Čím lze posílit imunitní systém

Minerální látky

Minerální látky jsou pro lidský organismus a imunitní funkce velmi důležité, často jsou ale podceňované. Podle denní potřeby se dělí na makroelementy (denní potřeba nad 100 mg), mikroelementy (denní potřeba do 100 mg) a stopové prvky (potřeba v řádu µg). Přestože jich denně potřebujeme jen velice málo (řádově miligramy či mikrogramy), jsou nepostradatelné, neboť ovlivňují důležité biochemické pochody. Organismus člověka si je nedovede sám vytvořit a musí je přijímat spolu s potravou, případně prostřednictvím doplňků výživy, extraktů a bylin.

Mezi minerální látky, které se velkým způsobem podílí na imunitních funkcích, patří zinek, selen, měď, železo a hořčík.

Zinek

Je nepostradatelný stopový prvek. Existuje asi 300 životně důležitých enzymů, které potřebují zinek pro svou správnou funkci. Je důležitý antioxidant, stabilizuje buněčné membrány, zapojuje se do regulací mnoha genů a ovlivňuje endokrinní funkce. Například u starých lidí je často pozorován deficit zinku, který má souvislost s imunitou. Podávání zinku ženám z rozvojových zemí v době těhotenství zlepšuje imunitní systém novorozence, pozitivně ovlivňuje jeho nemocnost a upevňuje novorozenci odolnost vůči infekci. Zinek působí proti alergiím tím, že snižuje hladinu histaminu a rovněž se příznivě uplatňuje při chorobách kůže jako např. akné, lupénka, ekzémy. Obsah zinku v potravinách je závislý na jejich obsahu bílkovin. Z potravin živočišného původu je vysoký obsah zinku v játrech a vejcích. Vyšší obsah zinku mají masa tmavá (hovězí, vepřové). V masech, která obsahují mnoho tuku, je zinek přítomen jen v malém množství. V potravinách rostlinného původu jej najdeme ve velkém množství v zelenině a celozrnných výrobcích, protože zinek je uložen spolu s dalšími minerálními látkami těsně pod slupkou obilného zrna. Nevýhodou u celozrnných potravin a zelenin je však to, že obsahují fytáty a vlákninu, které významně vstřebávání zinku snižují.

Selen

Chrání buňky proti škodlivinám z potravy a spolu s vitamíny C a E patří k výrazným antioxidantům. Selen je esenciální pro vrozenou i získanou imunitu. Dobrými potravinovými zdroji selenu jsou obilné produkty, ořechy, zelenina (rajčata, cibule, brokolice), mléko, maso, játra, plody moře a ryby.

Měď

Měď je velmi důležitý prvek pro imunitu lidí i zvířat a deficit způsobuje řadu abnormalit v imunitním systému. U dětí nedostatek mědi způsobuje neutropenii (pokles neutrofilů - typ bílých krvinek). Mezi potravinové zdroje mědi řadíme luštěniny, celozrnné pečivo, ořechy, mořské plody a játra. Vyšší obsah mědi je rovněž v tvrdé vodě.

Železo

Je součástí mnoha důležitých metabolických cest v těle. Jeho deficit způsobuje 3 zásadní a nejčastější potíže - únavu, zhoršení imunitních funkcí organismu nebo četné imunologické abnormality a anémii. Hlavním dietním zdrojem železa jsou živočišné produkty (maso, droby), kde je absorpce železa kolem 20 %. Z rostlinných zdrojů je železo obsaženo v některé zelenině (hrách, petržel, špenát a listová zelenina) a vstřebává se zde jen z 5 %.

Hořčík

Hořčík je jeden z nejrozšířenějších prvků na zemi. V lidském organismu je důležitý intracelulární kation, který hraje klíčovou úlohu ve více než 300 enzymatických reakcích. Je nezbytný pro správnou činnost nervové soustavy, činnost kosterních i srdečních svalů. Zapojuje se do metabolismu tuků, bílkovin a do reakcí chránících tělo před toxickými projevy vnějšího prostředí a ovlivňuje tak imunitní systém člověka. Deficit hořčíku má prozánětlivý efekt.

Pro zajímavost - pokud je však spolu se sníženým příjmem hořčíku snížen i příjem vápníku, prozánětlivé působení magnézia je výrazně potlačeno. Mezi rostlinné zdroje magnézia v potravě patří zelenina (zelí, rajčata) a ovoce. Hořčík najdeme také v bramborách, rýži, obilovinách a z nich vyrobených produktech. Vstřebávání hořčíku z těchto potravin je však snížené vzhledem k obsahu vlákniny a fytátů. Z živočišných surovin to jsou hovězí maso, drůbež, ryby a sýry. Zde vstřebávání snižují nasycené tuky. Důležitými zdroji jsou také minerální vody obohacené hořčíkem (např. Magnesia). Její množství by nemělo přesahovat 20 - 30 % celkového denního příjmu tekutin.

Jód

Jód je esenciální prvek nezbytný pro syntézu dvou hormonů štítné žlázy - tyroxinu (T4) a trijodthyroninu, které se významným způsobem podílejí na metabolických dějích v organismu. Jód, který není obsažen v hormonech štítné žlázy, má další funkce, např. podporuje T-buňky imunitního systému. Lidé trpící nedostatkem jódu jsou více náchylní k infekcím. Nadměrné dávky jódu vedou naopak ke zvýšení výskytu autoimunitního onemocnění štítné žlázy. Hlavní potravinové zdroje jódu jsou ryby, plody moře, mléko, kuchyňská jodovaná sůl a výrobky s použitím jodované soli.

Antioxidačně působící enzymy

Jedná se o skupinu látek, která mají většinou ve své struktuře zakomponovaný stopový prvek a společně se tak uplatňují jako antioxidanty. Jedná se např. o prvky selen, měď a zinek v enzymu superoxid dismutáze, selen v glutathion peroxidáze atd.

Koenzym Q10

Je to přirozená substance, která se řadí do skupiny ubichinonů, tzv. látek, které jsou všudypřítomné. V lidském těle vzniká v játrech z aminokyseliny tyrosinu a methioninu. Se stoupajícím věkem a při onemocnění se jeho syntéza snižuje a musí být dodáván stravou. Koenzym Q10 je silný antioxidant - stabilizuje buněčné membrány a významnou měrou se zapojuje do dějů souvisejících s uvolňováním energie z energetických zásob organismu. Díky této schopnosti je důležitý pro buňky a tkáně, které jsou závislé na rychlé aktivaci energetických zásob v těle, jako je kosterní a srdeční sval, ale i buňky imunitního systému. V imunitních reakcích podporuje tvorbu protilátek, fagocytární aktivitu bílých krvinek a ovlivňuje jejich protinádorové a protivirové působení. Přirozeným zdrojem ubichinonů v potravinách živočišného původu jsou ryby (makrela, sardinky, losos), hovězí a drůbeží maso a vejce. Rostlinným zdrojem jsou obiloviny, ořechy, brokolice, špenát a oleje lisované za studena (sójový, řepkový, sezamový).

Nukleotidy

Jsou stavebními složkami DNA a RNA. Většina živočichů je syntetizuje, a proto nejsou esenciální složkou potravy. Nejvíce jsou zapotřebí v období růstu organismu a tehdy, kdy je organismus vystaven působení vnějších škodlivin. Nukleotidy se jak samostatně, tak i vazbou na jinou složku zapojují do všech buněčných aktivit v těle. Ovlivňují růst a obnovu buněk jater, střevního traktu a imunity. Náš organismus získává nukleotidy z masa a z některých druhů luštěnin. Nukleotidy jsou bohatě zastoupené v mléce mateřském a to je jeden z důvodů, proč déle kojené děti bývají méně nemocné a méně trpí alergiemi než děti, které jsou živeny uměle. Velký obsah nukleotidů má také ovčí mléko. V kravském mléku je množství nukleotidů malé, a proto se do průmyslově vyráběných mlék pro kojence, které slouží jako mléka náhradní, nukleotidy přidávají.

Probiotika, prebiotika, synbiotika

Probiotika

Probiotika jsou živou mikrobiální součástí potraviny, která při konzumaci dostatečného množství vykazuje příznivé účinky na zdraví člověka. Mezi nejznámější probiotické mikroorganismy patří zejména bakterie mléčného kysání, mezi které řadíme zástupce rodů:

• Lactobacillus (zvláště L. acidophilus, L. rhamnosus, L. casei, L. caucasicus)
• Bifidobacterium (zvláště B. bifidum, B. breve, B. longum, B. lactis)
• Streptococcus (zvláště Str. lactis, Str. thermophilus)
• Saccharomyces boulardii

U zdravého člověka převažují v trávicím traktu hlavně rody lactobacillus a bifidobacterium, které ale tvoří jen menší část střevní mikroflóry. Působí jako mikrobiální bariéra proti patogenům a potenciálním patogenům, a to tak, že přilnou na sliznici střeva, zablokují receptory a pomnoží se na střevní stěně. Zabrání tak nevhodným bakteriím, aby se na stěnu zachytily. Pak budou odstraněny během peristaltických pohybů z těla pryč. V obranném mechanismu probiotika také uplatňují kompetitivní spotřebu živin, které jsou potřebné pro růst patogenních bakterií. U lidí nejen posilují obranyschopnost organismu, ale také zlepšují průběh onemocnění - výrazně zkracují dobu nebo zmírňují příznaky určitých nemocí, např. ulcerózní kolitidu, průjem, Crohnovu nemoc, atopickou dermatitidu, potravinové alergie.

Prebiotika

Prebiotika jsou nestravitelná složka potraviny, která selektivně stimuluje růst nebo modifikuje metabolickou aktivitu jednoho nebo více bakteriálních druhů ve střevě. Tímto zlepšují naše zdraví. Prebiotika tedy odolávají účinkům enzymového trávení a vstřebávání v horní části trávicího traktu a do tlustého střeva se dostávají v prakticky nedotčeném stavu. Tam poté selektivně stimulují užitečné bakterie (probiotika) tím, že jim slouží jako substrát (potrava). Po chemické stránce řadíme mezi prebiotika nestravitelné oligosacharidy, které se často souhrnně označují anglickou zkratkou NDO. Přirozené prebiotikum je inulin (fruktooligosacharid), který se vyskytuje např. v čekance, česneku, cibuli, topinamburech aj. Další přirozené nestravitelné oligosacharidy jsou xylosa vyskytující se v chlebu či isomaltosa v pivu. Oba jsou zde přítomny jen v malých množstvích, a tak je jejich výživový přínos pouze okrajový. Další chemickou skupinu prebiotik představují polysacharidy a řadíme sem rezistentní škrob, pektiny, rozpustnou hemicelulosu aj.

Synbiotika

Synbiotikum je kombinace prebiotika s probiotikem. V synbiotiku je probiotikum kombinováno s prebiotikem pro něj specifickým, např. fruktooligosacharid s kmenem bifidobakterie. Tato vhodná kombinace tak přispívá k prodloužení přežití probiotika a podpory imunitních funkcí organismu.

Co imunitu oslabuje?

• stres a denní psychické vypětí, zejména dlouhodobý stres, který je prokazatelně škodlivý (mimo jiné vede k narušení funkce imunitního systému a může vést jak ke snížení imunity, tak k vyvolání autoimunitních reakcí)
• narušení buněk kůže a sliznice (chemické zplodiny, užívání antibiotik)
• konzumace potravin snižujících pH
• konzumace polotovarů, rychlých občerstvení, bílého pečiva, cukru (deficit téměř všech výše uvedených látek)
• konzumace starých potravin, plísní
• nadměrná zátěž organismu například vrcholovými sporty
• deficit výše uvedených látek (vegetariánství, veganství, odmítání potravin živočišného původu)
• deficit bílkovin, resp. aminokyselin (podílí se na tvorbě imunoglobulinů)
• cukrovka - pacienti s cukrovkou 1. i 2. typu mají prokazatelně horší obranyschopnost organismu, to je dále spojeno s vyšší koncentrací cukru v jejich krvi a tělesných tekutinách, což je činí náchylnějšími k bakteriálním infekcím (pro bakterie je totiž cukr vítanou potravou)
• věk - rostoucí věk je spojen s postupným poklesem obranyschopnosti organismu, jde sice o nezvratný proces, který souvisí s celkovým chátráním všech tělesných soustav, nicméně výživa seniorů by se neměla podceňovat