Vyčistěte si hlavu.

Vyčistěte si hlavu.

Pavel Vacek | 06. 11. 2015

Kýchání, prskání, smrkání a vůbec celé to marodění je docela opruz. Má však pár pozitiv. Jednak jsou na vás všichni trochu hodnější, to v lepším případě.  V tom horším se vás štítí v obavě, že se nakazí. Takže vám konečně dávají pokoj. A když už máte klid, můžete se mezi umíráním a litováním se věnovat nějaké zábavnější činnosti. Třeba čtení.

A tak čtu. A když už tak čtu, narazil jsem na pár věcí, které jistě možná budete znát i vy. Třeba o tom, jak na nás působí kritika, anebo rovnou zášť a pomluvy. Na facebooku vidíme takové ty napůl motivační rýmovačky, které se vyjadřují v tom smyslu, že jenom toho vpředu lze kopat do řiti, čímž nám mají sloužit k vytvoření iluze, že jsme ti tahouni, ke kterým se vzhlíží. A kterým se závidí atd… Pokaždé, když si to někdo pověsí na zeď, nahrnou se mu pod to fanoušci, kteří dotyčného ujišťují o jeho výjimečnosti a svojí loajalitě. Často proto, aby mu to někde za rohem anonymně dali zase sežrat. A jakkoliv slyšíme v rozhovorech slova o tom, že si nikdo z těch haterských příspěvků nic nedělá, přičemž borci se tváří nad věcí a shovívavě, je to většinou jenom póza. Ve skutečnosti každého tyhle anonymní útoky pěkně štvou. Je to přirozené. Není normální, aby si člověk, jenž zanechal otisk ve společnosti, nechal kálet na hlavu. Jistě, nikdy to není nic, kvůli čemu by člověk nespal. Ale zamrzí to. Možná se pletu a někomu to fakt nevadí, ale podle mě to už musí být napůl tibetský mnich a napůl flegmatický asociál. A to většina lidí není.

Abych se vrátil k tomu čtení. Právě čtu životopis Steva Jobse. Jsem u pasáže, kdy se firmě nepovedl tablet a Jobsovi chodily maily s obsahem, jako že to pěkně podělal a tak. Řekli byste si, miliardář, ikona, toho hned tak něco nerozhodí, ten nemá potřebu reagovat na nějaké bezvýznamné joudy. A přesto to udělal. Dopisoval si peprně s nějakým troubou. Štvalo ho to, mrzelo. Někdo, kdo nedokáže spojit 2 kostky lega dohromady a tablet by dokázal použít maximálně na krájení cibule, mu napíše, že to podělal a neumí nic. Jen tak. Aby si kopl. Aby si nenechal ujít slabší chvilku.

Známe to i z naší branže. Majitel Extrifitu je puntičkář. Někdy nesnesitelný. Požaduje maximální preciznost a poctivost. Používá jenom ty nejlepší suroviny. U jiných značek se vyhodí produkt během jednoho měsíce na trh. U Extrifitu pod dohledem majitele se složení, chuť a obal výrobku ladí intenzivně měsíce. Do zbláznění. A pak někdo napíše, že to je stejné jak nějaký prášek v pytlíku s názvem výrobku napsaných fixkou. To je k vzteku.

A co teprve videology. To je srandy kopec. Ve videolozích většinou vídáváme borce s výsledky. Lojza ze vsi co si chodí 3x týdně zabouchat nikoho moc neosloví. A ti borci už mají povětšinou vychytaný styl tréninku, takový, aby jim to vyhovovalo, sedlo a aby měli výsledky. No jo, ale jakej poprask nastane, když necvičí zrovna jako z příručky správného ohybu paže při procvičení bicepsu. Panebože, to je hned za ojebávače techniky. Mladí by si neměli brát příklad, měl by si ubrat, tohle že je profík? blablabla… Nedávno jsem dal příspěvek, kterak dřepuje Sabina. Sabina Pleváková, aby bylo jasno. Ta s tím kulatým zadkem, která náramně dobře ví, co dělá. Neobjevil se tam příspěvek: A co ta hloubka? Někdo měl prostě potřebu se vyjádřit k 2 centimetrům, které chyběly na paralel při posledním opakování. Víc to fakt nebylo. Znám už kulturisty, co vidí, že když se blíží kamera nebo mobil, tak radši jedou jak připosraný ukázkovou technikou, aniž by jim to vyhovovalo. Jenom proto, aby jakoby vyhověli.

Anebo doplňky. Borec si vezme doplňky v logu. A o povyk máte postaráno. Reklama, komerce, podvod a podobný výkřiky. Kuba Šubrt z toho byl minule tak vystresovanej, že si posledním logu nevzal ani jednu tabletu BCAA a dělal, že protein vůbec neexistuje. Tedy před kamerou. Mimo ní to tam samozřejmě naládoval. Ale ve videologu? Nic. Ani žvýkačka. Aby jako zase neremcali o reklamě, říkal…

Tohle je na prd. Snaha zalíbit se všem je zkratkou do pekla. Vy víte, proč to děláte, máte výsledky, stojíte pevně za svým rozhodnutím a vy ponesete následky, nebo plody tohoto rozhodnutí. Přizpůsobovat se davu znamená jenom to, že s tím davem splynete. Vždy bude někdo, kdo si do vás bude chtít kopnout, když se zrovna nezadaří, tomu se prostě nevyhnete. A vždy bude období, kdy se vaše snažení nebude dotýkat nebes, ale spíš budete mít pocit, že ryjete v zemi. Ale taky si musíte uvědomit, že máte tu možnost tyhle negativní kecy neposlouchat. Dneska se totiž veškerá negativní komunikace odehrává elektronicky, do očí vám nikdo nic neřekne. To vám ovšem dává perfektní nástroj obrany.

Začnu od sebe. Něco děláte, vyjadřujete svoje názory a někdo vám pak hezky pěkně anonymně bez argumentace vpálí, že jste debil. Eee, co? Dřív jsem se tím zabýval, řešil jsem to, snažil se argumentačně dopátrat proč že jsem to ten debil, ale bez vyjímky, marně. Maximálně jsem byl debil a kretén navrch.  Dneska? Prostě to vymažu. No a? Cenzura? No a? Ať si řve, párkrát to tam napíše znova, ale pro mě je to jedno kliknutí myší vždycky jednodušší. Proč bych to měl poslouchat? Proč bych si měl rvát nějaký bordel do hlavy. Za pět minut o ničem nevíte. Udělejte to na svých fejsech taky. Prostě ty paka, co vám vadí, smázněte. Bez výčitek. Nebo co si myslíte, že vám dá člověk, který neustále prudí a chytá se negativních maličkostí? Myslíte, že někdy příjde a pošle vám na účet peníze na přípravu? Ne, nikdy se to nestane. Mnohem pravděpodobněji se vám vysměje, až skončíte třetí na soutěži. Nelíbí se ti, že beru Bcaa, hell gel, protein, gluta a bůhvíco ještě? Myslíš, že je to jen reklama? Tak ať, já to prostě beru a ty mi můžeš, víš co?

Zachovejte si pozitivní mysl. Zbavte se jich, tyhle typy jsou stejně přínosné jak kousavý svetr v sauně. Nemusíte mít 2000 „přátel“. Negativní mysl je něco, co vás vždycky zbrzdí. Je jako koule u nohy, pořád na ní musíte myslet a pořád vám bude jenom překážet. Pokud ji přetavíte v motivaci typu „a já vám teď ukážu“ tak fajn, ale jinak je k ničemu. Ale pozor! Neplatí to u konstruktivní kritiky. U takové, která vás sice prvních pět minut vytočí do bezvědomí, ale pak o ní musíte přemýšlet, protože sami cítíte, že by na ní mohlo být zrnko pravdy. Konstruktivní kritika, ta, co vám ukáže reálný nedostatek, který vás v konfrontaci soupeřů sráží, je naopak lepší, než armáda pochlebovačů. Najít tu tenkou linii, která dělí tento typ kritiky od obyčejného prudění bude už jenom na vás.

Komentáře: