Všechny tréninkové systémy fungují!

Všechny tréninkové systémy fungují!

Pavel Vacek | . .

Pokud jste sledovali poradnu z minulého týdne se Slavojem Bednářem, padl tam dotaz na posouzení tréninku.  Byl sice extra komplikovaný, ale nikdo by nemohl říct, že by nefungoval. Pravděpodobně ano. Jako každý tréninkový plán. A to je věc, o které bych chtěl dnes mluvit.

Ať se mi to líbí, nebo ne, nastává moment, kdy se o lidech jako jsem já, mluví se shovívavým výrazem v koutcích úst, že jsou zkušení. Což je eufemistický výraz pro počínajícího geronta. Fakt je ale ten, že za 20 let nějakou tu zkušenost posbíráte. Já jsem vyzkoušel mnoho tréninkových programů a ještě více jich přečetl. Ale abych zde odpřísáhl, že ten jeden funguje a druhý ne, to se netroufnu. Většinou to je tak, že na někoho stejný trénink a na jiného ne. Za to ale tréninkový systém nemůže. V tom totiž spočívá kouzlo a taky složitost kulturistiky.

Kulturistika není fotbal, kde by vám jeden člověk nakreslil, co máte dělat a zbytek teamu to jako jeden muž dělá, přičemž výsledkem je gól. Nebo taky ne a výsledkem pak bývá vyhozený malovač plánů. V kulturistice se musíte pídit po tom, co zrovínka vám sedne jak prdel na hrnec. Jenže, jak se v tom vyznat, když tréninkových plánů je asi milion? Každý cvičí jinak a každý má výsledky. A naopak, cvičíte systém nějakého borce a výsledky se ne a ne dostavit. Takže čím byste se měli řídit? Já jednu myšlenku mám, řeknu vám jí na konci, abyste měli dost prostoru se nad tou triviálností dostatečně rozčílit, ale teď se pojďme podívat trochu do historie. Tréninkové plány a systémy totiž přece jen procházejí určitým vývojem.

70-tá léta

No, zas takový pamětník nejsem, abych si pamatoval, co se dělo v sedmdesátkách, protože veškerou svou energii jsem věnoval vzdoru mé matce, když mě oblékala do punčoch ve školce, ale přece jen nějaké povědomí o této době mám. Především to musela být skvělá doba. Černocha jste mohli nazvat černochem a formule 1 nevypadaly jak karikatury autíček z autodráhy. A taky šlo praktikovat to, že jste mohli cvičit 3 a více hodin denně. Nezřídka i pět. Nevím, jak se to provádělo, ale pod 3 hodiny, častokrát i 5x v týdnu, nikdo necvičil. Strava se sestávala především z tuny masa a hektolitrů mléka, přičemž tuk nikdo neřešil a na sacharidy jednoduše nezbylo místo v jídelníčku. Zrodila se popularita tvarohu, která přetrvala dodnes. Připomeňme, že tehdejší trh s anaboliky byl velmi omezený, v podstatě se sázelo jen na Testosteron a Dianabol a doplňky výživy spadaly do oblasti sci-fi. Přesto s tímto tréninkem šlo dosáhnout parádních výsledků. Po ukončení vlády Arnoldy Schwarzeneggera se chopil žezla jeho kámoš Franco, aby mu titul Mr. Olympia na tři roky vyfoukl Frank Zane. Všichni 3 měli skvělé postavy ať už co se týká objemů, tak v případě Zaneho separace. Přitom, z dnešního pohledu viděno, je jejich strava a trénink absolutní šílenství.  Ale jak je vidět, šlo to….

80-tá léta

Ve světě zuřila na plné koule studená válka a západní svět vedli politici, kteří mu dnes zoufale chybí. Ronald Reagan a Margaret Thatcher byli stejnou stálicí v čele svých národů, jako Lee Haney v čele kulturistů. Ale nebyl to Lee Haney, 8-mi násobný Mr. Olympia, který tréninkové systémy a stravu začal měnit. Tím předním inovátorem této dekády se stal Mike Mentzer a jeho přelomový systém Heavy Duty, který na místo abyste na pobyt v posilovně čerpali svou dovolenou, nabízel tréninkový systém, který zabral 40 minut. Čili celá ta sranda zabrala hodinu i s cestou a zbytek mohli trávit kulturisté skákáním po manželkách, což se jim muselo líbit, když předtím deset let své protějšky doma neviděli. Problém je v tom, že tento trénink je mentálně extrémně náročný. Vemte si, že do vás někdo hustí desetiletí o tom, že musíte trénovat 30 sérií na sval a vy pak máte najednou udělat série tři. Je velmi těžké se od takového myšlení oprostit. Navíc ty tři série musíte provést až do selhání. Do skutečného selhání. Většina lidí vůbec nemá ponětí, o čem je řeč a myslí si, že selhání je, když ho to začne bolet, ale Mike Mentzer dělal v zóně bolesti ještě vynucená opakování, shazované série, negativní opakování atd…, no prostě blázinec. Nicméně nelze popřít, že výsledky měl. Mike Mentzer nastoupil na soutěž Mr. Olympia větší a především mnohem tvrdší, než většina jeho soupeřů. Heavy Duty se tehdy ještě naplno populární nestal, jeho čas měl přijít později, přesto se trénink mnoha borců výrazně zkrátil a různé intenzifikační techniky spatřily světlo světa. I strava se začala měnit. Traduje se, že zde velkou roli sehrál Tom Platz, který upustil od minimální konzumace sacharidů a nasadil pravý opak. To mu zajistilo mnohem lepší tréninky a především výrazný nárůst hmotnosti. U nás se stal prvním propagátorem sacharidů ve stravě Libor Minařík. Ale až potom, co tyto informace získal v SRN. Trh s anaboliky se rozšiřuje, především díky soupeření východního bloku se západním na sportovních bojištích celého světa a objevují se první proteinové a sacharidové doplňky strany. U komunistů ne. Zde jsme si museli vystačit pouze s pangaminem.

90-tá léta…

…Přichází porážka komunistů, nástup konzumní společnosti a taky Doriana Yatese, který navždy změnil tvář kulturistiky. Je to doba, která s sebou přinesla možná nejvyváženější pole osobností světové kulturistiky. A také znovuobjevení systému Heavy Duty díky famóznímu Dorianu Yatesovi, hrdinovi devadesátek, který se naprosto vymykal všemu, co jsme mohli doposud vidět. Pravověrní estéti mu zazlívají, že to byl právě on, kdo do kulturistiky vnesl brutální objemy a vypouklé pupky. Do jisté míry jim lze dát za pravdu, nicméně takové zlepšení, které docílil mezi svým prvním a druhým vítězstvím již nikdo z pozdějších držitelů titulu Mr. Olympia nezopakoval. Nebylo časopisu, který by se nepídil po jeho tréninkových metodách, a nebylo cvičence, který jím praktikovaný Heavy Duty systém, nevyzkoušel. A tak došlo k tomu, že délka tréninku se ustálila někde kolem hodiny času a kdo neměl sparinga, jako by nebyl. Shazované série, vynucená opakování, negativní opakování, krátký rozsah pohybu, zkrátka všechny možné způsoby, jak se totálně zmrtvit, to vše bylo na běžním programu tréninku. Došlo i ke kompromisu oproti puristickému Heavy Duty, kdy počet sérií vzrostl na něco kolem deseti a počet tréninku se pohyboval kolem 4-5 týdně. Ostatně, když se odděláte, víc to ani nejde. Trénink „do sraček“ jak se v kulturistické hantýrce říká, praktikovala celá tehdejší naše reprezentace a ačkoliv už je to nějaký ten pátek, trénink stehen, kdy mě tehdejší reprezentační trenérka Eva Sukupové rvala kvadriceps od stehenní kosti, si pamatuju dodnes. Co se týká jídla, sacharidy si definitivně našly cestu do jídelníčku, byť sacharidové vlny se ještě nepraktikovaly. Zato se naplno rozjel černý trh s anaboliky a do sortimentu přibyl růstový hormon, byť z velké většiny padělek a to ještě pekelně drahý. To samé splňovala funkčnost, nebo spíš nefunkčnost rozšířeného sortimentu doplňků výživy.

Milénium..

Svobodná a optimistická devadesátá léta jsou fuč, nastupuje Eurosocialismus, politická korektnost  a černochovi už nemůžete říct, že je černý, protože byste tím projevili svůj rasismus. Na trůn tedy nastupuje afroamerický kulturista Ronnie Coleman a opanuje celou dekádu naprosto bezkonkurenčním způsobem. Zároveň do hry vrací silově-kulturistický trénink. Částečně se upouští od tréninků do selhání a vyžadují se pořádné váhy. Legpressy všech posilovnách světa praskají ve svarech pod náporem několika stovek kil přemisťujících se po dráze pár centimetrů snažíce se napodobit krále. Řveme lighweighbaby a o majitele fitek se pokouší infarkt, když mu hodíme pěkných pár desítek kilo těžkou jednoručku z výšky na zem. Jsme tvrďáci, chceme cvičit v Metroflex Gymu a zapomínáme na naše kňučení, že se nedá cvičit, když teplota v létě přeleze třicítku. Ke slovu se dostávají silově-objemové systémy typu Korte, Bear, FST-7 a hromada dalších, především těch, které si za peníze můžete stáhnout z netu. Zadarmo už se nic nedělá. Zato se dělají sacharidové vlny a kolem roku 2005 už neexistuje závodník, který by shazoval jinak, než za pomocí těchto vln. Anabolik je už tolik, že je neznají ani studovaní lékárníci a růstový hormon je běžnou součástí přípravy. Zneužívá se inzulín, což uvede pár pitomců do kómatu. Objevují se konečně proteiny, po kterých se nepoděláte, a také se zjišťuje, že aminokyseliny jsou fajn věc, pokud jich ale dáte víc jak dvě denně.

Současnost…

To, co se děje dnes, to nemusím psát. Větší hovada v Evropě za posledních 30 let ještě nevládli, tak to snad nějak přežijeme. Systém chaosu se trochu přenáší i do kulturistiky, kdy se rozpadá tradiční hierarchie soutěží a těžko říct, zda je v amatérské rovině prestižnější Arnold Classic, Olympia Amateur nebo klasické MS. Na trůnu nám sedí Phil Heath, jehož trénink by se dal charakterizovat slovem pumpa. Proto je dnešním trendem doslova přepumpovávat jednotlivé svalové skupiny, dokonce i s pomocí zaškrcovadel. Prý to funguje, říkají kluci. Určit nějaký dominantní tréninkový směr však asi nelze. Ve stravě se trochu vracíme k tukům na úkor sacharidů. Nesmyslně předražená buráková másla jsou IN. Mnoho lidí jede, nebo alespoň zkusilo, dietu bez sacharidových vln, kdy sacharidy snížili na minimum a energii čerpali z tuků. Upřímně, formu na tom udělal málokdo a například náš Tomáš Kašpar se po tomto experimentu vrátil před soutěží ke klasickým vlnám a na formě to bylo rázem znát. Trh s anaboliky je plný, k růstovému hormonu a inzulinu se nyní módně přidávají peptidy, jejichž účinek je minimálně velmi sporný. Prokazatelně kladný efekt mají pouze pro peněženku dealerů. Co se týká doplňků výživy, pokročilá technologie výroby umožňuje chrlit proteiny s neskutečnou stravitelností a NO produkty naprosto reálně vracejí chuť do tréninku i hodně ostříleným a unaveným chasníkům. Věřte, vím, o čem mluvím…

Takže jaká je vlastně odpověď na otázku: Jaký je nejlepší tréninkový systém? Nevím. Neznám odpověď. Tříhodinové tréninky měly svůj efekt, Heavy Duty má taky svoje logické zdůvodnění. Silově-objemovým tréninkům typu Korte, na vlastní kůži vyzkoušeným, nelze vytknout efektivitu. Debaty o nízkofrekvenčním a vysokofrekvenčním tréninku přinášejí mnoho argumentů a jejich „uživatelé“ mají prokazatelné výsledky. Moje generace vyrostla na brutálním ničení svalů, kdežto dnešní se vtlouká do hlavy, že je to špatně…. Ale jednu radu přece jen mám. A myslím, že je dobrá. Trénink je totiž otázka víry. Pokud věříte, že zrovna ten váš, je ten správný pro vás, bude fungovat. Pokud vás baví a jdete do něj naplno, bude fungovat. Pokud věříte své cestě, budete mít výsledky. Nekopírujte něco, o čem nejste 100% přesvědčeni, jenom proto, že to dělá ten druhý. Nedělejte programy, které sice prokazatelně fungují, ale vy je vykonáváte s odporem. V ten moment fungovat přestanou. Nedělejte dřepy, když máte lepší výsledky z legpressu. Nejezte 4 gramy bílkovin, když po nich jenom prdíte. A nesnažte se o váhy, když prostě nejste silový typ. Najděte sami sebe, sbírejte informace, vyhodnoť te si je a využijte ve svůj prospěch. A hlavně… nevěřte tolik internetu, skutečné výsledky si musíte vyzvedat. Kulturistika je totiž pořád jen o soustavné práci a odpírání si. A pak je jedno, jaký systém použijete.

Komentáře: