Beru doplňky, aby mi usnadnily život. Ne, aby mě obtěžoval zdravý životní styl.

Beru doplňky, aby mi usnadnily život. Ne, aby mě obtěžoval zdravý životní styl.

Pavel Vacek | 18. 12. 2017

Musím se pochlubit. Koupil jsem si nový vůz. A od té doby v něm trávím mnoho hodin volného času. Především hledáním místa k zaparkování a  s tím spojené vynalézání nových vulgarit. Fitko, kde cvičím, je totiž v těsné blízkosti nákupního centra. Zaparkovat? Mise imposibilní. Ale nákupní šílenství nemá jen stinné stránky. Marketingové týmy jsou v pohotovosti a vymýšlejí jeden tahák za druhým, abyste ve jménu Ježíška Krista vyklopili obsah své peněženky právě u nich. A tak jsem nedávno vyplňoval dotazník, na jehož základě jsem se stal účastníkem hry o Lamborghini, cestu kolem světa, nebo ročního pobytu v tropickém ráji se spoře oděnou průvodkyní po boku. A to proto, abych si koupil balíček žvýkaček. Bohužel, při vyplňování formuláře  vedoucí k jisté výhře, jsem zjistil, že na výlet pojedu coby polonegramot. Má schopnost psát rukopisem dostala povážlivé trhliny. Po těch letech ťukání do plastových čtverečků kouzly a čáry propojených s obrazovkou notebooku, jsem měl s určitými písmenky vážné potíže. A co hůř, v následujícím roce ztratím schopnost psát ručně zcela.

Jde totiž o to, že můj rukopis by nazval krasopisem pouze fanatický vyznavač politické korektnosti, jehož životním posláním je, hlavně nikoho neurazit. Takže pokud by mě někdo nařkl z toho, že píšu jak dobytek, byla by tu jistá možnost, že bych se urazit mohl. Přestože by to byla ta největší pravda od doby, kdy Albert Einstein prohlásil, že hlavní příčinou rozvodů je manželství. Pokud bych tedy svým ledabylým rukopisem někde veřejně napsal, že mi je 44 let, rázem bych mohl čelit podezření z obdivu k nacismu a především jeho SS jednotek. Zároveň by mě tenhle esesmanský věk už natvrdo katapultoval do skupiny cvičenců, které bych nazval „dřívedoplňkynebylyatakytošlo“.

Ne, že by se mi to nestávalo už teď. Kdykoliv je nějaký spor o to, zda užívat více, či méně doplňků výživy, nějaký dobrák mě vždy označí, abych mu odkýval, že jasně, dříve se žral jen Pangamin a svaly jsme měly taky. A já, chtě nechtě, to odkývat musím. A pak už jen sleduju festival plácání po ramenou, jaký byly dřívější borci kabrňáci a ti dnešní nestojí za nic. Což je samozřejmě nesmysl. Stejný nesmysl, jako dělat z neužívání doplňků výživy nějaký záměr. Udělejme si kraťoučký výlet do historie. Před rokem 89 jsme doplňky stravy viděli jen v lesklých obrázkových časopisech, který někdo někomu dokázal přivézt ze západního Německa. A touhle nucenou emigrací se ta tiskovina rázem stala opečovávanější než první vydání Bible ve Vatikánu. Pár let po revoluci tu byly první dovozy a první výrobci. Leč, ať jste s proteinem kvrdlali jak jste chtěli, výsledný lektvar svou konzistencí a chutí připomínal spíš nudli z mrtvoly než cokoliv z dnešní produkce. A to jste si mile rádi odpustili. Tablety aminokyselin byly plně recyklovatelné, neboť pro použití nadměrného množství pojiv jste si mohli být jistí, že v jakém stavu jste je pozřeli, v takovém jste mohli ostřelovat porcelán ve vaší míse. Byly tu i různé stimulanty. Pamatuju, že jsem za nehorázné prachy nakoupil Smilax, což byl jakýsi testosteron booster, měl bílý obal, na něm byla hlava orla, takže je jasné, že to byl jůesej výrobek. O původu přesto můžeme uspěšně spekulovat. Co je však jisté, že s mým šourkem neudělal vůbec nic. Na rozdíl od odéru mého dechu, neboť aplikace tekutiny chutnající po zaníceném palci u nohy, probíhala pomocí jakési pipety pod jazyk. To bylo v 90-tých letech moderní, strkat si kde co pod jazyk. Tenhle proces tedy částečně vysvětluje můj neúspěch u opačného pohlaví. Jediné, co vážně fungovalo, byl Creatin, na který jsem ovšem neměl. To, co dnes stojí 2 stovky, dřív stálo o tisícovku víc. Že jsme měli v kapsách o pár tisícovek míň, netřeba dodávat. Suma sumárum, než baštit tyhle dobroty, to jste se radši přidusili tvarohem.

Dnes je situace radikálně jiná. Odvolávat se tedy na to, že jsme doplňky neužívali, je stejné, jako říkat, že nemusíte mít mobil, protože ti starší se taky z budky na rohu dovolali. Přesto nebudu lhát. Ta tradiční škola ve mně zanechala následky. Klasických doplňků užívám skutečně minimum. O to víc si užívám produktů, které nejsou tak úplně ve středu pozornosti, zato nám, čtyřicátníkům se hodí víc než jiné. Dám tu tedy pár tipů na doplňky, které mám v náramné oblibě. Věřím, že se možná hodí i vám.

Ráno začínám s vejci. Tím nemyslím, že bych si každodenně dělal preventivní prohlídku rakoviny varlat. Mluvím o těch od slepic. A ještě vyselektovanými v poměru 3:1 ve prospěch bílků. Ale poměrně často si připravím i 50% Extrifit palačinku. A do té palačinkové směsi přihodím 2 bílky na jeden sáček. Dávám to do šejkru a třepu s tím tak, jak jsem se to po večerech naučil u morálně závadných webových stránek. Společně s doporučeným podílem vody to vytvoří fantasticky nadýchanou směs, navíc doplněnou o další bílkoviny z bílků. Dostanete tím nějakých 35 gramů úžasně chutných bílkovin v porci. Ty palačinkové směsi si dělám dvě a 70 gramů bílkovin mám v sobě, ani o tom nevím. A víte, co je skvělé? Dá se to udělat večer a připravit si to na ráno. Jasně, není to už tak dobré, ale zase to můžete jíst v autě, když vystřelíte z baráku do práce, nebo taxikaříte rozvozem dětí do vzdělávacích ústavů.

Svačina. Jsem línej. No a co? Ve svým věku už na to mám nárok. Takže si ke svačině dám Break. Žádný vaření, žádná příprava, žádná ztráta času při kuchtění. Přesto tu máme dalších 25 gramů bílkovin. K tomu 45 gramů sacharidů a krapítek tuků, ze kterých vám cejcha určitě nevykyne. Když chci zhubnout, dělám to s vodou. Když držím slušnou formu a chci si pošmáknout, dělám to s mlékem. Rázem tu máme ještě chutnější a o bílkoviny bohatší variantu.

Oběd - Buď máte nějakou slušnou kantýnu, nebo restauraci, kde umějí připravit jídlo i jinak, než že bude plavat kraula v oleji, nebo se krabičkám z domova nevyhnete. Jíst kaši od rána do večera není přeci jen úplně nejlepší.

Po obědě si dám kafíčko, jak jinak. Jenže si dám to naše. Proteinový. A ať mě teď odpojí od sítě, jestli lžu, když prohlásím, že to je ten nejchutnější protein, jaký jsem kdy pil. No vidíte.. čtete to dál. Což znamená, že buď nelžu, nebo včas platím účty za net. Nebudu se dál rozplývat nad chutí Protein caffe, to si vyzkoušejte někde sami. Pouze řeknu, že vyloženě s radostí do sebe dostanu dalších 20-25 gramů proteinu.

Svačina- Jsem zvyklý na monotónnost, takže k svačině je totéž, co k obědu. Což je většinou kuře s rýží. Nicméně pokud cestuji, přijde ke slovu opět Break, nebo naše Protein Tyčky. V dietě EXXE, mimo dietu Hydro tyčky.

Před tréninkem. Zhruba hodinu před tréninkem si dám opět naše kafíčko. Místo Latte to je Isolate. Co je skutečně s podivem a co vážně nechápu, je to, že bych si ho mohl dát klidně i 20 minut před tréninkem. Ten protein mě vůbec netíží, v žaludku ho neregistruji a nedělá mi takhle brzká konzumace před tréninkem nejmenší potíže. To je u jiných proteinových produktů nemožná věc. U mě. Mám rozcapenej žaludek. Nicméně těsně před tréninkem si dávám Agrezz. Pořád mi funguje a pořád mi funguje skvěle. Trénink mě pak víc baví, cítím se a taky jsem nakrvenější a soustředěnější. Po Agrezzu mám skvělý pocit z dobře stráveného času, a to je možná to nejdůležitější v tomhle věku. Ale je fakt, že ho taky dost často střídám s Hellgelem.

Při tréninku piju BCAA Instant, nebo Aminofree, protože mi chutnají. Asi tak milionkrát víc, než voda. Vážně, to je ten hlavní důvod. Chutnají mi a přispívají k růstu svalové hmoty. Na rozdíl od šťávy, která přispívá k růstu sádla. Nebo v posilovnách rozšířených Carnidrinků, kde je nulanulaprd carnitinu z Číny a stojí to jak Champagne Cristal Brut 1990.

Po tréninku. BCAA GT+ a Aminogel. Nehodlám riskovat vysypání prášku do tašky, nechci si hrát na alchymistu v šatně, nechci se zdržovat mícháním kdečeho. Hodím do tašky vždycky několik gelů a jdu. Po tréninku vycucám, vyhodím. Nic nemyju. Když zapomenu, dám si na baru nebo doma HERO, kde je už namícháno vše, co máš mít po tréninku.

Následuje večeře, což je zase nějaký flák masa s rýží. A po večeři následuje noční protein. Jenže ve formě pudingu. Můj močový měchýř je jeden z těch orgánů, se kterým v úterý uleháte v bezvadném stavu a ve středu se probudíte s několika odumřelými buňkami tohodle zadržovacího zařízení. Takže už zdaleka nevyniká stejnou elasticitou jako před pár lety. Nehodlám tedy na noc lemtat decilitry vody, aby mě pak prostata co chvíli startovala jednotlivé noční etapy Tour de WC.

Takže asi jsem ta stará škola, co nepije 4x denně protein a nepolyká hrsti aminokyselin. Ale že bych se vyhýbal doplňkům, no to asi ne, jak je vidno. Patřím ke cvičencům, kteří už netrénují pro nějakou slibnou kariéru, medaile a sportovní úspěchy. Já se chci tréninkem bavit, mít z něj dobrý pocit a dbát při tom o svou postavu, abych se za ni v létě nemusel stydět. Chci užívat doplňky výživy tak, aby mi usnadnily život, ne aby mě obtěžoval zdravý životní styl. Pokud to  tedy máte stejně, možná jsem vám dal pár dobrých tipů.

 

P.S. Je 22 hod. a já piju protein caffe latte. Ne proto, že bych musel, protože jsem měl dnes málo bílkovin. Ale proto, že mi prostě chutná. Jen tak. A to, věřte nebo ne, se mi stalo snad poprvé v životě.

P.P.S. Pokud si dáte předsevzetí, že v roce 2018 chcete shodit, stačí, když si za oběd, 2. svačinu a večeři dosadíte 150 g grilovaných kuřecích prsou + 100 g rýže a pojedete podle toho, co jsem právě popsal. Garantuju vám, že zhubnete a vyrostou vám svaly v případě kvalitního tréninku. 

 

Komentáře: