Absolutní základ, který neovládá půlka fitka. Víte, co to je?

Každou neděli večer tu sedím u kompu a dost často si lámu hlavu nad tím, o čem budu psát v mém pravidelném pondělním přínosu pro fitnessový svět. A asi posledních pět let si říkám, že už bylo všechno napsané, takže nevím, co psát. Jenže pak se vám stane něco, co vám našeptává, co vám náhodně podstrkuje téma a vy byste museli být hluší a slepí, abyste ho neviděli.

Třeba tento týden se mi staly tři na sobě nezávislé události. Hned zkraje týdne jsem řešil v on-line poradně dotaz, jestli je normální, že když tazatel dělá shazované série, že v těch dalších sériích už má jaksi menší sílu. Na což jsem mu odpověděl, že já po poctivě provedené shazovací sérii nemám sílu vůbec žádnou, takže je na tom násobně lépe, pokud má aspoň nějakou. Když pak dotyčný odepsal, že těch shazovaček jezdí v průběhu tréninku hned několik a v každé další začínající sérii mu klesne zátěž o 5 kilo, což ho trápí, pojal jsem podezření, že si z a) píšu z Dorianem Yatesem, za B) superkulturistou s nezničitelným svalovým vláknem, za c) s někým, kdo netuší, jak se shazovačky provádějí a co to vlastně je. Ukázalo se, že varianta c) byla správně.

Den na to jsem jel prsa a ve fitku pokradmu sledoval dívku, které její přítel, partner, nebo kámoš, v posilování o něco málo zkušenější (ne o moc), ordinoval jeden cvik na prsa za druhým. Evidentně ho bavilo trénovat zrovna tuhle partii a vzhledem k příjemným proporcím slečny se nebylo čemu divit. Čemu se ale divit rozhodně dalo, byl doslova ohromující počet cviků. Mnoho z nich dokonce v supersériích. Jsem si naprosto jistý, že jsem tenhle kompletní sortiment cviků neodjel za celý rok. Benč, tlaky hlavou nahoru, protisměrné kladky tahané zeshora i zespoda, peck deck, rozpažky, pullower, kliky na stroji a dál už si to nepamatuju. Nekecám, tak to bylo. A přestože se slečna netěšila z titulu Ms. Olympia, ani jakéhokoliv jiného, svědčící o její výkonnosti, nezdálo se, že by ji trénink nějak vyčerpal.

No a do třetice jsem cvičil s mladým klukem, sousedem, v naší domovní, ale slušně vybavené posilovně. A protože jde o místnost, kterou lze v přítomnosti 5 lidí označit jako narvanou, nemohl jsem si nevšimnout, že používá stejné činky, jako moje kondičně cvičící žena. Spíš ještě menší. Rozhodně menší. Opakování střídalo opakování, cvik zase cvik, pot a viditelné známky únavy nikde.

Aktéra první příhody neznám, neviděl jsem ho. Druhé dva ano a že by měli viditelné výsledky, to bohužel nemůžu říct. A ačkoliv jsem tu popsal tři naprosto reálné příhody, pokud se dnes rozhlédnete kolem sebe, a možná taky i do zrcadla, zjistíte, že něco podobného uvidíte v každém fitku. Uvidíte tam spoustu lidí, kteří i po několika měsících cvičení nemají výsledky takové, jaké by mít mohli. I když jim nejde upřít snahu, cviky provádějí dobrou technikou, a přestože, především ženy, drží dietu a mají kvalitní jídelníček. Tak v čem je problém? Neumějí zacházet s tréninkovou hmotností!

Jsem přesvědčen o tom, že jakmile si neumíte zvolit správnou zátěž, váš trénink je jen ztrátou času, pokud to myslíte s formováním těla vážně. Ač se to nezdá, zvolení té správné a optimální zátěže je docela kumšt. Určitě víte, že byste si měli přidat váhu, pokud odcvičíte určitý počet opakování. Ale mluvíme tady o opakováních v plném rozsahu pohybu. Já vím kluci, že jste viděli tréninky Branche Warrena, který cvičí s rozsahem pohybu menším než délka penisu průměrného Asiata, ale to je borec, který má už něco nacvičeno a dokáže vnímat signály svého těla. Avšak náctiletý cvičenec dokáže z vlastního těla vnímat leda tak bolavý zub, a proto by se ze začátku měl držet osvědčené klasiky. Plného rozsahu opakování. Když souložíš, taky to tam nesoukáš jen na půl cesty, ale hezky v plném rozsahu pohybu. Tak proč bys zrovna dřepy měl končit ve ¾ pohybu, že? 

Pozor, toto platí jak pro slabší, tak i pro to údajně silnější pohlaví. Pokud tedy uděláte deset těchto opakování bez záklonů, cheatingu, dopomoci atd… tak si přidáte. Další sérii, s vyšší vahou, se pokusíte udělat zase 10 opakování, ale to už by mělo jít poněkud ztuha. Pokud ne, přidali jste si málo. Pokud je ale váha zvolena vhodně, kolem 7-8 opakování, byste měli být již s precizností provedení trochu na štíru a na poslední 2-3 op. můžete použít mírný cheating, nebo dopomoc. Jinými slovy, vy máte udělat poslední desáté opakování s vypětím všech sil.  V tuto chvíli vám to připadá jako samozřejmost, ale já se dnes a denně přesvědčuji, že to samozřejmostí rozhodně není. Právě v tomhle okamžiku vnímám přítomnost trenéra, nebo zkušeného závodníka jako klíčovou a naopak on-line radu jako absolutně zbytečnou. Proč? Inu, to je jednoduché. Třeba v tom posledním případě, který jsem popisoval, říkám klučíkovi, ať se nebojí vzít do ruky těžší činky. Poslechl mě, potěžkal je, udělal jedno opakování a řekl, že jsou na něj těžké. A myslel to vážně a zcela upřímně. Načež jsem na něj trochu houkl, ať to aspoň zkusí. A protože nechtěl narušit sousedské vztahy, jal se dělat ty opakování. A asi už tušíte, jak to dopadlo… Udělal 10 opakování, aniž by se nějak svíjel jako já při odevzdání daňového přiznání. Sám byl překvapený, že to dokáže. A zároveň poznal ten pocit, co to vlastně znamená, jet nadoraz.

U holek tohle platí dvojnásob. No… spíš pětinásobně. Jakkoliv je situace díky armádě závodnic bikiny fitness lepší než kdysi, stejně existuje ještě větší armáda žen, která si myslí, že když si vezme do ruky činku těžší než kilo mouky, se kterou manipuluje při nedělním vaření oběda, do rána se probudí jako Švajcingr. Když už se vám na pokraji nervového zhroucení a hodinové prezentaci fotek Sabiny Plevákové a jiných krásných závodnic podaří dotyčnou přesvědčit, že jí akutní nárůst svalové hmoty po sérii dřepů nehrozí, nastoupí na scénu její nedostatek sebevědomí. Tohle nezvednu… Ty ses snad zbláznil, ne? No to si děláš legraci… To je moooc!! Věty častokrát pronášené během 234 opakování v sérii už známe všichni, co jsme měli něco do činění s tréninkem začátečnic. Dámy si raději vymyslí osmdesát mutací dřepů, najedou na rotopedu ekvivalent Tour de France a použijí při tréninku víc barevných gum než v tom nejvytíženějším bordelu, než by si správně naložily a zacílily správnou vahou právě tu partii, kterou chtějí vytvarovat.

Přitom neexistuje efektivnější a rychlejší způsob, jak vytvarovat svou postavu, než je cvičení se zátěží. Fitness a kulturistika je taková sochařina vlastního těla. Někde uberete, jinde přidáte a hned to dostane jiný tvar. Ale vše má své zákonitosti. Sval sílí, roste a zpevňuje se, pokud ho zatížíte natolik, že se v následném regeneračním procesu vystaví silnějším, aby mohl lépe odolat budoucímu zatížení.  Pokud sval nezatížíte, reagovat nebude. Je sice pěkné, že provedete milion sérií v deseti cvicích, ale pokud tam nebude jediná série, která ten sval poničí tak, aby se mohl vystavit silnějším, je vašich milion sérií k ničemu. Slečny mi jistě mohou oponovat tím, že když provedou třistapadesátpět opakování takového toho dvoucentimetrového kopání do vzduchu zaměřeného na zadek, pálí je jak čert a mají ho pak pevnější. A já s nimi budu souhlasit. Akorát tu samou službu udělá jedna série dřepů se správně zvolenou vahou (čti, provedenou s max. úsilím), trvající asi tak půl minuty. V ekonomii se tomu říká produktivita práce…