Právě teď v akci: spalovač Fatall 1+1BCAA Instant 1+1
&nsbp;
Až skončí ta snaha o trvale udržitelný život, vydám se vstříc nebezpečí smrti

Až skončí ta snaha o trvale udržitelný život, vydám se vstříc nebezpečí smrti

Pavel Vacek | 06. 04. 2020

Poslední 3 týdny každou chvíli narazím na článek, který popisuje chování lidí po ukončení všech těch globálních opatření, případně předestírá vizi světa po korona epidemii. A musím říct, že je to vážně zajímavé čtení, především proto, že je tak rozkročeno mezi jednotlivými názorovými póly, že je proti tomu širokospektrální duhová vlajka sexuálních menšin černobílou malůvkou tužkou č.2. Své vize předkládají prohnaní investoři, učení ekonomové, vystudovaní sociologové, známí ochránci planety, vlivní influenceři a ti všichni přinesou svou trošku do názorového mlýna. A tak se třeba dozvídám, že si zákazníci osvojili kupování na internetu, což ostatně na shopu Extrifit.cz mohu jenom potvrdit. Ochutnali, jak pohodlné a bezpečné to je, když vám nikdo nechrchlá ve frontě na krk, nebo že se mohou vyhnout moru a pohlavní nemoci, která jim hrozila pokaždé, když se dotkli mastné tyče v MHD. Tudíž podle prognóz zůstane lidstvo v bezpečí svého bytu následujících padesát let, sex budou mít s oblíbenou virtuální pornohvězdou, do nástrah okolitého světa budou vylézat zásadně obaleni bublinkovou fólií a s kyslíkovou maskou na hlavě a budou si tak spokojeně žít, dokud je kolaps internetu nezabije. To ovšem rozporují jiní vizionáři, kteří tvrdí, že během té nucené pauzy lidé prozřeli. Především kvůli fotografiím z vesmíru, které nám ukazují, že se lední medvědi přestávají topit, oblaka koncentrovaného smogu se rozplynuly stejně rychle jako sny o bohatství a slávě, a že planeta je zelená jako v dobách, kdy tu naposledy pobíhali dinosauři. Proto zahodí své materialistické choutky, najdou zalíbení v hliněných chýších a šatech ze lnu a konopí, chytí se společně za ruce, začnou objímat stromy a dají přednost své éterické mysli před kabelkou Gucci.

A tím jsme zdaleka neskončili, dalších myšlenkových toků směřujících k budoucnosti lidstva a planety je mnohem víc, jenže já pořád nemůžu najít tu, která věrně popíše, co mám v plánu já. Za ty roky s kulturistikou jsem si zvykl, že vypadám trošku jinak, chodím trošku jinak, stravuji se trošku jinak a myslím trošku jinak než většina společnosti. Ne nadarmo se říká, že kdo dělá kulturistiku musí být tak trochu magor, ale že by až tak moc? Všechny články, a že jich teďka je, se zabývají změnou společnosti po korona epidemii, ale já nevím jak vy, ale já jsem byl se svým životem doposud vcelku spokojen. Pokud to tedy bude jen trochu možné, žádnou změnu neplánuji. A jestli ano….

…Tak to bude změna, kterou nikdo ještě nepopsal. V první řadě začnu uvažovat, jak hlubokou enviromentální brázdu po sobě hodlám zanechat. Už teď vím, že i když se budu držet zkrátka, bude tak hluboká, že by ji nedokázal udělat ani Přemysl Oráč. Popřemýšlím, jestli není na čase koupit nějaký zábavný stroj, který by svou spotřebou žral i trávu u silnice, když teď strávím pár týdnů v oparu nudy. A hned jakmile skončí ta vládní starost o to, aby se mi nezkřivil jediný vlas na hlavě a můj život se prodloužil do nekonečna, naskáčeme s famílií do letadla vydat se vstříc nebezpečí a výplachům adrenalinu. U moře pak nasednu s potomky na kousek staré gumy a necháme se táhnout nějakým snědým mladíkem, co zrovna odložil jointa, alespoň 60 km rychlostí po hladině moře. A ačkoliv mám závratě i když se postavím na špičky, možná na sebe navleču sluncem vysušený ztrouchnivělý postroj, nechám se pomocí padáku vynést do obludné výšky a budu přemítat o tom, v jak asi tvrdý povrch se promění moře v místě dopadu. Když to přežiju, objednám si lokální plody moře, přestože budu moc dobře vědět, že mořští živočichové na mém talíři jedli za celý svůj krátký život leda tak místní splašky. A pokud se neutopím, nezabiju pádem z výšky, neotrávím místní delikatesou, pokusím se zabít na silnici tím, že podepíšu Kostasovi nějaké papíry, které nebudu umět ani přečíst, natož abych jim porozuměl a půjčím si skútr čínské provenience, který má brzdové hadičky složené z vyřazených brček od McDonalds. Samozřejmě na něj sednu v triku, kraťasech a ideálně bez helmy, což mi asi neprojde, a tak si půjčím tu jejich, která je sbírkou bacilů, virů a breberek ze všech možných koutů světa, což znamená, že jistojistě zemřu. Ale možná až potom, co se dostaví rakovina kůže z nechráněného vystavování se jižnímu slunci…

…Což mě přivádí k úvahám na téma dlouhověkost. To je aktuální téma. Každý z nás by se rád dožil minimálně sta let. Samozřejmě za předpokladu, že bude stejně vitální jako dnes a bude moct provozovat stejné aktivity jako včera odpoledne. Jenže to se nestane. Jednoho dne zjistíte, a já už v té fázi jsem, že buňka, která ještě včera bezvadně fungovala, dneska nereaguje vůbec na nic. Mnoho z nás pak dožije ve stařeckých plínách v tom lepším případě a v tom horším si bude strkat vlastní exkrementy do ledvinky, kterou si koupil před 30 lety a bude s tou cenností utíkat tempem artritického hlemýždě mizerně placeným ošetřovatelkám z Domova důchodců. A proto, když se mě někdo ptá, jestli mi stojí za to, se takhle trápit v posilovně, držet diety, absolvovat přípravu na soutěž, která nemá v mém věku se zdravím společného lautr nic, bez váhání řeknu, že ano. Protože jestli jsem si v té koronapauze něco uvědomil, tak to bylo to, že sedění u telky je totálně promarněný čas. Že cvičení s gumou, které teď tak všichni opěvujeme, je jako zpřístupněný prémiový Pornhub. Celkem bezva, ale víte jak…

A proto už se těším jak malé děcko na naládovaný legpress, na hladce fungující kladky, na atmosféru prostoru plného potících se a hekajících lidí a xichtů zkřivených námahou. Těším se na všechny ty malicherné fitness starosti. Těším se na všechny ty nářky o probíhajícím dietním pekle, kterým jsem se tak smál. Těším se na to, až budu moct naplno provozovat činnost, která mě baví a naplňuje, bez ohledu na to, jak bláznivá je, jak nebezpečná je a jak hodně zkracuje životnost mých orgánů. Těším se na bodybuilding lifestyle se vším všudy a na celou tu komunitu stejných magorů a magorek.

…Že to dnes nebylo moc o fitness, zdravém životním stylu a cvičení s kdejakým harampádím? No nebylo no, co se dá dělat. Tak třeba příště zkusím vymyslet cvičení TRX 100x jinak a jak se u toho nezaškrtit, když už máme ten trend trvale udržitelného života. Anebo si pusťte You Tube. Teď tam s domácím cvičením radí i lidi, kteří během roku znali Fitko jenom z Wiki….

Komentáře: