Body Power 2015- reportáž

O víkendu jsme se věnovali účasti Vojty Koritenského na soutěži Body Power 2015.

Pojďme se ale ještě na chvilku vrátit k této akci a k jejím jednotlivým kategoriím, či událostem. Začněme samotnou akcí Body Power 2015. Původně jsem si myslel, asi jako mnoho z nás, že jde o soutěž. Ale to není pravda. Ta soutěž je v podstatě součástí programu obrovského Expa s názvem Body Power, které si nijak nezadá s legendárním FIBO. Možná se vám to bude zdát přehnané, ale z pohledu kulturistiky a fitness je tomu skutečně tak, neboť tato výstava je zaměřena výlučně na tyto sporty a hala tomu určená je kapacitně stejná, jak ty dvě haly pro kulturistiku na Fibu. Takže i zde jste měli možnost spatřit úřadujícího Mr. Olympia Phila Heatha, jeho stín Kai Greena, třetího do party Shawna Rhodena a spoustu jiných hvězd kulturistiky ať už současných, nebo minulých. Novým trendem těchto výstav je obrovské množství mládenců kategorie physique (abych to nějak zaškatulkoval), které ke své prezentaci využívá mnoho firem. Faktem ovšem zůstává, že doslova gigantické několikahodinové fronty se však pořád ještě tvoří na podpisy Greena, Heatha, ale taky na excentrického Rich Pianu, který je vším možným, jen ne estetickým typem fitness nebo kulturisty. Je to typická ukázka toho, že výkonnost a sportovní výsledky nemusí jít vždy ruku v ruce s popularitou.

Pojďme ale nyní k soutěži. Pokud jsem zmínil, že byla součástí programu, měl bych to uvést na pravou míru. Není to tak, že by si tam jakoby někdo závodil a lidi by na ně občas mrkli mezi zkoušením triček. Velmi pěkné pódium stálo bokem haly a celý tento prostor měl hlediště o kapacitě 2000 míst, které bylo na finále zaplněno. Toto finále pak proběhlo večer po uzavření celého výstaviště s vlastní samostatnou show. Jako první šly na řadu děvčata z kategorie Bodyfitness.
O vítězství Adély Ondrejovičové už toho bylo napsáno o víkendu dost. Každopádně Adéla svým vítězstvím způsobila senzaci a přivodila evidentní šok svým soupeřkám. Vždyť zúčastnit se první profesionální soutěže a hned ji vyhrát a tím si vysloužit právo startu na Olympia weekendu, to je sen mnohých profesionálů, který se třeba ani nikdy nesplní. Navíc Adéla přinesla do této kategorie proporce, které se budou porážet jen velmi, velmi těžko. Dlouhé, pěkně tvarované nohy, úzký pas s nádherně klenutým V-tvarem trupu, vynikající kvalitu svalstva a hloubku břicha a do toho všeho ženský půvab, který se v těchto kategoriích cení. Zkrátka se ani moc nedivím, že pár holek mělo zkažené odpoledne.  

1. Adela Ondrejovičová
2. Vivien Olah
3. Louise Rogers
4. Maria Garcia
5. Agnese Russo
6. Leah Dolan
7. Maria Scotland
8. Tamen Stuve
9. Kizzy Vaines
10. Giada Simari

O špatné náladě ale nelze mluvit u třech chlápků v kategorii Vozíčkářů, ze kterých entuziasmus doslova crčel. Co ty předváděli, to panečku kloubouk dolů. Nechci být nijak patetický, ale je fakt, že si asi málokdo z nás umí představit, jak probíhá takový trénink a jaké komplikace a oběti přináší takové osvalení u člověka upoutaného na vozík. Přesto všechno se bylo na co koukat. Nick Scott poutal objemem, bohužel ne zcela zpracovaným. Gabriele Andriulli byl zase vyřezaný a tvrdý tak, jak to známe z normálních kulturistických kategorií a Harold Kelley měl regulární objemy profesionálního kulturisty. Na závěr nám tihle chlapíci předvedli při freepozingu show, která zvedla lidi ze židle.  

1. Harold Kelley
2. Gabriele Andriulli
3. Nick Scott

No a pak už jsme jen čekali na vystoupení Vojty Koritenského v kategorii Pro do 212 lbs. Soupeře měl těžké a konkurence byla těžší než na Mozolani Classic. Patrik Ostolani je koncepčně úplně mimo hru, nicméně dokáže nabídnout pár pěkných uzavřených póz. Manuel Manchado hodně zahrozil v nedělním finále, když přišel v o 100% lepší formě než v pátek. K jeho smůle se však už na sobotní formu nebral takový zřetel a tak skončil sedmý. Nejvíce zhrzeným závodníkem byl jistě Thomas Benagli, který se naopak v sobotu o 100% zhoršil, ale i tak jeho slabší nohy a rozházené symetrie zapříčinila to, že na vyšší příčky pomýšlet nemohl. A to i přesto, že v některých svalových partiích je vyloženě brutální. O skvělém pátém místě Vojty jsme vás informovali už v sobotu, zrovna tak jako o jeho přednostech a nedostatcích. Každopádně mohlo to být i lepší, protože sváděl dost těsný souboj s Dobromirem Delevem. Ten byl oproti Vojtovi horší v zadních postojích, kdy byl v podstatě bez separace a kvality svalů, ale zase o dost lepší v oblasti paží, prsou a ramenou, kde působil velmi mohutně. Třetí místo obsadil Khalid Almohsinawi arabský světoběžník, proslulý svou mohutností a dobrou kvalitou svalstva, ovšem s hendikepem v oblasti pasu a celkového dojmu. Na Mozolani klassic byl o něco lepší. Domácí závodník Shaun-Joseph Tavernie na druhém místě je doslova chodící koule. Tolik svalů na 155 cm měřící postavě hned tak neuvidíte. Místy to působí až trochu komicky. Pokud by trochu lépe zpracoval tu hromadu svalů, vítězství by mu nemohlo uniknout. Takto ho musel přenechat naopak nejlehčímu závodníkovi Kim Jun Hoovi. A nejenom s 80-ti kily nejlehčímu, ale také ve věku 46 let nejstaršímu. Přiznám se, že když byl na pódiu sám, nikterak se mi nelíbil. Přišlo však kouzlo porovnávaček a vše bylo rázem jinak. Jeho hluboké, kvalitní a prostě „jiné“ svaly rozehrály svoji vlastní partii a o vítězi nebylo pochyb. Kim pak k tomu všemu přidal orientální vystupování, slušnost a pokoru a rázem dobyl srdce všech přítomných fandů.  

1. Kim Jun Ho
2. Shaun-Joseph Tavernier
3. Khalid Almohsinawi
4. Dobromir Delev
5. Vojtěch Koritenský
6. Thomas Benagli
7. Manuel Manchado
8. Patrick Ostolani