Blahobyt vás brzdí v progresu. A my, pisálci, taky.

Blahobyt vás brzdí v progresu. A my, pisálci, taky.

Pavel Vacek | 20. 09. 2021

Byl jsem tuhlenc v pěkným fitku, fakt že jo. Obrovský prostory, řady strojů s koncem v nedohlednu, kardio zóna připomínající peloton Tour de France. Všechno v lesku a voňavý. Akorát se tam cvičilo jak v pavilónu opic. Kluci se věšeli na šňůry, hejbali s různě naloženými hejblátky, pokoušeli se něco zvedat a pak to zase pouštět k zemi, pojízdné díly strojů kmitaly sem a tam v různě zběsilém tempu. Hrstka dívek, která se neúčastnila obklíčení a následného obsazení všech aerobních vynálezů v dosahu, se pohybovala po ploše omotána odporovými gumami jako krab, zdatnější slečny si k tomu do ruček přibalily ještě činečky v zářivě neónových barvách…

A já se tomu absolutně nedivím! Pokaždé, když přijedu do podobného fitka, připadám si jak děcko v hračkářství. Chci si vyzkoušet každou hračku v dosahu. Kdo by se tahal s kotouči, když může jednoduše překolíkovat váhu? Kdo by zápasil s činkami, když dojde ke svalové bolesti jednodušeji, pohodlněji a s měkkou polstrovanou oporou zadnice? Nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku. Jenže ten, kdo chce mít pořádný svaly to v pořádku moc mít nemůže…

Nechápejte mě špatně, nejsem žádným dogmatickým zastánce dřepobenčetahů, stejně tak jako nejsem žádným odpůrcem strojů. Ba naopak. Chápu, že ne každý jde do fitka s cílem vybudovat obrovské bicáky, stejně tak jako existuje obrovské množství lidí, kteří už se natahali, nadřepovali a nabenčovali dost a dostali se do věku, kdy jim tyhle cviky přinášejí více škody než užitku. Jenže fakt je ten, že to jsou právě cviky z dob, kdy podobně vybavená fitka byla z říše vlhkých snů nadšenců do cvičení, které jsou mnohem efektivnější než nejnovější výkřiky fitness techniky. Z dob, kdy jste mohli krásné naleštěné stroje vidět leda v časopisech, protože vy jste měli k dispozici jenom velkou činku, stojany, pár jednoduchých kladek a posvařovaných jednoruček. A víte co? Pokud začínáte, je právě tohle vybavení to jediné, co potřebujete.

Jde totiž o to, že když začínáte a máte v plánu nabrat nějaké to svalstvo, musíte mít na své straně hormonální odezvu. A tu na peckdecku, či protisměrných kladkách získáte jen těžko. Nejrychlejší cesta k vaší nadprodukci testosteronu, růstového hormonu a dalších parťáků, co vám pomohou vypadat jak Hulk, vede přes těžké vícekloubové cviky, které zatíží celý váš organismus, nejenom jednotlivé svaly. A to si piště, že takové těžké dřepy váš organismus zatíží mnohem víc než předkopávání bez ohledu na to, kolik cihliček jste si tam nakolíkovali. Jsou to právě nuzné podmínky, které nutí začátečníka provádět základní cviky s velkou činkou, co dopomohou k lepšímu progresu v pubertálním věku, nebo zkrátka v době, kdy se seriózním tréninkem teprve začínáte. Naopak, příliš mnoho lákavých možností vás o váš progress spíš ochuzuje…

A stejně taky my, internetoví pisálci a plniči sociálních sítí a webových stránek o cvičení. My jsme ti, co vám míchají poctivý guláš z nejnovějších informací a nejrůznějších fíglů a servírují vám ho do mozkových závitů. A to proto, abyste k nám chodili, abyste nás sledovali, a hlavně abyste u nás nakupovali. Vymýšlíme nejnovější supráckej trénink na bicáky, nejnovější tréninkový schéma na břišáky, polemizujeme, jestli je nejlepší šest sérií, nebo sedm. V pondělí vám přineseme informaci, že nejlépe roste hrudník, když si dáte u pecdecku nohy křížem, abychom ve středu našli nejnovější studii o tom, že líp to přeci jenom roste, když je dáte od sebe. A úplně nejlíp to poroste, když si u toho namícháte koktejl z kosmu. Ale to se dozvíte až v pátek. Zní to jako nějakej coming out, jak se v týhle pošahaný době říká tomu, když jdete s pravdou ven? Možná, ale fakt je ten, že vy to vyžadujete. Málokdo chce slyšet, že to, co fungovalo před 50 lety, bude fungovat i dnes. Člověk se za tu dobu zase tak moc evolučně nezměnil. Málokdo chce koupit dietní jednoduchý dietní plán. Protože když se řekne, že má cvičit s činkama, nejíst sračky, dělat to několik let, aby měl formu, protáhne jen smutně obličej s výrazem „a to je všechno?“ Proto servírujeme odhalená tajemství, výzkumy a studie.  Není pak divu, že v tom máte maglajz. Pravdou je, že kdybych měl napsat, co si myslím, že zabírá a po čem vyrostete, vystačím si s 5 články. A to by byl vcelku stručný obsah za těch 10 let trvání webu, co říkáte?

Přesto to tak je. Přes všechno to, co jsem už napsal, si pořád myslím, že začínající náctiletý borec si vystačí s tréninkem 4x týdně, kdy je tělo rozdělené na dvě půlky, takže každou partii procvičuje 2x týdně. Pořád si myslím, že když bude v pondělí a čtvrtek cvičit nohy a prsa pomocí dřepů, dřepů a dřepů, pak trochu legpressu, společně s benčem hlavou nahoru a vodorovně, že tyhle 2-3 cviky prováděné v 8 opakováních nadoraz bohatě stačí. Že nahradí všechny ty předkopy a výpady a hackeny a vodorovné legpressy, a že ty benče přebijou miliony sérií peckdecků, protisměrných kladek zezdola, ze shora, jednoruč a dalších milionů kokotskejch variant, který dennodenně vídám u kluků s průsvitným hrudním košem. Že ten zbytek prováděný v úterý a pátek si vystačí s tlaky na ramena, upažováním, bicepsovým zdvihem, francouzským tlakem a nějakou tou kladkou. A že když si správně naložíte, nebudete čumět v každé přestávce pět minut do mobilu, abyste našli ten správnej motivační song pro následující sérii, bude vám bohatě stačit 10 sérií na sval a ne 264 sérií o hovně…  

Taky bych jednou pro vždy napsal, že to je o práci, o dřině v posilovně, kterou nenahradí žádný suplementy, ani žádná chemie. Že když prostě nebudete makat, že to žádný mix chemické šmakulády nezachrání. Že když si v tom tréninku nehrábnete do svého rezervoáru sil, když ten trénink pojmete jen jako prima zábavu s kámošema, u který se zas tak moc nezpotíte, můžete pít na baru sebehydrolyzovanější protein a bude vám to k prdu. Tělo totiž potřebuje impuls k tomu, aby všechny ty dobroty, co si tak draho nakoupíte, mělo potřebu zabudovat. A to je to, o čem jsem psal před chvílí. Po těžké dřině, po stresu, kterému bylo vystaveno, bude mít potřebu obrnit se tím, že se vystaví mohutnějším a silnějším. A k tomu potřebuje živiny. Ale do stresu ho těžko přivedete tím, že pojedete kladku na záda. Ale přítahy v předklonu, nebo mrtvý tah, kde tělo zatížíte násobně větší vahou, než je pár cihliček u kladky, by ten nervový systém už trochu stresovat mohlo… O tom, jestli je na dobře tvarovanou řiťku u holek účinnější mnoho sérií dřepů, nebo mnoho sérií epileptických pěticentimetrových záškubů odporové gumy, se snad ani nemusíme bavit.

Zkrátka a dobře, já vím, že rádi koukáte na Instagramu na svoje oblíbence, kterak cvičí na strojích, co zrovna sjely z výrobní linky NASA. Já taky. A taky vím, že chcete vypadat jako oni. Já taky. Jenže nemůžete přeskočit období, kdy dělali přesně to, co píšu. Základní cviky a jednoduché, ale funkční tréninky.

Komentáře: