Cvičit podle instagramu není špatnej nápad, ale jsou i lepší

Cvičit podle instagramu není špatnej nápad, ale jsou i lepší

Pavel Vacek | . .

Osobně nechápu, jak se někdo může bát útoku z východu. Jak by se sem asi tak rudoarmějci dostali? Pokud vím, ani jeden ruskej tank nesplňuje euroemisní normy, což by Gretu rozpálilo do běla a její upgradované, mezi zuby ceděné „how dare you“ by muselo Vladimira Vladimiroviče vyděsit k smrti. Navíc by beztak neprojel D1, což jsme už před časem úspěšně otestovali, byť se značnými ztrátami vlastních BVP. A když už by se mu to přece jen povedlo, přišla by do Kremlu rychlá depeše o tom, jaké na D1 momentálně panují ceny nafty, tudíž by mu nezbylo nic jiného než vytáhnout bílou vlajku, aby nepřišel i o poslední rubl, co mu ještě zbyl. Takže já jsem v klidu, zvykám si na nový normál, který každé ráno zahrnuje informace z východní fronty a pohled do kalendáře, jestli není středa. Ne snad kvůli zaběhlému stereotypu, že středa, je ho tam… no však víte, ale kvůli tomu, že každou středu cvičím jinde, než jsem zvyklý.

Drtivou většinu času cvičím v libereckém fitku Fitmexx, ale každou středu z časových důvodů chodím jinam. Do velkého fitness oblíbeného především mezi mladými. Ne, že bych se tam cítil nějak nepatřičně, pár mých vrstevníků a vrstevnic tam taky potkám, ale přesto bych věkový průměr odhadl tak kolem 22-25 let a to jim to hodně kazím a zvyšuji. Vždy poměrně narváno, hodně začínajících kluků i holek, hodně lidí čerstvě po dvacítce, hodně dobře tvarovaných legín, tílek a moderních fitness outfitů. Zkrátka, ucitnu se přímo uprostřed zhmotnělého Instagramu...

…Teď možná čekáte obvyklou litanii boomera nad tím, jak ti mladí neumí cvičit, že to dělaj blbě, že furt čumí do mobilu, jak se flákají s pokračováním, že to za nás nebylo blablabla…. Tak přesně o tom vůbec psát nechci. Vlastně je to tak, že tam ti mlaďáci cvičí docela fajnově a že by se tam někdo vyloženě flákal, nebo bezcílně bloudil, to nemůžu říct. Potíž je spíš v tom, co cvičí.

A cvičí přesně to, co vidí na Instagramu. Jak přes kopírák. Nedávno jsem si pod nějakým rozhovorem se mnou přečetl, že jsem kombinace boomera kříženého s mileniálským konzumentem socsítí. Moc mě potěšila tahle pochvala. Teda jestli to vůbec jako pochvala bylo myšleno. Přesto musím potvrdit, že ty fitness trendy na insta sleduju pozorněji než momentální propady financí v mém investičním fondu. A na insta mi nemohl ujít Ross Dickerson s necelými 3 mega followerů, který produkuje takové poutavé ukázky provedení jednotlivých sérií. Najeďte na profil @dickersonross a najdete tam vždy několik ukázek na cvičení zad, prsou, paží a všeho možného. Ross se vždy nejdříve nějak podivně zakření, ukáže pohyb na prázdno, pak se jak šílený vrhne po adaptéru kladky a předvede stejný pohyb se zátěží. A protože je permanentně vysekanej na hadry, je ta svalová práce vždycky perfektně vidět. Celé je to trochu teatrální, trochu šaškovské, ale nepochybně to inspirovalo miliony lidí a naučilo je to cvičit. A nejenom je. Od té doby, kdy jsem si toho všimnul poprvé, mi algoritmus nabízí milion méně populárních a častokrát i méně zdařilých kopií jeho následovníků všech možných ras. Včetně holčičích kopií verzí Rosse Dickersona, protože co je dobrý, to se vždycky zkopíruje. My o tom víme s naším Breakem a HellGelem svoje. Ale to sem odbočil…

Máme tedy plný Instagram lidí, co předvádí, jak cvičit, dělají to dobře, mají bezbřehou fantazii na vymýšlení nových a nových variant stahování kladky, protisměrných kladek, cvičení tricepsu a bicepsu a v zásobě mají portfolio cviků tlustší, než je katalog výbavy na přání v novém Rolls Royce. Kdybych je měl udělat všechny, neprojdu je za rok. Tak co je špatně? Nic. A všechno. Podle toho, kdo na to kouká. A to je ta potíž.

Samozřejmě na to koukají hlavně ti začátečníci. Ti, co tráví celé dny brouzdáním na displeji telefonu a při pohledu na tyhle pěkné, tak akorát osvalené postavy, si řeknou, že by to taky mohli zkusit. Koupí si stejné oblečení, stejnou barvu na vlasy, stejnou bělící pastu na zuby a vyrazí aplikovat stejné pohyby do fitka. A tam si dají trochu benče, pak rozpažování s jednoručkama, potom peckdeck, pak rozpažování hlavou nahoru, pak hlavou dolu, pak kladky protisměrné seshora, protisměrné zezdola, pak kladky používané jako tlaky, poté kladky používané jako rozpažky ovšem na lavici, na závěr kliky s protizávažím a pak to všechno dokola akorát jen jednou rukou. Myslíte si, že přeháním? Nooo, trochu jo, ale zase tak moc ne. Nekecám, že nedávno jsem po jednom takovém pokukoval. Nejdřív trochu nechtíc proto, že jsme cvičili blízko sebe, po 4 sérii už jen ze zvědavosti, co dalšího ještě pojede. A zatímco já odjel vcelku poctivý trénink a chystal se domů, on jel pořád nějaké nekončící variace kladek.

Je to celý špatně? No ani ne. Přestože tam nebylo příliš intenzity, protože nelze poctivě udělat desítky sérií, pokud vaši muskularitu prosvítí jen trochu silnější žárovka, nemůžu říct, že by to dělal úplně blbě. Stejně tak mohu zodpovědně prohlásit, že po takovém tréninku 100 % vyroste mnohem víc svalů než při ležení na gauči, hraní playstationa, nebo intenzivní masturbaci. Jenže je tu jedno jenže…

Jde to dělat líp? Bezpochyby ano. Začátečníkům stačí 2, maximálně základní 3 cviky provedené s korektní technikou a zátěží, pro které bude 10 opakování maximum. Základním cvikem se rozumí takový cvik, který vyžaduje zapojení více kloubů a při kterém tělo, resp. organismus zasáhnete co nejvyšší vahou. Což je věta, která bývá občas nepochopena. Příklad: na Bicepsový zdvih zvedneš 20 kg. Zvedneš 20 kg izolovaně jednoruč? Ne. Proto je vhodnější ten bicepsový zdvih. Na benč zvedneš 60 kg. Zvedneš 60 kg na protisměrné kladky? Ne. Pokud nebude zkladkovaná jako ten Rambův luk. Kulturistika pro začátečníky je příšerně jednoduchá. Stačí několik základních cviků, progresivní přetížení svalů v podobě pravidelně přidávané zátěže a výsledky se dostaví rychle. Je to nejrychlejší a nejefektivnější cesta k progresu začátečníka, tím jsem si naprosto jistý. A tohle „tajemství“ vystačí na 2-3 příspěvky, nebo články… 

…A tím se dostáváme k tomu jenže. Aby vás někdo sledoval, četl, někoho jste zaujali, musíte tvořit obsah. Tak to prostě je. Pokud bych měl vypsat informace, které podle mých nejupřímnějších znalostí a zkušeností, které povedou ke zlepšení vaší výkonnosti, vypsal bych to za týden a šlus. Finito, konec, ende. Přesto píšu 10 let. Takže nosím na hlavě úplně stejnou hroudu másla, jako ti fitness influenceři. Prostě ti kluci musí vymýšlet kdejakou ptákovinu, aby měli obsah. Musí si z hlavy vycucat ty nejroztodivnější varianty cviků, aby měli dosah, náplň a pozornost. Musí vymýšlet a kreativně tvořit, protože nikdo nechce vidět, jak cvičíte 15 let 3 stejné cviky. Jenže kulturistika je o rutině. Drtivá většina závodníků cvičí 15 let 3 stejné cviky. A sem tam k tomu přihodí nějakou variaci pro zpestření. Takže se dostáváme trochu do schýzi, kdy bažíte po „tajemství“ po zázračných cvicích a ono se ukazuje, že ty základy nikdo netočí a tím pádem se stávají tím „tajemstvím“. Jak z toho ven nevím. Především proto, že tenhle autorský coming out určitě nebudou číst ti, jimž je určen. A vlastně to není ani žádný problém. Jak už jsem napsal, ti kluci a holky influencerský svým obsahem motivují hromadu lidí ke cvičení. To, že se to dá občas dělat mnohem efektivněji, zjistí časem. Takže třeba ten článek někdo objeví zpětně poté, co od influencerů s mnohamilionovými dosahy přejdou k dosahově mnohem skromnějším příspěvkům třeba takového Honzy Turka, u nichž zjistíte, že na obří svaly stačí 3-4 cviky s pekelnou váhou…

Komentáře:

Nejnovější články

Pečivo ani mléko do výživy nebo diety nepatří? Ale jděte…

Autor článku: Jan Caha

Do dnešního článku jsem si vybral dva časté mýty, se kterými se setkávám snad na denní bázi. Ne snad v oblasti kulturistiky a fitness, kde jsou přeci jen sportovci již trochu vědomostně posunuti nad běžnou veřejnost. Ale právě u oné běžné veřejnosti. Podíváme se společně na to, jestli pečivo nebo mléko do naší výživy patří, zda lepek zalepuje střeva anebo zda mléko zahleňuje.

Zobrazit celý článek

Pečivo ani mléko do výživy nebo diety nepatří? Ale jděte…