A není už toho trošku moc? Jen se ptám...

Říká se, že všechno v životě je jednou poprvé… Já třeba poprvé v životě usnul při sledování soutěže. Konkrétně v hledišti Mr. Universe konaného v sobotu v Praze. Usnul jsem v momentě, kdy tam byli nějací závoďáci, aby mě posléze mocným šťouchancem do žeber probudila dcera s tím, že nemístně chrápu a dělám jí ostudu. Na podiu byli pořád ti samí lidé, takže jsem se poněkud rozčílil, že kvůli mikrospánku nemusí devastovat můj bok, ale prý mezi tím uběhlo asi 5 kategorií a tohle je jiná, jen se stejným obsazením. Tak vzrušující podívaná to byla.

Formule 1 měla dřív podobný problém. I Rubens Barrichello se přiznal, že u GP Austrálie usnul a v podobném duchu se vyjádřil o F1 i automobilový fanoušek a novinář Jeremy Clarkson. Vedení Formule 1 pak sezdalo, že pokud se nechcete stát leaderem v oblasti relaxačních programů, monotónní kroužení monopostů bez jakéhokoliv vzruchu není úplně ideální strategie v získávání diváků a učinilo poměrně radikální změny, které vedly k tomu, že o dramatické zápletky a vyvrcholení sezony už není nouze. A tak si říkám, jestli není čas se o tom začít bavit i v tom našem prostředí. Byť ta debata bude věru těžká…

Jde totiž o to, že kohokoliv v tomhle sportu znám, všichni do jednoho se snaží plnit svou úlohu, jak nejlépe dovedou. Od závodníků po pořadatele a funkcionáře. Chceme všechny potěšit, všem udělat radost a zatraktivnit tenhle sport co nejširšímu okruhu společnosti. Těžko komukoliv co vytknout. Jenže to nějak nefunguje. Pro mě jako závodníka možná ano. Ale pro mě jako diváka a fanouška začíná být sledování soutěží očistec…

Na Universe jsem dorazil v devět ráno, těšil se na závody, na pořádný bicáky a tricále, ale v šest večer jsem ještě nezahlédl kulturistu. Tedy ne, že by tam nebyli. Bylo jich dost, hromada obrovských a kvalitních chlapů. Ale váhové kategorie se ještě nedostaly na řadu a v osm večer jsem chtěl sedět mezi 18 tisíci lidmi v O2 Aréně. Těžké dilema. Ještě klika, že jsem polovinu z nich mohl vidět v kategoriích klasické kulturistiky, Classic Physique, smíšených párů a určitě nějakých dalších. Stejně tak jako mi řada ženských tváří vytvářela příjemně vizuální deja-vu. Po několika hodinách už jsem přestal počítat kategorie, protože to byl nadlidský výkon a zorientovat se v nich bych nedokázal ani s buzolou v ruce.

Upřímně řečeno, začínám mít mnohem radši pouťáčky, kde se stejně setkám se stejnými lidmi než tyhle monstr akce. Pořád nemůžu pochopit smysl kategorií nováčků na ME, MS, Mr. Universe. Chápu smysl původní myšlenky. Ne každý se hned cítí na ostrý vstup na podia. Nejdřív si to chce ošmatat, ochutnat… A je veskrze správné, to takovým začátečníkům umožnit. Ale od toho máme skvělý seriál kondičních soutěží na podzim. Ale rozumím tomu, že sociálním sítím lépe šmakuje medaile z Mr. Universe než placka z Golem classic. Byť osobně bych si víc cenil toho, že porazím deset soupeřů, než že budu první ze dvou, případně ze tří. Ale ono o sport už zase tolik nejde. Jenže o to větší překvapení je, když ty samé tváře vidíte o chvilku později v normálních kategoriích. Takže to už za těch 5 minut nabrali hromadu zkušeností a nejsou nováčky, nebo jak to přesně je? To už můžeme dávat na nadcházejícím MČR dorostu rovnou dvě medaile, tam jsou nováčci všichni.

Jasně, že tu narážím na mediálně provařenou účast Hany Mašlíkové, která má asi nejprofesionálnější podmínky v ČR s armádou nutričních poradců, koučů, trenérů na pózing, nutričně-krabičkových firem a dalších milionů lidí, co se na ni přisáli, aby pak se vší tou věcí znalou armádou lidí nastoupila do ...ehmm...kategorie Nováčků. A pak ještě do bikin. Přijde mi to trochu srandovní, ale víte co? Bez ohledu na to, co jsem právě napsal, jsem rád, že tam byla. Potřebujeme mediálně známé tváře, schopné se prodat, prezentovat a upozorňovat na ty soutěže a jsem si naprosto jistý, že obrovská hromada lidí Mr. Universe zaregistrovala jen kvůli ní. A aby to bylo fér, stejně tak se můžu podivovat nad pětinásobnou účastí Borise Paloviče ve všech kategoriích, které mu pravidla umožňují. A zrovna tak ani paní Mašlíkové, ani jemu to nemůžu mít za zlé. Je to jeden z nejlepších amatérských závodníků, minimálně evropská superšpička v classic physique, klasické kulturistice (bez ohledu na věk) a váhové masters. Tak proč by nevybral vše, co jde? To je v pořádku a moc mu fandím. Ale jako návštěvník závodů mi ho stačí vidět 1-2x. Dalo mi to dost práce, vysvětlit dcerce, proč je tam tolikrát a přestože to je chytrá a bystrá holka, nejsem si úplně jistý, zda to pochopila. A to samozřejmě není ojedinělý případ. Takže možná by bylo na místě se začít bavit o tom, zda by soutěži samotné a jejímu spádu neprospělo upravit možnosti startu. Buď jsi Novice, nebo nejsi, buď jsi classic physique, nebo jsi jenom klasický kulturista, nebo nějaký jiný kulturista. Buď si chceš hrát na princeznu v šatech, nebo ukazovat vypracovanou titěrnou řiťku v blýskavých plavečkách. Jenže to by se taky mohlo stát, že by tam místo 5 lidí v kategorii byli 3…

Roman Hajabáč se coby pořadatel Mr. Universe ocitl v nezáviděníhodné situaci. Nachystal perfektní prostředí, udělal ty nejkrásnější medaile, co jsem kdy viděl, vyrobil skvělý merch, organizačně to zvládnul… A nechal se uchlácholit sliby Rafaela Santonji, že Mr. Universe bude super top soutěž, kam mu nažene hromadu zahraničních závodníků z ME. A nahnal mu leda prd. Dvoudenní Mr. Universe měl mít odhadem 400-500 závodníků, ale ve skutečnosti jich měl o 20 víc než Extrifit pohár. Zato ve 40 kategoriích v jednom dni. Nevím, co bych v případě Romana dělal já. Asi bych se rozbrečel, ale to by nikomu moc nepomohlo. Takže bych aspoň vzpurně ukázal prstem na viníka. A tím je dle mého názoru současný prezident Rafael Santonja. Nechci ho nějak extra hanit, je za ním obrovská hromada práce, ale myslím si, že na těch jejich IFBB kongresech už by mohl někdo vstát a říct, hele Rafo, všeho moc škodí. Nápady dobrý, ale provedení vázne. Nemůžeme krást tituly jiným federacím, navíc je udělovat několikrát ročně. Nemůžeme mít 50 stejných závodů pod různým názvem a tvářit se, že jeden je víc extra než druhý.

Titul Mr. Universe je titul starší než Mr. Olympia a dycinky to byl titul federace NABBA, kde se jedná nejenom o sportovní, ale i společenskou událost. Aspoň v době, kdy jsem si z ní odvezl placku, to tak bylo. Ale OK, když už to má být nový prestižní titul, musíš to podpořit a hrábnout do prasátka pro drobný, ne to nechávat na Mašlíkové a Hajabáčovi. Co přesně mě mělo přinutit, abych vytáhl z kapsy 7,5 tisíc za startovný a bojovat o tenhle titul? Ty nádherné medaile a poháry? Hmm, možná, ale v Rumunsku o týden dřív startovali junioři za 50 éček, za 14 dní se v Italském Rimini za 200 euro startovného rozdává 30 000 Prize money, o den později máme Maďarsko, pak zase Praha a DC Czechia, mezitím se koná už provařený a zvučný Arnold Classic, všude se hraje o Elite Pro card a korunu tomu všemu dává druhý Mr. Universe vypsaný na podzim v Marbelle. Takže proč by měli Maďaři, Rumuni, Italové, Bulhaři přijet v situaci, kdy jsme rusákům dali zaracha, pro tak trošku fejkovej 2x ročně udělovanej titul do Prahy? Napadá mě třeba pro prachy. A ty musí vysolit Rafael, pokud chce vytvořit prestižní titul…

Jenže Rafael nesolí nic. Před pár lety jsem hodně pochválil Santonju za vznik Elite Pro. A pořád říkám, že Elite Pro je skvělý nápad, stejně tak jako finanční odměny na konci roku za umístění v žebříčku amatérů, které by motivovaly závodníky k účasti na soutěžích podle ratingu dané soutěže. (I to by Mr. Universe hodně pomohlo) Ale ukazuje se, že zůstalo jen u nápadu. Prachy se top amatérům vyplatily jednou a slehla se po tom zem. Škoda, Boris Palovič by se trochu zahojil. Výhry v Elite Pro? No ty jsou taky na bedrech pořadatele, který odevzdává notnou část příjmu ze startovného, platí náklady a vše okolo. A to nejde utáhnout. Tehdy jsem si myslel, že Elite Pro přitáhne díky penězům takové ty druho-třetiřadé IFBB Pro bez šancí na postup na Mr. Olympia a vytvoří tak schopnou a solidní alternativu k IFBB Pro. Něco jako KHL a NHL. Ale nepřestoupil nikdo, ale do IFBB Pro jich udešlo a bude odcházet dost, protože do Elite se neinvestují Eura, která prostě potřebujete, když nemáte prestiž a historii za sebou. Chybí jasná hierarchie soutěží. Co je v Elite Pro nejvíc? Arnold Classic, Mistrovství světa Pro, Mr. Universe, Mr. Europe Pro? Nemám šajnu. Co získám navíc na Mr. Universe oproti DC Czechia, Rimini Steel, Budapešť DC? Krásnou medaili a stejnou Pro kartu? To mi přijde trochu málo na dvoudenní závod s původně 70 kategoriemi. A který Mr. Universe pro rok 2022 bude lepší? Ten z Prahy, nebo ten z Marbelly? A o to ve sportu přeci jde. Víme, že nejlepší kulturista je ten, co vyhraje Mr. Olympia. Víme, že ten, co vyhraje americký Arnold Classic, je na nejlepší cestě sundat Mr. Olympia z trůnu. Víme, že když se nám podaří vyhrát Evls Prague, dostaneme pozvání na Mr. Olympia a ten večer se splní sen, pro který to děláme. Víme, že když vyhrajeme závod NPC s rozumným počtem kategorií, dostaneme IFBB Pro Card a postoupíme na vyšší level, kde si to budeme rozdávat s těmi, na které koukáme na té Olympii. Je to jasné, čitelné, motivační. Jak pro závodníky, tak pro fandy. Má to všechny ingredience sportu, který nikdy nebude masovou podívanou, ať už přidáme dalších pět kategorií. Třeba kategorie Žádání o ruku na podiu, kde jsme měli hned dva účastnické páry, (takže standardní počet), už má hodně dobře našlápnuto :-) 

Pan Santonja si zkrátka udělal unikátní byznys z vymýšlení nových kategorií a titulů, kde čerpá zisk ze startovného, náklady platí někdo jiný a investice do rozvoje chybí. Možná se pletu, ale to dlouhodobě moc fungovat nemůže. Možná byste mu to mohli říct při tom poplácávání po ramenou a společných selfies…