výsledkům. Mám svůj sen a to postavit se na podium vedle profesionálů v USA, kde ten to sport vzniknul. Chtěl bych se účastnit soutěže kulturistů na vozíku a budu rád, když se mi podaří si jej splnit a k tomu je podpora fanoušků neodmyslitelnou součástí.

Co by si chtěl vzkázat svým fandům, nebo je vlastně něco, co bys chtěl ventilovat směrem k veřejnosti?
Co bych vzkázal a to ne jen fanoušků, ale všem, že kulturistika je nádherný sport, i když s tím zařazením do sportu hodně bojuje. Je to styl života nebo spíše kultury těla. Kulturistika je o odříkání, disciplíně, sebe sama zdokonalování. Je to běh na dlouhou trať a kdo jednou okusil vzít činku do ruky,  věřím, že už nebude chtít jinak. Odměnou mu bude dokonalá postava a pocit, že pro sebe něco udělal. Přeju všem, ať se jim podaří dosáhnout vysněných cílů.

Já ti děkuju Dane za rozhovor.