12 let s Extrifitem

Asi byste měli vědět, že ve středu máme narozky. 12 let od vzniku firmy Extrifit. V životě člověka je to období, kdy se z roztomilých dětiček pomalu ale jistě stávají otravní fracci, vstupující do obtížného období puberty, ale v životě firmy je to nic. Zahřívačka. Maximálně tak odezněly porodní bolesti. Přesto mám pocit, že tu je Extrifit snad odnepaměti…

Takže ve středu máme ty narozky a chystáme pro vás oslavu v podobě slev a dárků a tak. Já se ale mnohem déle chystám napsat druhý díl k článku KDO VLASTNĚ TÁHNE TUHLE KÁRU? Pokud vás aspoň trochu zajímá historie naší značky, rozhodně vám doporučuji na to kliknout. Ale pokud se vám nechce, udělám vám superkrátký výcuc. Jde o představení majitele a strůjce a hybnou sílu značky, pana Františka Nádvorníka a celý ten příběh, kterak z ničeho vzešlo něco. A to je právě ten problém, který mě tíží. Nevím totiž, jak v tomhle příběhu pokračovat…

Nechápejte mě špatně, ne že by nebylo o čem psát, právě naopak, jde jen o to, že příběhy z amatérských počátků jsou přece jen mnohem zábavnější a poutavější než současná rutina. Třeba tahle historka o vzniku HellGelu. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl otestovat šarži s číslem nula. Ta se totiž „vařila“ na kuchyňské lince v jednom bytě v Hradci Králové, kam mě František pozval na test téhle převratné novinky, kterou ve své době gelová forma nakopávače a stimulantu NO bezpochyby byla. Jakmile jsem se objevil ve dveřích, přiřítil se šéfík s rozzářenýma očima, sálájícím nadšením a taky vrchovatou obrovskou lžící plnou nevábné hmoty, kterou mi bez okolků narval do huby. Bylo to… No…Bylo to strašné! Jeden z těch okamžiků, na který asi do smrti nezapomenete. Děsivé, hutné a myslel jsem si, že se na místě pobliju. Povídám…, potlačujíc dávivý efekt, Fando, ty vole, tohle asi moc na dračku nepůjde… Jenže ono šlo. HellGel byl sice v prvních verzích chuťově naprosto šílený, ale taky naprosto přelomový. A to nemluvím jen o našem rybníčku, ale o světové nabídce. Ostatně, mnoho gelových verzí NO produktů není doteď. Proto se Hellgel zakrátko stal bestsellerem pro svoji praktickou formu, ale především pro své složení a účinnost. Dlouhou dobu byl jedničkou na trhu v segmentu tzv. nakopávačů, ze kterého ho pak sesadil Agrezz, avšak HellGel je neustále velmi populárním produktem.

Vlastně i k Agrezzu máme historku. Tahle už je přece jenom známější, protože byla součástí reklamy, co se objevila v jednom z dílů On the Top, ale přesto stojí za zopakování. Agrezz jsem testoval taky. Dlouho před uvedením na trh a na rozdíl od HellGelu jsem byl přesvědčený o jeho úspěchu okamžitě. Nicméně napadlo nás, že bychom mohli udělat něco jako „testováno na lidech“ při jednom ze srazů Extrifit Clubu. Před společným tréninkem jsme dali všem přítomným tajuplný prášek. Nikdo neměl ani tušení o co jde. Teď když frčí ta série o masovém vrahovi na Netflixu, co dával svým obětem prášek do pití, aby usnuli předtím, než je naporcoval do sendvičů, tak to zní dost divně, když o tom píšu. Ale naši borci fakt neusnuli. Naopak. Každý jeden z nich přísahal na nejlepší trénink v jejich životě, na soustředění, brutální pumpu a tréninkové nasazení, které jim ta kouzelná směs přinesla. Agrezz, kluci, tak se to bude jmenovat, říkali jsme jim. Jaký má Agrezz úspěch nemá cenu ani rozepisovat.

A tyhle historky zní mnohem dramatičtěji, poutavěji než lakonické konstatování, že HellGel je i po deseti letech jedním z výrobních pilířů značky a bez Agrezzu si spousta lidí už dneska ani neumí představit trénink. Přestože tohle souvětí zní neskutečně nudně a automaticky, je v něm obsažena ta dlouhá několikaletá cesta k úspěchu těchto produktů, na který bezpochyby naváže novinka TRAINOX®. Protože tu už jsem taky zkusil a je to…. Inu, to si nechám jako další zákulisní historku do třetího pokračování, jestli ho někdy napíšu.

Ono těch historek bude asi víc, protože TRAINOX® není jedinou novinkou, kterou vám ve středu představíme. Jenže já chci psát o tom mezidobí, a to mi právě nejde, protože jak už to tak bývá i v tom lidském životě, po porodu a následném nadšení, radosti a tuny euforie následuje rutina. Tvrdá každodenní práce. První prodaná várka proteinů, nákup většího množství surovin, vždy bez výjimky prvotřídních. První pronajaté prostory. První zakoupené prostory. První hala, první výrobní linka. Nepřetržitá práce, nové produkty, nová hala, nová výrobní linka. Roste to a s tím i objem práce, starostí, zodpovědnosti. Sem tam fuckup, ale většinou úspěch. Z kuchyně v Hradci Králové do nově postavených, zrekonstruovaných prostor s několika halami v Dolním Újezdu za pouhých 12 let je brutální fofr. Akorát se ta mravenčí práce, kdy sedíte za počítačem, sháníte suroviny, řešíte ceny, pracovní podmínky, splácíte úvěry (Extrifit jede od počátku bez nějakých dotací), počítáte, kalkulujete, a to vše v nelehkých podmínkách současnosti, kdy se mění vstupy v podstatě z hodiny na hodinu, popisuje mnohem hůř, než nadšené míchání Hellgelu v zástěře u plotny…

Nebo to spíš bude tak, že na to pouhý jeden článek nestačí. Chce to video rozhovor. Což bude oříšek, protože pan majitel se nerad ukazuje. Je to dříč, muž ve stínu, zákulisní hráč a šedá eminence v tom nejlepším slova smyslu, protože je to právě Extrifit, který tu dnes už vlastně jako jediný, podporuje významným způsobem kulturistiku, kulturisty, fitness a ať už přímo, či nepřímo zásadním způsobem vylepšuje podmínky sportovcům. Na ukazování má mě. Ne tedy, že bych byl o tolik krásnější, i když teď už chvíli užívám shot FISHYA®, který to má teda v souboji s mým vysychajícím xichtem v důsledku předsoutěžní diety dost složitý, ale má mě na to proto, že jsem o dost užvaněnější. Do životopisu bych to napsal jako komunikativnější. A zatímco pan majitel tvoří se svým teamem skvělé produkty a buduje firmu, já s kolegy buduju značku.

Dnes zná slovo Extrifit, které původně nemělo žádný význam, každý. Extrifiťák je běžný a zažitý pojem. Ručníky Extrifit vídám ve fitkách od Liberce po Brno. Oranžovou si každý spojí s námi. Za těch 12 uplynulých let tu vystřelily značky, které měly neskutečný hype a které dnes už nikoho nezajímají, leč Extrifit je neustále v úzké špičce výrobců sportovní výživy a v tom úzkém segmentu kulturistiky na úplném vrcholu v ČR. Jak to?

Protože lidi se stejnými zájmy, stejným cílem se vzájemně přitahují a podporují. V předchozích řádcích tu o Františkovi Nádvorníkovi píšu jako o panu majiteli, šéfovi atd… a tím bezesporu je. Jenže současně to je taky kámoš. Už přes 20 let, a ačkoliv je dnes Extrifit už poměrně velká firma, tak ve svém jádru pořád funguje jako kamarádský start up. V tom „úzkém vedení“, pokud to tak můžu nazvat, panují přátelské vztahy od šéfa, po výrobního ředitele, přes majitele distribuční firmy Dafit, od které vám chodí balíky až po jednotlivé členy Extrifit Teamu a já jsem pevně přesvědčený o tom, že tohle „táhnutí za jeden provaz“ stejným směrem napříč všemi úrovněmi Extrifitu nějak prosákne i mezi vás. I to je důvod, proč mohu být na tom facebooku občas ostřejší v diskusích i jménem značky. Mnoho lidí na to není zvyklých a píšou o neprofesionalitě a tak podobně, ale já to vnímám přesně naopak. Dělám to schválně. Jsem si naprosto jistý kvalitou našich produktů, znám našeho zákazníka, vím, komu prodáváme, vím, kdo nás chce kupovat a patřit k nám. Jsou to lidi, kteří jsou odhodlaní, mají cíle, vůli, chtějí ze sebe vymáčknout maximum, chtějí se zlepšovat a požadují kvalitu. A proto je mi úplně jedno, že urazím nějakého 50letého gaučáka, navážejícího se do našich lidí. Protože my budeme stát vždycky na vaší straně, Extrifiťáci.