Místo trvale udržitelně radši budu žít pohodlně a spokojeně. Proto užívám doplňky.

Místo trvale udržitelně radši budu žít pohodlně a spokojeně. Proto užívám doplňky.

Pavel Vacek | 12. 08. 2019

Minulý týden jsem sdílel jeden klimatický vtípek, aniž by mě napadlo, že hned vzápětí si ho vyzkouším na vlastní kůži. Jde o to, že jsme si v pátek večer s rodinkou řekli, že vyrazíme v sobotu na výlet do malebné vísky maskované za město se jménem Dvůr Králové. Mělo být sympatických 27 stupňů a tam je pěkné koupadlo a prapodivná zvířata ze všech koutů světa k tomu. Letmý pohled na předpověď v sobotu ráno nás ujistil, že to tak skutečně bude. Takže jsme na lehko a se zabalenými plavkami vyrazili na východ Čech, abych o hodinu a půl v deštivých devatenácti stupních navštívil první Vietnamce při cestě kvůli zakoupení deštníku a mikiny. 

To se stává a celá tahle historka by nebyla nikterak divná, pokud by na mě každých deset minut nevyskočil článek se zaručenou klimatickou prognózou na dalších 150 let. Samozřejmě s doplňující informací, že za to, že se budou naši potomci škvařit ve 40 stupních a nejbližší přímořské letovisko bude v Brně, můžu já. Tedy lidi jako já. Ti, kteří zplodili planetu vysosávající děti, jež někdy naloží do auta s nadprůměrnou spotřebou, které při každém sešlápnutí plynu zabije šest ledních medvědů a v cílové destinaci si dají steak. Čili pokrm, který když ještě pokrmem nebyl, trávil svůj život oteplováním planety vypouštěním plynů ze své zadnice. Zkrátka a dobře, za jeden takový den je za mnou uhlíková lajna, že by ji nevyšňupal ani Leoš Mareš. Měl bych se stydět a propadat hanbou. Jenže já si přesto myslím, že už jsem dost starý na to, abych svůj život trávil pohodlně, místo toho, abych se snažil udržet planetu naživu dalších 1000 let, místo 950… A proto beru doplňky výživy. Z pohodlnosti a lenosti.

Jde totiž o to, že moje nároky, tj. nároky muže 40 let+, jsou už poněkud jiné než nároky na doplňky výživy u mladého nadšence s vizí soutěžních úspěchů. Čímž se ale také dost často dostávám do sporu se svými vrstevníky, kteří naopak doplňky výživy až ostentativně pohrdají s tím, že „za nich žádné doplňky nebyly a taky to šlo“. V zásadě je to pravda. Stejná pravda jako že nebyly mobily a taky jsme se z budky na rohu dovolali. Přesto nebudu lhát, neužívám celé portfolio našich výrobků. Užívám jenom ty, které mě přinášejí nesporné benefity a obrovskou porci pohodlí k tomu. Dám tu tedy pár tipů na produkty, které mám v náramné oblibě. Věřím, že se možná hodí i vám.

Ráno začínám většinou s vejci. Tím nemyslím, že bych si každodenně dělal preventivní prohlídku rakoviny varlat. Mluvím o těch od slepic. A ještě vyselektovanými v poměru 3:1 ve prospěch bílků. Ale poměrně často si připravím i 50% Extrifit palačinku. A do té palačinkové směsi přihodím 2 bílky na jeden sáček. Dávám to do šejkru a třepu s tím tak, jak jsem se to po večerech naučil u morálně závadných webových stránek. Společně s doporučeným podílem vody to vytvoří fantasticky nadýchanou směs, navíc doplněnou o další bílkoviny z bílků. Dostanete tím nějakých 35 gramů úžasně chutných bílkovin v porci. Ty palačinkové směsi si dělám dvě a 70 gramů bílkovin mám v sobě, ani o tom nevím. A víte, co je skvělé? Dá se to udělat večer a připravit si to na ráno. Jasně, není to už tak dobré, ale zase to můžete jíst v autě, když vystřelíte z baráku do práce, nebo taxikaříte rozvozem dětí do vzdělávacích ústavů. Jo a ta ilustrační fotka není moje, páč mně se to nikdy takhle hezky nepovedlo.

Svačina. Jsem línej. Jako prase. No a co? Ve svým věku už na to mám nárok. Takže si ke svačině dám Break. Žádný vaření, žádná příprava, žádná ztráta času při kuchtění. Přesto tu máme dalších 25 gramů bílkovin. K tomu 45 gramů sacharidů a krapítek tuků, ze kterých vám cejcha určitě nevykyne. Když chci zhubnout, dělám to s vodou. Když držím slušnou formu a chci si pošmáknout, dělám to s mlékem. Rázem tu máme ještě chutnější a o bílkoviny bohatší variantu. Break jím každý den, a ještě se mi neomrzel.

Oběd - Buď máte nějakou slušnou kantýnu, nebo restauraci, kde umějí připravit jídlo i jinak, než že bude plavat kraula v oleji, nebo se krabičkám z domova nevyhnete. Jíst kaši od rána do večera není přeci jen úplně nejlepší. Pokud si tedy nechcete natrénovat vaše budoucí stravování v Domově důchodců.

Po obědě si dám kafíčko, jak jinak. Jenže si dám to naše. Proteinový. A ať mě teď odpojí od sítě, jestli lžu, když prohlásím, že to je ten nejchutnější protein, jaký jsem kdy pil. No vidíte.. čtete to dál. Což znamená, že buď nelžu, nebo včas platím účty za net. Nebudu se dál rozplývat nad chutí Protein caffe, to si vyzkoušejte někde sami. Pouze řeknu, že vyloženě s radostí do sebe dostanu dalších 20-25 gramů proteinu.

Svačina- Jsem zvyklý na monotónnost, takže k svačině je totéž, co k obědu. Což je většinou kuře s rýží. Nicméně pokud cestuji, přijde ke slovu opět Break, nebo naše Protein Tyčky. V dietě EXXE, mimo dietu Hydro tyčky. 25 gramů bílkovin jen to fikne.

Před tréninkem. Zhruba hodinu před tréninkem si dám opět naše kafíčko. Místo Latte to je Isolate. Co je skutečně s podivem, mohl bych si ho dát klidně i 20 minut před tréninkem. Ten protein mě vůbec netíží, v žaludku ho neregistruji a nedělá mi takhle brzká konzumace před tréninkem nejmenší potíže. To je u jiných proteinových produktů nemožná věc. U mě. Mám rozcapenej žaludek. Nicméně těsně před tréninkem si dávám Agrezz. Pořád mi funguje a pořád mi funguje skvěle. Trénink mě pak víc baví, cítím se a taky jsem nakrvenější a soustředěnější. Po Agrezzu mám skvělý pocit z dobře stráveného času, a to je možná to nejdůležitější v tomhle věku. Ale je fakt, že ho taky dost často střídám s Hellgelem.

Při tréninku piju BCAA Instant, nebo Aminofree, protože mi chutnají. Asi tak milionkrát víc než voda. Vážně, to je ten hlavní důvod. Chutnají mi a přispívají k růstu svalové hmoty. Na rozdíl od šťávy, která přispívá k růstu sádla. Nebo v posilovnách rozšířených Carnidrinků, kde je nulanulaprd carnitinu z Číny a stojí to jak Champagne Cristal Brut 1990.

Po tréninku. BCAA GT+ a Aminogel. Nehodlám riskovat vysypání prášku do tašky, nechci si hrát na alchymistu v šatně, nechci se zdržovat mícháním kdečeho. Hodím do tašky vždycky několik gelů a jdu. Po tréninku vycucám, vyhodím. Aspoň do doby, než mi za to nějaký ekofanda začne trhat nehty. Nic nemyju. Když zapomenu, dám si na baru nebo doma HERO, kde je už namícháno vše, co máš mít po tréninku.

Následuje večeře, což je zase nějaký flák masa s rýží. A po večeři následuje noční protein. Jenže ve formě pudingu. Můj močový měchýř začíná vynikat elasticitou žuly, takže nehodlám na noc lemtat decilitry vody, abych pak co chvíli startoval jednotlivé noční etapy Tour de WC.

Takže asi jsem ta stará škola, co nepije 4x denně protein a nepolyká hrsti aminokyselin. Ale že bych se vyhýbal doplňkům, no to asi ne, jak je vidno. Patřím ke cvičencům, kteří už netrénují pro nějakou slibnou kariéru, medaile a sportovní úspěchy. Já se chci tréninkem (a životem) bavit, mít z něj dobrý pocit a dbát při tom o svou postavu, abych se za ni v létě nemusel stydět. Chci užívat doplňky výživy tak, aby mi usnadnily život, ne aby mě obtěžoval zdravý životní styl. Pokud to tedy máte stejně, třeba jsem vám dal pár dobrých tipů.

Komentáře: