Všechno, co jste kdy chtěli vědět o genetice (ale báli jste se zeptat)

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o genetice (ale báli jste se zeptat)

Petr Pohl | 19. 05. 2017

Přijde mi, že pokud se někomu něco nedaří, svádí to v první řadě na svůj genetický předpoklad: „Já se můžu snažit jak chci, stejně budu malej!“ Nebo: „Všichni chlapi v mojí rodině jsou tlustí, takže mě podobný osud čeká taky.“ Nevím, kdy a proč se tyto výmluvy staly tak populárními, nicméně faktem je, že je slýchávám poměrně často. Počkat – jsou to vůbec výmluvy? Nakolik je odvolávání se na genetickou výbavu výmluvou a nakolik realismem? Odpovědi na tyto (a mnohé jiné) otázky se vám pokusím zprostředkovat v dnešním článku. Tak na co ještě čekáte? Pohodlně se usaďte a našejkujte protein, začínáme!

 Co je to vůbec ta genetika, potažmo gen? Jako „gen“ se označuje určitý úsek kyseliny deoxyribonukleové (DNA). Tato dvouřetězcová kyselina je nositelkou dědičnosti a je v ní kódována veškerá informace nutná pro růst a přežití organismu. Je dobré podotknout, že DNA získáváme rovným dílem ze dvou kopií, z vajíčka matky a spermie otce, nicméně jednotlivé geny mohou být dominantní, nebo recesivní, a podle toho se např. rozlišuje, kterému z rodičů jsme více podobní. Bystřejšímu čtenářovi už tedy musí být jasné, že genetika má značný podíl na tom, kdo jsme. Je to ale onen rozhodující faktor, který určuje, zda-li budeme úspěšní či nikoliv?

Zkusím zde uvést takový malý příklad. Geniální pár fyziků si pořídí děcko, avšak z blíže neurčených důvodů je nucen dát ho pryč. Dítě získává do své péče nová rodina. Ta si na přírodní vědy tolik nepotrpí a malý Honzík, který měl skvělé předpoklady stát se novým Einsteinem, se učí fyziku pouze ve škole. A co víc – ani ho nebaví! Nikdy k tomu nebyl cíleně veden a protože úča je nepříjemná a nudná, žádný vztah si k předmětu nevytvořil. Konec příběhu, Honzík nikdy neobjeví svůj fyzikální potenciál, avšak umírá šťasten jako právník. Ok, co jsem tím chtěl říci? Skvělý předpoklad nemusí být ještě stoprocentní výhra, protože na našem (ne)úspěchu v dané oblasti se podílejí i jiné faktory, např. místo a prostředí, ve kterém jsme vyrostli. Ještě jeden příklad – Josef má skvělý genetický předpoklad měřit 2m, avšak již v útlém věku se mu nedostává dostatek látek potřebných pro růst a jeho strava celkově stojí za starou belu, takže Pepík bude v dospělosti rád za 185 cm. Rozhodně tedy nelze říci, že genetika je důležitější než prostředí, ve kterém vyrůstáme. To prostě nejde. Ba naopak, v mnoha případech se prostředí ukázalo býti více rozhodujícím než nějaké vlohy (geny) – co když by geniální pár fyziků získal do své péče nějaké průměrně dítě, které by vedl k fyzice od útlého věku a vybudoval by v něm zájem o předmět a především skvělé schopnosti?

Tím se trochu dostávám k dalšímu mini tématu, o kterém jsem chtěl mluvit (psát), a to sice o  jednotlivých druzích genetické informace. Už tedy víme, že geny ovlivňují naši výšku, váhu (obecně tělesné proporce), barvu vlasů, očí a schopnosti-vlohy. Jedna věc tu ale chybí, a tou věcí není nic jiného než psychika. Na ní se dost často zapomíná. Znám nespočet lidí, kteří měli vynikající předpoklad (talent) býti skvělými sportovci, avšak jejich hlava to nezvládla. Nedokázali se se svými schopnostmi vypořádat a museli to zabalit. Někdo měl zkrátka moc velké ego, někdo zase brutální deprese. Zkrátka a jednoduše, po našich předcích dědíme i neméně důležité psychické vlastnosti, které jsou pro náš život stejně tak zásadní jako vlastnosti fyzické (tělesné proporce, metabolismus). A nedědíme vždy jen ty dobré „věci“ - dědí se i různá onemocnění, které zpravidla bývají velmi zákeřná.

Na závěr se pokusím o jakési stručné strhnutí tématu, je-li to vůbec možné. Naše genetika ovlivňuje každičký aspekt našeho života, počínaje barvou očí a konče schopností zvládat vyhrocené, kritické situace. Každý máme nějaké předpoklady a nikdy se nestane, že by se našli dva lidé s naprosto totožnou genetickou výbavou – každý jsme originál. Nezapomínejme ale na to, že velký vliv na utváření naší osobnosti má i prostředí, ve kterém vyrůstáme a jednotliví lidé v něm. A abych zodpověděl úvodní otázku – odvolávat se na špatnou genetiku je nesmysl. Možná nezdědíte po rodičích tolik síly na bench, zato ale zdědíte sílu psychickou, tedy třeba sílu nevzdávat se za žádných okolností a bojovat až do posledního dechu. A která síla je důležitější? To nechť každý rozhodne sám. 

Komentáře:

Nejnovější články