Baví vás cvičit blbou technikou? Nenechte se odradit!

Nedávno jsem viděl na facebooku videoposelství jednoho mladého muže, který zcela evidentně tráví příliš mnoho času četbou knih o osobním rozvoji. Tyhle lidi poznáte snadno, neboť se tváří happy a šíří pozitivismus i na vlastním pohřbu. A právě proto to video bylo o tom, kterak se ho snažila vytočit paní za pokladnou, ale on se nedal, protože si to přečetl v knížce o vyrovnané duši. V rychlosti šlo o to, že za něco platil a pokladní na něj byla hrubá, páč si nevšimla položených 30 ti korun, a tak na něj řvala až ji přeskakoval hlas, že kde je jako těch třicet korun a tak. A pozitivní mladý muž tam stál a s chápajícím úsměvem jí ukazoval, že jsou tady a snažil se jí v praxi předvést, že má mír v duši a nenechá si ho sebrat i když je nerudná a chce ho nakazit blbou náladou. Dál už si to nepamatuju, protože z blyštivého úsměvu aktéra mě rozboleli oči a začal jsem vibrovat z těch všech pozitivních vln. Potíž je v tom, že už jsem dost starý na to, abych věděl, že každý příběh má dvě verze. A tak si umím představit, že paní pokladní večer přišla domů a říká manželovi: „ Tak si představ Pepo, že mě dneska chtěli zase okrást. Přijde tam takovej mladej cápek k pokladně, koulí na mě voči a dává mi o třicet korun míň. Tak ho hezky přívětivě upozorním na to, že chybí třicet korun. A von ti se na mě culí jak mílius. Tak mu říkám znova, ho skoro prosím, že jo, že tam je jako málo. A von ti tam furt stojí jak Jehovista, směje se jak měsíček na hnoji a zkouší mě nějak oblbnout. Tak mu říkám, že na mě sladký řečičky neplatěj, mám přece tebe, Pepane, a že na něj zavolám tady Tondu z ostrahy. No a nakonec to z něj vypadlo, viď. Ne, že by teda šel z Tondy strach, ale to jsou lidi, viď? Dáš si buřta?“ Zkrátka, každý má tu svou pravdu a každý to vidí jinak. A tak je to i s kulturistickým tréninkem…

Krása a zároveň potíž kulturistiky je v tom, že trénink nemá žádná pevná pravidla. V hokeji vidíte, jak si trenér nosí ty malý tabulky, kde kreslí, kde, kdo bude a kam pojede a kdo dá góla. V kulturistice může trenér nakreslit klidně abstraktní obraz a někomu to vyjde a na výsledky druhého bude smutnější pohled, než má Nicolas Cage. Zkrátka každý jedinec se musí naučit trénovat sám a nespoléhat na ostatní. Trenér vám musí dát základy, musí vás seznámit s pojmy jako série, opakování, naučit vás, jak volit optimální zátěž a říct něco o regeneraci. Další směřování by pak už mělo odpovídat vašim dispozicím a naturelu. A to je právě jádro dalších sporů a živná půda pro všechny ty fitnessfašisty, co hlídají správnou techniku...

Jde totiž o to, že všude čteme, jak strašně důležitá je správná technika, ale fakt je ten, že výsledky můžete mít i s totálně blbou technikou, nebo provedením cviku. A ne, nemohou za to jen anabolika, jak teď napadlo kdejakého chytráka. Jde jen o to, naučit se využívat svoje silné stránky. Ale jak tohle zprostředkovat divákům ve videu, to vážně netuším. Například Petr Petráš na dotaz, jestli bychom nemohli natočit ukázkový trénink, kde by ukazoval techniku cviků, včetně těch jeho hlavních, zareagoval překvapivou odpovědí, že má techniku úplně špatnou, takže by to učil celé blbě a odborníci na techniku by se mu smáli a dali mu céres. Divná odpověď od někoho, kdo patří mezi pět nejsilnějších lifterů světa. Jenže je to tak. Ještě lepší byla odpověď na otázku, zda si myslí, že by se zlepšil, kdyby tu techniku vypiloval k dokonalosti. Odpověď totiž zněla ne. Zdánlivě to nedává smysl. Správná technika je správnou proto, že má přinést nejlepší výsledky. Jenže se mi dostalo vysvětlení v tom, že Petr se díky svým tělesným dispozicím špatně skládá do správných poloh při jednotlivých disciplínách a pokud by měl používat správného postavení chodidel atd.. zapojoval by svalová vlákna, které nejsou na ty zátěže navyklé a nejenom, že by zvednul prd, ale mohl by se ještě zranit. Přiznávám, že nevím, o čem mluvil. Jeho technika se mi zdá dokonalá. Proto je lepší uvést třeba jeho bicepsové zdvihy. Že je neprovádí správnou technikou by poznal i fanda do bílých holí a plemene vlčáka. Taky se vždycky strhne obrovský humbuk, když pustíme ven video, kde Petr dělá bicepsový zdvih se 150 kg. Borci, kteří nedají 150 kg na cokoliv ani ve svém vlhkém snu, tam poučují Petra, jak je to jeho cvičení úplně na nic. Vážně? Ale on nepotřebuje mít kulatý biceps jak Slavoj Bednář. Potřebuje cítit tu brutal váhu, posílit úchop, šlachy zápěstí, přední delty a vůbec… Prostě to potřebuje cvičit s osou, kolem které by se většina z nás obtočila jako lasička, pokud bychom s tím měli cvičit biceps.. Je to správná technika pro něj.

No a pak tu máme dalšího adepta, který úplně blbou technikou sbírá jeden světový rekord za druhým. Vlastu Kužela. I ten ví, že by měl mostovat a nečumět do strany a tahat jinou dráhu pohybu a prostě to zvedat úplně jinak. Jenže zvedl by víc, kdyby to dělal jinak? Sám tvrdí, že ne. Využívá toho, že má nějakou geneticky nadpřirozenou moc ve svých pažích, ramenech a prsou. A má ji v přesně takovém pohybu, ve kterém to dělá. Prohnout se v zádech, udělat trochu jiný oblouk a možná by zvedal jako já. Což znamená nic.

Svoje si na netu vyslechne i Tomáš Tabačiar. Pokaždé, když natočí jak dřepuje, sejde se mu pod tím videem parta lidí, která uspořádá konferenci na téma: Tabačiar má malou hloubku dřepu. A má? Ano, samozřejmě. Má malé nohy? Zaťukejme si na čelo. Sám říká, že hluboký dřep mu nepřináší pocit permanentního zatížení svalu. Tak proč by ho dělal? Protože se to má? No a co? Vojta nedělá ani klasický dřep, ani benč a Mrtvý tah zná jenom z fotky. Na všechno má alternativu, která mu přináší lepší pocit ve svalech a tím pádem lepší výsledky.

A to je další alfa a omega tréninku. Nevěřím v systematické teorie předem naplánovaných vah a složení tréninku, pokud vás nebudou bavit. Pokud jedete podle plánu, že musíte za 5 týdnů zvednout o 20 kilo víc a udělat o 6 opakování navíc a vy ten plán nenávidíte, nevěřím ve výsledek. Zato věřím v nadšení a radost a hlad po tréninkové dřině. Ale co když vás baví cvičit jak Branch Warren? Těžká otázka, protože když vypadáte jako Branch Warren, každý uznale pokývne hlavou a pronese něco v tom smyslu, že takhle zkušený borec ví, co dělá. Jenže pokud vypadáte jako váš obraz v zrcadle, každý vám řekne, že cvičíte úplně na hovno. Možná proto jsem neviděl jediné tréninkové video s hubeným Warrenem zamlada.

Zkrátka a dobře, myslím si, že po osvojení základních technik se každý pomalu ale jistě našteluje sám do poloh a nasazení, které budou nejvíc vyhovovat jeho naturelu. Důležité je, naučit se procítit sval, najít svoje silné stránky a těch využít. Jestli vás zničí trénink v polovičním rozsahu pohybu, dělejte poloviční rozsah. Jestli vám vyhovuje zběsilé tréninkové nasazení plné řevu, najděte si fitko, kde vám to budou tolerovat. Pokud vás uhrane styl ala mrtvá koala, vězte, že se s ním jednou dostanete třeba na pozici nejlepšího kulturisty u nás jako Lukáš Osladil. Tisíc kulturistů, tisíc různých tréninků. Hlavně tomu všemu ale musíte věřit. Víra v to, co dělám, že to dělám správně a jistá umanutost patří k základním pilířům úspěchu. Pokud ale házení s činkou po čase žádné výsledky nepřináší, zamyslete se i nad tím, jestli byste nenašli zalíbení v ukázkové technice.