Cizáky tu nepotřebujem, zprasit Češtinu si umíme sami

Nedá se jinak, ale tentokrát začneme skutečně nechutně. Sebechválou, co, jak víme, smrdí. Ale nemůžu si pomoct, musím se pochválit. Chodí mi zprávy, že prý slušně píšu. Většinou od lidí, co něco potřebují, takže to beru s rezervou. Ale nedávno mi přišlo na mail nějaké psaní od maminky náctiletého chlapce, zřejmě začínajícího nadšence do cvičení, jenž všechny informace čerpá z You Tubu. Takže je polonegramot. A paní mi chtěla poděkovat za to, že jsem vzbudil zájem alespoň té zbývající půlky gramotnosti, protože chlapec ji nadšeně nosí přečíst mé články a přestože nikdy nepřečetl ani leporelo, mě schroupne s chutí, čímž si zachovává alespoň elementární znalost psaného projevu. Děkuji. Oběma. Potěšilo mě to. Ale, není to jediná schopnost, kterou ovládám. Tou druhou je pantomima. A talent na ni zpravidla kulminuje pokaždé, když se ocitnu v zahraničí. Protože pokud mám nějaký um, shromáždit do smysluplné kupy shluk písmenek, je naprosto vyvážena neschopností naučit se Angličtinu. Ne že bych se nesnažil. Mám doma několik učebnic, včetně jedné audionálevny, ale marná sláva, skloňování zájmen je pro mě nepředstavitelná bariéra. Znalosti čtvrťáka základní školy se tak snažím vykompenzovat absorbcí co největšího počtu jednotlivých slovíček, které skládám do vět jako puzzle a vhodně doplňuji zmíněným pantomimickým výstupem. Někdy se představení zdaří víc, jindy mi místo jídelního lístku donesou pytlík na zvratky.

A proto mám zčásti problém pochopit dnešní kulturistický slang. Je to samá novota a světáctví, které ne vždy nahrazuje původní český název. Teď jsme třeba před EVL’s Prague. Maximálně se těším na tenhle závod. Na soutěž, kde se utkají nejlepší evropští a tuzemští závodníci. Třesu se na jejich souboj. Bitvu, řežbu a porovnání. Nadšení ze mě bude stříkat, až uvidím zhmotnění rivality nejlepších borců z profi tábora. Ale když se mě včera někdo zeptal, jestli jedu na tenhle event, vydal jsem ze sebe jen nesrozumitelné mumlání. Event? Proč tomu někdo říká event? Navíc závodník. Jo, vím, co to znamená, mám to založené v mozkové databázi slovíček, ale proč tomu tak říkat uprostřed české věty? Asi proto, že kdyby na tom eventu eventuálně blbě skončil, mohl by říct, že rozhodčí byli eventuálně celkem kreténi.

A co takhle Cheat day? Víte, co to je, ne? Omluvné zaklínadlo pro porušení diety. Když už nemáme tu hůlku, co přeměňuje věci, je potřeba mít aspoň kouzelnickou formulku. Abrakadabra, dneska úderem půlnoci sežeru Karkulku i s košíkem, vlka si uženu potom. Nemůžu si pomoct, ale původní český název tohodle žracího dne- Prasečák-byl mnohem lepší. Hlavně proto, že byl výstižnější a pravdivější. Žereme jak prase, jednu šlichtu vedle druhý, hlavně pak namletej šrot pod krycím názvem McNuggets, Big Mac a zvládnem i tu plastovou hračku v Happy Mealu. Je nám fajn, a jsme vážně happy jak ten obal. Aspoň do doby, než nastoupí hajzlday.

A když už jsme u těch Dayů, proč všichni jedete Leg Day? To jste někde mezi Ronnie Colemanem a Danielem Minstrem? Nebo proč jako cvičíte jen jednu nohu? Jak jsem řekl, nejsem v Angličtině úplně kovanej, ale nemělo by tam být Legs? Anebo…, vy lyšáci, že vono to nejni o nohách a vy si někde protahujete tu prostřední nožku? To by pak dávalo smysl. Zajímavý je, že Arm day se nějak neujal. Přitom to ve fitku vypadá, že trvá od pondělí do neděle. Možná se kluci báli, že se toho nějakej papaláš chytne a pojme podezření, že chtěj všichni narukovat. Do armády. Taky tu máme teď hodně Low Carb dnů. Hlavně u holek. Což ve skutečnosti znamená mnoho nudných hodin zírání pod zvednutou haubnou, protože karburátory už v motorech nejsou. A nízko nebyly nikdy, páč vlhkej karbec je stejnej průšvih jako suchá vagina.

O tom něco vím. Ale nevím, co znamená slovo dipy ve spojení s tricepsem. Protože tohle ještě neznám. Tedy, ne, že bych neznal, co je dip. Já osobně si objednávám česnekový. Moje paní mi ho objednává ještě raději, protože ví, že pak už můžu sršet vtipem pouze v její společnosti, ale že bych mimo zuřivého mávání na pingla nějak používal tricák, to nemůžu říct. Takže mám takové tušení, že se bude asi jednat o kliky. Ale to je stejné, jako si pořídit kočku a jednoho dne jí začít říkat pes.

A tak, jestli se nebudete zlobit, budu psát pořád trochu staromódně. Česky. Hantýrkou. Slangem. Tím naším, kulturistickým. Takže o závodníkovi s vynikající formou se určitě dočtete, že byl vysekanej na sračky, sušší než roštěná ve školní jídelně, s prdelí rozpruhovanou tak, že i zebra má proti tomu na sobě lichoběžníky, že disponoval širokými zády, na která by se vměstnala letní chatka Donalda Trumpa a výstavní hloubkou stehen, jež v klidu mohla posloužit coby odtoková šachta lijáku po hurikánu Katrina. A doufám, že to napíšu už brzy třeba o Tomášovi Kašparovi na EVL’s. Nebo eventuálně taky ne…