BFC CUP 2016

Dřív jsem psal reportáže za soutěží rád. A vítězové kategorií je rádi četli, protože jsem se držel zásady, že vítěz se nekritizuje, i kdyby měl slintavku a hrb. Trochu srandy jsem si tak nechal pro pole poražených, kteří tak mé reportáže četli o poznání méně rádi.

Teď už se reportáže psát nedají. Mimo obvyklých 6-8 kategorií jich najednou máme 15-25 a u některých se mi kroutí prsty nad klávesnicí. Takže je tu trochu morální dilema okořeněné obavou z artritidy prstů způsobené psaním o ničem, jestli vyhovět všem, nebo preferovat jen někoho. A tak jsem to vyřešil šalamounsky. Vzhledem k tomu, že Extrifit Club měl na BFC Extrifit Cup zastoupení deseti lidí, budu psát jen o kategoriích, kde účinkovali naši lidi. Plus přidám pár postřehů z ostatního dění na pódiu.

Takže hned zkraje začněme samotným pódiem. Petr Března se s tím opravdu vyblbne. Každý ročník má nové pozadí a toto aktuální industriální se mi zatím líbilo nejvíce. Zároveň poladil i světla, takže závodníci již nehráli všemi barvami, jako tomu bývalo v minulosti. Všeobecně se dá říct, že v tom je cítit Petrovo srdce a nadšení pro tento sport, se kterým pořádá soutěže, a dovolím si tvrdit, že je se svým nejbližším týmem pořádá skvěle. Slušné ceny, exhibice mastodontního profesionála a v rámci možností odsýpající program, co víc si přát?

No a teď se pojďme podívat na pár těch kategorií, kde účinkovali naši kluci (a holky). Pokud se vám bude zdát, že z těch 15 kategorií, které se představily na pódiu BFC Cupu v České Lípě jsem vybral naprosté minimum, buďte v klidu. Vybral jsem beztak to nejlepší a hned vám povím proč. Tou první nejlepší kategorií byli Junioři do 77 kg.

Ano, slyšíte správně, junioři, nikoliv chlapi. V kategorii soutěžilo 9 borců a do finále, které na šestém místě uzavíral, se dostal s číslem 120 Tomáš Skřivánek, jenž mohl soupeřům před ním konkurovat a některé i převyšovat pěkným vrškem těla s dominantním V-tvarem trupu, ale nikoliv stehny, která zaostávala a nebyla patřičně separovaná. V podstatě totéž se dá říct i o pátém v pořadí Michalu Judasovi s st. č. 71. Kdyby si tihle dva prohodili umístění, nestalo by se vůbec nic. Přesto Michal díky svému menšímu růstu působil přeci jen mohutněji a tenhle minisouboj tím strhl na svou stranu. Naopak velký boj se strhl o první stupínek vítězů a to o třetí flek. Ten mezi sebou svedli člen Extrifit Clubu Jakub Klučil s č. 112 a rakouský závodník Denis Petrovic s č. 88. Oba dva velmi dobře připravení, oba s menším, avšak tvrdým svalstvem a oběma by také prospělo pár kilo svalové hmoty navíc. Po prvních dvou kolech dělil závodníky 1 bod. Ve třetím kole, čili ve finále, to však Denis Petrovic urval pro sebe, když došel do finále ještě trochu ostřejší a to především v oblasti stehen. Denis tedy bral bronz, na Jakuba zbyla brambora.  Stříbro pro sebe vybojoval Jiří Judas st. č. 99. Trochu méně svalnatější verze úřadujícího juniorského ME Davida Příkopa. Oku lahodící tvary svalů, velice dobře stavěné nohy, v zadních pózách od pasu dolů nejlepší v kategorii. Chybělo mu vyrýsování, kterým by přesvědčil o svých kvalitách rozhodčí. Vítězství tak vcelku přesvědčivě vybojoval další člen Extrifit Clubu Jiří Kočvara. Vynikající, tvrdý vršek těla s přiměřenými objemy, doplněný o vhodně zvolené agresivní pózování nikoho nenechal na pochybách, kdo tady bere zlato. Negativem byly relativně zalité nohy. Jirka, jako mnoho jiných závodníků v kat. juniorů, pojal BFC CUP jako test v přípravě na svůj vrchol sezony, kterým bude účast na M Republiky, kde tento nedostatek jistě odstraní a bude jedním z taháků soutěže. Zároveň také na BFC Cup zvítězil i v kategorii mužů do 80 kg.

Kat. junioři nad 77 kg

Tato kategorie juniorů byla předčasný kulturistický hřeb večera. Což je pro budoucnost kulturistiky bezesporu skvělá zpráva. Mnohem horší informace je to pro na BFC soutěžící muže. Ale pojďme na ty mlaďáky. I zde se prezentovalo 9 účastníků a želbohu, Lukáš Voženílek a Radek Kyzivát z Extrifit Clubuse nám nevešli do finále. Zaslouženě, abych dal objektivnosti zadost. Do finále se ale prodral další zástupce našeho oddílu Ondřej Pešek, leč tím ho také na šestém místě uzavřel. Je to škoda, protože při lepší úpravě pokožky, živější a důraznější pódiové prezentaci by mohl být ještě o chlup výš. Každopádně tam bylo ještě spousty nedostatků jak v tvrdosti svalů, tak ve vyrýsování. Přesto tvrdím, že to byl kosterně nejobdařenější závodník na pódiu. Jen to chce čas na přibrání dalšího masa. To s kostrou je trochu na štíru Petr Vogel se s. č. 108 na pátém místě. Dlouhý trup, krátké nohy a užší ramena ho budou limitovat vždy. Na druhou stranu bude vždy ohromovat růstem končetin a ramen, ke kterému je zjevně předurčen talentem. Petr si páté místo mezi juniory vynahradil o něco později, když mezi muži do 90 kg skončil třetí. Čtvrtý skončil v této kategorii další člen Extrifit Clubu Tomáš Mikula s č. 52. Tomáš byl nejlépe připraveným závodníkem kategorie s nejlepšími pažemi, co se týká kombinace vyrýsování, kvality a objemů. Doplatil ale na slabší rozvoj dolních končetin, nevýrazné zadní postoje. A zase… I když tady byl „až“ čtvrtý, mezi muži v kategorii klasická kulturistika jednoznačně zvítězil. Na třetím místě se umístil velmi dobře vyrýsovaný a symetrický borec Dominik Trkan s číslem 25. Vlastně k tomu, aby byl nejlepší, mu nechybělo nic. Jenom víc svalů. A na ty se v kulturistice hraje. Když nastoupila celá kategorie, považoval jsem Tomasze Puzia z Rakouska (107) za jasného vítěze kategorie. Tak dominantní v základním postoji byl. Jakmile však došlo na pózování, Tomasz jakoby zmizel. Dominance v základu byla tatam a pózování nemilosrdně odhalilo i pár slabin. Vlastně jsem si myslel, že nakonec bude cca čtvrtý, leč ten skvělý dojem, který udělal v základním postoji, ho vytáhl mnohem výš. Na druhé místo. Vítěz kategorie Roman Širlo (91) je mistrem kompromisu. Roman nevynikal v podstatě v ničem. Ale v žádném z myslitelných parametrů hodnocení soutěžní kulturistiky taky nebyl horší jak třetí. A tahle kombinace symetrie, přiměřených a slušně vyrýsovaných objemů nakonec po právu zvítězila nejenom mezi juniory, ale také mezi muži v kat. do 90 kg.

Bikiny do 164 cm.

I v téhle početně narvané kategorii jsme měli své zástupce. Lépe řečeno zástupkyně. Jmenovitě Štěpánku Weissovou (56) a Anželiku Kiričenkovou (110). Štěpánka dle mého názoru předvedla přesně to, co se od moderního pojetí bikiny fitness čeká. Pevnou, lehce svalnatou postavu s přiměřeným vyrýsováním a jasnou konturou svaloviny. Žádný tvrdý a vysušený vzhled. Zapracovat by ještě mohla na pódiové prezentaci, neboť místy působí trochu toporně, což by se jí v mnohem silnější konkurenci, očekávané na Diamond Cupu, kam Štěpánka směřuje své úsilí, mohlo vymstít. V kontextu toho pak příliš nerozumím výsledku Anželiky Kiričenkové, kterou jsem jasně viděl na stupni vítězů. Nejhůře na třetím místě. Místo ní rozhodčí upřednostnili slovenskou závodnici Nikolu Pavelkovou (2), která byla všechno, jen ne znatelně pevná. Každopádně nic to nemění na tom, že Anží potřebuje nabrat 2-3 kg svalové hmoty. S její perfektní prezentací pak bude sbírat mnohem cennější umístění než 4. místa.

Bikiny nad 168 cm.

O vítězství se zde strhla opravdová rvačka. Vždyť Moniku Mlejnkovou (28) z Extrifit Clubu a Markétu Tůmovou (116) dělil v konečném součtu pouhopouhý jeden bod. To je v našem sportu nic. Něco jako když v tréninku Formule 1 dojede ten druhý o 0,002 sekundy pomaleji. Přesto, že se vám jistě zdá, že straním v textu členům našeho oddílu, jsem Markétu Tůmovou viděl jako mnohem jednoznačnější vítězku. Markéta je již dlouholetá a zkušená závodnice, oproti minulosti dala pryč nadměrnésvalstvo, které ji dělalo v této kategorii příliš svalnatou a jedině jí to prospělo. Její postava byla vyváženější a projev vyzrálejší. Zapsala si tak další výhru na futra, tentokrát z BFC Cupu. Ovšem i Monika předvedla skvělý výkon, od MČR zlepšila formu, její postava zpevnila a její pódiová prezentace byla mnohem příjemnější a sympatičtější než v minulých závodech. A druhé místo z 12 děvčat se rozhodně počítá.

Co tam bylo dál?

Z celého dalšího soutěžního pole už mě skutečně zaujali jen dvě osoby. Tím prvním byl absolutní vítěz soutěže, slovenský závodník Boris Pavlovič (č.26). Nedá se zrovna říct, že koncepce jeho postavy byla tím, co mě zvedalo ze židle, ale rozhodně mě přivádělo v úžas jeho vyrýsování, napruhovaný gluteus, tvrdost svalů a skutečně na minuty načasovaná forma. V oblasti připravenosti na soutěž se mu nedalo vytknout ani Ň.

Tím druhým byl pro změnu Rakušák Wolfgang Schober s věkem narození 1959 a se zisky titulů vítěze Arnold Classic a Mistra Světa Masters největší hvězda BFC Cupu. A ten mě ze židle zvedl. Byl prostě parádní. Na tohodle chlapíka byla radost pohledět. Zaslechl jsem z publika řeči typu „Na svůj věk je dobrej“ apod… Ne na svůj věk, přátelé. On byl dobrý bez ohledu na věk. Krásné véčko, klenutý hrudník s masivním prsním svalstvem a štíhlý pas jako…. Jo, jasně jako třicátník, takže se nám tam ten věk pořád motá. Nicméně sledovat tohodle pána, jak si skutečně užívá závodění a přitom to dělá se nefalšovanou noblesou prvorepublikového gentlemana, bylo alespoň pro mě hodně inspirující. Wolfgang Schoder byl pro mě největším zážitkem kulturistické soutěže a to se mi u Masters ještě nestalo. Vlastně se mi to nestalo nikdy…