4 situace, kdy začátečníci rozhodně nemusí spěchat

4 situace, kdy začátečníci rozhodně nemusí spěchat

Petr Třetina | 06. 04. 2021

Spěchat na zvyšování zátěže

Těžká váha. Určitě jedna z nejpřitažlivějších součástí posilovacího tréninku. Minimálně pro začátečníky může být právě těžká váha motivem k prvním fotkám odeslaným z posilky na sociální síť. Jenže fotit velkou činku, co leží na zemi, to umí každej blb. Kdy už teda nastane ta chvíle, kdy tu velkou nálož zvedneš pouhým ohnutím lokte? Já náhodou vím kdy. Bude ti to trvat přibližně tak dlouho, jako to trvalo mně nebo většině dalších. A pak si toho focení můžeš užít do syta. Aby to ale nevyznělo, že se oproti tobě cítím být někde na vrcholu, přiznávám, že tendence k abnormálnímu zvyšování zátěže mívám ještě po nějakých deseti letech cvičení. Často je už ale v tréninku dokážu vhodně zařadit a využít. Jako naprostému začátečníkovi mi to dělalo větší problém. Nebyl jsem schopen udělat 8 hezkých opakování a například při bicepsovém zdvihu jsem se kromě lokte ohýbal taky v bocích, ramenou, kolenou, v krční páteři atd.. Prostě jsem místo pevného postoje a soustředění na většinovou práci bicepsu tancoval, abych byl tu mega váhu schopen ukočírovat. Zanedlouho jsem ale zjistil, že ten bicák procítím daleko víc, když cvičím správně technicky. A právě to lepší procítění jde dokonce přímo vidět na svalu jak během tak po tréninku. Takže to je jedno z mých doporučení. Na netu a taky přímo tady na Extrifitu najdeš stovky elaborátů vypracovaných s chirurgickou přesností. Já teď ale jen říkám: Nespěchej, nauč se techniku.

Spěchat na další cvik

Další situace, kdy nebývá úplně vhodný spěchat, se týká opět tréninku. Vím, že k tomu svádí všechna ta tréninková videa, na kterých kdejakej golem stihne za trénink 9 cviků na záda a navrch ještě dorve bicáky čtyřmi různými způsoby. Mám pro Tebe ale jednu novinu. Ty nejseš golem. K tomu, aby z tebe golem byl, ti doporučuju začít se učit především základní vícekloubové cviky. Nauč se je cvičit správně a zůstaň nějakou dobu jen u nich. Nikam přece nespěcháš. Poznáš tak, jak se při zátěži celkově stabilizovat, abys předešel zraněním, zpevníš tělo, navykneš klouby na zátěž, zjistíš, jak je správně používat, kde pohyb začít a kde ho skončit, jak dýchat. Až budeš cítit, že ty cviky umíš a zjistíš, že bys zvládnul víc, doklepni procvičovaný svaly dalšíma cvikama. Neber ale moje rady ohledně tréninku jako dogma, kterýho se budeš držet dlouhé měsíce či roky. Tohle jsou rady pro začátečníky a začátečníkem přece nebudeš navěky.

Spěchat na jídlo po tréninku

Jako u předchozích dvou bodů se i na tuto radu dívejme s rozumem. V určité míře na jídlo totiž spěcháme, ale zase ne moc. Pevné jídlo je naprostý základ, ovšem neplatí to v jakýkoliv moment našeho tréninkového dne. Je totiž dobré si uvědomit, co se děje v těle během tréninku. Krev, která se enormně hromadí v procvičovaných svalech se musí někde vzít. Tímto jevem je poznamenaný mimo jiné žaludek, který pro adekvátní tvorbu trávících šťáv potřebuje dostatek krve. A proto není potřeba, dokonce ani vhodné, jíst těsně po tréninku natož při něm. I přesto, že je tělo po tréninku vyšťavené a lačné po živinách, pevné jídlo je významně hůře zpracováváno, tím pádem se živiny do svalů jen tak nedostanou. Obecně se doporučuje jíst 30 až 60 minut po tréninku. Do té doby si bohatě vystačíme s některými druhy výživových doplňků, jako jsou aminokyseliny, které nejsou ničím jiným než bílkovinami, co již při výrobě prošly celým procesem zpracování. Tudíž je dokáže tělo využít i v čase po tréninku, dokonce i při něm, aniž by muselo čekat na krev postupně se vracející do žaludku. Dalšími druhy výživových doplňků doplňujícími živiny, které jsou vhodné po tréninku, jsou hydrolyzované proteiny. Jsou velmi snadno stravitelné. Hydrolýza je totiž proces, který dokáže ve velké míře nahradit práci žaludku.

Spěchat na manipulaci s množstvím jídla

Jako u všech předchozích bodů čerpám z vlastních chyb. Tento odstavec je ale tak trochu jiný. Mluvím tady o začátcích objemu nebo rýsovačky a osobně v těchto obdobích vždy cítím tendenci ke spěchu. A proto mi někdy paradoxně trvá, než na jídelníček správně najedu. Vezmu příklad se začátkem diety: Mám zhotovený jídelníček, což je vlastně rozpis potřebného množství živin zahrnutých do jednotlivých denních porcí. Snažím se ho dodržovat a jednou týdně se vážím. Pokud je ale váha za týden stále stejná, mám už tendenci do jídelníčku čmárat a snižovat množství přijímané energie. Jenže zapomínám na to, že jsem jídelníček úplně řádně nedodržoval. A to je chyba. Byla by přece blbost měnit jídelníček, když ani nevím, jestli ten předepsaný funguje nebo ne, protože jsem jej vlastně úplně nedodržoval. Snažím se teda víc a víc, dokud nejsem schopen minimalizovat odchylky reálného příjmu oproti příjmu předepsaném. Pak teprve začínám zaznamenávat výsledky. Váha i obvod pasu jdou pomalu dolů a tak to chci. Stejná situace může nastat při začátcích opačného cíle, tzv. objemu. Když si dneska řeknu, že chci přibrat, je blbost si zítra naložit 5 krát víc jídla, než jsem jedl doteď. Nejen psychika, ale i tělo potřebuje trochu času na změny. Nic není hned a platí to nejen v životě, v tréninku, ale taky ve stravě.

Komentáře: