Život po steroidech.

Život po steroidech.

Pavel Vacek | 04. 11. 2015

Už jste se asi někdy dočetli o užívání anabolických steroidů. Možná se po těchto informacích dokonce aktivně sháníte. No a možná je sami užíváte. Pokud jste mladí kluci v dospívajícím věku, řekněme 16-20 let, tak jejich použití v žádném případě neschvaluji a navíc to považuji za absolutně zbytečné riziko. Ovšem v ostatních případech jsem skutečně daleko od jakéhokoliv moralizování na toto téma, neboť jsem bytostně přesvědčen, že každý jedinec s sebou nese vlastní rozhodnutí, jak se svým tělem naloží. A skutečně. O těchto látkách najdete materiálu dost a dost. Ovšem pouze minimum článků se zabývá tím, co dělat pokud se rozhodnete s anabolickými steroidy skoncovat jednou provždy.

Ať už jsou důvody pro vaše rozhodnutí jakékoli, nutno podotknout, že ukončení dlouholetého flirtu s AS (anabolickými steroidy), je těžké minimálně stejně jako ukončení vašeho vztahu s vaší partnerkou. No vlastně je to mnohonásobně těžší, neboť AS vám v drtivé většině případů přinášejí uspokojení a vyšší sebevědomí. U vašeho protějšku to bývá nezřídka naopak. A je také velmi zvláštní, že současná legislativa užívání anabolik zařadila bok po bok užívání sociálně devastačním omamným látkám typu heroinu, pervitinu a já nevím jakých ještě dalších feťáckých svinstev, ovšem pomocnou ruku nepodala. Upřímně, ono to není ani zas tak potřeba. Nevěřte báchorkám o rozkladu osobnosti kvůli AS, vyčlenění se ze společnosti, častým úmrtím a jiným nesmyslům. Nikdy a nikde jsem neviděl kulturistu vybírat popelnice, jako to dělají smažky. Ovšem nebudu zakrývat, že i u uživatelů AS probíhají jisté změny chování. Ostatně, díky You Tube to občas vidíme téměř v přímém přenosu.

Pojďme se tedy podívat na klišovité vzorce chování od počátků užívání AS, až po rozhodnutí ukončit tuto etapu života.



V šestnácti letech zavítáte do posilovny. Začnete cvičit a i když v tom neuvěřitelně plavete, tréning vás baví. Udivuje vás ztuhlost a prokrvení vlastního tělo, poznáváte dosud neznámé pocity. Vylučování endorfinu je pro vás tak působivé, že chodíte do fitka zas a zas. Po nějaké době na sobě pozorujete přírůstek svalů, síly a fyzické zdatnosti. Začínáte to brát vážně. Zajímáte se o správné jídlo, tréninkové metody, doplňky výživy atd. Tady pozor! Pokud vám nějaký chytrolín (většinou jen o něco málo starší spolužák nebo sparing) bude bulíkovat něco o steroidech, tak v tomto věku dosáhnete použitím steroidů jedinou věc. Tělo plné vody a nevzhledných vředovitých uhrů. Váš endokrinní systém v tomto věku zdaleka není hotov.  Na takovou hormonální bombu není v žádném případě připraven a místo vzhledu kulturisty docílíte spíš vzhledu opuchlého, vodnatého, poďobaného šaška. Nic, co byste si přáli. Takže se v tomto věku raději vzdělávejte, vstřebávejte informace o výživě apod.

Tak plyne nějaký čas a vy se třeba rozhodnete vyzkoušet soutěž. Nedopadne to zcela podle vašich představ. A vy se opět pídíte. Pátráte po tom, co by se dalo zlepšit, zcela odhodlán myšlence na získání nějakého sportovního úspěchu. A v tom vás přepadne myšlenka užití steroidů.  Ale nejste idiot a pečlivě se na to teoreticky vybavíte. Najdete články, ve kterých se dočtete, že po požití anabolik zemřete, stane se z vás šílenec, který je schopen vyvraždit rodinu, asociál, jehož nezajímá nic než trénink, nositel žloutenky a v neposlední řadě impotent. Zhrozíte se a tuto myšlenku odvrhnete. Ale jen na chvilku. Hlodá to ve vás dál, navíc je to nutkání podpořeno zjištěním, že vlastně žádného typického uživatele z těchto článků neznáte, i když prokazatelně víte, že Ondra s Pepou něco sypou a přitom na nich podobné příznaky nepozorujete. Pojmete podezření, že ty články poněkud přehánějí. Nějaký čas vyhlížíte typického padoucha se zjizvenou tváří, v černém koženém kabátě s napěchovanou kapsou plnou anabolik, kterak se vynoří z mlhy s hrůzostrašně posměšným šklebem ve tváři. Takhle by měl podle Blesku vypadat dealer. Bohužel, žádný podobný typ, dokonce ani nikdo, kdo by vás píchal do hýždě injekcí během série, se neobjevil, a tak nezbývá nic jiného, než poprosit Ondru, jestli by mi taky něco neopatřil. Moc se mu nechtělo, ale vy jste ho tak dlouho otravovali, až nakonec přinesl pár prášků a pár ampulek. 

Otevřeli jste pomyslnou Pandořinu skříňku. Opět uběhne nějaký ten rok. Zúčastňujete se soutěží, sbíráte první vavříny, neustále se zlepšujete. Vedete život kulturisty. A v žádném případě vám to nevadí, právě naopak. Věnujete se svému koníčku, podřizujete mu osobní život a oplátkou vám je jisté naplnění a smysl vašeho konání. Dávno jste se naučil se steroidy zacházet. Chodíte na prohlídky, dbáte o své tělo, pravidelně zařazujete regenerační pauzy. Už nejste k smrti vyděšen příšernými jaterními obrazy, protože víte, že po pár měsících abstinence budou vaše hodnoty zase na zcela přijatelné úrovni. Máte normální zaměstnání, často rodinu a veřejností plně akceptován, ne-li obdivován pro svoji pevnou vůli a sportovní výsledky. Jenže…
Jenže ve vás začne hlodat přesvědčení, že už vám to za to nestojí. Možná už nemáte motivaci, možná vás sužují zranění, možná vás návštěva doktora vyděsí více než obvykle a možná vás začne nervovat neustále zvyšující se finanční nákladnost spojená s růstem vaší výkonnosti. Těch důvodů proč skončit, může být stejně takové množství, jaké jste měli na začátku.

Ale co dál? Kulturistika se už dávno stala vaším životním stylem a vy se v žádném případě nechcete proměnit v pupkatého gaučového povaleče. Cvičíte dál. Tak jak jste zvyklí. První dva- tři měsíce je to v klidu. Vlastně se moc neděje. Síla zůstává na stejné úrovni, jenom regenerace trochu vázne. No a? Trochu bolesti navíc vydržíte. Jenže pak to přijde. Všechny látky, které jste v sobě měli, definitivně ztratí na účinnosti a vy se najednou propadnete ve všech ohledech vašeho tréninku. Regenerace nefunguje, váhy jsou fuč a vy se perete se zátěží, se kterou jste se dříve rozcvičovali. Napumpování? Co je to? Vaše tělesná hmotnost se propadá a vy začnete být zoufalí. Vaše sebevědomí je zoufale nízké a vy v posilovně vyzařujete spíše auru spráskaného psa, než toho šampiona, kterým jste ještě před nedávnem byli. V tento moment někteří nevydrží a jdou do toho znova.   Ale to není řešení. Zkuste si naordinovat svůj vlastní substituční program. Nemáte testosteron Zkuste Tribulus. U seniorů funguje naprosto skvěle s vynikajícími výsledky. A nepohoršujte se nad srovnáním. Vaše kulky po mnohaletém užívání na tom nebudou o mnoho lépe. Cítíte se prázdní jakoby bez svalové výplně? Zkuste creatin. Ten nejobyčejnější, který je schopen do vás vtáhnout několik litrů vody. Opět vás uráží konfrontace? No tak se zamyslete. Kolik tesťáku jste do sebe napumpovali kvůli zvýšení váhy? A co to bylo? Z převážné většiny retence vody. Chybí vám napumpování? Zkuste Hell gel . Funguje. A funguje dobře. Necvičte jako šílenci. Stejně to nedokážete uregenerovat. Stačí chodit 4 x týdně. A regeneraci určitě pomohou BCAA. Jste bez šťávy? Naperte tam NO produkty. Ty dnešní fungují velmi dobře a bude se vám minimálně mnohem lépe cvičit.   Určitě si teď po přečtení tohoto odstavce říkáte, že to je zas další reklamní trik. Těžko vás budu přesvědčovat o opaku. Ale takhle je to vyzkoušené a funguje to. Jistě, suplementy nenastartují tak výrazné metabolické pochody a pravděpodobně z vás nebude to rozžílované monstrum jako dřív, ale 100% vám to pomůže psychicky. Pomůže vám srovnat se se situací, která nevyhnutelně následuje po vysazení AS. Jde o to, aby se na to dotyčný nevykašlal minimálně do té doby, než se srovná s tím, že už nemá 115 kg, ale \"jen\" 100 kg. Tyto prostředky vám zabrání tomu, abyste upadli do deprese a odvrátili se od cvičení jednou provždy. Tyhle věci vám pomůžou k tomu, abyste pořád vypadali lépe, než 95% vašich vrstevníků. To mi věřte, mám to vyzkoušené. :-)

Komentáře: