Chtějí všechno hned! Ale nemůžou za to.

Tak jsem vzal minulý týden haranty a vyrazil k mámě na oběd. Chápu, není to úplně strhují úvod, ale nějak začít musím. Takže tam sedím, poslouchám, a jako každý potomek dospělého věku si chvíli připadám, jako když mi je zase 10 let, přičemž o pár minut později přemítáte, zda náhodou není 10 pro změnu zase vašemu rodiči. A necháte tak plynout čas, dokud se nedotknete nějakého vážnějšího tématu. Což se většinou nestane, pokud tam jste sám a nejste sám rodičem. Pokud však s sebou máte ratolesti jako já, vemte jed na to, že dřív nebo později se váš rodič zmíní o tom, že to vaše dětství bylo mnohem lepší…

…Abyste tomu dobře rozuměli, nezvoní u mě doma sociálka obden, nenatahuji svá děcka na skřipec pokaždé, když donesou blbou známku ze školy, ani jim netrhám nehty za to, že občas způsobí apokalypsu v koupelně. Mluvím tu o používání mobilů, tabletů, youtůbů a všech těhlenctěch internetů, který by se měly zákazat. To za nás nebylo, takže jsme mohli lézt po stromě, běhat kolem baráku a odejít ráno do školy a vidět se se staříky až zase večer. Nemůžu říct, že by mě ten zombie život potomků s napáleným xichtem na displeji občas taky nevytočil, ale že by nějak dnešní děcka nebo mladí trpěli? No to asi ne… Je to prostě jiné a jedno vím naprosto jistě. Přestože nám to vadí, byli bychom nemlich stejní.  

Kdo z dnešních čtyřicátníků pamatuje ty poutě s maringotkou plnou prvních videoher? Ha? Světský na nich museli vydělat minimálně miliardu, neboť já tam naházel všechny dvoukoruny, který jsem ulovil v kapsách celého příbuzenstva. A kdo hrál hru Nu pogodi, jak tam chytal zajíc vejce, tak dlouho, dokud si hráč nevyšťavil baterky a nevykloubil palce u ruky? V pubertě jsem pak nosil walkmana v ledvince na koulích jak Aaron Baker a připadal si stejně cool jak on, akorát jen tak hodinu, protože to žralo baterky jak Tesla a nový byly drahý…

Můžu se zlobit na děcka, když na klasickou omalovánku koukají s neskrývanou nudou v očích? To omalovánka na tabletu, to je jinej level! Ty barvy, ta rychlost, ty tvary a pestrost! Všechno je to hned. Pink, pink a vybarvujem další. Teď si doma doděláváme s manželkou atestaci na učitele, páč nám státem přidělený učitelský sbor, se v panické hrůze z koronaviru rozhodl pro věčný život a do školy už nevstoupí minimálně do září a nestačíme se divit, jak jednoduché je dělat úkoly. Pár kliků na netu a test o Žižkovi je za jedna. Žádný čtení, žádný hledání v knihách a učebnicích, stačí jen vložit otázku do googlu a magická kombinace tlačítek ctrl+c a ctrl+v z vás rázem udělá experta přes Husity. Pokud to někdo dočetl až sem, jistě mu je víc jak 20. Pro ty mladší je tenhle text delší než Vojna a Mír. Už se nemusíme na nikoho těšit, není třeba čekat na dopis, stačí zapnout webku, napsat zprávu a přinejhorším za 5 minut nervózně ťukat do stolu při čekání na odpověď. Vše je on-line, vše je hned. Fronty, čekání, těšení, toužení, namáhavé hledání, nic z toho už není v módě… Komu by se to nelíbilo?

Potíž nastává v momentě, kdy tyhle elektronický kouzla nefungujou. Do první práce nastoupíte s tím, že jen co se trochu rozkoukáte, toho starýho páprdu pošlete do důchodu a po odpolední sváče to tam převezmete. Většinou to neklapne. Stejně tak, jako když se rozhodnete mít svaly. Nebo aspoň břišáky, či pevnou prdel v případě holek. Nakoukáte ty videa o cvičení, naběhnete do fitka, trochu se zpotíte a ono nic. A ono dlouho nic. Co je? Kde je problém? Všechno jde hned, všechno objednám na 2-3 kliknutí myši, ale tady makám už měsíc a neděje se nic. Chyba v nějakým procesoru, že se to tak dlouho loaduje, nebo co? Tak si naposlouchám další videa, kde známý influencer co sype, aby vypadal na instagramu dobře, nabádá lidi, aby nesypali jen kvůli tomu, aby vypadali na instagramu dobře. Chápete to? Já taky ne. Tak si pustím jinýho, kterýmu sotva rostou chlupy na bradě, co tam vyjmenuje tolik prášků, že by je nedokázala sepsat u doktora ani vaše babička, že to jako bere, že přibral 20 kilo, ale že to je nebezpečný, akorát že jemu nic není. Hmm, tak jako co? On může, já nemůžu? On je zdravej, má hezkou holku a mně by mělo upadnout varle? Tak to teda ne, já chci svaly hned. Do týdne, zítra, teď. Jako všechno…

A my starší, my, kteří jsme jim ty mobily a tablety vrazili do ruky, naučili je, jak přijít k výsledku co nejrychleji a nejpohodlněji, se nad tím pohoršujeme, a říkáme, jéé, takhle by to být nemělo. Měl by ses koukat na hodnotný obsah, ne na ty píčoviny… Hmm…To je jako kdyby vám někdo říkal, abyste si večer pustili Babičku místo porna. Zakázané ovoce, ta sdělená „pravda“, vidina rychlého úspěchu, je vždycky zajímavější než mentorování rodičů a starých páprdů…

Tenhle článek jsem začal psát, aniž bych znal pointu a zdá se, že k ní nesměřuji ani teď. Nechci sklouznout do téma, že ta „osvětová videa“ o AS jsou špatně, protože už o tom bylo řečeno dost a dost a stejně to nikam nevedlo a nevede. Nechci ani mudrovat o tom, že „my“ jsme lepší, než ti mladí, protože to není pravda, a když už by to pravda byla, šlo by jen o z nouze ctnost. Machrovat, že by ses bez mobilu klidně obešel v době, kdy možnosti těch dnešních placiček byly známy jen bujné fantazii autorů sci-fi románů, je jako machrovat, že si nemusíš dělat umělý prsa, když vážíš metrák. Je to naše generace, která tyto technologie vytvořila, jsme to my, kteří jsme zařídili našim potomkům tohle elektronické dospívání.

Takže co až přijde potomek domů s tím, že chce mít svaly? Nemusí říkat, že hned. To je v myšlení dnešních náctiletých zakódováno automaticky. No, řeknu vám, bude to oříšek. Zakazovat AS, zapřísahat je vyděděním, slibovat rakovinu jater, konečníku a slinivky, lamentovat a hrozit? Vážně to pomáhá? A proč to nepomáhá u chlastu, cigár a hulení trávy? Protože co já si tak matně vybavuju, když mi bylo 16, měl jsem pocit nesmrtelnosti a všichni přes 30 let byli blbci. Vzít to tedy za druhý konec s tím, že to moc nepomáhá a že to je k ničemu, bude taky celkem na hraně, když stejně starý sparing bude po pár tabletách růst jako z vody…

Tohle je vážně na hovno situace, to vám řeknu. Všechny ty mediální technologie, co měly udělat život lehčím, ho udělaly o dost složitějším… A víte co? Jsem v tom s vámi. Sice mám dceru, ale ta se shlédla v dívčinách, které disponují větším bicepsem, než mám já. Takže vysvětluju. Dávám jí za příklad kamarády a kamarádky, které se dnes pyšní statusem Profi, říkám jí, že jsou výkonnostně daleko dál, než ty hvězdy Instagramu a You Tubu a přitom do dospělosti nikdy nesypali. Ukazuju jí ty mouly, co měli ve 20 letech plnovous, přes 100 kilo a o 5 let později o nich není vidu ani slechu. Informuji jí o tom, že i vagon bobků ji bude k ničemu, pokud se nenaučí disciplíně, tvrdé dřině v posilovně, správnému stravování a životosprávě. No a pak už jen zkřížím prsty a budu doufat, že tyhle woodoo rady k něčemu budou a já si za pár let nebudu muset zvykat na to, že je o jednu holící sadu v koupelně víc…